Camillus Braxator. Portrét muže ze stínu.

Pan Camillus Braxator veřejně nevystupuje, jak se na diskrétního privátního bankéře a právníka sluší. Kdyby však promluvil, mohl by vnést něco světla do série podnikatelsko-politických příběhů, v nichž figuruje. Mezi nimi vyčnívá případ privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS), na níž český stát tratil miliardy korun. Není však jediný...

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Braxator. Hluboký mužský hlas odkudsi ze Švýcarska či Lichtenštejnska slyším za poslední měsíce potřetí. Pokusy, které nevyšly, nepočítám. Když se představím, reakce už zní poučeně. „Áha.“ A – jako vždy – zavěsí. Tuší, proč mu telefonujeme. Pan Camillus Braxator veřejně nevystupuje, jak se na diskrétního privátního bankéře a právníka sluší. Kdyby však promluvil, mohl by vnést něco světla do série podnikatelsko-politických příběhů, v nichž figuruje. Mezi nimi vyčnívá případ privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS), na níž český stát tratil miliardy korun. Není však jediný.

Je charakteristické, že lidé znalí zákulisí i ti, kteří s Braxatorem měli co do činění, se odmítají k jeho osobě vyjádřit či promluvit na záznam. Pokud však o něm hovoří, pak s respektem, který nutně nezahrnuje sympatii. Výjimky ze zákona mlčení představují bývalý uhlobaron Antonín Koláček, odsouzený nepravomocně švýcarským soudem kvůli privatizaci MUS, či bývalý majitel fotbalové Sparty Petr Mach. Oba mají po ruce i bizarní historky.

Lidé znalí zákulisí i ti, kteří s Braxatorem měli co do činění, se odmítají k jeho osobě vyjádřit či promluvit na záznam...Když se podnikatel Mach vydal v roce 2011 na Obvodní soud pro Prahu 2 nahlédnout do svého starého soudního spisu, nestačil zírat. Ve svazku měl najít důležité dokumenty, které potřebovali curyšští detektivové, aby objasnili, kdo Machovi manipuloval se zahraničními konty. Spis byl ale vybrakovaný. Macha v tu chvíli napadlo jediné: Braxator!

Tato epizoda stála na počátku našeho pátrání, zanedlouho přibyla další. Antonín Koláček vypráví, jak před pěti lety zamířil do čínského pohoří Wu-tang, kde se věnoval taiči. Právě v té době však někdo podepsal bez jeho svolení významné dokumenty. A také Koláček měl jasno: Braxator! Oba případy vyšetřují orgány v České republice i v zahraničí. Ale proč právě „Braxator“?

Svědectví uhlobarona

Kamil Braxator (64) se narodil na Slovensku. Převážnou část života pracuje a žije v zahraničí, používá křestního jména Camill či Camillus. Bylo mu 18 let, když v roce 1968 emigroval s rodiči do Švýcarska. Vystudoval práva a stal se privátním bankéřem. Jako právník působí v řadě zahraničních firem, je například prezidentem firmy Noble House Group, která se specializuje na technologie, obchod se zlatem a stříbrem či zakládání offshorových firem. Od devadesátých let se jeho jméno objevuje v kuloárech české podnikatelské scény, momentálně žije v Panamě a pracuje v Lichtenštejnsku.

Někde v té pavučině se objevuje i jméno Braxator v roli privátního bankéře, jenž byl zmocněn operovat s účty hlavních aktérů...Byla to doba opozičního paktu ODS a ČSSD (1998–2002, v čele stran stáli Václav Klaus a Miloš Zeman), kdy vrcholila privatizace Mostecké uhelné společnosti. Případ je dostatečně znám, avšak fakt, že její aktéry v čele s Antonínem Koláčkem loni odsoudil švýcarský tribunál v Bellinzoně k vysokým trestům, neznamená, že vše je vysvětleno.

Když se Markus Häfliger, ostřílený novinář listu Neue Zürcher Zeitung, pustil do této kauzy, brzy musel konstatovat, například v loňské komunikaci s ČESKOU POZICÍ, že si nevybavuje případ, který by zahrnoval tak rozsáhlou a sofistikovanou pavučinu firem a finančních transakcí mezi nimi. Účelem sítí sahající z Prahy přes Švýcarsko až do daňových rájů bylo mimo jiné zamlžit peněžní toky a jejich koncové příjemce. Stále není jasné, kdo byl jejich mozkem. Ale někde v té pavučině se objevuje i jméno Braxator v roli privátního bankéře, jenž byl zmocněn operovat s účty hlavních aktérů.

