Čínské léčebné postupy vyžadují stejné studium jako západní

V Lidových novinách vyšel v sobotu 4. března 2017 článek K čemu ta adorace čínské medicíny? Leoše Kyši, šéfa českého klubu Sisyfos. Zareagovala na něj lékařka Ludmila Bendová, která se tradiční čínské medicíně věnuje 25 let. A ptá se: Jak docílit rovnováhy mezi nekritickým přijímáním a dogmatickým odmítáním tradiční čínské medicíny?

Čínská medicína (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Čínská medicína (ilustrační foto) | foto: Shutterstock
Čínská medicína (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Klub Sisyfos má jistě mnoho práce, proto je mu třeba odpustit některé příkré a nepodložené soudy, neboť chybovat je lidské. Ani celý den přednášek odborníků z univerzit, jako je Cambridgeská, Yale University Medical School USA, Leidenské, ve francouzském Štrasburku, německém Regensburku, jedné finské, polské Akademie věd a dalších, které se věnují výzkumu tradiční čínské medicíny (TCM), nezabránil odsouzení.

V současnosti se tato oblast spíše označuje orientální medicína (Oriental Medicine, OM). Do pokladnice tohoto oboru totiž v minulosti přispělo mnoho zemí Orientu a nyní přispívá vlastně celý svět, byť historické kořeny leží jednoznačně v Číně. TCM-OM se proto dnes netýká pouze Číny, ale i vyspělých asijských zemí, jako je Japonsko a Jižní Korea, kde se tradiční medicínské postupy staly integrální součástí systému péče o zdraví.

Dynamický rozvoj

Podobný vývoj vidíme v posledních 40 letech i v řadě západních zemí (Austrálie, USA, Izrael, Švýcarsko, Velká Británie), kde se TCM-OM dynamicky rozvíjí, vzdělání probíhá na univerzitách a vznikají kliniky takzvané integrované medicíny propojující různé prověřené metody ku prospěchu pacientů. Jde o prověřené metody, jež mají měřitelné výsledky.

V řadě západních zemí se TCM-OM dynamicky rozvíjí, vzdělání probíhá na univerzitách a vznikají kliniky takzvané integrované medicíny propojující různé prověřené metody ku prospěchu pacientů

Jde o nové obory, které je podobně jako fyzioterapii třeba studovat samostatně, a nelze čekat od lékařů, že obsáhnou vše – dnes je specializace nutností. Ani Strategie Světové zdravotnické organizace (WHO) pro období 2014 až 2023 na podporu tradičních léčebných metod, kde jsou vlády členských států nabádány, aby učinily konkrétní kroky k začlenění těchto metod do svých systémů vzdělávání a péče o nemocné, není zřejmě v České republice příliš známá.

V posledních deseti letech se také vytvářejí mezinárodní normy pro TCM v rámci systému ISO (viz TC/249). V současnosti je připravována 11. revize International Clasification of Diseases (Mezinárodní klasifikace nemocí, ICD), kde na základě systémů Japonska, Jižní Koreje, Číny a dalších vznikl seznam patologických obrazů TCM-OM, které dostaly svůj unikátní kód, podobně jako zánětlivá, nádorová či jiná onemocnění, jak je chápe ortodoxní moderní medicína.

Žádná výjimka

Novou klasifikaci chorob bude schvalovat valná hromada WHO pravděpodobně letos. TCM-OM do svého léčebného arzenálu již zahrnuly státy, jako je Švýcarsko, Německo, Irsko, Portugalsko, Belgie, Nizozemsko, Velká Británie, Švédsko, Finsko či Norsko, a další, například Malta tento krok právě vyhlásily.

V USA, Austrálii i Velké Británii nejsou oddělení alternativní medicíny v nemocnicích ortodoxní moderní medicíny výjimkou a nejčastěji v nich figuruje právě čínská medicína

V USA, Austrálii i Velké Británii nejsou oddělení alternativní medicíny v nemocnicích ortodoxní moderní medicíny výjimkou a nejčastěji v nich figuruje právě čínská medicína. Federální vláda Austrálie spočítala, že podpora komplementární a alternativní medicíny jí ročně ušetří miliardy dolarů.

Kupodivu žádný z těchto alternativních oborů neodporuje zdravé životosprávě, například v USA mohou být oběti závislosti odsuzovány k povinné léčbě akupunkturou. Podle konsensu odborníků časopisu Journal of the American Medical Association (Časopis Americké lékařské společnosti, JAMA) byla již v roce 1998 akupunktura zařazena mezi regulérní léčebné metody s prokázaným účinkem na léčbu bolesti, nauzey a dalších obtíží.

Renomovaný časopis Science pak zveřejnil tři přílohy s titulem Traditional Medicine a Case for Integration (Tradiční medicína – případ pro integraci), což jasně vyjadřuje zvažování integrace i TCM-OM do arzenálu současné moderní medicíny (Science 2014: 346 (6216): 1569).

