Čeká automobilový průmysl prosperita, nebo propad?

Podle ikony Silicon Valley Petera Diamandise se výroba aut v příštích 20 letech může propadnout na desetinu. Automobilky ale mají velkou šanci, již dosud ignorovaly – naše data.

Je závislost Česka na automobilovém průmyslu nebezpečná? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Je závislost Česka na automobilovém průmyslu nebezpečná? | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Je závislost Česka na automobilovém průmyslu nebezpečná?

Co se lidem v roce 2500 vybaví jako nejvýstižnější charakteristika 20. století? Jádro? Dva ničivé konflikty? Holokaust? Letectví a kosmonautika? Komunismus a nacismus? Beatles, Janáček, jazz?

Při vší úctě a hrůze k tomu všemu, bude to automobilita. Byla to ona, kdo obrátil naruby naše životy, práci, byznys. Prosíťovala kontinenty dálnicemi, benzinkami, z feudálních pouštních držav udělala ropné pupky světa, zamořila města smogem a parkovacími plochami a v podobě pohyblivých obrněnců znásobila ničivost válek. A inspirovala revoluci v mnoha dalších odvětvích.

Na jedné fotce páté newyorské avenue z roku 1900 jsou vidět kočáry a bryčky tažené koňmi. Z jejich poklidné romantiky vybočuje jediný narušitel – osamocený automobil, jeden z prvních v městském provozu. Na fotce téže ulice o 13 let později je opět jeden narušitel – osamocený koňský povoz mezi samými automobily. Půldruhého desetiletí stačilo novému odvětví, aby zničilo desetitisícům lidí v New Yorku a milionům v USA prosperující byznys v koňské dopravě. A disruptovalo i s ním spojená řemesla.

Český národní zájem

Z disruptorů se stali národní hrdinové – Henri Ford, Walter Chrysler, André Citroën, Walter Bentley, Soičiró Honda, Ratan Tata, Enzo Ferrari, Gottlieb Daimler, Ferdinand Porsche, Václav Laurin, Václav Klement... Nástup automobility na chvíli přibrzdila velká hospodářská krize a o deset let později druhá světová válka. Po nich už s výjimkou nedávné finanční krize nestálo exponenciálnímu růstu autoprůmyslu nic v cestě – z deseti milionů kusů vyrobených v roce 1938 vyrostl na 60 milionů na přelomu milénia a loni docílil rekordních 95 milionů.

Česko se se svou vlajkovou lodí, autoprůmyslem, nejen veze na této vlně, ale vyšvihlo se na špičku světového pelotonu v produkci aut na obyvatele i v poměru k celkové výrobě. Vyrábíme 13krát více aut na obyvatele, než je světový průměr. Podílem vozů na celkové výrobě zboží jsme světovou dvojkou – za Slovenskem. Prosperita autoprůmyslu přestala být pouhou byznysovou záležitostí producentů; stala se – ať se nám to líbí, nebo ne – jedním z našich národních zájmů.

Prosperita autoprůmyslu se stala jedním z našich národních zájmů. Krize automobility by měla vážné dopady na prosperitu, zaměstnanost, státní rozpočet, korunu a politickou stabilitu Česka. Přímo a bolestivě by zasáhla další subdodavatelské obory, v první řadě textilní, gumárenský, elektrotechnický a sklářský průmysl, a nepřímo výzkum, technické obory na školách a dlouhou řadu sponzorovaných organizací a událostí v oblasti kultury a sportu.

Krize automobility by měla vážné dopady na prosperitu, zaměstnanost, státní rozpočet, korunu a politickou stabilitu Česka. Přímo a bolestivě by zasáhla další subdodavatelské obory, v první řadě textilní, gumárenský, elektrotechnický a sklářský průmysl, a nepřímo výzkum, technické obory na školách a dlouhou řadu sponzorovaných organizací a událostí v oblasti kultury a sportu.

Jak to tedy je se schopností světového autoprůmyslu držet dál nohu na plynu a zrychlovat, jak tomu bylo doposud? Pokud bude v dosavadním tempu pokračovat, znamenalo by to 120 milionů vyrobených aut třeba už v roce 2021. Pro tento scénář mluví několik argumentů – pokračující populační boom v Asii a v Africe; bohatnutí stamilionů lidí a budování dopravní infrastruktury tamtéž.

Jenže existuje také opačná prognóza, a to dramatický propad výroby v příštích letech. Zatím nejdrsnější předpověď vyslovila ikona Silicon Valley Peter Diamandis, jeden ze zakladatelů Singularity University. Říká, že výroba aut se začne brzy utlumovat a během příštích 20 let se může z dnešního vrcholu propadnout na pouhou desetinu. Jeho argumenty nepostrádají racionální základ a nelze nad nimi mávnout rukou – bez ohledu na to, jestli Diamandis jejich váhu a razanci odhadl správně, nebo přestřelil (asi ano). Jak znějí jeho argumenty?

