Česká diskuse o islámu: Sedm unikátních témat

Islám vyvolává debaty v celé Evropě, ale ty české jsou v mnohém výjimečné. Jednu zásadní otázku však naše mediální produkce dosud neotevřela: V čem současné české protiislámské aktivity odrážejí širší evropské tendence a v čem naopak jsme originální? Nepomůže nám sice lépe chápat muslimy, ale určitě sebe sama.

Příznivci iniciativ Islám v ČR nechceme a Blok proti islámu instalovali na... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Příznivci iniciativ Islám v ČR nechceme a Blok proti islámu instalovali na... | foto: ČTK
Příznivci iniciativ Islám v ČR nechceme a Blok proti islámu instalovali na...

Blízkovýchodní tragédie a emotivní spory o uprchlících přinesly v tomto horkém létě nová žhavá témata. V uplynulých týdnech se hodně psalo o protiislámských demonstracích a postojích českých politiků k nim. Spousta článků se rovněž věnovala protagonistům zdejšího odporu proti islámu i jejich kauzám. Než se však zamyslíme, „co jinde nenajdeme“, začněme z opačného konce.

Pře muslimských menšin s nemuslimy ve všech členských zemích Evropské unie mívají zpravidla několik modelových „kolbišť“, kde se naplno zhmotňují, takže je lze snadno a především stručně mediálně uchopit. V první řadě jde o takzvané boje o mešity. Ty se dlouhou dobu odehrávají v mnoha evropských státech, v České republice jsme dosud na počátku, čemuž odpovídá i zdejší diskurs plný emocí.

Neosobité ideové přesahy

Podobně je tomu také s českými spory o zahalování muslimek, což je tradiční téma vyvolávající spory v celé EU. U nás se dílčí kauza týkající se omezení nošení pokrývky hlavy v konkrétním školním řádu záhy přenesla do roviny střetů „my“ versus „oni“, což se dalo čekat.

Ideové přesahy, které zdejší polemiky o islámu zpravidla doprovázejí, nejsou ničím osobité, ať jde například o multikulturalismus, svobodu slova či otázky světonázorové

Nikterak originální není ani český odpor proti obchodům prodávajícím potraviny halál (splňující šaríatské požadavky), které vedle mešit představují konkrétní ztělesnění muslimské přítomnosti. To vynikne zejména v ČR, zemi, kde zóny s převažujícím muslimským obyvatelstvem zcela chybí.

Ani ideové přesahy, které zdejší polemiky o islámu zpravidla doprovázejí, nejsou ničím osobitým, ať jde například o multikulturalismus, svobodu slova či otázky světonázorové. V tom, co bychom naopak mimo ČR hledali ve vztahu k islámu jen obtížně, nejsme žádní troškaři, což lze názorně doložit na následujících sedmi záležitostech.

Xenofobie

Na prvním místě je třeba zmínit otevřenost a razanci, s níž bývají islamofobní postoje i aktivity u nás projevovány a také přijímány. Míra tolerance je v tomto ohledu až závratná. Nejde o to, že by Češi byli xenofobnější než jiné národy, ale o fakt, že v zahraničí si lidé zpravidla bývají více vědomi nepatřičnosti xenofobních projevů na veřejnosti.

Navíc hranice toho, co jsme ochotní v případě muslimů považovat za přijatelné, se stále posouvá, což může vyvolávat obavy ze selektivního postoje k lidským právům, od nějž není daleko k tragickým historickým paralelám.

Nejde o to, že by Češi byli xenofobnější než jiné národy, ale o fakt, že v zahraničí si lidé zpravidla bývají více vědomi nepatřičnosti xenofobních projevů na veřejnosti

Druhým českým unikátem je nejislamofobnější hlava státu široko daleko. Seriál výroků prezidenta Miloše Zemana na téma islám se již dávno stal součástí zdejšího politického folklóru, jenž sklízí úspěch i mezi těmi občany, kteří mu jinak nemohou přijít na jméno.

Příkrost oněch projevů však vyvolává údiv převážně jen v zahraničí, což byl i případ Zemanova nejslavnějšího výroku z roku 2011: „Nepřítelem je anticivilizace táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii. Žijí v ní na dvě miliardy lidí a financovaná je dílem z prodeje ropy, dílem z prodeje drog.“ Čeští komentátoři neřešili, zda hovoří pravdu (na to se jaksi rezignovalo), ale jaké reakce výrok vyvolá v zahraničí, což bylo realistické, byť zároveň smutné.

Neznámý počet muslimů

Poměr či lépe do očí bijící nepoměr počtu zdejších protiislámských aktivistů a muslimů je třetí výraznou českou specialitou. Přesný počet muslimů v ČR nikdo nezná, nejčastější odhad se pohybuje mezi deseti a dvaceti tisíci, počet „lajkerů“ nejpočetnější facebookové skupiny „Islám v České republice nechceme“ již překonal 140 tisíc.

