Chrání, či šmíruje? Vláda vytváří jeden registr za druhým.

Kabinet Bohuslava Sobotky trhá rekordy v počtu centrálních databází určených ke sběru různých dat o českých občanech. Za dva roky je jich už jedenáct. Opozice protestuje. Mluví o šmírování – o Orwellově Velkém bratru v akci. Ministři se hájí, že bez informací nemohou resorty dobře spravovat.

Sledování. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Sledování. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Sledování.

Na jednom z předvánočních setkání si vyměnili dárky dva muži, od nichž by málokdo čekal, že si budou chtít přát hezkého ježíška. Ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš dal lídrovi ODS Petrovi Fialovi maketu pokladny připojené do elektronické evidence tržeb. Fiala za to Babišovi nadělil přírůstky do knihovny, především Orwellův román 1984. Příkladně tak demonstrovali stanoviska koalice a opozice k centrálnímu sběru dat. Za dva roky, co je vláda u moci, schválila nebo ke schválení přibližuje 11 centrálních databází. Dvě má aktuálně na pořadu sněmovna, která dnes bude v závěrečném čtení rozhodovat, zda vznikne kritizovaný registr pacientů – místo, kde budou shromážděny informace o tom, s čím Češi stonali.

Nervozita z IT tendrů

Nejznámější z databází Sobotkova kabinetu je zmíněná elektronická evidence tržeb, na níž si ministr Babiš chce vybudovat svůj politický pomník. Dost dobře se mu může stát i náhrobkem, pokud robustní IT systém nesplní očekávání a slibované miliardy korun navíc na vybraných daních do státní kasy nepřinese.

Zkušenost s českým tendrováním elektronických systémů je jedním z důvodů, proč ústřední rejstříky vyvolávají nervozitu. Často končí tím, že v provozu padají, jsou předražené nebo zatížené nevypověditelnými smlouvami, které jsou sice výhodné pro dodavatele, ale rozhodně ne pro stát.

EET je jen špičkou ledovce, informace chce mít stát k dispozici v mnohem více oblastech. Třeba o tom, jakých specializací mezi lékaři se nedostává nebo kde končí dotace investované do sportu.

EET je jen špičkou ledovce, informace chce mít stát k dispozici v mnohem více oblastech. Třeba o tom, jakých specializací mezi lékaři se nedostává nebo kde končí dotace investované do sportu. „Registry jsou často jediným dostupným technologickým nástrojem transparentnosti, boje proti korupci, proti daňovým únikům či třeba financování terorismu. Například registr smluv, registr prohlášení o střetu zájmů, registr účtů. Tam, kde je to jen trochu možné, by se měly registry určitě do budoucna integrovat,“ vysvětlil LN plejádu databází premiér Bohuslav Sobotka.

Některé z registrů se před veřejností obhajují lehce, ba naopak by se politikům špatně vysvětlovalo, kdyby je nechtěli. To je případ registru smluv, kam od poloviny letošního roku musejí „spadnout“ všechny smlouvy nad 50 tisíc korun, v nichž jde o veřejné peníze. Veřejnost má tak získat přehled o tom, jak dobře politici na ministerstvech i v samosprávách hospodaří s penězi odvedenými na daních.

Do „vlastních řad“ míří také databáze, kam přijdou majetková přiznání politiků a vysokých státních úředníků ihned po nástupu do funkce. Díky známé „výchozí hladině“ bude zřejmé, jestli si politik nepřivydělává nekalým způsobem. Těžko lze něco namítat i proti registru hráčů hazardních her, který by měl omezit negativní společenské dopady patologické závislosti na automatech.

Složitější je to u těch databází, z nichž nemají informace odcházet směrem k veřejnosti, ale téct opačným směrem. Při jejich kritice se nejčastěji opakuje dvojí: „Někdo citlivá data ukradne a zneužije. A stát nemá co svoje obyvatele takhle urputně šmírovat.“ S takovým odkazem na Orwellova Velkého bratra hojně pracuje TOP 09 i ODS. „Vedle toho, že mám pochybnosti ohledně funkčnosti a včasného zavedení některých z registrů, si kladu otázku, na co a proč tato vláda potřebuje tolik informací a komu to prospěje. Čekám, kdy vláda přijde s nápadem na vytvoření registru všech registrů, aby se v tom občan vůbec mohl zorientovat,“ prohlašuje ironicky místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek.

Informace přinášejí moc

Ministři se při obhajování potřeby jednotlivých databází nejčastěji zaštiťují tím, že bez informací nemohou resorty dobře spravovat. Třeba rejstřík sportovců, klubů a trenérů má pomoci tomu, aby státní dotace nekončily v projektech, které mají se sportem málo společného. Jako bylo třeba zadotované oplocení tenisového klubu v Prostějově nebo oprava hotelových pokojů sportovního centra v Nymburce. Kritizovaná databáze bankovních účtů má ulehčit práci vyšetřovatelům, když hledají konto podezřelé osoby a musí ho stihnout zablokovat dřív, než peníze odtečou někam, kam na ně Česko nedosáhne.

