Úprava forem akcií, jejich

Úprava forem akcií, jejich registrace a vedení seznamů akcionářů bude trvat asi dlouho a stejně nikdy nebude dokonalá. V závěru dojdeme k tomu,  s  čímž se již vyrovnávají české finanční ústavy,  že  akciové společnosti mající neprůhlednou vlastnickou strukturu předkládají čestné prohlášení o konečných vlastnících. A jakou má hodnotu čestné prohlášení od nečestných lidí?Dle mého názoru by bylo dobré vyloučit akcie v listinné podobě na majitele. Jejich držba vůbec neznamená, že se jimi legitimuje skutečný vlastník akciové společnosti, skutečná ovládající osoba. To vyvolává nejistotu a komplikuje to třeba soudní řízení - v podstatě se nedá prokázat, kdo je v daném čase vlastníkem těchto akcií a tím příslušné akciové společnosti.  A někdy je to důležité. Řešila by to imobilizace, ale imobilizaci anonymních akcií nepovažuji v ČR za vhodnou z více důvodů, třeba pro komplikované dohledávání místa uložení akcií,  zejména však pro možnou manipulaci s těmito akciemi, která by mohla přinést výhodu bance a akcionářům proti jiným věřitelům. Ostatně toto již běží při zástavě listinných akcií bance proti poskytnutému úvěru. A potvrzení od banky o uložení akcií se předkládá při sepisování notářských zápisů, na valných hromadách, v insolvenčních řízeních atd. Uložení listinných akcií u bank (či dokonce u obchodníků s cennými papíry) není nestranné.Pak by u českých akciových společností zůstaly akcie v listinné podobě na jméno a akcie zaknihované.Za důležitější a rychleji řešitelný problém však spatřuji v nepořádku, který je v obchodním rejstříku. Společnosti záměrně nezakládají do sbírky listin účetní závěrky, zprávy o vztazích, auditované výroční zprávy, neaktualizují zápisy orgánů společnosti ani osoby společníků či osoby jediného akcionáře. Deklaratorní povaha obchodního rejstříku je možná větším problémem, než anonymní akciové vlastnictví. Totiž akciová společnost, která nevydá auditovanou výroční zprávu s výsledky hospodaření a zprávou o vztazích, a má tuto zákonnou povinnost, v kombinaci s anonymním akciovým vlastnictvím se stává anonymní absolutně, což jí umožňuje neuvěřitelné metamorfózy. Zde bych se přimlouval za podstatnou regulaci s přísnými a rychlými sankcemi až po nucenou likvidaci společnosti.Mnozí kritici zaknihování akcií u Centrálního depozitáře hovoří o tom, že se stejně finanční úřad či policie dozví jen jména přímých akcionářů, což může být pouze začátek složitého řetězce neprůhledných společností. Ale to přeci stačí. Neprůhledná struktura může být důvodem odmítnutí takového uchazeče o veřejnou zakázku, nebo upozorněním pro daňové orgány, aby si na společnost daly větší pozor. Osobně se však domnívám, že společností s neprůhlednou vlastnickou strukturou končící někde v daňových rájích se nemohou týkat významné zakázky. Nedovedu si představit, že by razila v Praze další trasy metra společnost ovládaná neznámými osobami sídlem na Britských Panenských ostrovech, či že by stavěla novou radnici v Dlouhé Lhotě firma sídlící na Martiniku. I když se to vyloučit nedá, takové společnosti jsou v drtivé většině jen společnostmi transakčními, nikoli realizačními. Může přes ně docházek k odlivu peněz ze zakázek, vyplácení provizí, praní špinavých peněz. Ale umístění takové společnosti ve veřejné soutěži se dá vyloučit popisem předchozích aktivit takové společnosti, jejího majetku, zaměstnanců, technického vybavení apod.Největší skandály ve spojitosti s veřejnou zakázkou v minulosti se týkaly vyplácení provizí na offshorové společnosti nebo zadávání IT zakázek společnostem, které je zadaly jiné společnosti. Ale to s anonymitou akcií nemá nic společného. Pokud ony společnosti podaly nejlepší nabídku (cena a výkon) a prokázaly, že jsou schopné zakázku úspěšně realizovat příp. finančně odškodnit vady, je mi jedno, jestli má vlastníka takového či jiného.  To je přeci věcí konkurence. Větším problémem je, že se výběrová řízení dají manipulovat - vypisují se "na míru" určitým společnostem, někdo o vypsání výběrového řízení a podmínkách věděl před oficiálním vyhlášením a mohl se připravit a zajistit si subdodavatele, a proti tomu mohla být postavena šibeniční lhůta uzávěrky přihlášek apod.  Ale to opět s anonymitou akcií nemá mnoho společného, to je čirá korupce.Hodně se ve spojitosti s anonymními akciemi hovoří o poslancích, kteří vlastní fotovoltaické elektrárny a kteří nemají zájem na snižování poplatků na energii z obnovitelných zdrojů. Zde by vyloučení anonymních akcií mělo význam, neboť žádný poslanec není schopen vybudovat  síť offshorových společností, aby jeho elektrárna byla v utajení. Vybudování a hlavně spolehlivá údržba takové sítě společností není též zadarmo. Alternativních možností utajení je však stále dost.