Břidlicový výtah ze dna hospodářské krize

Porovnávání amerických a evropských protikrizových receptů je zavádějící, Spojeným státům pomohla těžba plynu.

Je Bůh spravedlivý, když nejsilnější ekonomice světa ještě navrch nadělí bohaté zásoby břidlicového plynu a ropy? Požehnáním pro americkou ekonomiku bylo i to, že boom těžby nastal právě ke konci minulého desetiletí, kdy bylo jinak nutné čelit jedné hospodářské pohromě za druhou.

Ekonomové z obou stran Atlantiku se přou o to, jestli na hospodářskou krizi lépe reagovala Evropa, nebo Amerika. Čísla o současném stavu ekonomiky jednoznačně favorizují Spojené státy. Jenže ve skutečnosti o receptech na krizi tato čísla neříkají nic – ať už šlo o zadlužování na americký či evropský způsob a různé následné pokusy o splácení dluhů.

Porovnání s Evropou není možné, americké hospodářství v něčem – byť vzdáleně – připomíná ropné monarchiePorovnání jednoduše není možné, protože americké hospodářství v něčem – byť vzdáleně – připomíná ropné monarchie Blízkého východu, jejichž ekonomiku také táhne nahoru tamní surovinové bohatství. Jak by si vedla Evropa, kdyby mohla více využít svých nerostných zásob, nevíme. Je samozřejmě možné namítnout, že i Evropa se teoreticky mohla více pustit do těžby břidlicového plynu. Ale to už je jiné téma… A podmínky hustě osídlené Evropy jsou přece jen odlišné.

Chytit příležitost za pačesy

Spojené státy jsou nicméně silné v tom, že boomu těžby dokázaly maximálně využít. Týdeník The Economist uvádí, jak Amerika přilákala nové investice do navazujících oborů – tedy těch, které využívají levných surovin. Třeba chemická firma Methanex stěhuje jeden ze svých provozů z Chile do Louisiany. Jihoafrický Sasol tam zase chystá rafinerii na výrobu nafty z plynu. Chemický průmysl emigruje do Ameriky z různých koutů světa.

Rozsáhlá těžba tlačí dolů cenu plynu, plynové elektrárny pak tlačí dolů cenu elektřinyRozsáhlá těžba tlačí dolů cenu plynu, plynové elektrárny pak tlačí dolů cenu elektřiny. A to už se vyplatí o americkém trhu přemýšlet investorům do všech energeticky intenzivních odvětví – kromě výroby plastů či hnojiv také třeba ocelářství. The Economist upozorňuje, že Spojené státy za této situace těží také z rozsáhlé sítě plynovodů, která umožňuje profitovat z boomu rovněž oblastem, jež jsou od samotné těžby dost vzdálené.

A jak na toto všechno zareaguje naše „stařičká“ Evropa? Bylo by nesmyslné dělat jednoznačné závěry o tom, že se teď také musíme do těžby břidlicového plynu pustit hlava nehlava. Silné argumenty, proč si náš kontinent něco podobného nemůže dovolit, rozhodně nelze pominout.

Serióznější diskusi by to ale chtělo. Objektivně hodnotit přednosti a slabiny, přemýšlet o alternativách… Ale ta hlavní úvaha by se měla týkat ještě něčeho jiného: Amerika pořád zůstává nedostižným vzorem v tom, jak dokáže chytit příležitost za pačesy. Teď je to zrovna břidlicový plyn, ale to není až tak podstatné.

Břidlicovému plynu jsme se věnovali mimo jiné v těchto článcích:

Počet příspěvků: 3, poslední 17.3.2013 06:18 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.