Česká centra dostanou do portfolia i ekonomickou diplomacii

Síť českých center čeká zřejmě největší změna od roku 1993. Jedenáct z nich, polovina sítě, by mělo nově podléhat přímo místnímu zastupitelskému úřadu. Vyplývá to z koncepce, kterou připravil jejich nový šéf Jan Závěšický.

České centrum na ulici Šolomana Alejcheme v Tel Avivu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy České centrum na ulici Šolomana Alejcheme v Tel Avivu. | foto: Lidovky.cz
České centrum na ulici Šolomana Alejcheme v Tel Avivu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Česká centra (ČC) platí za výkladní skříně naší země v zahraničí. Často doslova. Třeba v New Yorku, Londýně nebo ve Vídni sídlí na dobrých adresách a výlohami se otevírají do ulic. Teď ale síť ČC čeká zřejmě nejzásadnější změna od roku 1993, kdy ministerstvo zahraničí rozhodlo, že někdejší československá kulturní a informační střediska přetvoří v příspěvkovou organizaci, která by důstojně prezentovala Česko v zahraničí.

Jedenáct zahraničních poboček ČC, polovina celé sítě, by mělo nově podléhat přímo místnímu zastupitelskému úřadu. Týká se to například Londýna, Madridu, Vídně, Bruselu nebo Tokia. Vyplývá to z koncepce českých center, kterou připravil jejich nový šéf Jan Závěšický. Důvodem je větší přehlednost a snižování nákladů. A také překlenutí šedé zóny.

Zatímco třeba v Bulharsku nebo Maďarsku vznikla česká centra transformací předrevolučních kulturních středisek československé ambasády, v několika zemích ČC dosud nejsou právními subjekty. Oficiálně proto nemohou uzavírat žádné smlouvy – byť by šlo jen o úklid kanceláří. Spíše administrativní změna zařazení poboček ČC pod ambasády ale není tím hlavním, co z nové koncepce vyplývá. Nově by se česká centra měla soustředit na prezentaci nejen kultury, ale i vědy a inovací a také sportu.

Nereálná možnost

„Zvykli jsme si spojovat tuto instituci výhradně s kulturními aktivitami. Oblasti, kterým se mají Česká centra věnovat, je ale podle zřizovací listiny více. A tento status bychom měli začít měnit,“ vysvětlil LN Závěšický. „Žádný ústup z kultury se neplánuje, chceme jen, aby kulturní diplomacie byla komplementární k té ekonomické,“ dodal ředitel ČC.

Některé akce na pomezí kultury a byznysu již fungují – Česká centra prezentují třeba české sklo, módu nebo design. Jít dále ale mnozí považují za nereálné.

Náměstek ministra zahraničí Martin Tlapa větší důraz na byznys vítá. „V případě kultury, vědy, ekonomie, ale i veřejné nebo sportovní diplomacie mohou česká centra velmi zásadně násobit kapacity zastupitelských úřadů. Předpokládáme, že budou realizovat i některé projekty ekonomické diplomacie,“ řekl LN.

Některé akce na pomezí kultury a byznysu již fungují – Česká centra prezentují třeba české sklo, módu nebo design. Jít dále ale mnozí považují za nereálné. „My tu nejsme od toho, abychom dělali nějaké firemní prezentace nebo sháněli sponzory na své akce. Pro byznys je tu Czech Trade, krásy naší země má zase na starosti Czech Tourism. Kultuře se ale nikdo soustavně nevěnuje. Nechápu proto, proč bychom si teď měli přibírat ještě další agendu,“ svěřil se LN jeden z ředitelů pobočky ČC v západní Evropě.

Ubývající finance

Podobně jako jeho kolegům mu vadí ještě jedna věc. Jeho budoucí šéf, tedy velvyslanec, se o tom, že pod něho činnost českého centra formálně spadne, dozvěděl jen letmo na okraj porady ambasadorů, která se na konci srpna uskutečnila v Praze. Celá koncepce má být totiž hotová teprve v listopadu. Nové pojetí kulturní diplomacie s větším důrazem na ekonomiku a měřitelné výsledky ale není jedinou překvapivou změnou, která se v Českých centrech v poslední době odehrála.

