Česká pouta francouzského generála

Generála Maurice Pellého pojil s malířkou Zdenkou Braunerovou nejen zájem o umění, ale i rodinné vazby. Oženil se s její neteří. Jejich česko-francouzský svět představuje výstava ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy.

Generál Pellé v Praze v červnu 1919. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Generál Pellé v Praze v červnu 1919. | foto: Archiv Isabelle Sandiford Pellé
Generál Pellé v Praze v červnu 1919. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Maurice Pellé pocházel ze středostavovské rodiny, která žila v severní Francii. Mauricův otec byl profesionální voják a svého syna vedl ke stejné kariéře. V osmdesátých letech 19. století studoval Pellé dělostřelecký obor na polytechnické škole v Paříži. Ve stejné době se do francouzské metropole vypravila i Zdenka Braunerová.

Rodina Pelléova v roce 1866.

Rodina Pelléova v roce 1866.

Dcera císařského rady vyrůstala v Praze, zajímala se o umění a historii, na léto jezdila s rodinou do Roztok u Prahy. V roce 1873 s matkou procestovala Evropu, nejvíc jí učarovala Paříž, kde žila její sestra s manželem. Svobodomyslný svět umělců se jí zalíbil, studovala na výtvarné škole a brzy se stala důležitou součástí česko-francouzské komunity. Mezi pařížské umělce uvedla Františka Bílka, Václava Mrštíka či Jožu Uprku.

Zdenka Braunerová zhruba v roce 1888.

Zdenka Braunerová zhruba v roce 1888.

Nabídka československé vlády

Maurice Pellé byl v roce 1900 převelen na Madagaskar, sloužil v Maroku. Na cestách si zapisoval své postřehy, zajímal se o životní styl, lidové zvyky i architekturu. V Egyptě si zapsal: „A přece je to hemžení špinavých chudáků na Káhiře to nejpřitažlivější. Hemžení právě tak nepopsatelné jako nezachytitelné na fotografii, protože se vzpírá veškerým analýzám. Sestává z tisíců detailů v neustálém pohybu a budí dojem života velice odlišného od našeho..., který se našim očím může jevit jako velmi bídný, v němž je ale možná více štěstí.“

Maurice Pellé jako student polytechnické školy v Paříži v letech 1882 až 1884.

Maurice Pellé jako student polytechnické školy v Paříži v letech 1882 až 1884.

Od roku 1909 až do roku 1912 byl vojenským atašé v Berlíně. Během první světové války se zúčastnil řady bojů ve Francii, byl pověřen francouzskou vládou, aby vyjednával o příměří. V roce 1919 dostal Pellé nabídku, která mu změnila život. Československá vláda ho pozvala, aby pomohl vybudovat armádu nového státu.

V únoru 1919 přijel Pellé se 140 důstojníky poprvé do Prahy, do deníku popsal své pocity před odjezdem: „Věděli jsme všichni, že zde najdeme národ, který je přítelem Francie. Bojovali jsme s vámi v týchž bitvách a viděli jsme po svém boku české vojáky, kteří spolupůsobili na našem společném vítězství. Jest naší životní povinností zachovati výsledky tohoto vítězství pro budoucnost. Přicházíme k vám připoutáni úzkým poutem ideálů. Považujte nás za své služebníky.“

Generál Pellé v Praze v roce 1919.

Generál Pellé v Praze v roce 1919.

Sňatek s Jarmilou Braunerovou

Pellé vybudoval v Praze generální štáb, inicioval založení vojenských škol. Prezident Masaryk mu dočasně předal post nejvyššího velitele československých ozbrojených sil. Stejně jako na předchozích misích i zde se zajímal o kulturu a historii.

Průvodcem uměleckým světem mu byla právě Zdenka Braunerová, v dubnu 1920 společně zorganizovali výstavy československého lidového umění v Grand Palais v Paříži. Braunerová byla členkou výstavního komitétu, francouzskému publiku představila lidové krajky a textilie z Moravy i ze Slovenska.

Jarmila Braunerová v roce 1905.

Jarmila Braunerová v roce 1905.

O pár týdnů později jel 56letý Pellé za Zdenkou do jejího roztockého ateliéru, kde ho přivítala její neteř Jarmila. Z náhodného setkání se brzy rozvinul vážný vztah. Pellé se kvůli své snoubence, která byla o 30 let mladší, začal učit česky. V jednom z dopisů jí píše: „Litovam upřímné, zarinko, že dnes zbratil jsem vaší laskavu navštívenu. Bohužel přišel jsem několika minuty pozdě a viděl jen vaší sestru ve svatojirske ulici. A nebudeme se hubičkovati do neděli!“

Kresba Maurice Pellého z přelomu let 1920 až 1921 z dopisu Jaře.

Kresba Maurice Pellého z přelomu let 1920 až 1921 z dopisu Jaře.

Převelení do Turecka

Koncem roku byl Pellé převelen do Turecka, v dubnu 1921 se na Staroměstské radnici konala velkolepá svatba, za svědka jim šel rodinný přítel Edvard Beneš. Novomanželé odjeli do Turecka, na český domov nikdy nezapomněli.

Svatba Maurice Pellého s Jarmilou Braunerovou na Staroměstské radnici v dubnu 1921.

Svatba Maurice Pellého s Jarmilou Braunerovou na Staroměstské radnici v dubnu 1921.

„Koupili si vilu v Dobřichovicích, to bylo tehdy vyhlášené letovisko. Prožili v ní jen jedno léto v roce 1923, kdy přijeli s roční dcerkou – Maryškou. Rodina trávila většinu času v Turecku, v roce 1924 Maurice Pellé zemřel,“ říká Marcela Šášinková, kurátorka výstavy.

Jara a Maurice Pelléovi v roce 1923 v Lausanne.

Jara a Maurice Pelléovi v roce 1923 v Lausanne.

Jarmila s dcerou bydlela za války v Čechách. Maryška absolvovala v roce 1941 kuchařskou školu v Praze a poslední válečné roky pracovala na statku v Miletíně na Jičínsku. V roce 1947 se provdala za britského konzula v Paříži, Johna Sandiforda, postupně se jim narodily čtyři děti.

Pohlednice Pelléovy vily v Dobřichovicích, podle návrhu Jarmily Pelléové.

Pohlednice Pelléovy vily v Dobřichovicích, podle návrhu Jarmily Pelléové.

Rodina žila ve Francii, jejich dobřichovická vila byla v padesátých letech zabavena. Po roce 1989 se potomci generála Pellého vrátili do Roztok i Dobřichovic. Právě díky nim jsou na výstavě ukázky z rodinné korespondence a cestovní deníky slavného generála.

Fotografie z roku 1923: Před Pelléovou vilou v Dobřichovicích, Jara a Maurice Pelléovi, Vera Flipo, J. S. Machar a František Buldra.

Fotografie z roku 1923: Před Pelléovou vilou v Dobřichovicích, Jara a Maurice Pelléovi, Vera Flipo, J. S. Machar a František Buldra.

Výstava Pellé – Braunerová je otevřena do 28. března ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy.