Česká advokacie udržuje mezinárodní vztahy na vysoké úrovni

„Byť se trochu více klade důraz na poznávání cizích právních řádů, stále existuje malá zkušenost s tím, jak to chodí venku. Řadu věcí by přitom usnadnilo, kdybychom se více inspirovali v zahraničí, neboť není třeba znovu objevovat, co bylo dávno vymyšleno,“ říká v rozhovoru Antonín Mokrý, jenž letos stojí v čele evropské advokacie.

Antonín Mokrý, prezident evropské asociace advokátů CCBE | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Antonín Mokrý, prezident evropské asociace advokátů CCBE | foto: MAFRA
Antonín Mokrý, prezident evropské asociace advokátů CCBE | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Antonín Mokrý, který je pro letošní rok prezidentem Rady evropských advokátních komor (CCBE), v rozhovoru mimo jiné říká: „Cítím určitou snahu neustále si udržet nějakou vlastní cestu. To je na jednu stranu správné, protože národní zájmy a tradice se mají ctít, ale některé vyloženě technické záležitosti by šlo snadno vyřešit tím, že by se použil dobrý a osvědčený zákon z ciziny a nevymýšlely se nějaké novoty, protože ty většinou vedou po neprozkoumaných cestách nebo dokonce do slepých uliček.“

LIDOVÉ NOVINY: Právnická tradice vaší rodiny sahá velmi hluboko. Připadalo u vás vůbec v úvahu, že byste se nestal také právníkem?

MOKRÝ: Moje prvotní touha nebyla studovat právo, na střední škole jsem byl zaměřen spíše tvůrčím směrem, chtěl jsem být spisovatelem nebo filmovým režisérem, byl jsem ovlivněný novou vlnou – Menzelem, Formanem…

Tvůrčí myšlení a právnické myšlení, které je racionální a do určité míry encyklopedické, se vylučují. Právnická práce ve mně tvůrčího ducha úplně zabila. (směje se) Jako by se mozek přepnul do jiné dimenze, zkrátka nebylo možné ty dvě cesty skloubit.

Nakonec mě ale rodinné zázemí dovedlo ke studiu práva. Žil jsem v tom odmalička, matka pracovala ve sféře legislativy, otec byl soudce. Sice jsem to moc dělat nechtěl, ale nakonec jsem se rozhodl studovat práva, byť konec sedmdesátých let nebyla příjemná doba, fakulta byla hodně zpolitizovaná a při studiích jsme se museli potýkat s řadou věcí, které nám nevyhovovaly.

LIDOVÉ NOVINY: Ovlivnilo vaše zaujetí pro umění i to, čemu jste se později věnoval jako advokát?

MOKRÝ: Právě, že vůbec ne. Když jsem nastoupil do praxe, zjistil jsem, že tvůrčí myšlení a právnické myšlení, které je racionální a do určité míry encyklopedické, se vylučují. Alespoň v mém případě to platilo. Přestal jsem psát básně a povídky, právnická práce ve mně tvůrčího ducha úplně zabila. (směje se) Jako by se mozek přepnul do jiné dimenze, zkrátka nebylo možné ty dvě cesty skloubit.

LIDOVÉ NOVINY: Celý letošní rok jste prezidentem Rady evropských advokátních komor (CCBE). Už vnímáte, že to bude nejpernější rok ve vaší kariéře?

MOKRÝ: Stále zůstávám praktikujícím advokátem, navíc jsem členem představenstva České advokátní komory. Pro tento rok mám ale trochu volnější režim, nejsem panem předsedou úkolován jako obvykle. Odhaduji, že 70 až 80 procent času věnuji činnosti pro sekretariát CCBE v Bruselu, řídím chod organizace a také hodně cestuji – jak do Bruselu, tak na návštěvy do řady zemí, a to nejen po Evropě. Máme dobré vztahy i se zámořskými komorami v USA, Číně nebo Japonsku, jezdíme třeba i do Ruska či na Ukrajinu.

LIDOVÉ NOVINY: V mezinárodních strukturách se pohybujete už od začátku devadesátých let, kdy jste působil v mezinárodní organizaci mladých právníků. Co vás na tom nejvíce lákalo?

