Chmurné vyhlídky na mír mezi Židy a Araby

Od roku 1993 uzavřeli Palestinci a Izraelci šest různých smluv, jež svorně obě strany porušují. A k podpisu té sedmé je zatím daleko.

Palestinští chlapci si hrají na válku proti Izraeli pod plakátky oslavujícími přední teroristy. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Palestinští chlapci si hrají na válku proti Izraeli pod plakátky oslavujícími přední teroristy. | foto: © Břetislav TurečekČeská pozice
Palestinští chlapci si hrají na válku proti Izraeli pod plakátky oslavujícími přední teroristy.

Spojené státy v létě s velkou pompou ohlásily obnovení přímých rozhovorů mezi Izraelem a Palestinou. Pohled do myslí a argumentace obou znesvářených stran v otázce takzvaného mírového procesu ale na uzavřené konferenci v Praze odhalil ponurý obrázek a oživuje otazníky, jestli vůbec taková jednání mohou k něčemu být, píše její účastník Břetislav Tureček.

„Jednání opravdu oficiálně začala, neznám ale nikoho, kdo by věřil v jejich úspěch. Já to rozhodně nejsem,“ tvrdí Šlomo Brom, generál izraelské armády ve výslužbě. A i když dnes už působí jako výzkumník a analytik, stále je počítán ke špičkám bezpečnostního establishmentu židovského státu.

„Americký ministr zahraničí John Kerry je v prosazování izraelsko-palestinského urovnání opravdu velmi důsledný a vynalézavý, je lepší než jeho předchůdkyně Hillary Clintonová. Bohužel ale pořád chybí to hlavní – Izraelci a Palestinci ochotní přistoupit na kompromis,“ shrnuje podstatu své skepse Brom, který se přitom v minulosti osobně podílel na mírových rozhovorech Izraele nejen s Palestinci, ale také s Jordánskem a se Sýrií.

Násir Tahbúb je náměstkem palestinského ministerstva hospodářství a také je možné ho považovat za příslušníka pragmatického „promírového“ tábora. „Skutečně věřím, že izraelský premiér Benjamin Netanjahu usiluje o nějaké urovnání. Když se ale podívám na lidi kolem něj, tak se ukazuje, že je úplně vedlejší, co chce předseda vlády, protože to ani v kabinetu neprosadí, takže izraelská vláda neudělá pro mír vůbec nic,“ říká palestinský činitel.„Bohužel pořád chybí to hlavní – Izraelci a Palestinci ochotní přistoupit na kompromis“

Hlavní slovo mají zatím radikálové

Tahbúb přijel do Prahy na uzavřenou konferenci zaměřenou právě na vyhlídky takzvaného mírového procesu. Organizátoři, tedy Nadace Heinricha Bölla, české ministerstvo zahraničí a Prague Security Studies Institute, ale budou moci v závěrečné zprávě shrnout zase jenom skepsi. A to ještě z neznámého důvodů nepozvali žádné aktivní odpůrce kompromisu, tedy třeba palestinské extremisty odmítající uznat Izrael, nebo židovské radikály, kteří dokonce popírají existenci Palestinců, natož jejich nárok na nezávislý stát.

Právě tito Izraelci přitom mají velké slovo v utváření politiky současné izraelské vlády, v níž někdejší pravicový jestřáb Netanjahu najednou vypadá jako mírová holubice – například ve srovnání s ministrem průmyslu a vůdcem nacionalistické strany Židovský domov Naftalim Bennettem.

Generál ve výslužbě Šlomo Brom se rovněž netají kritikou své vlády, situace ale podle něj není ztracená. „Každý mluví o slabosti premiéra na izraelské politické scéně, on je ale ve skutečnosti dost silný. To nás naučil Ariel Šaron, když v roce 2005 nařídil stažení armády a osadníků z pásma Gazy. Ve vnitrostranickém referendu tento krok odmítla i většina Šaronova bloku Likud. On ale evakuaci nakonec stejně prosadil.“

Geršon Baskin je izraelský mírový aktivista a kvůli dobrým kontaktům na obou stranách se předloni podílel na výměně stovek palestinských vězňů za izraelského vojáka Gilada Šalita, zajatého palestinskými ozbrojenci a odvlečeného do Gazy. I vyjednávač Baskin je přesvědčený, že Netanjahu ve vládě, natož uvnitř svého Likudu žádné zásadní ústupky Palestincům neprosadí. „Na druhou stranu, ve 120členném Knesetu by podle mých propočtů mírovou dohodu podpořilo 68 až 72 poslanců,“ dodává.

