Britský profesor míří do Brna. Zkoumá reakci umělců na pád Habsburků

Uměnovědec Matthew Rampley bude v moravské metropoli zkoumat architekturu vzniklou po rozpadu Rakouska-Uherska. Zajímá ho, jak zdejší umělci reagovali na nové podmínky.

Habsburskou říši rozmetala omezenost západních mocností a jimi šířený... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Habsburskou říši rozmetala omezenost západních mocností a jimi šířený... | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Habsburskou říši rozmetala omezenost západních mocností a jimi šířený...

Zajímají jej pestré způsoby, jak umělci a architekti reagovali po roce 1918 na rozpad Rakouska-Uherska. A to v nově zrozených státech ve střední Evropě, včetně Československa. Britský profesor Matthew Rampley to dělá tak skvěle, že loni získal pokročilý grant Evropské výzkumné rady (ERC) ve výši 64 milionů korun. Od 1. dubna se má – s částí peněz – přesunout z Birminghamu na Masarykovu univerzitu v Brně, jež láká špičkové vědce též svojí zvláštní prémií.

Kromě této Muni Award přiměly Rampleyho k cestě pod Špilberk další důvody: Brno leží uprostřed štací jeho odborného zájmu, za ženu již pojal Brňanku a na městě oceňuje kvalitu života. Jedním z důvodů k přesunu do Česka byl také brexit Velké Británie ze svazků EU. „Jistěže hrál brexit svoji roli. Z praktického hlediska bylo zapotřebí držet náš projekt v Evropské unii, protože v případě, kdyby nedošlo k dohodě mezi Unií a britskou vládou, byla by budoucnost našeho záměru nejistá,“ řekl LN Rampley.

Místo vyčkávání, co se stane, se raději rozhodl převzít kontrolu nad situací – a zvolit Brno. „Chtěl bych zdůraznit, že přitažlivost města byla důležitější. Brexit byl spouštěčem, ale ne jedinou příčinou,“ říká uměnovědec, jenž se brzy ponoří do dějin střední Evropy.

Z Birminghamu do Brna

Matthew Rampley řeší velký výzkumný projekt z prestižního tzv. pokročilého ERC grantu, který přenáší z britského Birminghamu na Masarykovu univerzitu v Brně.

„Pro někoho, zvláště Čechy v Československu, byl konec vítán jako osvobození, ale řada dalších to brala ambivalentněji. Víme o nostalgii v Rakousku po starém habsburském impériu, ale trocha nostalgie panovala i v Československu a Maďarsku.“

Loni vysoutěžený záměr za 64 milionů korun se jmenuje Continuity/Rupture: Art and Architecture in Central Europe 1918–1939 (CRAACE) a během pěti let má prozkoumat, jak umělci či architekti reagovali po rozpadu monarchie na novou politickou situaci – v Maďarsku, Rakousku a také v Československé republice. „Politické události roku 1918 způsobily masivní společenské a kulturní narušení, disrupci, se zásadními dopady na výtvarná umění. Původní umělecké sítě se rozplynuly, zdroje podporovatelů vyschly a trhy s uměním se smrskly nebo vymizely,“ říká Rampley, jenž původně vystudoval germanistiku a klasickou filologii v Oxfordu. Doktorát z estetiky získal na University of St. Andrews.

Na meziválečném období ve střední Evropě jej mimo jiné zajímá, jak velmi rozdílně tu byl pád mocné monarchie vnímán. „Pro někoho, zvláště Čechy v Československu, byl konec vítán jako osvobození, ale řada dalších to brala ambivalentněji. Víme o nostalgii v Rakousku po starém habsburském impériu, ale trocha nostalgie panovala i v Československu a Maďarsku. To se zračilo v architektuře a umění té doby, které byly směsí kontinuity a změny. Zatímco Brno a Praha jakožto města nového sebevědomého státu z toho těžila, Vídeň s Budapeští ztratily část statusu,“ vypráví britský kunsthistorik.

Kotěra, Klimt, Šíma a další

Nově vzniklá situace a jiný étos prý přinesly i nové možnosti, takže se takové Košice či Salcburk staly centry regionálního modernismu. Na stránkách projektu CRAACE se píše o střetech středoevropských avantgardních směrů s konzervativními proudy, o výzkumu umění ve vztahu k náboženství, národům a státům s obecnější otázkou: Jak lidé reagují na kolapsy politických režimů?

„Brno jsem si vybral z vícero důvodů. Dobře jej znám, protože odsud mám manželku. Město nabízí dobré žití. Brno navíc leží na perfektním místě, je ve středu mých zájmů.“

Twitterový účet, který bude popularizovat práci vícečlenného Rampleyho týmu, mimo jiné připomněl pozdní práce architekta Jana Kotěry, výstavu malíře Josefa Šímy či průřezová díla umělců Gustava Klimta a Egona Schieleho, která až donedávna vystavovala slavná síň Albertina ve Vídni.

Právě díky blízkosti k rakouské, české, slovenské i maďarské metropoli nabralo Brno u Rampleyho kladné body. „Brno jsem si vybral z vícero důvodů. Dobře jej znám, protože odsud mám manželku. Město nabízí dobré žití. Brno navíc leží na perfektním místě, je ve středu mých zájmů,“ dodává profesor, jenž bude pracovat v archivech (umí i česky), ale počítá s cestami do galerií, muzeí i za architekturou. Výsledkem budou četné knížky, studie, konference a mezinárodní spolupráce.

Nově na stoleté univerzitě

Ostatně: zajímá jej samo Brno se svým funkcionalismem i meziválečnou výstavbou mladého a hrdého státu. Také Masarykova univerzita, jež letos slaví sté výročí založení, se v té době rozvíjela a bytněla. „Kolegy z Masarykovy univerzity znám již po nějakou dobu. Vždy jsem ji vnímal jako otevřenou a vstřícnou školu s řadou velmi dobrých vědců. Jakožto akademikovi přicházejícímu z ciziny se mi líbí mezinárodní ambice univerzity,“ doplnil Rampley.

„Kolegy z Masarykovy univerzity znám již po nějakou dobu. Vždy jsem ji vnímal jako otevřenou a vstřícnou školu s řadou velmi dobrých vědců. Jakožto akademikovi přicházejícímu z ciziny se mi líbí mezinárodní ambice univerzity.“

Dokladem snahy o internacionalizaci je teprve podruhé udělený grant Muni Award v humanitních a společenských vědách, který Rampley pro svůj tým získal – po dobu pěti let bude mít k dispozici vždy pět milionů korun.

„Základní myšlenkou prémie je důvěra, že špičkový vědec se silným výzkumem ví sám nejlépe, jak peníze využít. Nabízíme tedy absolutní flexibilitu a k tomu přidáváme zázemí, včetně akademické kariéry. Pečlivě vybíráme ty nejlepší a nabízíme exkluzivní podmínky,“ zdůvodnil výběr Petr Dvořák, prorektor Masarykovy univerzity pro vědu a výzkum.

Brno je díky univerzitám i výzkumným centrům CEITEC či ICRC kosmopolitnějším městem. Ostatně na druhé zmíněné biomedicínské středisko teď míří k 91 cizincům další: korejský molekulární biolog i první britský vědec.

Článek byl v Lidových novnách publikován dne 20. února 2019.

Počet příspěvků: 1, poslední 4.3.2019 07:57 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.