Cenou za zvýšení zisku může být i zničení světa

Dnešní lidstvo se s perverzní odhodlaností snaží udělat vše pro to, aby hlavní pilíře existence představované zemí, vodou a vzduchem jako elementárními zdroji života zničilo.

Pro zvýšení profitu bude moje rodina v deštném pralese minimalizována, zní... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pro zvýšení profitu bude moje rodina v deštném pralese minimalizována, zní... | foto: Foto István LékoČeská pozice
Pro zvýšení profitu bude moje rodina v deštném pralese minimalizována, zní... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Západní modernita, která sama sebe nazývá od 19. století kapitalismem, hrdě prohlašuje, že hlavním důkazem její dějinné nadřazenosti je, jak do té doby nevídaným (ba dokonce pochopení se vymykajícím) způsobem zrychlila produkci materiálně-fyzických statků a jejich kumulaci.

„Motorem“ této kumulace je zisk neboli hnací síla, která od vlastníků kapitálu po způsobu jakéhosi univerzálního příkazu očekává, že v zájmu jeho zvýšení udělají cokoliv a za jakoukoliv cenu. A touto jakoukoliv cenou může být klidně i zničení světa, likvidace základních podmínek pozemského života.

Nemožnost obnovy

Tropické deštné lesy hrají v procesu zachování pozemského života rozhodující roli a představují nejbohatší světové biotopy, v jejichž rámci je každý projev života součástí systému sladěného přímo s neuvěřitelnou jemností. Porušení jediného článku řetězu této neskutečně komplikované a komplexní struktury proto může vyvolat v pravém smyslu slova životu nebezpečnou řetězovou reakci.

Teprve nyní začíná globální vrcholný predátor, jenž se označuje za „homo sapiens“ neboli člověk rozumný, přicházet na to, že pokud někdy někde vymýtil deštný prales, pak už jej tam nikdy a žádným způsobem nepůjde obnovit či znovu vysázet

Teprve nyní začíná globální vrcholný predátor, jenž se označuje za „homo sapiens“ neboli člověk rozumný, přicházet na to, že pokud někdy někde vymýtil deštný prales, pak už jej tam nikdy a žádným způsobem nepůjde obnovit či znovu vysázet. Něco na jeho místě bude, nicméně je jisté, že deštný prales to nebude. Tento proces je prostě a jednoduše nezvratný.

Už dítě školou povinné ví, že bez vzduchu (přesněji řečeno v něm obsaženého kyslíku) přibližně do tří minut zemřeme, bez vody zhruba za tři dny a bez přísunu potravy během tří týdnů. Dnešní lidstvo se však s přímo perverzní odhodlaností snaží udělat vše pro to, aby tyto nejdůležitější pilíře existence představované zemí, vodou a vzduchem jako elementárními zdroji života zničilo. Dělá vše pro to, aby krátkodobý materiální zisk (profit) rostl co nejrychleji.

Jediná naděje

Ještě rychlejší je však sebezničující stravování existence. Založí-li nyní chtivý homo sapiens na místech vymýcených deštných lesů nekonečné plantáže palmy olejné, představuje to obrovský růst profitu, jenže co až se rozpoutá vražedný boj o poslední molekulu kyslíku?

Jedinou naději skýtá, bude-li náš život veden vírou, nikoli úvěrem a naše kroky zde na tomto světě se budou řídit krédem místo kreditu

Nepochybujme totiž, že je třeba buď zpomalit a pokusit se z této slepé uličky existence vycouvat, nebo náš druh narazí v plné rychlosti do nejzazší skalní stěny existence. Maximalizace profitu na straně jedné rovná se minimalizaci života, samotné existence na druhé.

Naději by mohlo poskytnout jen to, kdybychom si konečně uvědomili, že naše atavistická úzkost týkající se toho, co s námi bude, pokud se teď a tady okamžitě nezmocníme všeho, co je v dosahu, pramení z toho, že jsme se odvrátili od sfér existence člověka přesahujících (transcendentních), od samotného Boha. Neboli: jedinou naději skýtá, bude-li náš život veden vírou, nikoli úvěrem a naše kroky zde na tomto světě se budou řídit krédem místo kreditu.



Počet příspěvků: 3, poslední 8.10.2017 11:05 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.