Čtyři argumenty

Argument 1
Uživatelský model automobility je jedním z nejméně efektivních výtvorů lidstva v celé jeho historii. Auta využíváme v průměru šest procent jejich „života“, zbylých 94 procent zahálejí v garážích a na parkovištích. Ta zabírají 20 procent ploch měst, která by jinak mohla sloužit a poskytovat něco užitečného. Vzduch v centrech většiny měst je zamořený karcinogenními zplodinami.

Čas strávený v zácpách měst a dálnic se stává významnou a rostoucí položkou naší časové bilance s negativními dopady na stres a psychický stav, 1,25 milionu lidí ztratí ročně na silnicích život a 50 milionů utrpí vážné zranění – polovina z nich jsou lidé ve věku mezi 15 a 44 lety. Denní počet zabitých lidí – 3300 – přecházíme skoro bez povšimnutí. Přitom odpovídá počtu pasažérů tří Titaniků nebo dvanácti velkoletadel, o jejichž ojedinělých tragédiích točíme filmy a píšeme knihy desítky let.

Zoufalá neefektivita uživatelského modelu fungovala desetiletí, navzdory tomu jej lidstvo nevyměnilo za jiný. Proč by to mělo udělat teď, a to dokonce během příštích 20 let? Odpověď je jednoduchá. Nemělo alternativu. To se ale mění. Samořídící auta a s nimi spojené uživatelské modely sdílení vozů jsou pár let na světě, testují se v reálném provozu i virtuálně.

Argument 2
Zoufalá neefektivita tohoto uživatelského modelu fungovala desetiletí, navzdory tomu jej lidstvo nevyměnilo za jiný. Proč by to mělo udělat teď, a to dokonce během příštích 20 let? Odpověď je jednoduchá. Nemělo alternativu. To se ale mění. Samořídící auta a s nimi spojené uživatelské modely sdílení vozů jsou pár let na světě, testují se v reálném provozu i virtuálně.

V Pittsburghu si můžeme prostřednictvím mobilní aplikace zavolat samořídící taxi Uber, autonomní Waymo od Googlu je běžným prostředkem lidí v Siliconu. Do vývoje autonomních aut a modelů sdílení investují automobilky, největší technologické společnosti a mnohá města velké prostředky. I pouhé sdílení našich tradičních aut zvýšilo v několika experimentujících městech využití aut z „našich“ šesti procent na „jejich“ 90 procent.

Argument 3
S nástupem mileniálských generací Y a Z se změnila nálada společnosti. Vlastnění ustupuje, nastupuje sdílení. Ekologické vize a strategie vnímají politici i firmy jako podmínku svého přežití a předhánějí se v jejich vyhlašování. Tam, kde nebude stačit ochota a chuť, nastoupí s velkou pravděpodobností regulace plus tlak politické korektnosti, ať se nám to líbí, nebo ne.

Argument 4
Kromě měnící se nálady a existence alternativního řešení v podobě sdílení (autonomních) aut očekává Peter Diamandis v příštích 15 letech razantní pokles potřeby cestování na velké i malé vzdálenosti. Zejména rozvoj virtuální a rozšířené reality nabídne mnohem lepší alternativu ke stále zárodečným aplikacím typu Skype a Hangout. Virtuální aplikace se technologicky rychle vylepšují a zlevňují a lidé budou mít velmi dobrou alternativu k cestování a nutnosti a potřebě být někde jinde.

S nástupem mileniálských generací Y a Z se změnila nálada společnosti. Vlastnění ustupuje, nastupuje sdílení. Ekologické vize a strategie vnímají politici i firmy jako podmínku svého přežití a předhánějí se v jejich vyhlašování. Tam, kde nebude stačit ochota a chuť, nastoupí s velkou pravděpodobností regulace plus tlak politické korektnosti, ať se nám to líbí, nebo ne.

Fyzickou přítomnost nahrazují virtuální porady a spolupráce nad dokumenty, vzdálené prohlídky a návštěvy výstav, koncertů, měst, virtuální konfigurace aut, bytu, domu, prohlídky u lékaře, snímání těla pro design obuvi, oblečení... K poklesu potřeby cestovat přispěje i demografický útlum v bohatých a bohatnoucích zemích nejen Západu.

Pokud si Asie a Afrika projdou v mobilitě naším 20. stoletím, Diamandisova radikální prognóza se omezí jen na Ameriku a Evropu, a světové automobilky včetně českých nahradí výpadek Západu boomem na jihu a východě. Přeskočí-li ale rozvojový svět etapu našeho neefektivního modelu používání aut – což se děje v řadě jiných oblastí –, může se jeho předpověď naplňovat, i když třeba ne takovým tempem.

Sdílení aut

Automobilky ale mají ještě jednu velkou šanci, kterou doposud naprosto ignorovaly. Dodnes si vystačily s tím, že vyrobily auto, ale jeho prodej, servis, sledování přenechaly někomu jinému.