První stopy zachytil v roce 2011 týdeník Euro. Napsal, že bankéř Braxator měl společně s manželkou Broniou přístup ke švýcarským účtům manažerů a poté majitelů Mostecké uhelné. Jedním z nich byl šéf společnosti Antonín Koláček. ČESKÁ POZICE nyní získala jeho podrobnější výpověď.

Co ví právník Alexander Bělohlávek?

Kromě Braxatora uvádí Koláček do případu ještě jednu zajímavou postavu, která by mohla znát pozadí transakcíShrneme-li poznatky: Bronia Braxatorová disponovala podpisovými právy k účtům, jejichž beneficienty byli manažeři MUS Oldřich Klimecký a Antonín Koláček. Camillus Braxator disponoval podpisovým právem k účtům Koláčkovy nadace Maitrea Anstalt. A také nadace Onetage Anstalt, jejímž beneficientem byl zesnulý Luboš Měkota, další z protagonistů transakce, která dle spisu švýcarské prokuratury započala privatizací MUS a vyvrcholila ovládnutím plzeňské Škody.

Kromě Braxatora uvádí Koláček do případu ještě jednu zajímavou postavu, která by mohla znát pozadí transakcí. Braxatora mu údajně doporučil pražský právník Alexander Bělohlávek. „Pan Bělohlávek pro nás připravoval strukturu držení Mostecké uhelné a její prodej panu Tykačovi,“ uvedl bývalý uhlobaron. Bělohlávka prý ke Koláčkovi přivedli miliardáři Petr Pudil a Vasil Bobela, společně s Pavlem Tykačem majitelé firmy Czech Coal Services, která je nástupcem Mostecké uhelné.

„Co se týká komunikace s panem Braxatorem, většinu věcí zařizoval přímo profesor Bělohlávek a my jsme se s ním setkávali jen v okamžiku, kdy bylo potřeba něco podepsat,“ říká Antonín Koláček.

Bělohlávkovi jsme se dovolali, z našich dotazů ale příliš nadšený nebyl a spíše se jasným odpovědím snažil vyhnout. Koláčkova tvrzení však nakonec potvrdil a uvedl, že s Braxatorem se již dlouhou dobu neviděl. „Pokud vím, dnes je v důchodu. Byl jedním z velké řady mých zahraničních klientů,“ uvedl právník.

Dalším významným a dlouhodobým klientem Alexandra Bělohlávka je lobbista a někdejší pravá ruka prezidenta Miloše Zemana – Miroslav ŠloufK Bělohlávkovým klientům patří například právě Pudil s Bobelou, kteří se spolu s Tykačem cítí být bývalými manažery MUS poškozeni a u švýcarského soudu se domáhají částky přes šest miliard korun. Dalším významným a dlouhodobým klientem Alexandra Bělohlávka je lobbista a někdejší pravá ruka prezidenta Miloše Zemana – Miroslav Šlouf. „Občas se radíme. Když něco potřebuje v republice, poradím mu. Když já potřebuji něco v právničině a mimo republiku, radím se u něho,“ potvrdil Šlouf svůj vztah k právníkovi.

Alexander Bělohlávek je prezidentem Nadnárodní asociace právníků ve Washingtonu a členem několika mezinárodních profesních společností. Je profesorem mezinárodního práva a mezinárodních vztahů na univerzitě ve Varšavě a působí rovněž jako rozhodce v řadě arbitrážních institucí. Vlivní pražští advokáti Bělohlávka buď neznají, nebo ho naopak znají natolik, že o něm nechtějí mluvit. „Bylo by to z mé strany zaujaté,“ konstatoval jeden z pražských top advokátů.

Nejmenovaný pedagog vyučující na právnické fakultě zase uvedl, že Bělohlávka zná jako právníka, který píše enormně rozsáhlé publikace. „Je zvláštní, že je schopen vydavateli kromě díla poskytnout i finanční zdroje, aby kniha mohla vyjít. Pana Bělohlávka vystihuje pojem ‚megalomanský‘, pouští se do velkých projektů,“ řekl profesor, který si nepřál být jmenován.