Překážky jsou samozřejmě také na palestinské politické scéně. Pokud už by Američané nějaké ujednání prosadili u naslouchajících Židů a Arabů, i na palestinské straně je silný tábor odpůrců. V podobě hnutí Hamás dokonce ovládají celé pásmo Gazy, odkud za poslední léta na Izrael dopadly tisíce raket a minometných granátů. „Možnost urovnání vnitrostranických sporů mezi vládou na Západním břehu Jordánu a Hamásem v Gaze vidím jako velmi vzdálenou,“ připouští Tahbúb. „Na druhou stranu, kdyby Hamás na dohodu s námi přistoupil, znamenalo by to implicitně i jejich uznání případné palestinské smlouvy s Izraelem,“ tvrdí palestinský vládní představitel.

„Odpor veřejnosti lze překonat“

Co ale veřejné mínění na obou stranách? Je pravda, že zhruba dvě třetiny Izraelců i dvě třetiny Palestinců dlouhodobě uvádějí, že jsou pro mírové řešení v podobě dvou států. Poté však obvykle na obou stranách následuje příval mnoha „ALE“. Palestinci zpravidla dodávají, že součástí ujednání musí být návrat palestinských uprchlíků, což je pro Izrael nepřijatelné.

„Mezi Izraelci a Palestinci je prostě obrovský rozdíl ve vnímání toho, jak má takový mír vypadat. A mezi současnými politickými špičkami je ta názorová propast ještě hlubší,“ konstatuje Brom.

Další příklad: Jeruzalém. Izraelci si často představují, že celý – včetně celého Starého Města a arabských čtvrtí s desítkami tisíc palestinských obyvatel – zůstane navěky pod jeho plnou svrchovaností. Což pro změnu vylučují Palestinci. „Myšlenka dosáhnout s námi míru a zároveň držet naši okupovanou půdu prostě není možná, to se navzájem vylučuje,“ tvrdí Tahbúb.

Aktivista hnutí Fatah Marván Barghútí odsouzený k pětinásobnému doživotí je pro řadové Palestince důvěryhodnější a populárnější než Mahmúd AbbásŠlomo Brom – přinejmenším za izraelskou stranu – podotýká, že váha nálad ve společnosti se často přeceňuje. „Veřejné mínění není důležité,“ říká izraelský analytik. „Například na konci sedmdesátých let nejprve většina Izraelců odmítala vrácení Sinajského poloostrova Egyptu, což měla být klíčová součást mírové smlouvy s Káhirou. Když se ale nakonec dohoda podepsala, veřejné mínění okamžitě otočilo,“ vzpomíná Brom, a vidí v tom klíč i pro případné územní ústupky v Jeruzalémě i při vyklízení židovských osad hluboko na okupovaných palestinských územích.

Teroristé jako mírotvorci

Naposledy izraelskou veřejností zahýbala jiná věc – postupné propuštění stovky palestinských vězňů, většinou odsouzených už v osmdesátých letech za teroristické útoky nebo za zabití vojáků. Jde o gesto, ke kterému Natanjahua přiměl John Kerry, aby tak podpořil slabého palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse, a ten mohl před svou veřejností obhajovat výhodnost mírových jednání.

