Česko-polské vztahy nejsou natolik dobré, jak je líčí politici

Proč prezident Klaus během nedávné návštěvy Polska nepromluvil se svým protějškem Komorowským o problémech, jako je Unipetrol či potraviny?

„Nezdá se nám, že by v česko-polských vztazích existovaly závažnější problémy,“ prohlásil český prezident Václav Klaus během návštěvy Polska 11. a 12. října. Jeho hostitel, polský prezident Bronisław Komorowski, pak: „Polsko-české vztahy vyžadovaly dlouh | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Nezdá se nám, že by v česko-polských vztazích existovaly závažnější problémy,“ prohlásil český prezident Václav Klaus během návštěvy Polska 11. a 12. října. Jeho hostitel, polský prezident Bronisław Komorowski, pak: „Polsko-české vztahy vyžadovaly dlouh | foto: © ČTKČeská pozice
„Nezdá se nám, že by v česko-polských vztazích existovaly závažnější problémy,“ prohlásil český prezident Václav Klaus během návštěvy Polska 11. a 12. října. Jeho hostitel, polský prezident Bronisław Komorowski, pak: „Polsko-české vztahy vyžadovaly dlouh

„Považuji Polsko za nám nejbližší zemi. Je to země, kde jsem byl nejvíckrát v životě, a myslím, že jsem zde byl i nejvíckrát v roli prezidenta republiky. Nezdá se nám, že by v česko-polských vztazích existovaly závažnější problémy,“ řekl český prezident Václav Klaus během tiskové konference první den své dvoudenní oficiální návštěvy Polska 11. a 12. října.

Jeho hostitel, polský prezident Bronisław Komorowski, vzděláním historik, sice poznamenal, že „polsko-české vztahy vyžadovaly dlouhotrvající úsilí, hodně práce, než se vybudovalo přátelství“ a že „jeho ukování neprobíhalo vždy lehce“, ale dnes „jsou už vidět jeho dobré výsledky“. Průzkumy veřejného mínění například ukazují, že „se máme čím dál raději, vážíme si sebe, chceme být sobě co nejblíž“.

Ale to není nic nového. Už před čtyřmi lety tehdejší polský premiér Donald Tusk během návštěvy Česka „charakterizoval polsko-české vztahy jako velmi dobré“, jak tehdy z Prahy informovala Informační rozhlasová agentura (IAR). Podle téhož zdroje řekl tehdy i český premiér Mirek Topolánek po setkání s polským hostem, že „vztahy mezi oběma státy jsou velmi dobré“.

Když člověk poslouchá takové zdvořilostní fráze, stěží se ubrání dojmu, že jsou to jen bezvýznamné deklarace. I když Varšava dnes netouží po návratu Těšínska a Praha se nechystá vstoupit na kladské nebo ratibořské území, mezi oběma zeměmi nechybějí problémy, které by bylo třeba konečně vyřešit.

Zabavený majetek

Dodnes kupříkladu není vyřešena žádost polské národnostní menšiny v České republice o navrácení majetku polských organizací zabaveného německými okupanty během druhé světové války, který československý stát převzal jako majetek po Němcích. Tuto záležitost detailně popsal Głos Ludu, noviny polské národnostní menšiny žijící na Těšínském Slezsku, které vydává v Českém Těšíně Kongres Poláků v ČR. V článku Jacka Sikory Válka o polské majetky stále trvá je zmiňováno především původní vlastnictví polského spolku pro turistiku a sport Slezský Beskyd založeného v Československu v roce 1922 a majetek Matice školské (Macierz Szkolna).

Dodnes není vyřešena žádost polské národnostní menšiny v ČR o navrácení majetku polských organizací zabaveného během druhé světové války

Spolek Slezský Beskyd před válkou vybudoval na Kozubové chatu a koupil 32 parcel o celkové ploše víc než třináct hektarů na území obcí Milikov (Milików),  Košařiska (Koszarzyska), Dolní Těrlicko (Cierlicko Dolne), Řeka (Rzeka), Tyra a Guty. A v daňovém přiznání z roku 1932 ohodnotil svůj majetek na 750 tisíc korun. Ten se však nepodařilo získat nazpět ani po ukončení války, ani po reaktivaci spolku v roce 1991.

Bezvýsledné bylo i úsilí Matice školské. Ta před válkou vlastnila mimo jiné chatu na Kamenitém nebo park Adama Sikory v Českém Těšíně. Žádné výsledky nepřinesly ani návrhy Kongresu Poláků (KP), aby tyto ztráty byly rekompenzovány. Záležitost se vrací do programu každého jednání jeho delegace s českou vládou.

