Čeká Německo arabské jaro 3.0?

Důsledkem vstřícnosti Angely Merkelové k migrantům může být změna evropského sociálního státu, německého sociálně-tržního hospodářství, i bezpečnostní a zahraniční politiky.

Petr Pietraš 7.12.2015
Neměcká policie monitoruje demonstraci hnutí PEGIDA (ilustrační snímek). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Neměcká policie monitoruje demonstraci hnutí PEGIDA (ilustrační snímek). | foto: Reuters
Neměcká policie monitoruje demonstraci hnutí PEGIDA (ilustrační snímek). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Fotografie se zvednutým plačícím dítětem s migranty za ním často doprovází články o uprchlické krizi. Dramatičností připomíná snímky z násilných střetů v průběhu arabského jara, jež bylo označované za digitální revoluci. Twitter ani Facebook však násilnému potlačení těchto revolt nezabránily a dnes informují o válečných konfliktech a chaosu v rozpadajících se zemích v sousedství Evropy.

Jedním z důsledků těchto událostí je migrační vlna do Evropy, kterou lze považovat za arabské jaro 2.0. Bez chytrých telefonů umožňujících migrantům se organizovat, informovat a komunikovat prostřednictvím sociálních sítí a bez GPS navigace by totiž jen obtížně překonávali Středozemní moře a hranice evropských států.

Migranti včetně těch, kteří neumějí číst ani psát, využívají informační technologie efektivně a ukazují, že globalizace, jež umožňuje tok kapitálu, práce a lidí, funguje. Takto si ji však na Západě téměř nikdo nepředstavoval.

Německý koncept

Asymetrická dělba zatím vypadala tak, že díky levné pracovní síle mimo Evropu klesaly ceny zboží, což vyrovnávalo pokles kupní síly evropské populace. Migrační vlna tuto situaci mění, protože se dosud nepočítalo s tím, že se lidé z rozvojového světa budou na tomto konzumním způsobu života podílet.

Německý koncept sociálního státu funguje jen v relativně stabilní společnosti, v níž se demografie a složení obyvatel nemění

Evropský sociální stát je založen na pomoci ekonomicky nejslabším členům společnosti přerozdělováním společenského bohatství. V Německu se tomuto konceptu říká sociálně-tržní hospodářství – podle jedné z jeho definic „ekonomický koncept spojující myšlenky ekonomicky svobodného kapitalismu a sociálního řádu. Staví se do pozice středního proudu mezi laissez-faire kapitalismem a smíšeným hospodářstvím.“

Takový koncept ale funguje jen v relativně stabilní společnosti, v níž se demografie a složení obyvatel nemění. Jen letos ale Německo očekává až 1,5 milionu migrantů a nikdo nezná jejich počet v příštích letech. Momentálně nelze ani odhadnout, kolik jich v Německu setrvá a kolik za nimi následně přijde rodinných příslušníků.

Slabí a silní

Pokud však zůstane migrační vlna vysoká, Německo bude muset svůj koncept sociálně-tržního hospodářství přehodnotit. Nově příchozí budou totiž patřit k ekonomicky nejslabším členům společnosti, a protože přicházejí v podstatě jen s tím, co mají na sobě, bude narůstat rozdíl mezi chudými a bohatými. A ten se nebude snižovat, ani pokud se dostanou do střední třídy, protože místa uvolněná v ekonomicky nejslabší části společnosti zaplní noví migranti.

Výrazný rozdíl mezi ekonomicky slabými a silnými je v rozporu s německým pojetím sociálního státu a může se stát zdrojem růstu napětí ve společnosti

Výrazný rozdíl mezi ekonomicky slabými a silnými je však v rozporu s německým pojetím sociálního státu a může se stát zdrojem růstu napětí ve společnosti. Již nyní německý sociální systém ohrožuje demografie. A s nárůstem lidí v důchodovém věku bude muset neustále se tenčící ekonomicky aktivní část obyvatel financovat stále dražší sociální a důchodový systém.

A navíc čelí dvojí konkurenci – vnější, zemí s nízkými náklady na pracovní sílu, a vnitřní, migrantů přicházejících na pracovní trh. Náklady této skupiny rostou, ale příjmy stagnují, nebo dokonce klesají.

Dovoz islámského extremismu

Vstřícná politika německé kancléřky Angely Merkelové k migrantům se projevuje i v oblasti bezpečnosti, protože masová migrace vyvolává nestabilitu, nárůst extremismu a radikalizaci občanské společnosti. Ta tuto masovou migraci sice odmítá, ale politické elity jí ji vnucují, a proto by se mohla začít odklánět od právního státu.

Takové je poselství otevřeného dopisu z německých bezpečnostních složek, který uvedl server welt.de. Anonymní autor v něm tvrdí, že natolik vysoký počet migrantů nelze do společnosti integrovat a že Německo dováží islámský extremismus, arabský antisemitismus, národní a etnické konflikty a odlišný postoj k právnímu státu a občanské společnosti.

Německo dováží islámský extremismus, arabský antisemitismus, národní a etnické konflikty a odlišný postoj k právnímu státu a občanské společnosti

Ve vrcholné německé politické scéně kritizuje tuto politiku Merkelové především bavorský předseda CSU Horst Seehofer, zejména nedodržování Dublinské dohody regulující imigrační politiku, jež otevřelo schengenský prostor. A situaci, kdy denně překračují německé hranice tisíce lidí, považuje za kapitulaci na právní stát.

