Bude Evropa francouzská, nebo německá? O to se hraje.

Evropa musí nejprve vyřešit, čím je, a až poté se může rozhodnout, co udělá, například v případě Evropského fondu finanční stability.

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy sází na německý strach. A Němcům v čele s kancléřkou Angelou Merkelovou v podstatě říká: Pokud nepřijmete francouzský plán přeměny EFSF na banku, zničíte Evropu a odsoudíte budoucí generace ke konfliktům a válkám. To | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Francouzský prezident Nicolas Sarkozy sází na německý strach. A Němcům v čele s kancléřkou Angelou Merkelovou v podstatě říká: Pokud nepřijmete francouzský plán přeměny EFSF na banku, zničíte Evropu a odsoudíte budoucí generace ke konfliktům a válkám. To | foto: © REUTERSČeská pozice
Francouzský prezident Nicolas Sarkozy sází na německý strach. A Němcům v čele s kancléřkou Angelou Merkelovou v podstatě říká: Pokud nepřijmete francouzský plán přeměny EFSF na banku, zničíte Evropu a odsoudíte budoucí generace ke konfliktům a válkám. To

Zamyslíme-li se nad poselstvím nedělního summitu členských zemí Evropské unie, nezbude než konstatovat: Potvrzuje se, že jádro evropské krize není ani tak finanční jako mezinárodně politické, a pravděpodobně ještě hlubší.

Konkrétně se otevřeně vyhrotil spor Francie a Německa, zda má Evropská centrální banka (ECB) hrát hlavní roli v podpoře záchranného fondu (EFSF) eurozóny. Francouzi tvrdili, že je to jediný způsob, jak zabránit šíření dluhové krize. Němci naopak vehementně bránili nezávislost ECB. Dle nich by totiž ECB podporou Evropského fondu finanční stability (EFSF) porušila svůj mandát. A ECB s nimi souhlasí.

Paříž za podpory většiny členských zemí eurozóny včetně Itálie a Španělska prosazovala, aby EFSF získal bankovní licenci, což by mu umožňovalo ovlivňovat svou půjčovací schopnost, protože by si mohl brát téměř neomezené úvěry od ECB. Německo naopak získalo podporu Finska a Nizozemska. Obě tyto země byly nekompromisně proti nárůstu nákladů na finanční pomoc eurozóny.

Nové německé sebevědomí

Z hlediska Francie byla Evropská unie vždy efektivním nástrojem ke zvýšení jejího globálního vlivu. Umožňovala jí totiž odsouvat Velkou Británii na okraj zájmu a krotit Německo. V minulosti Německo bez problémů polykalo hořké pilulky, které mu podávala Francie, například výměnu silné marky za jeho nové sjednocení. Ale tentokrát se Němci vzepřeli, už se nechtějí podřizovat Francouzům.

Němci jsou přesvědčeni, že si v ekonomice vedou lépe než evropské románské státy či Řecko, a proto je lze mnohem obtížněji než dříve přimět k ústupkům v hospodářské politice

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy sází na německý strach. A Němcům v podstatě říká: Pokud nepřijmete francouzský plán přeměny EFSF na banku, zničíte Evropu a odsoudíte budoucí generace ke konfliktům a válkám. Toto varování však na Němce nepůsobí stejně jako v minulosti. Úspěšné německé sjednocení a hospodářský růst na rozdíl od francouzské ekonomiky, jež je téměř v krizi, vyvolaly v Němcích nové sebevědomí.

Němci jsou přesvědčeni, že si v ekonomice vedou lépe než evropské románské státy či Řecko, a proto je lze mnohem obtížněji než dříve přimět k ústupkům v hospodářské politice. V každém případě se jim nelíbí hyperaktivita francouzského prezidenta při vyjednávání. Čím rychleji se snaží Němce zatlačit k přijetí nějakého velkolepého plánu, tím pomaleji se rozhodují.

Lze vyřešit neřešitelné?

Německo je často ochotné Francie ustoupit v otázkách prestiže a stylu, stále méně to však platí v hlavních ekonomických záležitostech. Zejména je-li přesvědčeno, že se Francie řídí románskými politicko-ekonomickými představami. Ty především však způsobily současnou evropskou krizi.

Buď Francie, ostatní románské státy a Řecko budou žít podle německých pravidel, nebo je třeba, aby se Německo a další spořivé severoevropské státy s řízenou ekonomikou začaly víc podobat Řeku Zorbovi

Aby tedy bylo na dalším summitu EU tuto středu dosaženo dohody, museli by Francouzi z velké části přijmout německé politické řešení a snažit se o kompenzaci na úrovni prestiže a funkcí. Na to však zřejmě Francouzi nebudou chtít přistoupit. Disciplinovaný německý ekonomický řád totiž francouzskému způsobu života nevyhovuje. A řízený pruský kapitalismus, jenž bojuje s inflací, je pro ně jen o něco málo lepší než anglosaský zákon džungle. Je tedy možné, že se Francouzi nebudou schopni přizpůsobit tvrdému řízení německého hospodářství.

V takovém případě se z otázky povahy měnové unie stává nesmiřitelný souboj dvou zcela odlišných přístupů k politické ekonomice. Buď Francie, ostatní románské státy a Řecko budou žít podle německých pravidel, nebo je třeba, aby se Německo a další spořivé severoevropské státy s řízenou ekonomikou začaly víc podobat Řeku Zorbovi. Neschopnost vyřešit tuto neřešitelnou šarádu je potom skutečným důvodem, proč Evropa tak dlouho nemůže zaujmout jasný postoj ke krizi eurozóny.

Evropa se evidentně potýká s krizí identity. A tato identita hraje důležitější roli než finance. Unie proto musí nejprve vyřešit, čím je, a až poté se může rozhodnout, co bude dělat. Například, jak se zachová v případě Evropského fondu finanční stability.