Brexit může vést i ke změně britských ústavních zvyklostí

Nová britská premiérka Theresa Mayová by měla svůj mandát osvědčit v nových volbách, říká v rozhovoru Jan Kuklík, děkan pražské právnické fakulty a expert na anglické právní dějiny. Podle něho Británii čekají kvůli brexitu složité časy.

Jan Januš 5.8.2016
Profesor Jan Kuklík, děkan Právnické fakulty UK. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Profesor Jan Kuklík, děkan Právnické fakulty UK. | foto:  František Vlček, MAFRA
Profesor Jan Kuklík, děkan Právnické fakulty UK. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Profesor Jan Kuklík děkan pražské právnické fakulty a expert na anglické právní dějiny, o důsledcích brexitu mimo jiné říká: Odchod Británie z Evropské unie určitě Německo posílí. Otázkou ale je, co si z toho vezme Německo samo. Zda to nepovede k předefinování německé politiky vůči EU, i když doufám, že ne. Jeho role by měla být Evropě prospěšná, ale zároveň by měla být pro Německo důstojná. Aby mělo pocit, že je důležitým a významným státem.“

ČESKÁ POZICE: O vystoupení Velké Británie z Evropské unie musí po referendu rozhodnout ještě parlament. Je možné, že by brexit zastavil?

KUKLÍK: Výsledek referenda je skutečně nutné formálně doplnit rozhodnutím parlamentu. Nyní jsme svědky právní a politické diskuse. Politika používá právní argumenty částečně ve svůj prospěch. Částečně se ale snaží ovlivnit právní výklad a do značné míry i posunuje britský ústavní kontext. Poslední slovo nicméně bude mít právě britský parlament.

Politika používá právní argumenty částečně ve svůj prospěch. Částečně se ale snaží ovlivnit právní výklad a do značné míry i posunuje britský ústavní kontext. Poslední slovo nicméně bude mít právě britský parlament.

K této otázce se přitom vyjádřilo tisíc předních britských právníků, kteří požadují přijetí zákona, který by celý proces ukončil a dal vládě podklad pro spuštění mechanismu podle článku 50 Lisabonské smlouvy. A ministerská předsedkyně Theresa Mayová hodlá podle všeho tuto primární legislativu navrhnout. A pokud bude premiérkou, která má v parlamentu většinu, pak k ní získá i souhlas.

Právní argument, že je ještě třeba rozhodnutí parlamentu, tak bude politicky překlenut tím, že Mayová opět prohlásí, že se další referendum konat nebude a není cesty zpět. Půjde tedy o politické řešení.

ČESKÁ POZICE: Které vlastně zvítězí nad právním...

KUKLÍK: Brexit narýsuje britský ústavní rámec v nových perspektivách. Přidává se totiž další věc – podle britské ústavní tradice by měla nová premiérka osvědčit svůj mandát ve volbách. Myslím si ale, že volby nás zatím nečekají, navíc jejich vypsání už není kvůli nové legislativě stejně snadné jako dříve. Nyní jsme na rozcestí, ukáže se, nakolik je britská ústavní tradice silná.

ČESKÁ POZICE: Zapíše se tedy brexit i do dějin britského ústavního práva?

Půjde nepochybně o významný milník. Systém tradičně funguje na parlamentním souboji, který rozpoutává především největší opoziční strana. Labouristé jsou ale ve vnitřní krizi, což ústavní systém do jisté míry paralyzuje. Místo tradiční cesty a parlamentního řešení, se vlastně to nejdůležitější odehrálo mimo parlament, i když následně se dostalo i na něj.

Ani zastánci setrvání v EU neukazovali její výhody, snad s výjimkou akademické sféry. Na obou stranách se tedy projevovaly spíše negativní argumenty.

Samostatnou roli se snaží hrát skotská politika, například v jednáních s EU, což je důsledek dřívější devoluce. Britský ústavní model se určitě posunul a bude to nutné i teoreticky reflektovat. Troufnu si předpovědět, že nynější vývoj povede k určité změně britského ústavního systému.