Ministři se při obhajování potřeby jednotlivých databází nejčastěji zaštiťují tím, že bez informací nemohou resorty dobře spravovat.

Registry shromažďující citlivé informace samozřejmě existovaly už předtím, než se vlády ujal stávající koaliční triumvirát. Ať už je to databáze vozidel, registr obyvatel, nebo podnikajících subjektů. Ty už pár let fungují a jejich historie naznačuje, že riziko zneužití informací nemusí být tak velké, jak opozice tvrdí. I když databáze s uzavřenými smlouvami nebo provedenými tržbami mají pro konkurenci mnohem zajímavější potenciál.

Těžko však lze předpokládat, že v digitálním věku, kdy se na virtuální oběžnici přesouvají soukromé vztahy, byznys i komunikace lidí s veřejnou správou, se nebudou dosavadní papírové a roztříštěné evidence proměňovat do elektronických verzí, ideálně schopných spolu vzájemně komunikovat tam, kde je to účelné.

Politický střet

Jestli má stát disponovat koncentrovanými informacemi, je tak spíš otázka politického vyznání a míry. Opozice svůj odpor vůči evidencím také staví především na ideologickém základě.

„Současná vláda chce vše řídit, evidovat, kontrolovat a regulovat. Orwellův Velký bratr v akci. Za chvilku přijde třeba s tím, aby byl vytvořen registr nemanželských dětí nebo blondýnek. K čemu ty registry jsou? Nová forma socialismu chce zasahovat do každé sféry lidského života. Jak máme věřit, že registry budou bezpečně fungovat, když u nás nejde uchránit ani e-mail premiéra země a ministři prozradí každé tajemství? Každý registr znamená shromažďování zneužitelných dat, stojí peníze a zvyšuje byrokracii,“ shrnuje výhrady předseda ODS Petr Fiala.

Vládní strany razí myšlenku, že jejich opatření chrání poctivé a znesnadňují život nepoctivým.

Přehled registrů

  • Registr sportovců, klubů a trenérů (ve sněmovně)

Rejstřík má nastavit spravedlivější rozdělování peněz do sportu. Kdo se nezaregistruje, nebude mít nárok na dotaci. Stát by měl získat i přehled o tom, jak se kterému sportu daří, kolik láká lidí, a jak velkou podporu by tím pádem měl mít. spadá pod: ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy náklady: důvodová zpráva mluví o „řádu jednotek milionů korun“ výhrady kritiků: předseda České unie sportu Miroslav Jansta namítal, že je nespravedlivé, aby to byli jen sportovci, kdo musejí být v centrálním rejstříku, když nejsou jediní, kdo dostává peníze z veřejné kasy.

  • Registr pasivní infrastruktury (připravuje státní podnik ministerstva vnitra)

Centrální databáze bude obsahovat informace o všech sítích, které v republice jsou. Ať už jde o energetickou infrastrukturu, internet nebo kanalizace. Budou tu také informace o tom, komu která část patří a kdo se chystá kde sítě rozšiřovat. Díky tomu by se měla výstavba zlevnit a zefektivnit, protože když se budou například v obci kopat kanály, lze do nich zároveň uložit optická vlákna pro rychlý internet. spadá pod: ministerstvo vnitra náklady: zatím není vyčísleno výhrady kritiků: podnikatelé v telekomunikacích namítají hlavně proti tomu, že registr bude spravovat ministerstvo vnitra. To by mělo mít na starosti jen sítě, které patří veřejné správě, firmám se nelíbí, že bude moci mluvit i do byznysu.

  • Registr smluv (hotový)

Veřejná databáze všech smluv nad 50 tisíc korun, v nichž se utrácejí veřejné peníze. Pokud smlouva nebude v registru ani tři měsíce po podpisu, nebude vůbec platit. Má se tak omezit plýtvání a korupce, protože úředníkům a politikům uvidí každý pod ruce. spadá pod: ministerstvo vnitra náklady: platforma už byla vytvořená, provoz se odhaduje na 70 milionů ročně úhrnem pro všechny samosprávy výhrady kritiků: firmy, v nichž má podíl stát nebo samospráva, se bojí, že odhalí konkurenci svoje obchodní partnery, ceny a knowhow.

  • Registr přiznání veřejných funkcionářů (ve sněmovně)

Ihned po nástupu do funkce budou muset politici a vysocí funkcionáři odevzdat své majetkové přiznání, která se budou uchovávat v centrální databázi. Je to kvůli tomu, aby bylo jasné, jak movitý politik nebo vysoký úředník byl, když se funkce ujal, a kde k tomu všemu přišel – bude tak jasná srovnávací základna pro jeho další majetková přiznání – a jestli si mohl ve své funkci čistě vydělat peníze, k nimž se přiznává. spadá pod: ministerstvo spravedlnosti náklady: 21,7 milionu pořízení, 12 milionů ročně provoz výhrady kritiků: nejsou.