Pomalované cedule

Když loni v listopadu přijal zástupce KP premiér Petr Nečas, požádal ho náměstek předsedy kongresu odpovědný za majetkové otázky Bogusław Chwajol, aby „vůči polské národnostní menšině bylo učiněno politické gesto v podobě předání vlastnictví vybraného majetku, který od konce války patří státu“. Šéf vlády „tuto prosbu neodmítl a vyjádřil přesvědčení, že je možné se touto záležitostí zabývat v širším kontextu dodnes nevyřešených náhrad za majetky předválečných spolků, nejen polských“, uvedl po setkání Głos Ludu.

Letos v dubnu, při rozhovorech delegace KP s polským ministrem zahraničí Radosławem Sikorským, předseda Kongresu Józef Szymeczek podotkl, že se v této otázce česká strana dovolává Benešových dekretů. Ta však Parlament České republiky prohlásil za „nevyvratitelné, nedotknutelné a neměnitelné“. Podle historika a předsedy KP Szymeczka však konfiskace majetku polských organizací s těmito akty poválečného práva nemají nic společného.

Dalším problémem polské národnostní menšiny na Těšínsku jsou neustále ničené polskojazyčné cedule s názvy obcí

Dalším problémem polské národnostní menšiny na Těšínsku jsou neustále ničené polskojazyčné cedule s názvy obcí. První se objevily roku 2007 v Albrechticích (Olbrachcice) a brzy byly pomalovány šedou barvou. Totéž se opakovalo v mnoha jiných obcích obývaných Poláky. Někdo ničí nebo zamalovává polské nápisy na železničních stanicích, kupříkladu v Bystřici (Bystrzyca) nebo cedule s názvy ulic v Českém Těšíně.

Ničení cizojazyčných cedulí však není jen českou specialitou. V Polsku někdo zamalovává cedule s německými názvy obcí v Opolsku nebo s ruskými či běloruskými na Podlesí. Nejvážnější takový incident se odehrál loni, kdy bylo zničeno 28 cedulí a jeden pomník s litevskými nadpisy v podleské obci Puńsk. Jedno samozřejmě vůbec neomlouvá druhé, a dokonce ani nevysvětluje.

Zapomenutá menšina

Před čtyřmi lety, 12. října 2008, se nejdříve v polském Těšíně a poté v Českém Těšíně setkaly hlavy obou států, kterým patří město rozdělené v důsledku československo-polské války. Na polské straně řeky Olše (Olzy) uslyšel Václav Klaus od tehdejšího polského prezidenta Lecha Kaczyńského: „Veškeré rozepře a antipatie během uplynulých několika set let byly maličkostí, řeknu důrazněji, byly prkotinou.“ A také: „Mezi našimi státy neexistují střety zájmů“.

„Mezi námi opravdu neexistují žádné střety zájmů,“ zopakoval tehdejší šéf polského státu na náměstí v Českém Těšíně. „Jsem v Těšíně poprvé, jak v polském, tak v českém,“ dodal. Ani slovem však nezmínil, že na západ od Olše, v Čechách, také žijí Poláci, nepozdravil je. Setkání s polskou menšinou na programu polského prezidenta nebylo. Václav Klaus si nemohl přát nic lepšího. Nic nemusel vysvětlovat. Proto klidně čekal dlouhé minuty na volný prostor v programu ČT24, aby jí poskytl živý rozhovor.

Lech Kaczyňski se na téma Těšínského Slezska vyjádřil o rok později, v Gdaňsku na Westerplatte, kde začala druhá světová válka. Mluvil o obsazení Těšínského Slezska Poláky v roce 1938: „Dokážeme se v Polsku doznat ke svým hříchům a nehledat ospravedlnění. (…) Porušení integrity Československa bylo chybou.“

Vše při starém

Polská národnostní menšina se objevila v rozhovorech hlav obou států až v roce 2010 – během návštěvy Lecha Kaczyńského v Česku. Setkal se s jejími zástupci a oznámil pomoc polským školám na Těšínském Slezsku, rozhodně větší než dosud. Václav Klaus přislíbil, že se na Těšínsko přijede podívat v únoru, aby se osobně zorientoval v situaci Poláků, kteří tam žijí. A přijel.

