Čeští zbrojaři tlačí na snazší export do rizikových zemí

Představitelé zbrojařských firem lobbují za změnu pravidel pro udílení licencí k exportu vojenského materiálu.

Martin Shabu 22.6.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montáž ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, foto Česká zbrojovkaČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Získat od českých úřadů povolení k vývozu vojenského materiálu, jenž se loni vyšplhal k sedmi miliardám korun, se v Česku rovná podstoupit komplikovaný proces s nejistým výsledkem. V některých ohledech prý dokonce úředníci poškozují obchodní a politické vztahy s důležitými exportními destinacemi. Domácí zbrojaři proto tlačí na změnu pravidel, která by umožnila, aby ve sporných momentech rozhodovala o udílení exportních licencí vláda.

ČESKÁ POZICE narazila na tři případy, v nichž ministerstvo zahraničních věcí (MZV), které při udílení licencí hraje důležitou roli, jednalo dle zbrojařů a politiků nelogicky, a ohrozilo dobrou pověst Česka. Čeští diplomaté se naopak hají, že některé obchody nepovolili, protože nebylo jasné, v jakých rukou zbraně skončí. Na své straně mají lidsko-právní aktivisty.

Dvoustupňová regulace

Obchodování s politicky a bezpečnostně citlivým artiklem ošetřuje zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem č. 38/1994 Sb. Dle něj povolení k exportu vydává Licenční správa, jež spadá pod ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Udělení konkrétní licence však musí předcházet získání povolení k obchodování s vojenským materiálem. Ke konkrétní žádosti o export se pak vyjadřují ministerstva vnitra, obrany a zahraničních věcí a zpravodajské služby. Zatímco resorty vnitra a obrany zohledňují bezpečnostní zájmy a rizika pro Česko, MZV zvažuje zahraničně-politický kontext, mezinárodní sankční režimy a otázku dodržování lidských práv. Diplomaté posuzují především situaci v zemi konečného užití, subjekt konečného uživatele a deklarovaný způsob konečného užití zboží. A právě na nejasný výklad širokého spektra kritérií si čeští zbrojaři stěžují.

Zmapovat ony tři případy nebylo jednoduché, protože úředníci, kteří mají na jednotlivých resortech tuto otázku v gesci, o své práci nechtějí veřejně mluvit. Mnoho informací, s nimiž přicházejí do styku, podléhá utajení. A k problémům s úřady se  moc nechtějí vyjadřovat ani firmy. Ty se zase obávají případných komplikací pro svůj byznys do budoucnosti.

Případ I: Náboje do Ruska

Asi nejkontroverznější stopku vystavilo MZV předloni. ČESKÁ POZICE zjistila, že ministerští úředníci nepovolili vyvezení devítimilimetrových nábojů do pistolí a odstřelovacích pušek českého výrobce pro ozbrojené složky Ruské federace. Důvodem byla údajně obava, aby nebyly použity pro potlačení opozice v období před prezidentskými volbami, v nichž v březnu 2012 zvítězil Vladimir Putin.

„Je to paradox. Premiér a ministr průmyslu byli v květnu na návštěvě Ruska a vezli s sebou do Moskvy desítky podnikatelů, kteří chtěli v Rusku získat byznys; Rusové jsou zároveň vážnými zájemci o dostavbu Temelína a my našim firmám nepovolíme vývoz nábojů?!,“ podivoval se před ČESKOU POZICÍ politik ODS, který si nepřál být jmenován.

Za rok 2012 se očekává až čtyřnásobný nárůst exportu zbraní do Ruska. V roce 2011 tam Češi vyvezli vojenský materiál za více jak 30 milionů korun.Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu (AOBP) Jiří Hynek, jenž minulý čtvrtek obhájil funkci šéfa asociace, nám řekl, že problém s dodávkou do Ruska považuje za drobný exces. „Signalizuje to však, že není možné, aby o tom rozhodoval úředník. Rusko je naším poměrně významným obchodním partnerem. Státní podnik LOM Praha od něj odebírá náhradní díly pro vrtulníky. Asi chápete, že není úplně šťastné takové zemi říci, že tam něco nedovolíme vyvézt.“

Zdroj, jenž je obeznámen s detaily obchodu, nám však důvod původně zamítavého stanoviska vysvětlil následovně: „Problém byl v konečném uživateli, jímž byla ruská tajná služba. Český obchodník si však po první odmítavé reakci podal novou žádost o vývoz nábojů s lehce odlišným konečným uživatelem a už se mu to povolilo. Obecně platí, že například ruská policie není problém. Něco jiného jsou ale jejich represivní složky.“ Zdroj nás dále upozornil, že za loňský rok se očekává až čtyřnásobný nárůst exportu zbraní do Ruska. Jen pro představu v roce 2011 Češi do této země vyvezli vojenský materiál za více jak 30 milionů korun.

