Čechům dodá ropu nový „buldozer“ Kremlu. Rosněfť zastínila i Gazprom.

Výraznější zapojení Rosněfti do českého dovozu může souviset s ruským zájmem o dodávky dál na západ, do Německa.

Jan Žižka 1.7.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Co je to za firmu, která bude dodávat většinu ropy českému Unipetrolu během příštích tří let? Co je zač Rosněfť? Nikdo menší než nový král ruského „státního kapitalismu“, pokud si pod tímto pojmem (pro leckoho možná zavádějícím) představíme obří korporace většinově ovládané Kremlem, které dobývají světové trhy.

Jestliže jsme dosud za takového krále považovali Gazprom, který do Česka dodává plyn a je nyní i v samotném Rusku tak trochu v nemilosti, je stále více jasné, že nyní se dere nahoru právě Rosněfť – světová jednička v produkci ropy (pět milionů barelů denně v roce 2012) mezi firmami, s jejichž akciemi se obchoduje na burzách.

Polští majitelé Unipetrolu ze skupiny PKN Orlen se před několika dny dohodli s Rosněftí na tříletém kontraktu (do konce června 2016) o dodávkách osmi milionů tun ropy do Česka v přepočtu zhruba za 130 miliard korun. Shodou okolností ve stejnou dobu vyšel v listu The Moscow Times článek švédského ekonoma a znalce ruských poměrů Anderse Aslunda o tom, jak se Rosněfť proměňuje v další Gazprom. Aslund to myslel kriticky – Rosněfti vyčítá stejné megalomanství, jakého se dopouštěl plynárenský gigant.

Igor Sečin, bývalý vicepremiér a blízký spolupracovník prezidenta Putina označovaný za „silovika“, se dnes stává hvězdou byznysuFaktem je, že výkonný šéf Rosněfti Igor Sečin sází na pohlcování menších ruských společností a uzavírání kontraktů se světovými společnostmi typu Exxon Mobil o rozvoji těžby ropy a plynu v ruském arktickém šelfu. Bývalý vicepremiér a blízký spolupracovník prezidenta Vladimira Putina označovaný za „silovika“ – tedy představitele kremelské frakce lidí, kteří přišli především z bezpečnostních struktur – se dnes paradoxně stává hvězdou byznysu. Podle ruských médií obzvlášť zářil na nedávném petrohradském ekonomickém fóru, kde uzavřel řadu dohod – včetně té s Orlenem.

V této souvislosti je nutné připomenout, že Rosněfť zamířila v roce 2004 na ruský ropný vrchol díky možnosti získat levně aktiva společnosti Jukos uvězněného podnikatele Michaila Chodorkovského. Loni koupila další známou ropnou společnost TNK-BP za 55 miliard dolarů od britské BP a ruských miliardářů. V obou případech se tak soukromý majetek dostal pod kontrolu firmy ovládané ruským státem.

Pesimisté předpokládají, že tento nákup byl pro Rosněfť příliš velkým soustem, které ji ekonomicky zatíží. Optimisté zase sázejí na to, že díky novému know-how bude firma prosperovat.

Sečin na vrcholu

O tom, že hvězda Igora Sečina nyní stoupá, svědčí i jeho zatím poměrně úspěšná snaha dosáhnout omezení monopolu Gazpromu na vývoz plynu. Prezident Putin dal najevo, že tento monopol by se už nemusel týkat vývozu zkapalněného plynu LNG (zatím na rozdíl od exportu suroviny plynovody), kde vidí právě Rosněfť velkou příležitost. Společnost vedená Sečinem tedy zdaleka nesází pouze na ropu a hodlá Gazpromu ukrajovat stále více i z jeho plynového koláče.

Sečin dokonce prohlásil, že Gazprom zaspal v reakci na hrozbu způsobenou boomem amerického břidlicového plynu. Už proto je podle něj důležité, aby se do vývozu LNG pustili i další hráči. A blízkým spojencem Sečina se v tomto ohledu stala další plynárenská firma Novatek, jejímž spolumajitelem je podnikatel Gennadij Timčenko – podle dostupných zpráv další Putinův oblíbenec. Ostřejší kritici dokonce tento vztah nazývají skrytým obchodním partnerstvím.

Rosněfť nesází pouze na ropu a hodlá Gazpromu ukrajovat stále více i z jeho plynového koláčeA to vše se děje v situaci, na kterou už dříve ČESKÁ POZICE upozorňovala – Gazprom se stává „otloukánkem“ v samotném Rusku, tamní odborníci i novináři mu vytýkají nerealistické postoje. Pokud se Gazprom nepřizpůsobí novým poměrům v éře břidlicového plynu, zkapalněného zemního plynu a také levného uhlí dováženého z Ameriky, ruské korporaci údajně hrozí postupné vytlačování z Evropy.

Připomeňme, že Gazprom vede arbitrážní spor ve Vídni o cenu plynu dodávaného také do Česka – konkrétně s německou skupinou RWE, která ovládá stejnojmennou tuzemskou plynárenskou jedničku.

