Černý pátek: Tragický den lidských bytostí přeměněných v roboty

Podaří se nám otočit na osudovém svahu navádění miliard lidí, aby konzumovali, byť na to nemají finanční prostředky, čímž se dostávají do dluhového víru? K tomu musíme nejprve projít dlouhou cestu nacházející se hluboko v naší duši.

Plakát levicových antiglobalistů v Drážďanech kritizuje společnost Amazon,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Plakát levicových antiglobalistů v Drážďanech kritizuje společnost Amazon,... | foto: Foto István LékoČeská pozice
Plakát levicových antiglobalistů v Drážďanech kritizuje společnost Amazon,...

Jako způsob organizování bytí je modernita západního stylu, od 19. století označovaná jako kapitalismus, založena na tom, aby nepřetržitě rozmnožovala objem hmotných statků vhodných pro uspokojování fyzických požitků a ty realizovala na trhu s co největším ziskem. To poslední však vyžaduje gigantické hordy povolných „zvířat“ tvořících masu spotřebitelů, kteří si kupují i to, co jejich zdraví neprospívá, ale zhoršuje, a kupují, i když na to nemají (a ani nebudou mít) prostředky, čímž se dostávají do dluhového víru, z nějž není úniku pro ně ani pro jejich potomky.

Název Black Friday, černý pátek, vznikl zhruba před 50 lety v USA, ztělesňujících „spotřebitelský ráj“. Je to první pátek po Dni díkůvzdání (jenž připadá vždy na čtvrtý čtvrtek v listopadu) a stal se symbolickým úvodním dnem předvánočního nákupního šílenství. Co se týče původu označení černý, názory se různí.

Podle některých začala tento výraz používat policie, jelikož šílený provoz s problýskávajícím násilím v davu dychtivých nakupujících mnohdy skutečně učinil tento den tragickým („černým“). Další hypotéza je založena na tom, že okamžik, kdy se ztráty zaznamenané v obchodních knihách červenou barvou zcela jistě obrátí v zisky zapisované černě, nastává každý rok především právě v den černého pátku.

Zoufalství člověka

Ať je to jakkoliv, černý pátek je skutečně tragickým dnem lidských bytostí přeměněných v roboty, čili dnem, který lze zapsat smutnou černou barvou. Proč jsme však připustili, aby tomu tak bylo, jaképak procesy vedly k této duševní, morální a duchovní zkáze? Tento příběh v prostoru a čase začal velmi dávno.

V hloubi duševních konstrukcí hysterického konzumního šílenství se táhne zoufalství člověka odpoutávajícího se od svých duchovních vazeb. Hlavní příčinou tohoto zoufalství je, že vše, co bylo celistvé, se rozpadlo – už nerozumíme nejhlubší podstatě lidského bytí, současně se hrozíme smrti a hrozíme se i života.

Snad tím, že prvotně má člověk dvojí povahu, na což odkazuje i kentaur, nejznámější starořecký symbol. Bytost, jejíž dolní část těla tvoří zvíře a horní část člověk, „ztělesňuje“ tuto naši rozpolcenost v tom, že zčásti jsme spojeni s materiálně-fyzikálním světem, tedy se „zemí“, a zčásti s duchovním světem, čili s „nebesy“. Snad byly doby, nejspíš v pradávných sakrálních kulturách, kdy byl člověk schopen harmonicky uspořádat tyto dva způsoby organizace bytí, mnohdy připravené obrátit se proti sobě; dnešní doba ale taková není.

V hloubi duševních konstrukcí hysterického konzumního šílenství se táhne zoufalství člověka odpoutávajícího se od svých duchovních vazeb. Hlavní příčinou tohoto zoufalství je, že vše, co bylo celistvé, se rozpadlo – už nerozumíme nejhlubší podstatě lidského bytí, současně se hrozíme smrti a hrozíme se i života.

Ano, hrozíme se i života, vždyť z jakého jiného důvodu by byl náš svět plný potloukajících se davů nudících se lidí, kteří cítí neustále potřebu, aby jejich smysly cosi polechtávalo, aby se, koupajíce se v blaženosti dalších a dalších vln rozkoše, „bavili“. Řekové používali označení diabolos pro toho, kdo „rozhazuje“, v pozdějších dobách se tento výraz stal předurčeným pro označování čerta, satana, sil destruujících bytí a negativních energií.

Přeměna v globální superbyznys

Tato šikmá plocha duševní zkázy však nevznikla v průběhu uplynulých staletí spontánně. Pro samotné organizování existence kapitalismu založeného na ziscích je totiž nejvíce samozřejmým způsobem navyšování zisků právě úspěšné navádění miliard lidí, aby konzumovali i to, co je zdevastuje, a aby konzumovali, i když na to nemají finanční prostředky nejen teď, ale nebudou (nemohou!) mít ani v budoucnu, a i když vědí, že tím fatálně zadluží i další generace svých potomků.

Sakrální svátek Vánoc byl demoralizujícím způsobem přeměněn v globální superbyznys, a tím se pro nás dnes změnily v opak svého původního významu

Dnes ještě nikdo není schopen nic říct k tomu, kdy se nám podaří otočit se na tom osudovém svahu, zda to vůbec nastane a zda je to vůbec možné. Sakrální svátek Vánoc byl těmito silami demoralizujícím způsobem přeměněn v globální superbyznys, a tím se pro nás dnes změnily v opak svého původního významu. Místo pokoje, lásky, zklidnění, ztišení, tichého rozjímání se pro mnohé zúžil v sebeklamnou přetvářku falší hysterického shonu, emocí neustále připravených vybouchnout, nekonečné únavy, vyprázdněnosti, vyčerpanosti a lhostejnosti.

Ale jak nás nabádá i nápis na zdi, neměli bychom to vše nechat jen tak, právě duch adventu a Vánoc by nám měl pomoct a povzbudit nás, že je a také bude cesta ven z té slepé uličky existence, jevící se mnohdy skutečně beznadějně. K tomu však musíme nejprve projít dlouhou cestu nacházející se v naší duši nejhlouběji, která nás povede k tomuto poznání a k činům.

Počet příspěvků: 2, poslední 11.3.2018 11:52 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.