Česká republika by měla být spoluodpovědná za budoucnost EU

Od vstupu České republiky do Evropské unie uplynulo v úterý 1. května 14 let, což je dost dlouhá doba, abychom se v ní přestali rozkoukávat. Především bychom se měli aktivně zapojit do dění v Evropě.

Marek Hilšer 4.5.2018
Vlajky ČR a EU | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vlajky ČR a EU | foto: Shutterstock
Vlajky ČR a EU

V úterý 1. května uplynulo 14 let od vstupu České republiky do Evropské unie. To je dost dlouhá doba, abychom se v Evropě přestali rozkoukávat, rozmýšlet se kudy kam a chovat se jako dítě. Je čas převzít spoluodpovědnost za budoucnost EU. Jsme však na to připraveni? Nejsem si jistý.

Převzít odpovědnost totiž především znamená zapojit se aktivně do dění v Evropě, což není jednoduché. Tedy získat odstup od sebe sama, nebýt uhranutí vnitropolitickými událostmi a věnovat pozornost tomu, co se odehrává v Bruselu, Paříži, Berlíně a dalších důležitých místech.

Znamená to také překonat tradiční českou obavu, že jsme malí, že se v Evropě ztratíme a nebude nám nasloucháno. Není to pravda. Náš hlas může mít váhu, ale musíme do diskuse umět přinést hodnotu, naučit se přicházet se zajímavými nápady, navrhovat dlouhodobé strategie, nabízet řešení a především být připraveni pomoci s jejich uskutečňováním. Budeme-li chtít, i my dokážeme vytvářet evropskou budoucnost.

Udržení hodnot

Čeští občané se občas obávají, že větším zapojením do EU přijdeme o suverenitu, o schopnost ovlivňovat vlastní věci. Mnozí tím straší a budují na tom svou politickou kariéru. To je špatná cesta. Budeme-li jednat sólově, nebudeme schopni v dnešním světě uhájit naše zásadní politické a ekonomické zájmy. Tyto hodnoty udržíme jen se silnými spojenci.

Budeme-li jednat sólově, nebudeme schopni v dnešním světě uhájit naše zásadní politické a ekonomické zájmy. Tyto hodnoty udržíme jen se silnými spojenci.

Podpora EU neznamená přehlížet její nedostatky. Unie je velký a složitý projekt a nemůže být bez chyb. Některé věci nefungovaly dobře nikdy, jiné neodpovídají současným potřebám nebo zcela chybějí. Změny je však třeba odpracovat, nejen brblat, že se nám to či ono nelíbí. Naši politici, odborníci i média by se proto měli co nejdříve začít zabývat návrhem reforem, s nimiž přichází francouzský prezident Emmanuel Macron a německá kancléřka Angela Merkelová.

České republiky se dotknou především změny v oblasti bezpečnosti, společné zahraniční politiky a azylového systému. Cesta k větší bezpečnosti Evropy se neobejde bez vzniku společných evropských ozbrojených sil, což však je dlouhodobý cíl. V tuto chvíli je třeba zejména posílit spolupráci národních armád, rozvědek a policií, protože pouze tak lze efektivně čelit rostoucím hrozbám, ať jde o terorismus, ruskou agresi nebo vliv Číny.

Práce na reformách

Boj s nelegální migrací je během na dlouhou trať, přičemž je třeba propojit několik kroků. Za prvé, zlepšovat obranu společné evropské hranice. Na ní se však musíme podílet všichni, nikoliv jen migrací dotčené země. Je také třeba zavést efektivnější azylovou politiku, která zajistí rychlé vracení nelegálních přistěhovalců do zemí jejich původu. A za třetí, musíme více pomáhat na místech, odkud ilegální přistěhovalci přicházejí. A nejde jen o tradiční humanitární pomoc, ale i o projekty, které pomohou trvale zlepšit jejich životní podmínky.

Zúčastníme se práce na reformách Evropské unie? Přál bych si, aby tomu tak v 15. roce našeho členství v EU bylo. Abychom se začali chovat jako národ, který dospěl a nebojí se vykročit do velkého světa.

Reformy EU se budou týkat i dalších oblastí, například strategie na podporu konkurenceschopnosti, růstu, společné energetické politiky, harmonizace daní a také financování EU. Některé se dotýkají pouze zemí platících eurem, jiné mají přesahy. Zúčastníme se této práce? Přál bych si, aby tomu tak v 15. roce našeho členství v EU bylo. Abychom se začali chovat jako národ, který dospěl a nebojí se vykročit do velkého světa.