Družba ještě žije

Dohoda mezi PKN Orlen a Rosněftí – tedy firmami, které už dříve sjednaly podobný kontrakt pro polský trh – má pro Česko poměrně zásadní význam. Ukazuje, že ropovod Družba (včetně jeho jižní větve, která sem vede přes Ukrajinu a Slovensko) stále není na odpis. Právě tímto potrubím totiž poteče černé zlato pro Unipetrol, který je jedním z akcionářů – s 51 procenty největším – společnosti Česká rafinérská. Rosněfť má zajistit šedesát až sto procent jeho potřeb. A možná by se Rusové do budoucna na využití stejné přepravní cesty dokázali dohodnout i s dalšími akcionáři českých rafinerií (Eni a Shell).

Premiér Petr Nečas během nedávné návštěvy Ruska zdůrazňoval právě to, jak Česku na maximálním využití Družby záleží. Tuzemský operátor Mero sice může využívat také ropovodu TAL z italského přístavu Terst a na něj navazujícího IKL z Bavorska, ale kapacita TAL je limitovaná. A Rusové loni Čechy dost vyděsili, když výrazně omezili dodávky tímto potrubím a nechali Družbu téměř „vyschnout“. Právě o Rosněfti se ale už během loňského výpadku mluvilo jako o firmě, která by mohla převzít ropovodní přepravu do Česka také od soukromých ruských společností, kterým se teď více vyplácí přeprava ropy tankery.

Pokud v tomto ohledu Rosněfť přebírá jako dodavatel ropy do Česka podobné postavení jako Gazprom v plynu, může to sice na jedné straně vyvolávat obavy expertů na energetickou bezpečnost z teoreticky stále možného uzavření kohoutků Kremlem, ale na druhé straně ho lze brát i pozitivně. Problémy dodávek ropy z Ruska totiž v minulosti mnohdy souvisely s tím, že bývaly sjednávány přes překupníky a že na ruské straně do hry vstupovalo více firem. Silnější role Rosněfti by v tomto ohledu mohla pomoci.

O nás bez nás

Polský PKN Orlen si nyní díky zajištěným dodávkám suroviny Družbou může zlepšit pověst v Česku. Stále nicméně platí, že český stát není ve zcela komfortní situaci – na dodávky ropy a způsob její přepravy nemá přímý vliv, protože záleží na dohodách mezi soukromými majiteli rafinerií a ruskými ropnými společnostmi. „Zlí jazykové“ by jistě mohli dodat něco o tom, jak se Rusové s Poláky domlouvají o ropě pro Česko. Koneckonců nic nového pod sluncem – o plynu pro Česko zase jednají (a vedou spory) Rusové s Němci.

Výraznější zapojení Rosněfti do českého dovozu ropy může souviset s ruským zájmem o dodávky suroviny dál na západ, do NěmeckaVýraznější zapojení Rosněfti do českého dovozu ropy může souviset s ruským zájmem o případné dodávky strategické suroviny dál na západ, do Německa. Právě Rosněfť již získala podíly v některých německých rafineriích a navíc společnost Gunvor – spojená se jménem již zmíněného podnikatele a jejího vlastníka Gennadije Timčenka – ovládla rafinerii v Ingolstadtu.

Rusové dávali již dříve najevo snahu dosáhnout toho, aby ropovod IKL mezi Bavorskem a Českem přepravoval jejich ropu také opačným směrem do Bavorska právě pro potřeby tamních rafinerií. Češi odpovídali, že je to možné pouze v případě vybudování dalšího paralelního potrubí, ale tuzemská firma Mero by potřebovala záruku, že se jí taková investice vyplatí.

Vedle čínského obra

Celý český kontrakt je ovšem pro Rosněfť pouze malým soustem oproti dohodě, kterou vedle dalších ujednání v Petrohradě uzavřela s čínskou státní společností China National Petroleum Corporation. Tentokrát jde o 270 miliard, ovšem v dolarech. Zhruba tolik by měly stát dodávky černého zlata – celkem 365 milionů tun – na základě pětadvacetiletého kontraktu. Je možné, že takové množství ani nezajistí ruská naleziště na východní Sibiři, což by znamenalo, že část suroviny poputuje do Říše středu ze západní Sibiře – namísto cesty na Západ.

Část ruských médií v této souvislosti škodolibě poznamenala, že na rozdíl od Igora Sečina se šéf Gazpromu Alexej Miller nemohl pochlubit sjednanými dodávkami plynu do Číny, i když o nich jedná pomalu celou věčnost. Stejně jako v Evropě tam ale Gazprom narážel na odpor vůči svým cenovým požadavkům.

Možná ještě větší ránu způsobily Rosněfť a Novatek Gazpromu tím, že v Petrohradu uzavřely konkrétní dohody o dodávkách zkapalněného plynu LNG do zahraničí, mimo jiné právě do Číny. Česka se ovšem žádné „vytlačování“ Gazpromu z trhu dalšími ruskými společnostmi nekoná. Veškerý plyn sem putuje plynovody – tedy cestou, kde si plynárenský gigant monopol v Rusku ještě udrží.