Česká centra se potýkají s ubývajícími financemi. Zatímco v roce 2014 hospodařila s rozpočtem 280 milionů korun, loni to byly jen 253 miliony. Důvodem není neochota ministerstva zahraničí platit za výkladní skříně českého státu v zahraničí, ale ruská krize.

Předcházel jí personální otřes. Závěšický počátkem července vystřídal v postu odvolaného Zdeňka Lyčku. Diplomat a překladatel přitom nepobyl na postu generálního ředitele ani rok. Neoficiálním důvodem jeho náhlého konce byla podle informací LN právě nespokojenost ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka s nízkou úrovní akcí Českých center.

Ta se navíc potýkají s dalším problémem – ubývajícími financemi. Zatímco v roce 2014 hospodařila Česká centra s rozpočtem 280 milionů korun, loni to byly jen 253 miliony. Důvodem není neochota ministerstva zahraničí platit za výkladní skříně českého státu v zahraničí, ale ruská krize. Až dvě třetiny příjmů ČC totiž historicky tvoří výdělky Českého domu v Moskvě. Obřího komplexu v centru ruské metropole, který generuje zisk z pronajímání pokojů, více než stovky bytů a kancelářských prostor.

Jenže v důsledku ruských sankcí je o služby poskytované českým firmám nižší zájem. Svou roli hraje také pád rublu. Loni tak štědré příjmy z Českého domu v Moskvě spadly v meziročním srovnání o pětinu. A podle čísel za první půlrok budou letošní výsledky zřejmě ještě hubenější.

Česká centra by mohla fungovat formou kulturní franšízy

Státní organizace nemá peníze na propagaci kultury v zahraničí. Chce proto svou značku propůjčovat krajanům. Masarykův ústav (Masaryk Memorial Institute) v torontském Scarborough je tradiční adresou nejen pro krajany, ale i všechny zájemce o českou kulturu. Provozuje restauraci, vyučuje češtinu a pořádá přednášky a kulturní akce – o předminulém víkendu třeba koncert pražské skupiny JazzQ.

V Torontu působí i generální konzulát – jenže sídlí v kanceláři ve výškové budově v centru města a vlastní prostory pro prezentaci Česka v Kanadě nemá. Na rozdíl od „masarykovců“ ze Scarborough, kteří výkladní skříň v podobě vlastní klubovny s terasou a přilehlým parkem nabídnout mohou. Je proto logické, že konzulát s Masarykovým ústavem v Kanadě úzce spolupracuje. Brzy by se tak mohlo stát i pod hlavičkou Českých center (ČC), příspěvkové organizace ministerstva zahraničí, která ale nemá peníze na to, aby svou síť 22 poboček v cizině rozšiřovala.

Vyplnění bílých míst

„Ozval se nám Masarykův spolek s tím, že aktualizují svou koncepci a hledají s námi spolupráci,“ řekl LN Jan Závěšický, ředitel Českých center. S tím, že symbióza krajanských aktivistů a ministerského úřadu pro šíření dobrého jména Česka v kultuře a vědě by mohla fungovat formou kulturní franšízy.

„My nemůžeme fungovat izolovaně. Do hry musíme dostat nejen spolupráci s ambasádami a dalšími státními institucemi, ale i partnery z řad soukromého a akademického sektoru. A samozřejmě také krajany. Ti všichni musejí vzít česká centra za svá a podílet se na jejich činnosti,“ myslí si Závěšický. „Jednou z možností je franšíza. Připadají ale v úvahu i další formy. Obchodní společnosti jsou trochu extrém. Ale dovedu si představit české centrum, které v dané zemi bude působit jako neziskovka. Nebo nadace – takhle třeba funguje British Council,“ dodává ředitel Českých center.