Problémem se v polsko-českých vztazích po vstupu obou států do Evropské unie staly i polské potravinyV Ostravě se setkal se šéfem KP Szymeczkem, předsedou Polského kulturně vzdělávacího svazu (PZKO) Janem Ryłkem a s polským konzulem Jerzym Kronholdem. „Česko-polské vztahy v jednotlivých městech a obcích jsou v tomto regionu také dobré. A to, že existují nějaká nedorozumění, někdo se s někým pohádá, takové věci nepovažuji jako zásadní problém a ani jsem z této diskuse nenabyl dojmu, že se takové věci stávají masově,“ sdělil Klaus novinářům. „Pan prezident se na tyto záležitosti dívá ze vzdálené pražské perspektivy,“ řekl novinám Głos Ludu předseda Szymeczek spokojen, že se Václav Klaus zajímá o problémy polské menšiny, ale zklamán, že „spíš bagatelizoval“ problém ničení polských cedulí.

Proto vše zůstalo při starém. O to víc, že se po smrti Lecha Kaczyńského polská strana těmito tématy zase nezabývá. Bude zajímavé sledovat, kolik času bude potřebovat současný polský prezident Komorowski, aby o nich začal hovořit s novou hlavou českého státu. Je však třeba zdůraznit, že se podstatné části polské menšiny v Česku žije vcelku dobře, přestože ne každý Polák na Těšínském Slezsku by se pod toto tvrzení podepsal. Poláci z Těšínska se nestěhují na druhou stranu Olše. Většinou jsou loajálními občany svého státu, a pokud se někam stěhují, pak spíš do Brna nebo do Prahy než do Krakova nebo Varšavy. Anebo se asimilují, stávají se Slezany a jejich děti se cítí být Čechy a Češkami.

Problematika národnostních menšin a jejich práv je ve všech státech, které je mají, obtížným tématem a lze pochopit, že občas je lepší se těmito záležitostmi zabývat v klidu kabinetů než veřejně. To možná vysvětluje neexistenci veřejných prohlášení. Ale když míjejí léta a nic se nemění, je opodstatněné podezření, že o těchto věcech se nemluví ani během setkání mezi čtyřma očima.

Nekvalitní potraviny

Možná však překvapí, že jsou opomíjeny i veřejně známé problémy. Tím se v polsko-českých vztazích po vstupu obou států do Evropské unie staly i polské potraviny.

Když v Česku propukla metanolová aféra a nebylo ještě známé, jak se metanol do lahví dostal, podezření zase padlo na jeho severního souseda. Už víme, že bezdůvodně.„V posledních měsících se českými médii provalila specifická negativní kampaň na téma nízké kvality polských potravin dovážených do Česka. Vše začalo publikací na téma technické soli v polských potravinách a skončilo teprve s vypuknutím metanolové aféry,“ napsal v polském deníku Rzeczpospolita Andrzej Przeczek ze společnosti Deloitte.

Snad jen týdeník Respekt správně ohodnotil, odkud se bere špatné mínění českých konzumentů o potravinách z Polska: „Do Česka se totiž dovážejí ne podle toho, jak jsou chutné, ale podle toho, které jsou nejlevnější. Tomu pak odpovídá kvalita. Tak se stalo, že když se řekne o nějakém zboží, že je ,polské‘, znamená to asi totéž jako ,automaticky podezřelé‘.“ Druhým důvodem může být, že čeští producenti prostě prohrávají ve srovnání s polskou konkurencí.

V dubnu ministr zemědělství Petr Bendl v Otázkách Václava Moravce Na ČT24 řekl, že chce v EU zajistit, aby ČR měla možnost blokovat dovoz polských potravin. Tímto způsobem chtěl vyřešit problémy s pochybnou kvalitou některých polských výrobků. „Chceme, aby byla tato možnost v případě, že dojde k ohrožení bezpečnosti obyvatel,“ řekl Bendl. České sanitární služby totiž nebyly schopné zjistit, ve kterých polských potravinách se nachází technická sůl, již nepoctivci dodávali výrobcům jako jedlou. Ani se nepovedlo najít někoho, kdo by onemocněl poté, co snědl uzeniny nebo sýry z Polska.

Růst vývozu

Když v Česku propukla metanolová aféra a nebylo ještě známé, jak se metanol do lahví dostal, podezření zase padlo na jeho severního souseda. Už víme, že bezdůvodně„Tyto mediální útoky na polské potraviny mi připomínají antipolskou kampaň Rudého práva z osmdesátých let minulého století,“ říká Marian, Polák z Českého Těšína. „A to na lidi působí,“ poznamenává Iza, Polka žijící v Praze. „Sama občas slyším v tramvaji nebo metru stesky, že vše, co je polské, je špatné,“ dodává.