Ochlazení vztahů

Vrátíme-li se k tématu Braxator, z již uvedené historky vyplývá, že vztah mezi bankéřem a Antonínem Koláčkem ochladl. Koláček tvrdí: „V létě 2009 Braxator podepsal nějaké klíčové dokumenty, aniž k tomu měl můj souhlas, natož pokyn. Tyto dokumenty totiž podepsal během mé cesty do Číny, kdy jsem v pohoří Wu-tang cvičil taiči. Tato záležitost je doposud nevyřešena. A proto o ní nemohu sdělit žádné podrobnosti.“

V podobné situaci se před deseti lety ocitl i bývalý majitel Sparty a někdejší sponzor ODS Petr Mach. V době, kdy neměl přístup k účtům, začaly se na nich dít podezřelé věci. S tím rozdílem, že Mach necvičil taiči v Číně, ale seděl ve vězení. Za povšimnutí stojí, že to bylo právě v době vrcholící privatizace MUS, a Mach naznačuje, že právě jeho konta mohla sloužit k finančním transakcím, které privatizaci provázely.

Případ bývalého majitele Sparty

Na konci roku 2003 Petr Mach opustil vězení. Trest vykonával od roku 2001 kvůli neproclenému automobilu, který mu však nepatřil. Po propuštění zjistil, že se mu na účtech ve švýcarských bankách UBS a Credit Suisse ztratila část peněz a kromě toho bez jeho vědomí došlo k řadě transakcí po celém světě.

Jak by se Braxator mohl dostat k Machovým bankovním účtům? Exmajitel Sparty se s ním zná od poloviny 90. let a už tehdy bankéři tento přístup sám poskytl.Případ na základě Machova trestního oznámení přes dva a půl roku vyšetřuje prokuratura v Curychu. Mach spojuje svou kauzu právě s Braxatorem. „Pouze zúčastněné banky, svědkové a v neposlední řadě pan Kamil Braxator mohou vnést více světla do nejasných záležitostí,“ napsal podnikatel v oznámení.

Jak by se Braxator mohl dostat k Machovým bankovním účtům? Exmajitel Sparty se s Braxatorem zná od poloviny devadesátých let a už tehdy bankéři tento přístup sám poskytl. Doporučil mu ho dealer vozů společnosti GM Werner Ben Heydrich. Mach tvrdí, že v roce 1996 pověřil Braxatora na základě plné moci, aby převedl mezi dvěma švýcarskými bankami (UBS a Credit Suisse) necelých osm milionů dolarů z prodeje fotbalové Sparty.

Mach uvádí, že při převodu peněz se vypařilo 510 tisíc dolarů a na dobropisu Credit Suisse nebyl uveden jako příkazce Mach, ale firma L. C. E. Establishment (Mach přitom zplnomocnil Braxatora, nikoliv firmu L. C. E. Establishment). Podnikatel tvrdí, že s touto firmou neměl nic společného. „Poškozený se domnívá, že tato mezitím likvidovaná firma byla podsunuta panem Kamilem Braxatorem,“ píše Mach v trestním oznámení.

Ztracené dokumenty

Braxator se v prosinci 2012 dostavil v Curychu k výslechu, ve kterém popřel, že by mu Mach udělil plnou moc. Dle poznatků ČESKÉ POZICE však tato slova nemusejí být pravdivá. Svědčí o tom například dopis, který na konci loňského roku zaslala Machovu advokátovi Marku Procházkovi banka UBS. Píše o plné moci udělené Petrem Machem pro bankéře Kamila Braxatora k operacím s Machovými penězi: „V roce 1996 si měl Petr Mach zkontrolovat doklady i přes zplnomocněného Kamila Braxatora, který na účtech operoval.“

I pro švýcarskou prokuraturu je ovšem obtížné získat informace od bank, konkrétně od banky Credit SuisseI pro švýcarskou prokuraturu je ovšem obtížné získat informace od bank, konkrétně od banky Credit Suisse. O přístupu Camilluse Braxatora k Machovým účtům by ale mohly svědčit materiály z Machova soudního spisu (týkající se jiné Machovy kauzy z devadesátých let) na Obvodním soudu pro Prahu 2. Přes opakovanou výzvu curyšského prokurátora Thomase Reisera však české úřady materiály do Švýcarska nedodaly – kvůli tomu, že z daného spisu zkrátka zmizely. Jak je to možné, prošetřuje v současnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) a ministerstvo spravedlnosti.