Odhaduji, že 70 až 80 procent času věnuji činnosti pro sekretariát CCBE v Bruselu, řídím chod organizace a také hodně cestuji – jak do Bruselu, tak na návštěvy do řady zemí, a to nejen po Evropě. Máme dobré vztahy i se zámořskými komorami v USA, Číně nebo Japonsku, jezdíme třeba i do Ruska či na Ukrajinu.

MOKRÝ: Znovuzrozená česká advokacie byla mladá, a přestože mohla navazovat na některé zkušenosti ještě z předválečné doby, musela si vybojovat místo na slunci, znovu se etablovat jako nezávislé svobodné povolání po 40letém výpadku.

Lidé ve vedení komory jako předseda Karel Čermák, tajemník Jiří Klouza nebo Václav Král z mezinárodního odboru chtěli advokacii dobře prezentovat nejen uvnitř státu, ale i v zahraničí. Jelikož jsem na začátku jako jeden z mála ovládal jazyky, začali mě vysílat na různé zahraniční cesty. To mě přivedlo i do Mezinárodní asociace mladých právníků (AIJA) se sídlem v Bruselu, sdružující advokáty do 40 let. Byli tam velmi zajímaví lidé, kteří mě inspirovali.

LIDOVÉ NOVINY: Co vám tato zkušenost přinesla? Je to osvěžující, že se oprostíte od problémů naší země?

MOKRÝ: Když se bavíte s lidmi ze zahraničí, všimnete si, že o Česku mluví poněkud jinými slovy, než jsme zvyklí doma. Nevnímají každý detail, ale vidí věci v kontextu, s určitým nadhledem. Některá témata, která považujeme za klíčová, je vůbec nezajímají, a naopak některé otázky je zajímají eminentně.

Poznal jsem řadu lidí v zahraničí, absolvoval jsem i odborné stáže ve Velké Británii nebo v Dánsku, díky tomu snad vidím věci objektivněji, z nadhledu. Pro mladé lidi je velmi důležité, aby někde delší dobu pobyli a skrze to lépe poznali sami sebe, ale i společnost, v níž žijí, tedy v širším než domácím kontextu. Česká advokacie naštěstí udržuje mezinárodní vztahy na velmi vysoké úrovni. A myslím, že by to slušelo i jiným právnickým profesím.

LIDOVÉ NOVINY: Vzpomínáte si na konkrétní příklad, kdy se zkušenosti ze zahraničí hodily?

Pro mladé lidi je velmi důležité, aby někde delší dobu pobyli a skrze to lépe poznali sami sebe, ale i společnost, v níž žijí, tedy v širším než domácím kontextu

MOKRÝ: Uvedu příklad ze začátků advokacie. První advokátní zákon v roce 1990 konstituoval advokacii z lidí, kteří byli advokáty už za socialismu. Současně ale řada právníků pracovala v podnicích, kde založili komoru komerčních právníků. Tehdy pomohl pohled do Evropy, kde je v drtivé většině zemí advokátní profese jednotná a bylo nám důrazně doporučováno, ať nedopustíme rozdělení na dvě komory.

U nás byly proti spojení velké tlaky, mnozí advokáti se báli ztráty privilegií i větší konkurence od komerčních právníků, někteří komerční právníci si zase chtěli zachovat výsadní postavení například v mezinárodním obchodu. Ale díky tomu, že tehdejší předseda komory doktor Čermák byl se zahraničím v čilém kontaktu a znal situaci za hranicemi, říkal, že se musíme spojit. Díky tomuto vnějšímu stimulu nakonec převážilo hledisko dlouhodobé perspektivy, komory se spojily a vznikla jedna silná advokacie. Závidí nám to třeba v Polsku, kde je to dodnes rozdělené.

LIDOVÉ NOVINY: Je jedním z cílů CCBE sdílení poznatků dobré praxe mezi advokátními komorami v Evropě?

MOKRÝ: Je to tak, výměna informací je trvalá, průběžná a neustálá. Každým dnem člověk získává nové stimuly a zjišťuje, jak věci fungují jinde. Mám ale pocit, že to není v Česku úplně běžná věc. Byť se už trochu více klade důraz na poznávání cizích právních řádů, stále existuje malá zkušenost s tím, jak to chodí venku. Řadu věcí by přitom usnadnilo, kdybychom se více inspirovali v zahraničí, neboť není třeba znovu objevovat něco, co už bylo dávno vymyšleno.