ČESKÁ POZICE: Podle některých se tím Británie jen vrátí ke svému tradičnímu vztahu k Evropě. Souhlasíte s tím?

KUKLÍK: Řešení Davida Camerona bylo vnitropolitické. Nešlo jen o rozhodování o Evropě, ale i o kalkulaci, s níž vyhrál volby. A v Británii premiérovi neprojde, aby vyhrál volby a pak řekl, že to myslel trochu jinak, a nesplnil to, co před volbami slíbil. V parlamentních volbách se mu podařilo eliminovat UKIP, ale byl pak nucen k referendu.

Strategie dojednat dohodu s EU, tu prezentovat jako politické vítezství a jít co nejrychleji do referenda, se ukázala jako podcenění situace. Začaly se totiž objevovat nové, i když rovněž tradiční argumenty, jako je nedůvěra vůči východní Evropě nebo zkušenost s volným pohybem osob, která se koncentruje opět na Východoevropany portrétované jako polské dělníky zabírající pro sebe i část Londýna.

Nedovedu si ale představit, že by Mayová vládla až do konce tohoto volebního období. Uvidíme také, kdy začnou jednání o vystoupení, a jak budou probíhat.

Kampaň před referendem ukázala ještě jednu důležitou věc. Ani zastánci setrvání v EU totiž neukazovali její výhody, snad s výjimkou akademické sféry. Na obou stranách se tedy projevovaly spíše negativní argumenty, zejména co vše špatného EU přináší, nebo naopak co strašného ekonomicky by se stalo, kdyby Británie vystoupila. A tomu, že Británie bude stát tak nějak vedle Evropy, nasvědčují i historické argumenty.

ČESKÁ POZICE: Může si Theresa Mayová už kvůli zmíněné ústavní tradici dovolit nejít do předčasných voleb?

KUKLÍK: Problémem je, že labouristé nejsou v kondici a nemůžou si předčasné volby dovolit. Nebude proto snadné najít parlamentní většinu, která by o nich mohla rozhodnout. Na druhou stranu se může objevit určitý tlak veřejnosti a médií, které začnou ústavní tradici připomínat. Protiargumentem bude, že další volby během několika měsíců po referendu by společnosti neprospěly.

Můžeme se tudíž bavit třeba o době jednoho roku. Nedovedu si ale představit, že by Mayová vládla až do konce tohoto volebního období. Uvidíme také, kdy začnou jednání o vystoupení, a jak budou probíhat. A pak se objeví otázka, zda měnit vládu během tohoto vyjednávání. Vše může vést k proměně ústavních zvyklostí.

Nejméně pravděpodobná je republikánská forma, královská rodina bude vnímána jako určitý bod jistoty, i vzhledem ke Skotsku. Ale právě s jeho postavením se bude muset Británie vyrovnat.

ČESKÁ POZICE: Může být změna natolik velká, že by třeba došlo ke změně volebního systému, federalizaci nebo přerodu na republiku?
KUKLÍK: To asi nehrozí. Nejméně pravděpodobná je republikánská forma, královská rodina bude vnímána jako určitý bod jistoty, i vzhledem ke Skotsku. Ale právě s jeho postavením se bude muset Británie vyrovnat. Zapomínáme nicméně na Severní Irsko, které bude pro Evropu rovněž problematické. Členství v EU totiž sehrálo zklidňující roli v irském problému.

To vůbec nemusí vést k tomu, že se Velká Británie stane „Malou Británií“, ale rozhodně to povede k nestabilitě. Vše se teprve uvidí, půjde o záležitost několika let. Británie navíc dovede krize překonat racionálně, nikdy nenechá převládnout vášně. Jsem tedy spíš optimistický. Nemám obavu, že to Anglie zvládne. Zda to zvládne i Velká Británie, na to bych ale ještě nevsadil.

ČESKÁ POZICE: Jde v případě možnosti rozpadu Velké Británie o nejkrizovější okamžik v jejích dějinách?