Ztracené materiály mají dokazovat neoprávněné výběry a manipulaci s Machovým účtem v letech 1996 až 1998 v UBS a posléze Credit Suisse v řádu milionů dolarů. Na tyto „operace“ dle Macha navazují machinace na jeho kontech v Credit Suisse v letech 2001 až 2003, kdy byl ve vězení.

Jaké informace má Pascal Dubey?

Podezřelé operace na Machových švýcarských účtech mohou mít výbušné rozuzlení. Objevily se indicie, že souvisely s praním špinavých peněz z privatizace MUS. Když začal Mach před deseti lety pátrat, co se ve Švýcarsku semlelo, seznámil se s advokátem Jiřím Jaklem. „Stalo se tak na doporučení jeho bratra Ladislava Jakla, tehdejšího tajemníka prezidenta Václava Klause, při příležitosti přijetí mých rodičů na Pražském hradě, kteří požádali pana prezidenta o schůzku v průběhu roku 2003, kdy jsem byl vězněn,“ vysvětluje Mach. S Jiřím Jaklem se v roce 2005 domluvili, že mu advokát pomůže sehnat švýcarského právníka, který rozplete zneužití jeho kont. Jakl ukázal na Barbaru Dubeyovou.

Vlivný švýcarský finanční expert s kontakty na důležité české podnikatele a politiky byl v minulosti například hostem setkání sdružení Prague Business ClubZískat potřebné důkazy o manipulacích na Machových účtech se advokátce nepodařilo. Až v květnu 2012 Jiří Jakl Machovi zavolal. Sdělil mu, že by s ním rád hovořil jistý Pascal Dubey, manžel zmíněné advokátky. Jde o vlivného švýcarského finančního experta s kontakty na důležité české podnikatele a politiky. Dubey české prostředí zná, v minulosti byl například hostem setkání sdružení Prague Business Club. (Klub navštívily osobnosti jako exprezident Václav Havel, současná hlava státu Miloš Zeman, bývalý ředitel Finančního analytického útvaru Milan Cícer nebo někdejší pražský primátor Pavel Bém.)

ČESKÁ POZICE získala úřední záznam, ve kterém za přítomnosti Jakla, Macha a dalšího advokáta Dubey uvedl, že by uměl obstarat z UBS a Credit Suisse dokumentaci, jež podle něho velmi pravděpodobně ukazuje na souvislosti Machova případu s aférou Mostecké uhelné. Dubeye jsme oslovili s několika dotazy, ale neodpověděl.

O tom, kdo je spojkou mezi oběma případy, má podnikatel Mach jasno. „Exmanažeři MUS Marek Čmejla a Jiří Diviš dobře znali Kamila Braxatora. To on jim měl konta obhospodařovat. Braxator je spojkou s mým případem,“ dodal.

Co předváděl, nezná mezí...

Stopy Camilluse Braxatora nalézáme také v řadě jiných kauz. V pražském podnikatelském a lobbistickém prostředí je znám jako bankéř, který měl vliv na rozjezd česko-slovenských finančních skupin, byť detaily nikdo neprozrazuje. „Jméno znám, ale nikdy jsme se nepotkali, takže reálně se neznáme,“ řekl ČESKÉ POZICI partner finanční skupiny J&T a spolumajitel Energetického a průmyslového holdingu (EPH) Daniel Křetínský.

„Narážíme na něho poměrně často. Je to postava s neskutečnou důvěrou klientů (bývalých)...“„Narážíme na něho poměrně často. Je to postava s neskutečnou důvěrou klientů (bývalých), protože to, co předváděl, zdá se, nezná mezí. Ale je to samozřejmě u daných offshorových společností složité rozlouskávat,“ uvedl pod příslibem anonymity významný pražský podnikatel a lobbista.

V českém obchodním rejstříku figuruje Braxator u zkrachovalé stavební společnosti Kras a firmy Classic Real, kterou vlastnil do roku 2011. V Classic Real působil společně se slovenským podnikatelem Františkem Mojtem, který je předsedou představenstva firmy Tržiště. Té patří malostranský hotel Aria. (Například v roce 2010 měl v hotelu svatbu expremiér Mirek Topolánek s Lucií Talmanovou. Topolánek i jeho přítel Marek Dalík však popřeli, že by se s Braxatorem znali, a neexistují informace, na jejichž základě by bylo možné jejich tvrzení rozporovat.)