LIDOVÉ NOVINY: Jsme trochu zahledění sami do sebe?

Dodržování základních principů advokátní profese, jako je nezávislost advokáta, mlčenlivost, důvěra mezi advokátem a klientem nebo zákaz střetu zájmů, totiž přináší prospěch hlavně klientům, nejen advokátům. Snažíme se tyto základní atributy profese udržovat a chránit, což není vždy politicky populární a někdy to naráží na odpor exekutivy, legislativy i bezpečnostních složek státu.

MOKRÝ: Cítím určitou snahu neustále si udržet nějakou vlastní cestu. To je na jednu stranu správné, protože národní zájmy a tradice se mají ctít, ale některé vyloženě technické záležitosti by šlo snadno vyřešit tím, že by se použil dobrý a osvědčený zákon z ciziny a nevymýšlely se nějaké novoty, protože ty většinou vedou po neprozkoumaných cestách nebo dokonce do slepých uliček.

LIDOVÉ NOVINY: Je hlavní rolí CCBE hájit zájmy evropské advokacie v legislativním procesu EU?

MOKRÝ: Vždy říkám, že nehájíme primárně zájmy advokátů, ale především jejich klientů. Dodržování základních principů advokátní profese, jako je nezávislost advokáta, mlčenlivost, důvěra mezi advokátem a klientem nebo zákaz střetu zájmů, totiž přináší prospěch hlavně klientům, nejen advokátům. Snažíme se tyto základní atributy profese udržovat a chránit, což není vždy politicky populární a někdy to naráží na odpor exekutivy, legislativy i bezpečnostních složek státu.

Naší prvořadou snahou je však podporovat zachovávání principů právního státu a demokracie, na kterých vše stojí a bez nichž nemohou práva a svobody fungovat. Tyto zájmy se pak snažíme prosazovat na úrovni orgánů Evropské unie. Našimi členy jsou ale i některé nečlenské země Unie, například Norsko a Švýcarsko, a dále máme 13 přidružených a pozorovatelských států, jako jsou Turecko, Albánie, Moldavsko, Ukrajina nebo Gruzie. Navazujeme kontakty i dále, například s Kazachstánem a středoasijskými republikami.

LIDOVÉ NOVINY: Lze porovnat, nakolik naslouchají evropské orgány argumentům advokátů oproti tomu, s čím jste se setkal v Česku?

Každá evropská země má určité problémy s komunikací mezi politiky a advokacií, a ne všude jsou vztahy perfektní. Mohu ale říct, že jsou země, kde je kontakt mezi ministerstvem spravedlnosti a profesní organizací advokátů pravidelnější, a lze tak lépe komunikovat názory na připravovanou legislativu.

MOKRÝ: Každá evropská země má určité problémy s komunikací mezi politiky a advokacií, a ne všude jsou vztahy perfektní. Mohu ale říct, že jsou země, kde je kontakt mezi ministerstvem spravedlnosti a profesní organizací advokátů pravidelnější, a lze tak lépe komunikovat názory na připravovanou legislativu.

Třeba ve Francii se vedení advokátní komory jednou měsíčně schází s ministrem, podobné to je i v jiných zemích. Advokátům je tam více nasloucháno, politici více cení jejich hlas. U nás se bohužel leckdy stává, že se advokacie k některým záměrům dostává až na poslední chvíli, nemá plnohodnotnou účast zástupců komory v pracovních skupinách, které legislativu připravují.

I v tradičních demokraciích však někdy procházejí zákony, které jsou pro advokacii z hlediska zachování základních práv a svobod nepřijatelné. Třeba ve Francii byl přijat zákon o zpravodajských službách, který těžce zasáhl do advokátní mlčenlivosti. Teď je předmětem řízení před Evropským soudem pro lidská práva. CCBE se ke stížnosti připojila jako třetí, intervenující strana.

LIDOVÉ NOVINY: Opakovaně zmiňujete, že za největší nebezpečí považujete ohrožení vztahu důvěry mezi klientem a advokátem a prolamování mlčenlivosti. Nakolik je to intenzivní nebezpečí?