KUKLÍK: Z hlediska integrity unie je to srovnatelné jen s odchodem Irska a se vznikem Irské republiky. To může být vážnější problém. I ve skotském referendu před dvěma lety ale nakonec převážily racionální argumenty nad emocemi. Rozdíl byl v tom, o čem Skotové mluvili a jak hlasovali. Pokud by se toto udrželo, Velká Británie má naději.

ČESKÁ POZICE: Británie je už historicky pro Evropu jakousi krabičku poslední záchrany. Jak to bude teď? Nahraje brexit konkurentům EU?

Brexit určitě EU oslabí. Rozhodně z toho nikdo nemůže mít radost, tedy s výjimkou Kremlu a jím podporovaných politiků. Z geopolitického hlediska to tak je.

KUKLÍK: Brexit určitě EU oslabí. Rozhodně z toho nikdo nemůže mít radost, tedy s výjimkou Kremlu a jím podporovaných politiků. Z geopolitického hlediska to tak je. EU přežije i bez Británie, ale oslabí se zrovna v době, kdy by naopak měla posilovat a být ekonomicky úspěšnější. Brexit přišel v dost nevhodnou dobu, v sérii špatných zpráv uplynulého desetiletí. Zejména s ekonomickými problémy Řecka a dalších jižních členů a migrační krizí.

Soustředit se teď na odchod jednoho z klíčových členů může EU odčerpat energii, kterou by potřebovala na řešení jiných problémů. To možná trochu podceňujeme, že tohle využije každý konkurent EU, ekonomický i politický. To je ta špatná zpráva.

Jako impuls ale můžeme pochopit nasměrování EU k přemýšlení o společných hodnotách a zájmech a o určité reformě. Strukturální změny a otevření hlavních smluv by však mohly vést k vyjednání ještě horších podmínek než v současnosti. Aby se nestalo, že někdo řekne, tak to rozpusťte a dojednejte znovu. To není racionální politika.

ČESKÁ POZICE: Jak by měly vypadat dohody mezi Británií a EU? Měly by být pro Brity pozitivní, nebo by jim mělo být dáno najevo, že z EU opravdu vystoupili a musejí nést důsledky tohoto rozhodnutí?

Největším paradoxem bude, když brexit nic moc Británii nepřinese a ukáže se, že bez Evropy to nejde a nevytvoří se až natolik odlišný systém

KUKLÍK: Řešil bych to racionálně a hledáním vzájemné výhodnosti. Nemůže to ale být tak, že by Británii zůstaly jen výhody a všech kritizovaných nevýhod se zbavila. Dát jim však v jednání najevo, že jim to osolíme, protože způsobili veliký problém, by byla ta nejméně šťastná varianta. Největším paradoxem bude, když brexit nic moc Británii nepřinese a ukáže se, že bez Evropy to nejde a nevytvoří se až natolik odlišný systém.

ČESKÁ POZICE: Pro obě strany výhodné dohody mohou EU a evropské integraci spíše pomoci, nebo uškodit?

KUKLÍK: Zatím nevíme, netušíme, s čím obě strany přijdou. Pokud by ale Evropa zvládla tento problém racionálně vyřešit, může to být pro ni novým impulsem. Ze střednědobého hlediska to určitě nebude výhoda, oslabí to obě strany, ale s unií to zatřese, což by mohlo mít pozitivní efekt. Za dva roky to ale může být všechno jinak. Bude hodně záležet na výsledku prezidentských voleb ve Francii.

ČESKÁ POZICE: Jak bude vypadat nová role Německa, které je kvůli druhé světové válce stále zemí v podmínce?

KUKLÍK: Odchod Británie z EU určitě Německo posílí. Otázkou ale je, co si z toho vezme Německo samo. Zda to nepovede k předefinování německé politiky vůči EU, i když doufám, že ne. Jeho role by měla být Evropě prospěšná, ale zároveň by měla být pro Německo důstojná. Aby mělo pocit, že je důležitým a významným státem.