Braxator na sebe upozornil v roce 2004, kdy podle týdeníku Euro zastupoval švýcarský fond New Investment Horizons, který v té době patřil do skupiny Neue Privat Bank. V jejích orgánech působil například švýcarský developer Sebastian Pawlowski, jenž podnikal i v Praze a byl například majitelem časopisu Týden. Fond se ucházel o deblokaci kazašského dluhu v hodnotě 300 milionů dolarů. Z akce nakonec sešlo, protože se ukázalo, že fond se zaštiťoval zfalšovaným dopisem kazašského ministra financí. Kauza nikdy nebyla prošetřena.

Slovenské emoce a Rittigova stopa

Silné emoce vzbuzuje Camillus Braxator na Slovensku. Jde o kauzu z let 2008 a 2009, která se týkala prodeje přebytečných emisních povolenek. Tehdejší vláda Roberta Fica je v roce 2008 velmi nevýhodně prodala neprůhledné americké firmě Interblue Group. Kvůli skandálu tehdy museli odstoupit dva ministři Ficovy vlády. Podle slovenského týdeníku Trend miliony eur tekly přes offshorové firmy, ve kterých figuroval Camillus Braxator – například Crataegus Development či Universal Invest LLC.

Od tohoto případu vedou vztahové linie zase zpátky do Česka. Jednatelkou a v roce 2010 spolumajitelkou zmiňované „emisní“ firmy Interblue Group, která od Ficovy vlády přebytečné emise odkoupila, byla Češka s dánským občanstvím Jana Lütken.

To jméno není docela neznámé. Objevuje se například v kauze dodávek jízdenek pro pražský dopravní podnik, v níž byl nedávno obviněn politický podnikatel Ivo Rittig. V kritizované poradenské smlouvě z roku 2006 mezi Rittigem a karibskou firmou Cokeville Assets, která ze zakázky profitovala, vystupuje právě Lütken jako ředitelka firmy Cokeville.

Jméno Jany Lütken se objevuje například v kauze dodávek jízdenek pro pražský dopravní podnik, v níž byl nedávno obviněn politický podnikatel Ivo RittigNa Janu Lütken narazíme i v jiném kontroverzním případu. Společnost Alseda Data se v roce 2010 v konsorciu velkých společností jako Telefónica O2 nebo IBM ucházela o desetimiliardový tendr společnosti ČEZ na provoz a správu velké části informačních technologií. Podle tehdejších informací deníku MF Dnes vyjednával za firmu Alseda Data středočeský podnikatel Rittig.

Ten vazbu na uvedenou firmu a údajné napojení na zakázku ČEZ popřel. Nicméně vlastníkem firmy Alseda Data byla v inkriminované době společnost Alseda, s. r. o., kterou vlastnila švýcarská společnost Eurozeta. Podle švýcarské databáze Moneyhouse.ch působila v managementu firmy v letech 2005 až 2010 právě Jana Lütken. Lütken spolupráci s Braxatorem popírá. „Osobně jsem s ním nikdy nespolupracovala. Spolupracovali s ním lidé, které jsem tehdy znala a se kterými již žádné styky nemám. Viděla jsem ho asi třikrát v životě, naposledy zhruba před pěti lety na recepci českého konzulátu v Curychu. Jak jsem slyšela, je nyní v důchodu a žije někde v zámoří,“ napsala ČESKÉ POZICI.

Ruské echo

Nejnověji se jméno Braxator skloňuje v Rusku. Známý právník a protiputinovský aktivista Alexej Navalnyj ve svém blogu napsal, že Braxatorova dcera Irena je majitelkou kyperské firmy Quetar Consultants. Ta se má dle Navalného podílet s Ruskými dráhami a petrohradským regionem na výstavbě multifunkčního přístavu v Petrohradě. Jenže Quetar Consultants je také součástí klubka offshorových firem, jimž patří luxusní vila v Moskvě, kterou údajně obývá šéf Ruských drah Vladimir Jakunin. Ruská státní firma tyto informace označuje za podvrh. Irenu Braxatorovou jsme oslovili prostřednictvím facebookového profilu, ale neodpověděla.

Stejně jako její otec má Irena Braxatorová vztah k Panamě. Zájemcům o problematiku panamských nadací lze doporučit její knihu Fundamental Principles of Panamanian Foundations. Kvalifikovaný text. K dostání na Amazonu.