„Kdo za tím stojí? Někdo na ministerstvu zemědělství?“ táže se Marian. A ne náhodou výrobci, kteří si nevědí rady s konkurencí? Odpověď neznáme. Problém však existuje, i když o něm polskému prezidentovi nikdo neřekl. Může jen potěšit, jak píše Przeczek, že navzdory nepřejícnému postoji českých medií vývoz polských potravin do Česka stále roste. A nejen potravin.

Jak totiž říká Przeczek: „Češi rádi nakupují zboží vyrobené nad Vislou a váží si jeho kvality, ale často si neuvědomují, že to jsou polské výrobky.“ Ví někdo v Česku, že televizory LG anebo pračky Bosch jsou z Polska? Prakticky vzato, nikdo. Stejně málokdo v Evropě ví, že se Porsche Cayenne a VW Touaregy vyrábějí v Bratislavě, na Slovensku.

Unipetrol

Asi nikdo hlavě polského státu neřekl, že jedna z nejdůležitějších polských firem, naftový koncern PKN Orlen, má v Česku problémy. Přesněji řečeno, jeho česká dcera, petrochemická společnost Unipetrol, v níž Orlen má 63procentní podíl. Podle zástupců společnosti výlučný dodavatel nafty v Česku, firma Mero ČR, „využila svého monopolního postavení“ a Unipetrolu diktovala velmi vysoké sazby, vyšší než je průměr v EU, a v některých případech koncem roku 2011 i dvojitý tarif za úsek, za který se standardně používá jednotný tarif.

Prezident Komorowski se svého českého protějšku Klause nezeptal, oč se vlastně v případě Unipetrol jde

Unipetrol po několikaměsíčních jednáních podal v srpnu na Mero stížnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Prezident Komorowski se však svého českého protějšku Klause nezeptal, oč vlastně jde. A zdá se, že ani hlava českého státu se svého polského hostitele na nic nezeptala.

Po pádu komunismu v Československu však dokázal Václav Klaus, tehdy ministr financí, bránit svou federální vlast před mořem Poláků, kteří by mohli vykoupit veškeré zboží z českých a slovenských obchodů. Nepomohl ani protest tehdejšího prezidenta Václava Havla, který společně s ministrem zahraničních věcí Jiřím Dienstbierem starším zvedal hraniční závoru na Pomezních boudách. Poslední železná opona v Evropě na polsko-české hranici existovala skoro o dva roky déle než ta, která rozdělovala Východ a Západ.

Ostravské ovzduší

Teď není českým problémem polská nákupní turistika, ale spíš její neexistence. Naopak, Češi (a Slováci) jezdí za nákupy do Polska. Existuje však jeden společný obrovský problém – znečištěné ovzduší na významné časti českého Slezska a polského Horního Slezska. Blíží se zima a za několik týdnů zase uslyšíme, o kolik narostla koncentrace prachu v Ostravě, Karviné a v mnoha dalších obcích tohoto regionu.

Dle ostravského primátora Petra Kajnara jen EU dokáže tlačit na vedení hornoslezské aglomerace, aby se zabývalo znečištěným ovzduším v regionu

Politici z Moravskoslezského kraje z této situace obviňují polskou stranu a – jak v září informovala IAR – se v této záležitosti obrátí na Evropskou komisi. Ostravský primátor Petr Kajnar se domnívá, že jen EU bude schopná tlačit na vedení hornoslezské aglomerace, aby se vážněji zabývalo problémem znečištěného ovzduší v regionu. Primátor Kajnar chce psát o této záležitosti do Bruselu, Václav Klaus se o ní během návštěvy Polska vůbec nezmínil. Možná nechtěl, aby mu někdo vyčetl ekoterorismus.

Oněch několik příkladů jasně ukazuje, že vztahy mezi oběma státy vůbec nejsou natolik dobré, jak je líčí polští a čeští politici. Problémy nechybějí (rozhodně jsem se o všech nezmínil), což je běžné ve vztazích i těch nejlepších sousedů. Většinu z nich lze určitě vyřešit. Stačí trochu dobré vůle na obou stranách. Je třeba však o nich hovořit. Zamlčováním totiž bobtnají. Lidé, kterých se tyto problémy týkají, jsou zklamaní, že se nic neděje. Frustrace však není nejlepší rádce. Vzájemný rozhovor umožňuje zmírnit tlak, aby příliš nenarostl.

Počet příspěvků: 3, poslední 15.4.2013 07:31 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.