Češi touží po dolech v Německu

Se zájemci o německé hnědouhelné elektrárny a doly se v Česku roztrhl pytel. Předběžné nabídky ještě těsně před Vánoci předložila společnost ČEZ i podnikatelé Daniel Křetínský, Petr Kellner a Pavel Tykač. Šance českých uchazečů na úspěch přesto není příliš velká, mezi favority totiž rozhodně nepatří.

Jan Žižka 11.1.2016
Těžba hnědého uhlí | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Těžba hnědého uhlí | foto: Hynek GlosLidové noviny
Těžba hnědého uhlí

Švédská státní společnost Vattenfall už dříve oznámila, že dohodu o prodeji svých uhelných aktiv na území bývalé NDR hodlá uzavřít už během prvního pololetí roku 2016.

Jedná se o pět dolů a čtyři elektrárny o výkonu osmi tisíc megawattů. Není přitom vyloučeno, že Vattenfall svou nabídku potenciálnímu zájemci „osladí“ také vodními elektrárnami - včetně přečerpávacích. Záleží na dohodě s potenciálním zájemcem.

Společnost ČEZ dávala v minulosti najevo, že by právě vodní zdroje považovala za zvlášť atraktivní. ČEZ také poukazuje na své dlouhodobé zkušenosti s provozováním uhelných elektráren. Pokud jde o české soukromé podnikatele, společnou nabídku předložil Energetický a průmyslový holding (EPH) vedený Křetínským s Kellnerovou skupinou PPF. Třetí českou nabídku do Stockholmu zaslala za Tykačovo byznysové impérium jeho společnost Vršanská uhelná.

Favoritem Steag

Švédové by rádi za německá aktiva získali až tři miliardy eur, reálné nabídky ale nejspíš budou nižší. Soupeři českých firem mohou být různé světové investiční fondy. Jako největší favorit se ale zatím rýsuje německá energetická společnost Steag, která by podle agentury Reuters mohla spojit síly s australskou finanční skupinou Macquarie. Zájem o účast v soutěži projevila také ekologická organizace Greenpeace, tu však Švédové k výběrovému řízení nepřipustili.

Vattenfall neorganizuje klasický tendr podle striktních pravidel, takže nakonec při výběru kupce nemusí být důležité ani to, kdo nabídku podal a kdo nikoliv. Z českých zájemců už je v Německu aktivní Křetínského EPH, který ovládá tamní doly Mibrag.

Vattenfall neorganizuje klasický tendr podle striktních pravidel, takže nakonec při výběru kupce nemusí být důležité ani to, kdo nabídku podal a kdo nikoliv.

Němečtí ekologičtí aktivisté původně tlačili na švédskou vládu, aby Vattenfall své doly a elektrárny v bývalé NDR neprodával, ale rovnou uzavřel. Odbory a mnozí politici na regionální i celoněmecké úrovni se ale snaží hnědouhelnou energetiku ještě udržet a zachovat pracovní místa. Snaha ztížit život výrobcům elektřiny z uhlí a těžařům této suroviny speciálním poplatkem letos neprošel.

Čeští zájemci sázejí právě na dohodu s odboráři a dalšími zastánci těžby. „Jsme přesvědčeni, že budeme umět nabídnout řešení, které bude dobrým kompromisem mezi zájmy dotčených regionů, odborů a zaměstnanců a přitom bude rovněž respektovat ambiciózní cíle transformace energetického sektoru (Energiewende),“ uvedl ředitel komunikace EPH Daniel Častvaj.

Ekologičtí aktivisté naopak považují pokračující využívání uhlí za největší slabinu „Energiewende“. Mnozí energetici ale poukazují na skutečnost, že stoprocentní sázka na nestabilní obnovitelné zdroje zatím není možná.

Němci Čechům nevěří

Hlupáčci z Východu? Škodliví vetřelci? Jak dnes vlastně Němci vnímají Čechy? Tak hrozné to snad není. Pokud jde ale o uhelnou energetiku, nemusí být podobná přirovnání až tak velkou nadsázkou. Mnoho Němců se dívá na české aktivity v tomto oboru velmi podezíravě.

O získání německých hnědouhelných elektráren a dolů, které dosud patřily švédské společnosti Vattenfall, má zájem česká skupina ČEZ i soukromí tuzemští podnikatelé Kellner, Křetínský a Tykač. V soutěži o tuto uhelnou energetiku na území bývalé NDR jsou ale české firmy outsidery. Němci si možná získali pověst „vítačů“ mimoevropských uprchlíků, ale nikdo nemůže očekávat, že budou s nadšením vítat uhlobarony z Východu.