Povinné jedno oddělení

V Číně pomocí TCM vyléčí ročně 200 milionů osob ambulantně a sedm milionů v nemocnicích TCM, kterých je přibližně tři tisíce z celkových asi 18 tisíc. Každá nemocnice západní medicíny v Číně musí mít povinně aspoň jedno oddělení specializované na čínskou medicínu a opačně – nejde jen o finanční úsporu, ale i o účinnou léčbu bolesti.

Každá nemocnice západní medicíny v Číně musí mít povinně aspoň jedno oddělení specializované na čínskou medicínu a opačně

Oba typy lékařství jsou v Číně rovnocenné co do délky studia, titulů a pravomocí. Na obou fakultách je nutné složit zkoušky i z protilehlého oboru, takže v praxi vládne domluva ve prospěch pacienta, neboť on si vybírá, jak se bude léčit – zda medicínou západní či TCM.

Univerzity TCM-OM v USA (například Pacific College of Oriental Medicine. PCOM), Austrálii, Velké Británii (státní Westminster university), Francii a v dalších zemích mají bakalářské, magisterské i doktorské programy a inspirují se výukou TCM-OM v Číně, ale také v Japonsku či na Tchaj-wanu.

Želva se čtyřmi nohami

Historie Číny 20. století je natolik složitá, že ohromné celky nauky v jistých dobách nemohly existovat, natož se rozvíjet, což se zejména týká akupunktury. V dnešní Číně sice existují staří profesoři, nositelé tradice, ale nikdy jim nebylo umožněno učit druhé, natož publikovat nebo přednášet.

Tradiční čínskou medicínu si lze představit jako dlouhověkou želvu se čtyřmi nohami: akupunkturou, fytoterapií, cvičením a masážemi, ale celé drží pohromadě díky páteři a kostem

Až v roce 2013 si Číňané uvědomili, že ztrácejí kulturní dědictví a konečně se objevují starobylé metody léčby ve své bohatosti rodinných tradic. Naštěstí řada z těchto nositelů tradic přežila na Tchaj-wanu, ve Vietnamu, Japonsku, USA, Velké Británii či ve Francii, takže inspirovat se lze po celém světě.

Tradiční čínskou medicínu si lze představit jako dlouhověkou želvu se čtyřmi nohami: akupunkturou, fytoterapií, cvičením a masážemi, ale celé drží pohromadě díky páteři a kostem, což je filozofie taoismu a čínská tradice úcty k předkům, díky níž se vše zachovalo.

Kosti jsou obaleny masem, což je samotné provozování celého oboru, jenž se nemůžete naučit teoreticky, ale musíte zvládnout různé dovednosti v praxi, jinak se nevyznáte ve vzorcích poruchy jednotlivých pacientů, protože nejde o léčení nemoci nebo příznaku, ale o nastolení harmonie daného jedince. Je nutné poznat, kterým směrem a kde se vychyluje a jak ho nejlépe vyvážit – tento přístup je pro TCM stěžejní.

Živá tradice

Jen v praxi se naučíte, jakou má kdo konstituci a jak na co reaguje, a celý život to pak zdokonalujete, stále se vzděláváte. Jsou rozpracovány syndromy, právě onen mohutný krunýř želvy, což jsou klasická díla, ve kterých jsou popsány a vysvětleny algoritmy léčení, způsoby použití bylin, směsí a jejich variant či kombinace bodů akupunktury.

TCM-OM není historizující obor, ale živá tradice, dodnes zkoumaná ve výzkumných ústavech v každé čínské provincii i po celém světě

Teoretická znalost však musí být podložena klinickou zkušeností a praktickými dovednostmi, aby byla léčba účinná. TCM se tedy netýká jen bylin nebo akupunktury, ale i cvičení čchikung nebo tchajti-čchuan a dalších, masáží tchuejná a obecné životosprávy (yangshengfa),protože starověcí lékaři nemohli řešit vážné poruchy.

Museli je dávno předtím předvídat, a pokud možno jim předejít, a proto je dnes TCM pokladnicí metod předcházení nemocem. Jde spíše o způsob života zdůrazňující harmonii než o pouhou léčebnou metodu.TCM-OM není historizující obor, ale živá tradice, dodnes zkoumaná ve výzkumných ústavech v každé čínské provincii i po celém světě.

Dodnes účinné postupy

Význam písemné historie TCM spočívá v bohatosti této tradice. Skoro z každého století našeho letopočtu existuje významné dílo, ze kterého lze dnes čerpat. Například v čínské medicíně existují díla z prvních století našeho letopočtu popisující postupy a algoritmy léčby horečnatých nemocí směsí bylin i bodů akupunktury, které se dodnes používají, protože jsou účinné. To znamená ověření na stovkách lidských generací, jež nemá žádný západní lék.

V čínské medicíně existují díla z prvních století našeho letopočtu popisující postupy a algoritmy léčby horečnatých nemocí směsí bylin i bodů akupunktury, které se dodnes používají, protože jsou účinné

Jde o dílo Pojednání o zranění chladem od Čang Čung-ťinga z roku 200 našeho letopočtu (Shanghanlun – Zhang Zhong-jing). Dnešní antibiotika přitom používáme necelých 100 let a již jsme konfrontování s rezistencí, toxicitou a nežádoucími účinky.