Mluvčí MZV Johana Grohová na dotaz ČESKÉ POZICE uvedla, že konkrétní stanoviska zaslaná Licenční správě diplomacie nebude veřejně komentovat. A dodala: „Do Ruska se vojenský materiál z ČR vyváží a MZV vývoz uměle nebrzdí.“

Případ II: Mohli jsme vyřešit Mali za Francouze?

Kritiku MZV prezident AOBP Hynek rozšířil i o restriktivní politiku exportu do konfliktem zmítaného Mali, kam v březnu vycestovali čeští vojáci, aby pomáhali s výcvikem malijské armády. Čeští diplomaté loni v březnu vojenské dodávky, jež dle informací ČESKÉ POZICE zahrnovaly lehké bitevníky L-39, nechtěli povolit, protože si nebyli jistí, jestli zbraně neskončí v nepovolaných rukách.

„V roce 2009 jsem se setkal s představiteli malijské armády, kteří přijeli do Česka na pozvání ministerstva obrany. Během jednání jim byla nabízena vojenská technika a spolupráce. Kdybychom to dodrželi, nemuseli tam jít Francouzi,“ skončil odvážným soudem Hynek.

Proti tomu se však ohradil diplomat, jenž byl s detaily dodávky obeznámen: „Je to demagogie, protože malijská armáda byla rozvrácená. Dát jí zbraně obnášelo riziko, že je někdo ukradne, prodají se islamistům anebo s nimi někdo postřílí nějaké vesničany. Vyslání instruktorů je jediná cesta, jak stav jejich armády do té míry zlepšit, že se tam něco vyveze.“

Podle prezidenta AOBP Hynka je česká diplomacie na rozdíl od jiných zemí NATO přesmíru opatrnáHynek však tvrdí, že česká diplomacie je na rozdíl od jiných aliančních zemí přesmíru opatrná. „Vezměte si USA, která vycvičuje a vyzbrojuje afghánskou armádu, ačkoli každou chvíli slyšíme o incidentech, že afghánský voják si za zbraň koupil chleba. Cílem je stabilita země a zanedbatelné procento rizika, že zbraně skončí jinde, považuji za bagatelní záležitost.“

Naopak ke striktnímu omezování vývozu zbraní do zemí, jež porušují lidská práva, české úřady včetně MZV vyzvala mezinárodní organizace Amnesty International. Ve studii uveřejněné letos v květnu uvedla, že v roce 2011 Česko vyvezlo přes 34 procent vojenského materiálu (za 1,5 miliardy korun) do zemí s nízkou mírou demokracie. Na seznamu 27 zemí najdeme například Alžírsko, ale i Rusko a Vietnam.

Případ III: Politická přestřelka o Vietnam

Třetí destinací, s níž zbrojařské firmy u MZV nedávno narazily, byl dle informací ČESKÉ POZICE Vietnam. Do věci se prý vložil i tehdejší ministr obrany Alexandr Vondra, který na toto téma jednal se šéfem diplomacie Karlem Schwarzenbergem.

„S Vietnamem zatím jisté dohadování kvůli lidským právům bylo. Řešení ale nevznikalo tak, že by Vondra zatlačil a pustilo se to. Šlo o to najít kompromis. Vietnamci museli doložit, že nakupované zbraně jsou pro policejní jednotky, které mají jiné úkoly než šikanovat bloggery a pronásledovat disidenty,“ uvedl náš zdroj ze zbrojařských kruhů.

Mluvčí MZV Grohová uvedla, že v posledních letech export do Vietnamu stoupal, což by měly potvrdit i výsledky za rok 2012.

Vietnamci ještě mají v živé paměti zákaz exportu radarů z poloviny první dekády nového tisíciletíPrezident AOBP Hynek nicméně upozornil na to, že Vietnamci mají v živé paměti zákaz exportu radarů z poloviny první dekády nového tisíciletí. „Loni v dubnu jsem se zúčastnil návštěvy Vietnamu v delegaci, již vedl tehdejší ministr obrany Vondra. Na všech jednáních zaznívalo, že si zamítnutí Vietnamci pamatují. Padnul i přímý dotaz na ministra, zda existuje nějaká komodita, kterou bychom nedovolili vyvést. Odpověděl jim, že garantuje, že je naše politika vůči Vietnamu přátelská a že nemáme žádný produkt, který bychom odmítli dodat.“

Přesto se následně objevil problém. V rámci neoficiálního pohovoru jedné zbrojařské firmy s úředníky MZV zaznělo negativní stanovisko k exportu vojenského materiálu do Vietnamu. „Ale nakonec se to naštěstí podařilo vyřešit. Kdybychom však ani u malého kontraktu nedodrželi slovo, tak by to ohrozilo větší zakázky,“ doplnil Hynek.