MOKRÝ: V Česku to není natolik masivní, jak by se někdy mohlo zdát. Ale je velmi nebezpečné pro důvěru v profesi jako takovou, pokud se mezi advokáty objeví kolegové, kteří se dostanou svým jednáním za hranu zákona a některá selhání, o nichž pak tisk okamžitě informuje, jsou velmi vážná.

Je velmi nebezpečné pro důvěru v profesi jako takovou, pokud se mezi advokáty objeví kolegové, kteří se dostanou svým jednáním za hranu zákona a některá selhání, o nichž pak tisk okamžitě informuje, jsou velmi vážná

Na druhou stranu, kolegové obhájci si v minulosti třeba stěžovali na nadužívání domovních prohlídek u advokátů, ale jsem přesvědčen, že to není zlá vůle státu, ale mnohem spíše usnadňování si práce policistů. Některé věci je velmi obtížné prokázat, takže než aby volili složitou cestu k obstarání důkazů, dojdou si pro ně do advokátní kanceláře, kde, jak se domnívají, mohou být všechny „v jedné kupě“. Určitě to není systémové, jsou to individuální pochybení. Není to ale specificky český problém.

Třeba až loni se vyřešila situace v Nizozemsku, kde byla jedna renomovaná advokátní kancelář dva roky napojena na kontinuální odposlouchávání zpravodajských služeb. Nikdo o tom nevěděl, nebylo to posvěceno žádným soudním příkazem a přišlo se na to úplně náhodou. CCBE se v té kauze velmi angažovala, spolu s nizozemskou advokátní komorou vstoupila do řízení jako vedlejší účastník a podařilo se dosáhnout soudního rozhodnutí, že zásahy musejí být okamžitě ukončeny. Tak se i stalo, ale jinak by možná pokračovaly dodnes…

LIDOVÉ NOVINY: ČAK plánuje spuštění internetového portálu, kde by si lidé mohli najít advokáta. Myslíte si, že se advokacie postupně přesune na internet? Dnes si tam lidé kupují elektroniku, oblečení i jídlo. Budou tak hledat i právní služby?

MOKRÝ: Existují statistiky, že jen 15 procent lidí, kteří zažívají aktuálně nějaký právní problém, se obrací na advokáta. Přitom když je někdo nemocný, obvykle hned běží k lékaři… Zbývajících zhruba 85 procent lidí dlouho tápe, než vyhledá odbornou právní pomoc a dostává se pak do problémů. Buď věc řeší sami, což mívá katastrofální následky, nebo situaci nechávají úplně „vyhnít“, což je ze všeho nejhorší.

Někdy se mi zdá, jako by 40 let absence svobodné advokacie lidi zbavila základních instinktů, jak si počínat v rizikových životních situacích, protože žili pod iluzorní ochranou státu. Za 30 let se to stále nepodařilo zásadně vyřešit, ale aspoň lidem chceme nabídnout seriózní alternativu.

Mnozí se obracejí na internet a na různé dodavatele právních rad, leckdy úplně nezpůsobilých osob, které se o sobě domnívají, že právu rozumějí, případně to dělají ze zištných a nečestných úmyslů. Někdy se mi zdá, jako by 40 let absence svobodné advokacie lidi zbavila základních instinktů, jak si počínat v rizikových životních situacích, protože žili pod iluzorní ochranou státu. Za 30 let se to stále nepodařilo zásadně vyřešit, ale aspoň lidem chceme nabídnout seriózní alternativu.

LIDOVÉ NOVINY: Chcete nabídnout oficiální cestu, jak získat advokátní radu na internetu?

MOKRÝ: Ano. Lidé dnes inklinují k hledání odpovědí na internetu, ať už řeší zdravotní nebo právní problém. Webové platformy rostou v USA i v Evropě jako houby po dešti, ale ne vždy je jasné, zda rady poskytují advokáti. Nechceme jen křičet a nadávat, ale být aktivní. Kromě upozorňování na nekalé praktiky některých platforem chceme nabídnout advokátům oficiální platformu pro poskytování právních služeb on-line.

Těžko vymýtíme problematické platformy a účast advokátů na nich, ale alespoň prostředí mírně usměrníme. Spotřebitelé budou mít jistotu, že na „naší“ platformě dostanou kvalitní službu a v případě pochybení jsou advokáti odpovědní celým svým majetkem, navíc jsou povinně pojištění.