  • Centrální registr přestupků (hotový)

Za opakované přestupky bude jejich pachatelům hrozit vyšší pokuta, údaje v rejstříku zůstanou pět let. Databáze má omezit drobnou kriminalitu. spadá pod: ministerstvo spravedlnosti náklady: 31 milionů pořízení a 9,7 milionu ročně provoz výhrady kritiků: v praxi to nepomůže, recidivisté často nejsou lidé, kteří by na zaplacení pokuty měli peníze.

  • Registr náhradního plnění (na vládě)

Náhradní plnění je způsob, jak se firmy mohou vyvázat z povinnosti zaměstnat určitý počet invalidů. Udělají to tak, že nakoupí výrobky nebo služby od firem, které mají mezi svými lidmi nadpoloviční většinu zdravotně postižených. Dodavatelé náhradního plnění budou každý takový kontrakt muset zapsat do centrální evidence. Důvodem je, že plnění se smí poskytovat jen do určitého limitu, a ten se v praxi moc nedodržuje. náklady: ministerstvo práce a sociálních věcí kolik to stojí: 3,4 milionu pořízení a 680 tisíc korun ročně provoz výhrady kritiků: nejsou, zaměstnavatelé zdravotně postižených osob registr vítají.

  • Registr pacientů (ve sněmovně)

V neveřejné databázi tohoto registru hrazených zdravotnických služeb budou údaje o prodělaných chorobách a zákrocích, které mají už dnes o lidech k dispozici zdravotní pojišťovny. Registr má ministerstvu zdravotnictví pomoct, aby mělo lepší statistický přehled a lépe plánovalo. spadá pod: ministerstvo zdravotnictví náklady: důvodová zpráva mluví o „řádu milionů korun“ výhrady kritiků: údaje pacientů nebudou anonymizované, jsou obavy kvůli zneužití citlivých osobních dat.

  • Registr lékařů (ve sněmovně)

Ministerstvo chce mít přehled o tom, kolik je v zemi lékařů a zdravotních sester. Některých specializací je nedostatek a stát neví, které to jsou. Do budoucna chce vědět, které profese chybí a v jakém počtu. spadá pod: ministerstvo zdravotnictví náklady: důvodová zpráva mluví o „řádu milionů korun“ výhrady kritiků: stát nepotřebuje vědět úplně všechno a registr je jen dalším projevem „Velkého bratra“.

  • Elektronická evidence tržeb (v Senátu)

Online databáze, která bude v reálném čase přijímat hlášení o tržbách a přiřazovat jim unikátní kód. Cílem je omezení daňových úniků. spadá pod: ministerstvo financí, respektive Generální finanční ředitelství náklady: 370 milionů pořízení, 300 milionů ročně provoz a spojité náklady výhrady kritiků: zvýšená administrativní a finanční zátěž pro malé podnikatele a živnostníky.

  • Registr bankovních účtů (ve sněmovně)

Na jednom místě budou údaje o tom, u jaké banky mají účet lidé i firmy, informace o tom, kolik je na kontě peněz, nebude součástí evidence. Nárok na tuto informaci budou mít pořád jen ti, kdo mohou bankovní tajemství prolomit už dnes – vyšetřovatelé, daňová správa nebo „cifršpióni“ ministerstva financí. Pokud teď potřebují zjistit, kde má podezřelá osoba účet, musejí obeslat všechny banky, záložny a další finanční instituce. Novinka by je měla přivést k informaci rychleji, a tím pádem zmenšit riziko, že peníze zmizí někam, kam na ně Česká republika nedosáhne. spadá pod: zákon předkládá ministerstvo financí, databázi bude spravovat Česká národní banka náklady: 12 milionů pořízení, 6 až 8 milionů ročně provoz výhrady kritiků: podle ODS je registr účtů prvním krokem k tomu, aby vláda věděla o stavech účtů všech lidí v republice, operuje se i rizikem hackerského útoku.

  • Registr hazardních hráčů (ve sněmovně)

Každý, kdo chce hrát hazardní hru, se musí zaregistrovat, a sám si nastaví, jestli se chce omezit limitem, nad který už nebude prohrávat. K tomu bude rejstřík lidí, kteří automaty hrát nesmějí – třeba příjemci pomoci v hmotné nouzi nebo lidé, kteří vyhlásili úpadek. Ti se nebudou moci zaregistrovat. Informační systém ohlídá i to, že se na jednom přístroji nesází nebo neprohrává nad zákonný limit. Cílem je, aby ubylo gamblerů. spadá pod: ministerstvo financí náklady: 100 milionů pořízení, 20 milionů ročně provoz výhrady kritiků: představitelům hazardního byznysu se nelíbí, že stát jejich podnikání reguluje.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.