Merkelová reaguje jako obvykle věcně a klidně. Dle ní nelze odhadnout, kolik uprchlíků do Německa přijde, ani ubránit tři tisíce kilometrů dlouhou hranici. Monotónnost jejích argumentů téměř uspává, a proto se obsah tohoto jejího sdělení vytrácí. Je ale nepředstavitelné, že by americký prezident Barack Obama, jeho ruský protějšek Vladimir Putin nebo čínský Si Ťin-pching, jejichž země mají mnohem delší hranice než Německo, prohlásili, že nejsou ochotní je bránit.

Příklad Španělska

V Evropské unii ukazuje Španělsko, že vlastní hranice lze chránit. Má dohodu s několika severoafrickými státy, která umožňuje jeho policii a armádě v nich působit, což omezuje migraci do Evropy. Španělská azylová politika je ale v rozporu s tou německou po druhé světové válce, jež vychází z odčinění viny za nacistické zločiny a za emigraci jeho židovských, komunistických a antifašistických občanů. Madrid se snaží, aby se uprchlíci do Evropy nedostali, Berlín trvá na jejich nároku na azylové řízení.

Španělsko má dohodu s několika severoafrickými státy, která umožňuje jeho policii a armádě v nich působit, což omezuje migraci do Evropy

Dalším německým závazkem v důsledku druhé světové války je, že „z Německa nikdy nesmí vzejít další válka“, přisuzovaném bývalému německému kancléři Willymu Brandtovi. Vyplývá z něj, že německou armádu lze použít jen na obranu země, a tudíž ji není možné nasadit v zahraničí. Tím se ale omezují možnosti Německa, jak ukončit konflikty na Blízkém východě, protože vojenský zásah je vyloučen a dává se přednost dialogu.

Islámský stát (IS) je ale politický projekt, jehož cílem je stát s vlastním územím. Nedávné pařížské atentáty nejsou jen terorismem, ale i perverzní snahou IS získat mezinárodní uznání. Francouzský prezident François Hollande po nich prohlásil, že jde o válečný akt a slíbil odvetu, čímž však přiznal IS větší legitimitu, než měl dosud.

Konec hospodářského zázraku

Součástí německé povahy je protestantismus, jenž však na rozdíl od toho anglického, který usiluje o reformu katolicismu, představuje rozchod s ním. Asi se nikdy nedozvíme, proč se Merkelová rozhodla porušit evropské smlouvy, ale její neochotu toto své rozhodnutí změnit lze chápat v duchu protestantského trvání na své pravdě.

Je možné, že Německo jako vždy v podobných situacích uprchlickou krizi zvládne. Je však třeba si uvědomit, že se změnilo a že už dávno není zemí hospodářského zázraku.

Rozhodnutí Merkelové je především signálem vůči právnímu státu a destabilizuje nejen Německo, ale i EU. Pokud se nebudou dodržovat smlouvy, jak chce Německo požadovat po Řecku, aby uskutečnilo reformy a splácelo dluhy a ostatní členské země EU zavedly evropskou daň na pokrytí nákladů spojených s migrační vlnou nebo akceptovaly uprchlické kvóty? Jak chce v situaci, kterou Seehofer označuje za chaos, přesvědčit Velkou Británii, aby zůstala v EU?

Je možné, že Německo jako vždy v podobných situacích uprchlickou krizi zvládne. Je však třeba si uvědomit, že se změnilo a že už dávno není zemí hospodářského zázraku. Nedostavěné letiště v Berlíně, emisní skandál Volkswagenu, korupce spojená s mistrovstvím světa ve fotbale v roce 2006 v Německu, či neschopnost spočítat, kolik uprchlíků do Německa denně přichází a kde jsou, přestávají být výjimkami.

Polarizace společnosti

Novinář Wolfgang Münchau si ve svém komentáři na serveru spiegelonline všímá rozporů v politice Merkelové, pokud jde o řešení řecké a uprchlické krize – v prvním případě federalizaci EU (společný dluh) odmítá, ale ve druhém (kvóty) ji požaduje. Bude-li však řešit uprchlickou krizi stejně jako řeckou, čeká Evropu doba vrcholných politických summitů a žádné řešení.

Rozhodnutí Merkelové, jež nebere v úvahu německý parlament, evropské partnery ani mezinárodní smlouvy a polarizuje společnost, se netýká pouze uprchlíků, ale samotné demokracie

Německo nepatří k zemím, které za prosazení pluralitní demokracie sváděly vnitřní boj. Byla v něm zavedena za pomoci Američanů po kapitulaci Německa ve druhé světové válce jen v jeho západní části. Východní Německo však ovládal komunistický režim a neodehrála se v něm denacifikace, což se dnes projevuje tím, jak snadno zde získávají přívržence pravicoví extrémisté.

Rozhodnutí Merkelové, jež nebere v úvahu německý parlament, evropské partnery ani mezinárodní smlouvy a polarizuje společnost, se netýká pouze uprchlíků, ale samotné demokracie, jež je křehká a o její zachování se musí každý den bojovat. A pokud nebude, může se v ulicích německých měst odehrát arabské jaro 3.0.