Závěšický věří, že franšízy nebo jiné formy využívání zavedeného loga ČC vyplní bílá místa na mapě. Síť českých center totiž stagnuje – naposledy byla v roce 2013 otevřena pobočka v jihokorejském Soulu. Na rozdíl od státních agentur Czech Trade a Czech Invest zcela chybí centrum v Číně. A stejně tak výlohy určené pro prezentaci české kultury, vědy, inovací, ale i sportu chybí v jižní Asii, Africe, Austrálii nebo Latinské Americe.

Vize z nouze

Vize ředitele Závěšického, který v čele ČC počátkem července vystřídal narychlo odvolaného Zdeňka Lyčku, vzešly tak trochu z nouze. Jeho úkolem je totiž především škrtat a šetřit, kde se jen dá. „Musím se chovat s péčí řádného hospodáře a sestavovat rozpočet na základě reálných čísel,“ krčí rameny Závěšický. A ta neustále klesají.

Zatímco před šesti lety posílalo ministerstvo zahraničí na provoz ČC 120 milionů korun, loni to byly pouhé 43 miliony. Letos sice došlo k mírnému nárůstu na 55 milionů, v roce 2017 se chce ovšem ministerstvo vrátit na loňskou částku. Navíc třetím rokem po sobě kvůli ekonomickým potížím Ruska a sankčnímu režimu vysychá i další tradiční zdroj – příjmy z Českého domu v Moskvě, kde MZV pronajímá kanceláře a byty. Od roku 2014 spadly zisky o čtvrtinu. Česká centra tak již tři roky po sobě rozpouštějí svůj rezervní fond.

Šetří se proto, kde se dá. S největší pravděpodobností končí působení Českého centra na prestižní vídeňské adrese v Herrengasse. Ministerstvo za luxusní adresu platí 1,8 milionu korun ročně a po dvaceti letech fungování plánuje pronajatou výkladní skříň české kultury přesunout ze závětří Hofburgu do budovy ambasády.

Podobný osud čeká i londýnskou pobočku českých center, která by se měla příští rok přesunout do nově zrekonstruované budovy ambasády. A ministerstvo už nechce platit ani nájem v Kyjevě. Případné franšízy by byly za situace drastických škrtů nízkonákladovým řešením. Příkladem mohou být právě krajané v Torontu. Na svůj provoz dostávají od ministerstva zahraničí, které zvažuje, že na jejich bedra naloží kulturní politiku státu, pouhých 180 tisíc korun ročně.

Síť Českých center

  • Česká centra (ČC) vznikla roku 1993 jako příspěvková organizace ministerstva zahraničí.
  • Působí ve 20 zemích světa na třech kontinentech.
  • Pražské ústředí spravuje 22 poboček.
  • Naposledy byl v roce začleněn jihokorejský Soul, ČC usiluje o otevření pobočky v čínském Pekingu.
  • Česká centra loni hospodařila s rozpočtem 253 milionů korun.
  • Nově by se ČC měla více zapojit do projektů ekonomické diplomacie a zaměřit se také na propagaci vědy a výzkumu.
  • Tradičně největším zdrojem jsou příjmy z pronájmů a služeb, které poskytuje Český dům v Moskvě.

Pobočky

USA: New York; Rusko: Moskva; Ukrajina: Kyjev; Izrael: Tel Aviv; Velká Británie: Londýn; Jižní Korea: Soul; Japonsko: Tokio; Španělsko: Madrid; Francie: Paříž; Itálie: Milán; Belgie: Brusel; Nizozemsko: Rotterdam; Švédsko: Stockholm; Německo: Berlín, Düsseldorf, Mnichov; Polsko: Varšava; Slovensko: Bratislava; Rakousko: Vídeň; Maďarsko: Budapešť; Rumunsko: Bukurešť; Bulharsko: Sofie



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.