Přesný počet muslimů v ČR nikdo nezná, nejčastější odhad se pohybuje mezi deseti a dvaceti tisíci

Dříve se mezi akademiky vtipkovalo, že na jednoho „českého muslima“ připadá tolik a tolik stránek studií, seminárních prací či školních referátů, dnes můžeme zcela vážně kalkulovat, kolik na něho připadne násobků muslimobijců.

S atmosférou ve společnosti úzce souvisí postoje politiků. Vedle vyslovených populistů, jichž není málo a kteří se vezou na „muslimské vlně“, najdeme mnoho osobností, jež si dávají pozor, aby nemohly být osočeny z populismu. A ještě větší pozor, aby se náhodou nedotkli muslimům nepříliš nakloněné veřejnosti.

Islamofobie

Takové „tance mezi vejci“ lze vidět v celém zdejším politickém spektru. Jen menšina se tomu vymyká. Bohužel platí oprávněně kategorické shrnutí a zároveň čtvrté české specifikum, že naše politická scéna je většinově islamofobní, což vynikne zejména při srovnání se zeměmi, které naplno čelí problémům s muslimy.

Ještě nedávno představoval islám exotické téma, dnes patří k těm nejskloňovanějším a rychlosti této proměny neodpovídá nárůst poznání. S tím souvisí i pátý bod – bezradnost médií. Pokud jde o islám, existují mezi českými novináři propastné rozdíly.

Naše politická scéna je většinově islamofobní, což vynikne zejména při srovnání se zeměmi, které naplno čelí problémům s muslimy

Často je vidět snahu o „vyváženost“, jež se tu a tam projeví paradoxně tím, že k „vyvážení“ názoru odborníka bývá poskytnut prostor protiislámskému aktivistovi. Problémy působí také práce se zdroji – například ČT24 uvedla známého bojovníka proti islámu Billa Warnera jako mezinárodně uznávaného odborníka na islám.

Za zmínku stojí i směšování postojů a erudice, což vede k tomu, že expertní hlasy se často berou za rovnocenné pohledům aktivistů různých postojů, což bychom u „neislámské problematiky“ hledali stěží. „Aby člověk pochopil islám, nepotřebuje vzdělání, ale stačí mu selský rozum,“ je teze, která má stále více zastánců nejen u internetových debatérů.

Naivní víra

Obava z nejednoznačného tématu, jež vyvolává vášně, však nepoznamenává jen zdejší virtuální kolbiště, ale má řadu praktických (byť těžce pochopitelných) důsledků, kdy se „hlas lidu“ střetne s pohledem odborníka – a vítězí, jako v případě odebrání akreditace ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy projektu „Muslimové očima českých školáků“, kdy proti expertním posudkům stála kampaň „rozhněvaných rodičů“.

Vzhledem k tomu, kolik sympatizantů mají islamofobové nejen na české politické scéně, ale i v médiích, silových složkách a mezi intelektuály, bylo by naivní věřit, že neoslaví ještě další úspěchy

Se společenským přijetím islamofobie souvisí i šesté specifikum, což jsou úspěchy českých islamofobů. Ti se zpravidla verbálně distancují od zdejších rasistů, xenofobů, neonacistů, radikálů a podobně a snaží se vyvolat dojem spořádaných občanů bojujících za správnou věc. A daří se jim, neboť další spořádaní občané naslouchají.

Těžko si představit, že by ostrá protižidovská či protiromská rétorika dostala prostor nejen v hlavním vysílání České televize, na rozhlasových vlnách nebo dokonce pronikla v rámci „semináře“ či petičního slyšení do parlamentu. Zdejším islamofobům se toto vše opakovaně zdařilo.

Téma islámu již vstoupilo do politiky a vzhledem k tomu, kolik sympatizantů mají islamofobové nejen na české politické scéně, ale i v médiích, silových složkách a mezi intelektuály, bylo by naivní věřit, že neoslaví ještě další úspěchy.

Hrozba pro českou společnost

Posledním, sedmým unikátem v naší malé kolekci je český rekord v rámci EU, pokud jde o oblibu islámu. Dle nedávných sociologických šetření totiž ze všech evropských zemí žije největší podíl občanů, kteří vyjádřili obavy z islámu a odpor vůči němu, právě v Česku.

V květnu zhruba dvě třetiny našich občanů spatřovaly v islámu hrozbu pro českou společnost

V tomto směru jsme na celé čáře porazili státy s početnými muslimskými menšinami, jako je Francie či Německo. V květnu zhruba dvě třetiny spoluobčanů spatřovaly v islámu hrozbu pro českou společnost. Tedy dříve, než protiislámské demonstrace, ostré výroky řady politiků i poslední vlna uprchlíků ještě více rozčeřily hladinu zdejšího veřejného mínění v tomto žhavém létě.