Kauza Libye

Během získávání informací o licenční politice státu se v úterý v deníku E-15 objevila zpráva o problémech s vývozem obrněné techniky do Libye. Kontrakt se týká 350 starších kolových obrněnců BRDM a také pásových BVP-1. Česká diplomacie sice kývla na export pozemní techniky, avšak nepovolila vývoz munice, jež byla součástí dodávky. MZV hájilo svůj postup tím, že munice je citlivá komodita, jejíž pohyb se velmi obtížně sleduje, přičemž nelegální šíření vojenského materiálu z Libye prý konstatovala i zpráva OSN.

Zeptali jsme se proto důvěryhodného zdroje, v čem byla s dodávkou municí potíž, když se do země povolil vývoz jiné vojenské techniky. „Argumentem ve prospěch BVP je to, že jsou dost veliké na to, aby je někdo propašoval do Mali, nebo před Egypt do Gazy, anebo je naložil na loď a odvezl rebelům do Sýrie. Libyjci však nemají kontrolu nad samopaly a municí,“ konstatoval zdroj.

Na stranu zbrojařů se však postavil i senátor Tomáš Kladívko (ODS): „Řešíme munici do Libye, přitom libyjské armádě před několika měsíci osobně předával italské transportéry italský ministr obrany. Politika našeho státu je v tomto nesrozumitelná. Dle rozhodnutí MZV tam české firmy nesmějí, ale jiné státy EU tam normálně dodávají.“

Hledá se arbitr

Zbrojaře v dubnu podpořil Senát. Z usnesení senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vyplývá, že senátoři požadují, aby nesouhlasná stanoviska MZV byla žadatelům o licenci k dispozici a vydané rozhodnutí bylo přezkoumatelné. Senátoři dále vyzvali ministra průmyslu a obchodu, aby v případě, že pouze jeden z dotčených orgánů v licenčním řízení vystaví nesouhlasné stanovisko, nedošlo k automatickému zamítnutí žádosti, ale aby byl ponechán prostor pro přezkoumání u arbitra.

MZV prý v poslední době zaujímá celkem vstřícný postoj k žádostem zbrojařů, což lze doložit i nízkým počtem zamítavých stanovisek a zvyšujícím se objemem exportu„Měl by být zaveden systém odvolání. Jde o politické rozhodnutí, které musí učinit vláda. Ta musí říci, jaké země jsou z hlediska zájmů ČR nevhodné. Vláda by mohla například dopředu říci, že do určité skupiny zemí se dva roky nesmí vyvážet,“ domnívá se člen senátního výboru Kladívko.

Ministerstvo zahraničí však mnoho porozumění pro tužby senátorů neprojevilo. „Nesouhlasná stanoviska jsou žadateli k dispozici. Jejich případné utajení souvisí s požadavky zákona o utajovaných skutečnostech. A možnost přezkumu již v rámci licenčního řízení existuje, dává ji platný zákon v rámci správního soudnictví,“ sdělila ČESKÉ POZICI mluvčí MZV Grohová.

Přezkum v rámci správního soudnictví sice existuje, jenže má dvě podstatné „ale“. Firma, která se rozhodne se státem soudit, může očekávat negativní reakci MZV v budoucnu. Ze soudního řešení sporů není nadšené ani MPO, jež stát u soudních sporů zastupuje. „Soudní řízení může trvat několik let a jsou s tím spojeny určité náklady. Musím podotknout, že se stává, že to vývozci vyhrávají. Bylo by dobré, kdyby existoval arbitr ještě před vynesením soudního stanoviska,“ řekl ČESKÉ POZICI Zdeněk Vališ, ředitel odboru podpory exportu MPO, který upozornil na riziko, že po vyhraném sporu mohou firmy po státu požadovat úhradu ušlého zisku.

„Myšlenka na změnu systému vznikla na půdě Senátu. Vítáme ji a budeme se jí zaobírat, ale nejsme schopni říci, kdo by měl mít definitivní stanovisko. Musíme představit něco, s čím budou v rámci připomínkového řízení všechny dotčené orgány státní správy souhlasit,“ dodal Vališ, který tvrdí, že MZV v poslední době zaujímá celkem vstřícný postoj k žádostem zbrojařů, což lze doložit i nízkým počtem zamítavých stanovisek a zvyšujícím se objemem exportu.

Hra s čísly

Úředníci s oblibou upozorňují na skutečnost, že zamítnutých licencí je zcela minimálně. Kupříkladu v roce 2011 nebyly uděleny pouze dvě licence. Dalším jejich častým argumentem je, že zbrojaři si nemohou stěžovat, protože se export vojenského materiálu zvýšil ze 4,5 miliardy korun v roce 2011 na loňských 6,7 miliardy. Oba — na první pohled — pozitivní trendy však prezident AOBP Hynek zpochybnil.

„Ve skutečnosti jsou desítky licencí, které firmy stáhnou, jakmile narazí na problémy. Důvod je jednoduchý. Kdyby byl vydán denial (nesouhlasné stanovisko – poznámka redakce), tak do dané destinace několik let firma nevyveze. Ve výsledku jsou tedy evidované pouze dvě, tři nebo pět zamítnutých žádostí ročně. Kupříkladu do Mali jsme ani žádnou zamítnutou licenci neměli, protože firmy se dopředu ptaly a slyšely, že to není vhodné, a proto nic nepodaly,“ vysvětlil ČESKÉ POZICI Hynek. Z ročenky vojenského exportu vyplývá, že v roce 2011 bylo 28 žádostí firmami vzato zpět.

„Ve skutečnosti jsou desítky licencí, které firmy stáhnou, jakmile narazí na problémy,“ vysvětluje HynekA rostoucí export? „Zkreslující položkou je export u nás vyrobených pandurů do Rakouska, jež se pak do Česka zase zkompletované dováží. Předloni činil ve skutečnosti zhruba 1,5 miliardy korun,“ odhadnul Hynek.

Ošidná přidaná hodnota

Naopak zbrojaři v debatách na téma potřeby podpory exportu rádi uvádějí argumenty zaměstnanosti a vysoké přidaného hodnoty vojenských výrobků. Jenže v praxi se mnohem častěji sporné licence týkají zastaralé techniky, které je nazbyt.

„Ve většině případů je argument, že munice dává někomu práci, mimo. Zpravidla jde o export starých zásob z dob bývalého Československa. Od armády se náboje dají koupit za pár halířů za kus, ale naopak se prodají draho, třeba za několikanásobek. Rizika pro stát jsou v tomto případě ve srovnání s přínosy vysoká,“ řekl ČESKÉ POZICI důvěryhodný zdroj z diplomacie.

To však odmítá Hynek, který tvrdí, že většina starší techniky, jež se od nás vyváží, prochází generálkou a kompletní modernizací, což zvyšuje přidanou hodnotu. A přidává ještě jeden argument: „Když do cizí země dodáte techniku, tak tam získáváte politický vliv, protože tu techniku musíte také servisovat, a to po celou dobu její životnosti.“

Podle Hynka úředníci MZV sledují osobní zájmy. Starají se především o vlastní kariéru na ambasádě v zahraničí a mají proto na mysli, aby nezpůsobili nějaký mediální skandál. Autocenzura úředníkům prý velí nepovolit nic kontroverzního.

Že by spor o ekonomickou diplomacii?

V rámci rozhovorů s politiky, diplomaty, zbrojaři a úředníky jsme narazili na jednu překvapivou interpretaci. Do diskuse o případné změně licenčního systému se prý promítá střet šéfa české diplomacie Karla Schwarzenberga (TOP 09) s ministrem průmyslu a obchodu Martinem Kubou (ODS) o nadvládu nad ekonomickou diplomacií.

Do diskuse o případné změně licenčního systému se prý promítá střet o nadvládu nad ekonomickou diplomacií„Je tam letitý problém, který se vyhrotil. Jde o to, kdo tuto problematiku včetně personálií získá. O tom se na hospodářském výboru ve sněmovně často mluví. Pan Schwarzenberg měl dohodu s exministrem Kocourkem, která nebyla dodržena,“ řekl ČESKÉ POZICI František Laudát (TOP 09), místopředseda hospodářského výboru, který v dubnu zaštítil seminář ve sněmovně, na němž se probíraly možnosti a překážky exportu obranného materiálu.

Poslanec Laudát narážel například na skutečnost, že ministerstva zahraničí a průmyslu a obchodu dosud nepodepsala vzájemnou dohodu o spolupráci, která je základem pro fungování zahraničních kanceláří MPO, jež mají nahradit zahraniční zastoupení státních agentur CzechTrade a CzechInvest.

ČESKÁ POZICE se tomuto tématu věnovala v článcích:

Počet příspěvků: 1, poslední 19.6.2013 06:51 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.