„Tentokrát jsou propouštěni uprostřed noci,“ podotýká Šlomo Brom. „To aby Palestinci nemohli stejně jako v minulosti jejich návrat slavit za bílého dne před televizními kamerami a pozůstalí po izraelských obětech aby na to nemuseli bezmocně koukat.“

Přesto Brom coby veterán rozhovorů s Palestinci dávkované propouštění teroristů a dalších vězňů obhajuje. „Už proto, že se nám s nimi v minulosti jednalo lépe, než s představiteli Organizace pro osvobození Palestiny, kteří se v devadesátých letech vrátili z tuniského exilu. Vězně a jejich mentalitu jsme totiž znali, a oni dobře znali nás,“ vysvětluje Brom. Ostatně i dnes mají Izraelci za mřížemi k pětinásobnému doživotí odsouzeného Marvána Barghútího, avšak když potřebují zprostředkovaně oslovit palestinskou ulici, klidně k němu pustí novináře. Aktivista hnutí Fatah Barghútí je totiž pro řadové Palestince důvěryhodnější a populárnější než Abbás.

Míru naklonění Izraelci a Palestinci se shodují, že řešení prostě vyžaduje pružnost na obou stranách. Násir Tahbúb je přesvědčený, že jeho strana flexibilitu ukazuje dostatečně. „Když například prezident Abbás před časem v rozhovoru pro izraelské novináře prohlásil, že neusiluje o návrat do svého rodného Safedu, tak jasně doložil připravenost ke kompromisu ve věci uprchlíků.“

Geršon Baskin zase bolestivým propouštěním Palestinců s rukama od izraelské krve dokazuje dobrou vůli u premiéra Netanjahua. „Věřím, že chce jednání opravnu upřímně zkusit,“ říká izraelský aktivista.

Jedná dnes vůbec někdo?

Politicky korektní názor zní, že jediným východiskem je uspořádání dvou států, tedy vedle Izraele také Palestiny. „Jinak to nejde, máme tu dva národy, které jsou už skoro sto let v boji o stejné území ochotné zabíjet i umírat. V jednom státě, jak to dnes někteří lidé navrhují, společně být nemohou,“ vysvětluje Baskin. „Nikdo by se ve společném státě nechtěl podřídit těm druhým, ani by s nimi nechtěl splynout.“ Šlomo Brom zase naráží na heslo radikální sionistické pravice, podle které žádný palestinský stát není potřeba, protože prý „Palestina je Jordánsko“. „Nápad, že by se v palestinský stát přetvořilo Jordánsko, je dost nereálný už proto, že by na něj nikdy nepřistoupili Jordánci, ale ani Palestinci,“ říká Brom.

Jak jsou tedy na tom samotné rozhovory o dvou státech, jejichž obnovení v létě ohlásily Spojené státy? Otázka o to zajímavější, že zatímco restart jednání s úlevou přijala většina světových politických špiček, většina Palestinců i Izraelců – stejně dvě třetiny, které si přejí mírový kompromis – v úspěch rozhovorů nevěří.Začaly vůbec rozhovory o dvou státech, jejichž obnovení v létě ohlásily Spojené státy?

Násir Tahbúb s odvoláním na „přední palestinské vyjednávače“ při debatě v pražském Černínském paláci poněkud šokuje. „Pokud vím, jednat se ještě vůbec nezačalo. Izraelci a Palestinci se od července ještě nedokázali shodnout ani na agendě rozhovorů,“ tvrdí palestinský politik.

Možná má ale pravdu Izraelec Geršon Baskin, když se snaží svého arabského kolegu poněkud korigovat. „Tentokrát jednání snad konečně probíhají v naprostém utajení, protože v minulosti je úniky informací na veřejnost hodně poškozovaly. Takže snad platí, že kdo o rozhovorech něco ví, tak mlčí, a kdo o nich naopak mluví, tak o skutečném průběhu vůbec nic neví.“

Za posledních dvacet let – počínaje průlomovými dohodami z Osla podepsanými v září 1993 – uzavřeli Palestinci a Izraelci šest různých smluv. Svorně je obě strany začaly dříve nebo později porušovat a činí tak dodnes. Což je samozřejmě velké varování pro případ, že by tentokrát USA přece jen přiměly oba tábory k podpisu sedmé, „konečné“ dohody.

Počet příspěvků: 2, poslední 5.10.2013 03:33 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.