Bůh vědy na rozdíl od křesťanského nedokáže vstát z mrtvých

Věda občas tvrdí, že na všechno zná nebo bude znát odpovědi. Přitom často zapomíná na vlastní omezenost – že jde spíše o metodu, která se osvědčila v naší snaze ovládnout svět, než o všemocný a božský dar z nebes.

Bůh a věda. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bůh a věda. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Bůh a věda.

Německý filozof Friedrich Nietzsche (1844–1900) ve své knize Radostná věda oznámil „smrt Boha“. Mrtvý bůh však podle něho zanechal ve světě „stín“ – zemřel, ale naše morálka, racionalita, kultura a dokonce i jazyk jsou prosyceny jeho dědictvím, jsou z něho odvozeny. Zdá se, že podobně „tuhý kořínek“ mají i další bohové.

Polsko-britský sociolog židovského původu Zygmunt Bauman okomentoval události po Nietzscheho „smrti Boha“ následovně: „Kněží vědy nahradili kněze Boží... S odstupem času se ale ,odkouzlení světa‘ všeobecně opěvované moderním myšlením jeví jako předávání kolíku ve štafetovém běhu kouzelníků.“

Podcenění „stínu mrtvého Boha“

Bauman květnatě srovnává náboženství a vědu, přičemž jeho metafory „kněz vědy“ či „vědecký kouzelník“ výstižně ukazují, co v moderní době nastalo – z vědy se stalo pseudonáboženství. Bauman ale současně hlásá „smrt boha vědy“. Tvrdí totiž, že věda byla odhalena coby další kouzelník, který údajně odkouzlený svět „zakouzluje“, vysvětluje.

Bauman má sice pravdu, že omezenost vědy již byla odhalena, ale možná příliš podceňuje to, co Nietzsche nazval „stínem mrtvého Boha“

Věda občas tvrdí, že na všechno zná nebo bude znát odpovědi. Přitom často zapomíná na vlastní omezenost a situovanost – že jde spíše o metodu, která se osvědčila v naší snaze ovládnout svět, než o všemocný a božský dar z nebes. To není znevažování vědy – je úctyhodným lidským výkonem –, ale nesmí být přeceňovaná či dokonce zaměňovaná za křesťanského Boha.

Bauman má sice pravdu, že omezenost vědy již byla odhalena (a mnoho vědců si to naštěstí uvědomuje), ale možná příliš podceňuje to, co Nietzsche nazval „stínem mrtvého Boha“. I bůh vědy zanechal ve světě stín. A ten nás do značné míry stále ovládá.

Žárlivost bohů

Nedávno šéf České lékařské komory Milan Kubek obhajoval moderní biologickou medicínu proti údajné hrozbě čínské tradiční medicíny. Já sám sice o její účinnosti nemohu říct vůbec nic, ale mohu zhodnotit způsob Kubkovy argumentace, jímž tuto čínskou medicínu odmítá.

Kubek na jednu stranu tvrdí, že čínská medicína jsou pouze „kozí bobky a nesmysly“ nebo „babka kořenářka a šaman“, na druhou ale přiznává, že ji vůbec nezná, že se jí nikdy nezabýval. Jak je možné, že natolik radikálně odmítá to, co nezná? A nejen to, ale i chybně argumentuje – tvrzení, že pokud západní medicína funguje, pak jde o jedinou funkční medicínu, totiž neplatí. Z faktu, že dokáže léčit, nevyplývá, že ostatní léčebné metody jsou špatně. Může existovat mnoho druhů účinné léčby.

Křesťanský Bůh býval vždy žárlivý, a proto nepřipouštěl žádné jiné bohy. I bůh vědy je žárlivý – vše, co není on sám, jsou nesmysly.

Jak je možné, že se člověk s nejlepším vědeckým vzděláním a ve vrcholném postu dopouští takové banální a bezpochyby nevědecké chyby při obraně vědecké medicíny? Dle mne jde o typický příklad „stínu mrtvého boha vědy“.

Křesťanský Bůh býval vždy žárlivý, a proto nepřipouštěl žádné jiné bohy. I bůh vědy je žárlivý – vše, co není on sám, jsou nesmysly. „Všichni bohové pohanů jsou výmysly, Hospodin však stvořil nebe,“ uvádí jeden starozákonní žalm. Kubek má stejný názor, pouze místo „Hospodina“ figuruje „západní medicína“ a „bohů pohanů“ šamani, čarodějky a kořenářky.

