Osobni zkusenost

Advokátni zkoušku jsem vykonaval před několika málo lety. Na samotnou zkoušku vzpomínám rád. Na přípravu k ní však nikoliv. Všichni zkoušející v senátu byli maximálně féroví, ptali se na podstatné (zásadní) věci a pokud zabíhali do detailu ve svém oboru, bylo to zcela zřejmě proto, aby se rozhodli, zda to kandidátovi "dají" nebo "dají s vyznamenáním" (což je fakticky naprosto bezvýznamný detail, který znamená pouze zveřejnění na padesáté paté stránce bulletinu advokacie). Připouštím, že advokátní zkouška současně prověřuje schopnosti uchazeče v oblastech "jury intelligence", zachování chladné hlavy, a sociální inteligence v interakci se zkoušejícími. A nejsou to oblasti ve kterých by měl budoucí advokát nakonec také prokazovat své schopnosti? Příprava znamenala dva měsíce intenzivního studia a memorování doprovázených pravidelným zvyšováním adrenalinu řadou neuvěřitelných historek o "kosách", "rasech", "řeznících" a podobně. Osobně nevím, jak advokátní zkoušku vylepšit. Dnešní podoba je podle mě dostatečně objektivní a relevantní. -p-