Fascinující je v tomto ohledu dokument WHO SARS Clinical Trials on Treatment Using a Combination of Traditional Chinese Medicine and Western Medicine (Ženeva, WHO 2003), kde se popisuje, jak byly byliny TCM schopné vyřešit počáteční stavy SARS a i u pokročilých forem výrazně zmírňovaly nežádoucí účinky kortikoidů. Právě kombinace západní medicíny a TCM-OM bývá velkým přínosem pro pacienty.

Dalším příkladem je Artemisinin, lék získávaný z čínské byliny čchingchao (qinghao – Artemisia annua) na základě 1500 let starých záznamů TCM. Ten nyní patří mezi nejúčinnější antimalarika a profesorka Tchu Jou-jou (Tu You-you)z Číny za něj získala Nobelovu cenu v roce 2015.

Akupunktura

Využití pokladnice TCM však vyžaduje odborné vzdělání, zkušenost, trpělivost a celoživotní studium – nelze ji lehce přejmout. Nicméně jednoduchou prevenci a způsob života zdůrazňující harmonii se dokážou naučit i pacienti. A jejich zájem stále roste, protože si ověřili, že prevence je ochrání před mnoha utrpeními.

Již v klasických knihách se píše, že akupunkturním bodem se může stát jakékoli místo na těle, takže pojem sham acupuncture (falešná akupunktura) je nyní považován za neexistující a mylný koncept

Ve studiích GERAC a ART, kterých se v Německu zúčastnilo 1500 lékařů (jejichž vzdělání bylo značně nesourodé), bylo ošetření akupunkturou dvakrát účinnější než jakýkoli postup západní medicíny. Problém byl v tom, že se neprokázal statistický rozdíl mezi takzvanou falešnou (sham acupuncture) a skutečnou akupunkturou kromě migrén a bolestí kolene, ale i tam nebyl rozdíl natolik markantní, byť statisticky významný.

Kritici nikdy nevysvětlili dvojnásobnou účinnost akupunktury a vzali si pro média jen hlasitě vytrubovanou zprávu, že je jedno, kam píchnete. Opak je pravdou, akupunktura je účinná, ale tato účinnost nebyla zachycena ve studii s širokou škálou vzdělání účastníků kvůli špatnému designu studie, který mimochodem vymýšleli odborníci na západní, a nikoli čínskou medicínu!

Navíc již v klasických knihách se píše, že akupunkturním bodem se může stát jakékoli místo na těle, takže pojem sham acupuncture (falešná akupunktura) je nyní považován za neexistující a mylný koncept.

Personalizace medicíny

Je zřejmé, že TCM-OM je založena na jiném paradigmatu než západní medicína, což je kámen úrazu. Jak by mohlo vzniknout něco hodnotného na jiných, než na nám známých paradigmatech? To by odporovalo konvencím, podobně jako řada objevů v minulosti. Nejde jen o fascinující a rozsáhlé zdroje tisíců bylin a léčivých drog nebo znalosti stovek akupunkturních bodů a jejich metod stimulace.

Možná nejzajímavější je způsob a filozofie, jež se pro jednotlivého pacienta vybírají a kombinují. Jde totiž o jakousi starověkou personalizaci medicíny. To, oč se snaží dnešní moderní medicína analýzou DNA a dalšími náročnými a drahými metodami, možná, byť primitivně, uplatňovali již starověcí praktici TCM díky svému pozorovacímu talentu, a především díky generacím lékařů, kteří si pečlivě zaznamenávali a předávali zkušenosti.

Možná nejzajímavější je způsob a filozofie, jež se pro jednotlivého pacienta vybírají a kombinují. Jde totiž o jakousi starověkou personalizaci medicíny.

To je právě význam nejméně dvou tisíce let živé praxe TCM a jejích historických písemností. Není tedy možné TCM-OM jednoduše převzít, předpokládá to stejně náročné a intenzivní studium jako v případě západní medicíny. V Číně jde o minimum čtyř let denního studia pro akupunkturu nebo jedenácti let pro fytoterapii. TCM-OM má i svá úskalí a nevýhody a nelze přejímat vše.

V tomto směru odkazuji například na svůj odborný článek Léčivé drogy tradiční čínské medicíny a možnosti jejich uplatnění (Praktickém lékárenství 2017, 13(1): 36-39). Proto je vynikající, že je TCM-OM poskytována potřebným a podrobována zkoumání v nemocnicích, jako je Fakultní nemocnice v Hradci Králové, díky odvážným lidem, kteří se nebojí jít proti proudu.

Demokracie by měla spočívat i v možnosti diskuse, v tom, že vyslechneme a zamyslíme se nad odlišným názorem, než sami zastáváme. Nezbývá než skončit citátem Tomáše Garrigua Masaryka: „Tož demokracii už máme, teď jen abychom měli i ty demokraty.“