Pouze slepá víra

Postoje ke Starému zákonu a názory některých současných vědců však bývají i odlišné. Zatímco výroky o Bohu v judaismu či křesťanství bývají teologicky nesmírně zajímavé, a nikoli prvoplánově předsudečné, výroky vědců podobné náboženské povahy však tuto sofistikovanost postrádají a vyznačují se pouze slepou vírou.

Výroky o Bohu v judaismu či křesťanství bývají teologicky nesmírně zajímavé, a nikoli prvoplánově předsudečné, výroky vědců podobné náboženské povahy však tuto sofistikovanost postrádají a vyznačují se pouze slepou vírou

Spor o čínskou medicínu i jeho účastníci jsou vlastně podružní – jde jen o jeden z mnoha příkladů. Mnohem zajímavější a důležitější je „stín mrtvého boha vědy“ v nás samotných. Jdeme-li například na procházku do lesa, uvažujeme o stromech často automaticky vědecky – listy jsou zelené, protože obsahují chlorofyl, fotosyntéza v listech má tato stadia...

V tomto způsobu uvažování však nastává obtížně postřehnutelná záměna za náboženský obsah. Pokud totiž o stromech uvažujeme pouze tímto způsobem, vytlačuje všechny ostatní a stává se hegemonem, Bohem, který vytlačil ostatní interpretace jako „výmysly“. Stává se jediným, podle nějž jednáme – a taková funkce je dle její definice v sociologii náboženství náboženskou par excellence.

Posvátno

Ve své druhé encyklice Laudato si’ (Tobě buď chvála) z letošního roku papež František uvádí: „V listu, v horské cestě, v kapce rosy, v obličeji chudého člověka se skrývá mystický význam.“ A tato věta nabourává nadvládu „stínu mrtvého boha vědy“. List stromu není pouze z chlorofylu a chloroplastů a papež František poukazuje na jeho „mystický význam“, přičemž jde o stejně oprávněnou interpretaci, jako je ta „chlorofylová“.

Lidé zakoušejí posvátno, a to, jak se to děje, lze analyzovat a popsat

„Mystický význam listu“ není žádným šamanismem. Filozofie ve 20. století vytvořila řadu takzvaných fenomenologických přístupů, mezi nimiž jsou i skvělé popisy náboženské zkušenosti považované za vědecké. Nejznámější je zřejmě dílo Posvátnoněmeckého teologa Rudolfa Otta (1869–1937), ve kterém popisuje zkušenost s posvátným jako „mystérium tremendum et fascinans“ – tajemství, které vyvolává hrůzu i fascinuje.

Lidé zakoušejí posvátno, a to, jak se to děje, lze analyzovat a popsat. Dotknout se „mystického významu“ listu může každý, kdo se někdy procházel lesem – stačí, když svou pozornost bude věnovat spíše tomu, jak se mu list jeví, jak „k němu přichází“, než teoretickým úvahám o chlorofylu.

Oprašování mrtvoly

Otázkou ovšem je, zda takový způsob zakoušení „stín mrtvého boha vědy“ umožní. Tento bůh je sice již mrtvý, ale jeho kněží stále pečlivě oprašují jeho mrtvolu a nedovolí, aby do žárlivě střeženého prostoru vstoupil jiný bůh. V českém prostředí je nejznámější klub skeptiků Sisyfos, který systematicky vyhledává nevědecké pohledy na svět, jež poté na základě stejně chybné argumentace, kterou použil proti čínské medicíně šéf lékařské komory Kubek, pranýřuje a uděluje jim takzvané bludné balvany.

Radikální kritici našeho ulpění uvnitř „stínu mrtvého boha vědy“ tvrdí, že již nedokážeme zakoušet ve smyslu posvátného. Německý filozof Theodor W. Adorno (1903–1969) je přesvědčen, že současný svět pojem zkušenosti téměř zcela tabuizoval, čehož důsledkem je, že člověk už není širší zkušenosti schopný.

Bůh vědy je sice již mrtvý, ale jeho kněží stále pečlivě oprašují jeho mrtvolu a nedovolí, aby do žárlivě střeženého prostoru vstoupil jiný bůh

Podle Adorna se nacházíme v nemorální situaci, v níž už nejsme schopní poznání. Z toho vyplývá, že se lesem můžeme procházet donekonečna a list bude z chlorofylu, nikdy k nám „nepromluví“, jeho „mystický význam“ zůstane skrytý.

Nezbývá než doufat, že mrtvola, kterou kněží vědy oprašují, bude stále více odhalovaná. Není totiž důvod se domnívat, že by bůh vědy měl mít stejnou sílu jako křesťanský Bůh – být schopný zmrtvýchvstání. Takovou schopnost totiž falešné modly a idoly mít nemohou. Mohou mít pouze „stíny“.