Výrobce mého auta o mně nic neví. Znalost (data), jak moc, kam a s kým jezdím, kde nakupuji, pracuji, co vyhledávám a objednávám, přenechávají servisům, Applu, Waze, bankám, pojišťovnám... Data jsou ropou 21. století, která mnohé garážovky proměnila v globální Googly, Amazony, Facebooky, Avasty, Kiwi...

Ještě nedávno se na akcích sdružení autovýrobců účastníci prezentovali výlučně novými či vylepšenými modely aut. V poslední době se pozornost stočila od nových modelů k novým byznysmodelům. Tedy k modelům sdílení aut podepřeným autonomní mobilitou, technologií blockchainu, umělé inteligence, zapojením virtuální a rozšířené reality do vývoje, designu a prodeje... To vše s centrem pozornosti na data, jejich generování, analýzu, využití a monetizaci – zpeněžnění.

Přitom automobilky mají naši neuvěřitelnou důvěru – bance svěřujeme peníze, lékaři zdraví, autu každý den život svůj a svých blízkých. Mohou tedy právem očekávat i naši ochotu svěřit jim data o našich životech, práci, zvyklostech, nákupech, preferencích. Mají k tomu fantastický nástroj – obrazovku v autě, potenciálně stejně mocnou, jako je chytrého mobilu.

Samořídící auto se stane víc než prostorem, v němž se přesunuji z místa A do místa B. Stane se prostorem, kde pracuji, komunikuji, objednávám a nakupuji, vyhledávám, vzdělávám se, sleduji informace, zábavu, filmy, hudbu... Málokdo má v 21. století takovou šanci těžit z exponenciálních technologických trendů a dat jako autovýrobci. A málokdo ji zatím tak velkoryse zanedbával.

Věci se ale mění. Ještě nedávno se na akcích sdružení autovýrobců účastníci prezentovali výlučně novými či vylepšenými modely aut. V poslední době se pozornost stočila od nových modelů k novým byznysmodelům. Tedy k modelům sdílení aut podepřeným autonomní mobilitou, technologií blockchainu, umělé inteligence, zapojením virtuální a rozšířené reality do vývoje, designu a prodeje... To vše s centrem pozornosti na data, jejich generování, analýzu, využití a monetizaci – zpeněžnění.

Noví konkurenti

Jsou skeptici, kteří správně připomínají, že nikdy v historii se z výrobců drožek a dostavníků nestali producenti aut, či z výrobců svíček a petrolejek producenti elektrických svítidel. Disruptorem byl nikoliv ten, kdo nabízel tradiční řešení, ale kdo ovládal a rozvíjel novou technologii. To by v případě mobility znamenalo, že bychom vítězné značky budoucí mobility měli hledat nikoliv mezi tradičními výrobci aut, nýbrž mezi firmami typu Google, Amazon, Uber či novými jmény v oboru autotech. Bude tedy největší disruptor 20. století v tom 21. disruptován?

Zdá se, že pravidlo výrobce svíček se nemusí naplnit. Velké automobilky dnes nakupují technologickou expertizu, nebo se spojují s velkými technologickými firmami i startupy a pracují na nových datově orientovaných byznysových modelech. Nás v Česku ale musí zajímat, že tato transformace současného globálního autoprůmyslu, a to i za předpokladu, že proběhne úspěšně, může překreslit geografickou mapu rozmístění vývojových, produkčních a obchodních kapacit.

Automobilky si poté, co poslaly koňskou mobilitu do historie, ostře konkurovaly – k našemu spotřebitelskému prospěchu. Dnes jim vyrostl nový a vážnější konkurent ve formě technologických společností. A konečně – každému národnímu autoprůmyslu přibyla další a možná nejnebezpečnější kategorie konkurentů – vlády podporující transformaci jejich národního autobyznysu.

Z mapy i sebelépe prosperujícího autobyznysu mohou zmizet země, které nenabídnou výzkumnou a vzdělávací bázi v oblasti umělé inteligence, virtuální reality, blockchainu, nanotechnologií, senzorů, vstřícnou legislativu pro sdílenou ekonomiku a provoz autonomních aut, infrastrukturu pro elektromobilitu, 5G sítě pro komunikaci mezi autonomními auty a dopravní infrastrukturou, regulační rámec a zařízení pro testování.

Automobilky si poté, co poslaly koňskou mobilitu do historie, ostře konkurovaly – k našemu spotřebitelskému prospěchu. Dnes jim vyrostl nový a vážnější konkurent ve formě technologických společností. A konečně – každému národnímu autoprůmyslu přibyla další a možná nejnebezpečnější kategorie konkurentů – vlády podporující transformaci jejich národního autobyznysu.

S konkurencí jiných automobilek se v minulosti musely vypořádat samotné firmy. A tak je to správně. Ale jednou za století se může přihodit, že transformace a pokračující prosperita klíčového odvětví národní ekonomiky se neobejde bez aktivních strategií vlády. V Česku taková situace nastala pravě teď.

Počet příspěvků: 2, poslední 6.7.2019 05:28 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Autor

Pavel Kysilka

Pavel Kysilka, ekonom, bývalý šéf České spořitelny | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články