Dnešní Německo dokáže velmi tvrdě hájit své zájmy. Stejně jako zájmy svých firem, i když si tím Němci proti sobě poštvou ostatní Evropany - jako v případě budování podmořského plynovodu Nord Stream přímo z Ruska. Pokud v Berlíně dospějí k závěru, že po dosavadních aktivitách podnikatele Daniela Křetínského a jeho českého Energetického a průmyslového holdingu (EPH) v německé uhelné energetice je další nástup Čechů nežádoucí a v rozporu s tamní „energetickou bezpečností“, výběrové řízení to silně ovlivní. Elektrárny a doly sice prodávají Švédové, ale intervence Berlína ve Stockholmu mohou sehrát zásadní roli. Firmu Vattenfall koneckonců ovládá švédský stát.

Nejsme Švédové

A proč je možné v Německu očekávat silný odpor proti českým nabídkám? Pokusme se vžít do situace mnoha Němců, kteří uvěřili idealistickým vizím o rychlém přechodu k obnovitelným zdrojům a opuštění starých jaderných i uhelných elektráren. Mnozí se nemohou smířit s tím, že těžba a spalování uhlí ve Spolkové republice ještě zdaleka nekončí. Vidí, že „zelení“ Švédové se pod tlakem své vlády uhelných zdrojů v Německu zbavují, zatímco se ozývají Češi, kteří takovým nadšením pro obnovitelnou a „čistou“ energetiku rozhodně neprosluli. Není nutné s takovým pohledem souhlasit, ale je možné pochopit, jaké jsou jeho kořeny. Žádné sympatie si koneckonců nezískal český holding EPH ani tím, že v minulosti vyvážel část uhlí z německého dolu Mibrag do Česka.

Není divu, že už dnes podle dostupných zpráv hledají někteří němečtí politici a odboráři čistě „národní“ řešení, kdy aktiva Vattenfallu převezme německá firma. Mluví se o společnosti Steag, kterou vlastní skupina sedmi municipalit v Severním Porýní-Vestfálsku. Pro takovou firmu to nebude jednoduché, ale může se spojit s některým z finančních investorů - třeba těch z australské skupiny Macquarie.

V této souvislosti není rozhodně bez zajímavosti, že zástupcem šéfa dozorčí rady Steagu je lídr německých hornických odborů IG BCE Michael Vassiliadis. Zájem odborářů je logický. Uhelná energetika ještě jen tak neskončí, podaří se uchovat pracovní místa. Berlín zároveň bude mít budoucnost uhelné energetiky pod silnější kontrolou. O propojení zájmů odborů a státu se už postará třeba sociálnědemokratický vicekancléř Sigmar Gabriel, který ve vládě řídí ekonomiku i energetiku.

Pohled z Česka je samozřejmě odlišný. Často býváme skeptičtější k velkým vizím než Němci, i když pak paradoxně při jejich realizaci nasekáme více chyb a vymlouváme se na Brusel - jako se ukázalo v případě zdejšího solárního boomu v letech 2009-2010. Možná je ale odsud někdy lépe vidět to, že nestabilní německé obnovitelné zdroje se bez klasických elektráren ještě poměrně dlouho neobejdou. Elektřinu je třeba vyrábět i v době, kdy nefouká vítr a nesvítí slunce. Čeští manažeři tak vidí v německém uhlí podnikatelskou příležitost. A kdyby se Němci zamysleli nad zkušenostmi společnosti ČEZ s provozováním uhelných elektráren, třeba by uznali, že německé angažmá české firmy není tak špatný nápad. Němcům ale pochopitelně nemůžeme upírat právo na vlastní uvažování.

Češi byli bez šance

Hodně poučný je jiný případ německo-českého střetu zájmů. V tomto příběhu, starém několik let, jde také o energetiku. Tady nikoliv o elektřinu, ale o plyn. Zmiňovaný holding EPH usiloval o koupi českých páteřních plynovodů Net4Gas od německé skupiny RWE. Předkládal zajímavé nabídky ve výši desítek miliard korun - sázel totiž na využití ekonomických výhod propojení českého Net4Gas se slovenský plynovodem Eustream, v němž dnes drží necelou polovinu a manažerskou kontrolu.

Podle veškerých dostupných informací ale Češi neměli šanci. České plynovody se totiž staly pro Němce strategicky důležitými. Jejich součástí je také plynovod Gazela, kterým proudí surovina přes české území ze severu na jih Německa. Kontrolu nad tuzemskou firmou Net4Gas si udrželi Němci - konkrétně finančníci ze skupiny Allianz ve spojení s kanadskými investory z fondů Borealis. Museli samozřejmě předložit slušnou finanční nabídku, ale jen o tu nešlo. Stejně jako peníze nebudou jediným kritériem v boji o hnědouhelné elektrárny a doly Vattenfallu.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.