„Česká“ rána pro Gazprom ve vídeňské arbitráži

Ruská plynárenská firma bude muset vrátit více než miliardu eur skupině RWE – dovozci plynu do Česka.

Je jedním z bodů jednání mezi RWE a Gazpromem možnost převzetí společnosti Net4gas? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Je jedním z bodů jednání mezi RWE a Gazpromem možnost převzetí společnosti Net4gas? | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Je jedním z bodů jednání mezi RWE a Gazpromem možnost převzetí společnosti Net4gas?

Pověst ruské plynárenské firmy Gazprom ve střední Evropě je možná nespravedlivě negativní, podezíravost vůči údajnému politickému vydírání ze strany této obří korporace ovládané Kremlem bývala leckdy přehnaná. Trváním na vlastním způsobu tvorby cen plynu – z čistě ekonomických důvodů –, který už prakticky celá Evropa považuje za nevhodný a zastaralý, však Gazprom svou pověst určitě nezlepšil.

Bylo by nicméně poněkud škodolibé, kdybychom se radovali, že Gazprom nyní doplatil na dodávky příliš drahého plynu pro český trh. Spíše je teď čas na důkladnou analýzu, co bude pro budoucnost znamenat výsledek nyní ukončené vídeňské arbitráže mezi německou skupinou RWE, která od Rusů kupuje plyn právě pro český trh, a Gazpromem. (Surovina mimochodem proudí do Česka plynovody Net4Gas, které RWE nedávno prodala.)

„Gazpromácký“ způsob tvorby cen plynu, které se na základě dlouhodobých kontraktů odvíjejí od cen ropy či ropných produktů, je zpochybněnJak bývá u podobných arbitráží zvykem, obě strany se snaží jejich výsledek veřejně prezentovat jako své vítězství. RWE je ale nyní o poznání sebevědomější. Uvádí, že Gazprom bude muset vrátit část peněz, které mu němečtí majitelé české plynárenské jedničky zaplatili od května 2010. Podle německého týdeníku Der Spiegel jde o více než miliardu eur.

Gazprom naopak tvrdí, že arbitři na většinu požadavků RWE nekývli a víceméně vyžadují jen to, co už byli Rusové tak jako tak ochotní poskytnout. Ať tak či onak, „gazpromácký“ způsob tvorby cen plynu, které se na základě dlouhodobých kontraktů odvíjejí od cen ropy či ropných produktů, je znovu silně zpochybněn. Takzvané spotové ceny plynu na burzách a evropském velkoobchodním trhu totiž bývají většinu roku podstatně nižší než ty, které si účtuje Gazprom. To je mimo jiné výsledek boomu břidlicového plynu v USA, který zvýšil globální nabídku této suroviny.

Chápeme, ale…

Z hlediska strategie ruské společnosti nespočívá hlavní problém ve snaze Gazpromu získat co nejvíce peněz. Jaký by to byl jinak obchodník? I Evropané by si měli uvědomit, že tento důležitý partner pro jejich energetiku musí investovat do nových nalezišť, rozvíjet infrastrukturu. Proč bychom neměli mít pochopení pro potřeby Gazpromu?

Ruská plynárenská korporace má navíc po ruce i některé dobré argumenty – spotové ceny plynu mívají velké výkyvy, což je nevhodné pro dlouhodobé finanční řízení, a zejména v období mrazů spotový trh nedokáže uspokojit veškerou poptávku. A Gazprom koneckonců určité slevy svým partnerům poskytoval. Odmítal ale to hlavní, na čem trvala RWE – změnit samotný vzorec výpočtu ceny.

Norové jsou mnohem pružnější a realisticky reagují na nové poměry na evropském trhu s plynemGazprom dělá největší chybu v tom, že nebere dostatečně v úvahu situaci svých obchodních partnerů. Skupina RWE v Česku je typickým příkladem. Kvůli vysokým cenám plynu v dlouhodobých kontraktech s Gazpromem tady na samotném obchodu se surovinou prodělává a ztrácí velkou část trhu v konkurenci s obchodníky, kteří nakupují právě na spotovém trhu. Je možné namítnout, že to Rusy nemusí zajímat – chtějí jen plnění starých dohod. Snad, ale pak musí Gazprom počítat s tím, že od něj budou chtít mnozí Evropané stále více dávat ruce pryč. Kupříkladu Norové jsou v tomto ohledu mnohem pružnější a realisticky reagují na nové poměry na evropském trhu s plynem.

Společnost Gazprom to teď nemá jednoduché, čelí nejen sporům v Evropské unii, ale i klesající přízni Kremlu, který chce zrušit jeho monopol na export plynu z Ruska. Výrok z Vídně proto přichází v dost nevhodnou dobu. I Gazprom totiž připouští, že výsledek arbitráže s RWE je zásadní přelomem. Ruská firma tvrdí, že zásah arbitrů do dříve uzavřených kontraktů je bezprecedentní, a dokonce podrývá právní normy EU. Manažeři ruské firmy by si ale měli spíše klást otázku, proč si v Evropě nepřestávali vytvářet další protivníky. Bez ohledu na další analýzy vídeňského verdiktu.