Celosvětové tažení proti rtuti začíná

V Ženevě právě probíhá summit, jak zabránit šíření kontaminace rtutí do řek a moří. Tři globální ložiska znečištění máme i v Česku.

ČESKÁ POZICE už zaznamenala, že světovým rekordmanem v kontaminaci rtutí je jeden z osmi cejnů velkých ulovených letos v Obříství pod Spolanou Neratovice. V Česku ale máme přinejmenším tři světově významná místa znečištěná toxickou rtutí, jak vyplývá z nedávno zveřejněné studie Globální ohniska znečištění rtutí. Vedle Spolany Neratovice ještě okolí Spolchemie v Ústí nad Labem a do třetice nečekanou lokalitu – rekreačně využívanou nádrž Skalka u Chebu. Příčinou je kontaminace jednoho z přítoků Ohře, který protéká z Německa kolem Marktredwitzu, kde se zhruba dvě století vyráběly sloučeniny rtuti.

Nádrž Skalka je významným mementem pro neustále se vracející nápady těžit zlato pomocí amalgámové metody. To bychom si vytvořili nová ložiska nebezpečné rtuti na Šumavě u Kašperských hor nebo na břehu Slapské nádrže u obce Mokrsko, která by navíc musela být obětována. Na seznam silně kontaminovaných toků by přibyly i Vltava a Otava. Škála nejhorších způsobů, jakými se šíří kontaminace rtuti, by tím byla úplná: vedle zastaralé rtuťové elektrolýzy při výrobě chlóru, vymývání rtuti ze starých ekologických zátěží chemiček a vedle rtuti šířící se do prostředí z uhelných elektráren bychom měli i znečištění z amalgámové metody z těžby zlata.

Skončit s benevolencí

Dosavadní přístup ke kontaminaci rtutí je na celém světě překvapivě lehkovážný až lhostejný. Evropská komise zavedla v roce 2001 jako limitní obsah rtuti hodnotu 0,5 miligramu rtuti v kilogramu ryby. Nicméně je to hodnota natolik „děravá“, že Velká Británie si kvůli větší bezpečnosti konzumentů rybího masa hlídá hodnotu 0,3 miligramu rtuti na kilogram ryb. Za mnohem směrodatnější se i v Evropě považuje limit směrnice Americké agentury na ochranu životního prostředí (EPA), který je poloviční než limit evropský – 0,22 miligramu rtuti na kilogram masa. Sama EPA však i tento limit už považuje za nedostatečný, a proto jej používá pouze jako referenční hodnotu. Velké zamoření říčních sítí i moří rtutí si už žádá přísnější limity.

Zpřísnit by ho měla mezinárodní úmluva, připravovaná Programem OSN pro životní prostředí (UNEP). Po zdlouhavé přípravě se však i ta jeví z dnešního pohledu příliš benevolentní. Aktuální ženevský summit představitelů UNEP (probíhá od 13. do 18. ledna) se zástupci nevládních organizací si vytkl za cíl postupovat proti kontaminaci rtutí podstatně účinněji. Zda se to zdaří, budeme mít zprávy koncem týdne.

Ženevský summit si vytkl za cíl postupovat proti kontaminaci rtutí podstatně účinněji. Zpřísnění by měla přinést mezinárodní úmluva.Sedm set nevládních organizací ze 116 zemí světa zastupuje Mezinárodní síť pro eliminaci perzistentních organických látek (IPEN). Jménem této vážené mezinárodní organizace vystupují na konferenci v Ženevě i představitelé českého ekologického sdružení Arnika. Opravňuje je k tomu nejen vysoké zatížení rtutí na několika místech v Česku, ale především velké úsilí, jaké Arnika při jejich mapování vynaložila. Arnika se podílela jak na globální studii, tak na všech lokálních zprávách: v Kamerunu, Thajsku, Albánii, Rusku, Mexiku, Tanzánii, Indonésii, na Cookových ostrovech a u nás.

Veškeré shromážděné výsledky se staly podkladem pro již zmíněnou studii Globální ohniska znečištění rtutí, která vyšla v USA těsně před ženevskou konferencí. Studie uvádí, že ve vzorcích ryb z mnoha zemí světa byly zjištěny natolik vysoké koncentrace rtuti, že přesahovaly limity stanovené americkou agenturou EPA. Výsledky studie přinášejí zjištění, že 43 až 100 procent vzorků ryb z osmi zemí světa přesahuje svým obsahem rtuti bezpečnou hranici pro jediný rybí pokrm (170 g) za měsíc! Koncentrace rtuti v rybách z Japonska a Uruguaye byly natolik vysoké, že jejich konzumace se nedoporučuje vůbec.

Nutno podotknout, že měření záměrně probíhala v ohrožených územích. Takže Japonci a Uruguayci jsou odkázáni na ryby z jiných lokalit. Ale i pro ty ovšem platí jeden ze závěrů studie – kontaminace rtutí je všudypřítomná ve sladkovodních i mořských systémech po celém světě.

Což takhle dát si trochu rtuti?

Dlužno dodat, že rtuť se v rybách na trhu běžně neměří a u ryb neznámého původu by takový údaj mohl překvapit.

V úterý má být účastníkům konference k obědu předložen anonymní tuňák ze švýcarského trhu. Kolik z nich při jídle pomyslí na možnou přítomnost rtuti? I česká výživová poradkyně, lékařka Hana Mojžíšová, která ze zdravotních důvodů vyzývá vybíravé Čechy k větší konzumaci ryb, připouští, že tuňák je (spolu s makrelou) náchylný k akumulování rtuti. Najdou účastníci summitu po takovém obědě větší sílu k omezování kontaminace rtutí?

Nevládní organizace zapojené do výzkumu žádají, aby byla nová Úmluva o rtuti výrazně ambicióznější, než zní její současný návrh. Obávají se totiž, že předkládaný text připravované globální úmluvy o rtuti není schopný zamezit pokračujícím negativním vlivům rtuti na lidské zdraví. Předseda Arniky a vedoucí programu Toxické látky a odpady Jindřich Petrlík vzkázal ČESKÉ POZICI, že účastníci summitu si teprve srovnávají pojmy potřebné k diskusi. Zda se v zájmu obyvatel zeměkoule vůči jedovaté rtuti přitvrdí, budeme vědět až během příštích dnů.