Neumím si představit návrat ke stavu před EU, ti, co po tom volají, si neuvědomují potenciální nebezpečí

Neumím si představit návrat ke stavu před EU, ti, co po tom volají, si neuvědomují potenciální nebezpečí. Proč by si třeba malé a střední evropské státy měly přát návrat k politice velmocí? Ne, že by neexistovala i mimo struktury EU, ale zatím jsme neviděli příliš pozitivních výsledků. V zájmu menších států je proto EU zachovat.

ČESKÁ POZICE: Malé státy se ale teď mohou bát germanizace nebo frankofonizace EU...

KUKLÍK: Je to trochu kacířská myšlenka, ale i kdyby v EU převládly velké státy, pořád je to lepší výsledek než její rozpad či zúžení na tvrdé jádro integrace. To by byla prohra myšlenky, do které jsme hrozně moc investovali. Byla by to prohra celého vývoje po roce 1989 s následky horšími, než si dnes dokážeme představit.

EU je totiž nejen ekonomicky výhodná svým velkým trhem, ale je to i společenství států, které zastávají demokratické hodnoty a určitý koncept lidských práv. Mohli bychom se tak okrást o pozitivní hodnoty.

Z brexitu vyplývají různá poučení a jedním z nich je, že je vhodné hledat na EU pozitivní prvky a nezdůrazňovat jen ty negativní, i když společnost chce slyšet právě špatné zprávy. Nejde jen o ekonomické argumenty, Česká republika by na tom nebyla stejně dobře, kdyby nebyla členským státem EU. Chtít si třeba podřezat přístup na trh s takto orientovanou ekonomikou by bylo proti vlastnímu zájmu. Možná je to ale v zájmu jiných států.

I kdyby v EU převládly velké státy, pořád je to lepší výsledek než její rozpad či zúžení na tvrdé jádro integrace. To by byla prohra myšlenky, do které jsme hrozně moc investovali. Byla by to prohra celého vývoje po roce 1989 s následky horšími, než si dnes dokážeme představit.

Toto všechno podporují konkurenti EU. Ruská politika zdůrazňuje tyto aspekty a není náhodou, že Rusko podporuje nacionální a pravicové politiky, nejen ve Francii. Místo EU nabízejí Putinův model, to je dobré si uvědomit. Pokud chce někdo žít v režimu, který by byl podobný tomu ruskému, má teď ideální příležitost.

ČESKÁ POZICE: Vidíte nyní politiky, jako byli Monet nebo Adenauer, kteří by mohli Evropu současnou krizí provést? Má někdo evropskou myšlenku jako osobní projekt?

KUKLÍK: Projevila se krize politických elit. Politici dnes surfují mezi názory voličů, a často proto mění ty vlastní, které prezentují třeba před volbami. Kdyby ale dnes prezentoval někdo z politiků jako své hlavní téma silnou vizi pro Evropu, je otázkou, zda by byl vůbec zvolen. To si uvědomují a nevím, zda by chtěl tuto roli některý z evropských lídrů převzít.

Jednou z výjimek je německá kancléřka, ačkoliv ji oslabila migrační krize. Oslabuje ji také strach z dominujícího Německa, což je paradox. Oni tu političku mají a obecně jsou schopní generovat politiky této ligy, ale u řady národů existuje stále latentní strach spolehnout se jen na samotné Německo. S vizí dalšího směřování Evropy ale podle mě nakonec stejně přijde německý kancléř. Ať už to bude kdokoliv, to se vsadím.

Jan Kuklík

  • Děkan a profesor pražské právnické fakulty.
  • Věnuje se zejména československým a anglickým právním dějinám.
  • Působí také jako ředitel Ústavu právních dějin.
  • Autor či spoluautor řady knih, například Poodhalené tváře anglického práva, Dějiny angloamerického práva, Do poslední pence, Dlouhé stíny Mnichova či Znárodněné Československo.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.