LIDOVÉ NOVINY: Pro lidi je docela obtížné najít si advokáta „naslepo“. Není například jasné, kolik služba stojí.

Dnes existuje povinnost informovat o ceně služeb, ale vždy je to jen orientační, nebo dokonce pouhý odkaz na advokátní tarif nebo hodinovou sazbu. Chápu, že jsou z toho lidé nervózní a že by byli raději, kdyby bylo dopředu napsáno, že rozvod stojí 50 tisíc korun.

MOKRÝ: Dnes existuje povinnost informovat o ceně služeb, ale vždy je to jen orientační, nebo dokonce pouhý odkaz na advokátní tarif nebo hodinovou sazbu. Chápu, že jsou z toho lidé nervózní a že by byli raději, kdyby bylo dopředu napsáno, že rozvod stojí 50 tisíc korun. Někteří advokáti to řeknou a třeba i dodrží, ale dopředu se to velice těžko odhaduje.

Rozvod lze vyřídit za pár dnů podpisem dohody o všech záležitostech a jejím předáním soudu, s tím advokát velkou práci nemá. Ale pak máte rozvody, které mohou trvat tři roky a stráví se na tom mnoho času a úsilí. Zrovna u rozvodu či sporů o výchovu dětí je navíc důležité, aby klient advokátovi stoprocentně důvěřoval. Vždy proto lidem bez zkušeností s advokáty doporučuji, aby se zeptali nejbližších přátel, s kým měli dobrou zkušenost. Nekupujete si totiž jen samotnou právní službu, ale také potřebujete, aby vás zastupoval někdo, komu opravdu důvěřujete.

LIDOVÉ NOVINY: Spíše než na internetovém vyhledávači je tedy dobré zeptat se známých?

MOKRÝ: To je jedna varianta. Existují ale už i advokátní kanceláře, které se zabývají analýzou kauzy a doporučením nejlepšího možného zastoupení pro klienta. Nemají třeba velké zkušenosti se zastupováním a poskytováním konkrétních porad, ale vyznají se na trhu a připraví „itinerář“, jak v případu postupovat a doporučí kancelář, která se na problematiku specializuje. Přijde mi to velice chytré, protože kvalitní diagnostika kauzy a zvolení adekvátního postupu zejména na počátku kauzy mohou být často cennější než samotné zastupování.

Lidé s právním problémem hledající toho správného advokáta by si vždy měli počínat opatrně, informovaně a kriticky, ale na druhou stranu by neměli s řešením problému dlouho otálet a vyhledat odborníka dříve, než učiní nějaké nevratné kroky

Má to ale i odvrácenou stránku, protože doporučování mezi advokáty je zapeklitá záležitost – dopředu neodhadnete, zda si klient s advokátem sednou profesně nebo lidsky. Vždy musíte hledat právníka „na míru“. Lidé s právním problémem hledající toho správného advokáta by si vždy měli počínat opatrně, informovaně a kriticky, ale na druhou stranu by neměli s řešením problému dlouho otálet a vyhledat odborníka dříve, než učiní nějaké nevratné kroky.

Antonín Mokrý (60)

  • Pražský advokát.
  • V roce 1980 vystudoval pražskou právnickou fakultu, advokátní zkoušku složil v roce 1985.
  • Zabývá se obchodním a občanským právem se zvláštním zaměřením na náhradu škody a dále také právem evropským.
  • Od roku 2005 působí v představenstvu České advokátní komory.
  • Od devadesátých let se také pohybuje v mezinárodních advokátních strukturách, pro letošní rok je prezidentem Rady evropských advokátních komor, známé pod zkratkou CCBE.

Co je CCBE

  • Rada evropských advokátních komor je mezinárodní nezisková organizace se sídlem v Bruselu, zastupující milion evropských advokátů prostřednictvím členské advokátní komory.
  • Byla založena v roce 1960 s cílem prosazovat zájmy advokátů (a jejich klientů) a zároveň hájit právní principy, na nichž je založen demokratický právní stát.
  • CCBE je „hlasem“ advokátní profese v legislativním procesu EU.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.

Autor

Kristián Léko

Kristián Léko. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články