Breivikův manifest: Popravy žen a multikulturalistů, pak druhá renesance

Myšlenky pachatele norského masakru budou blízké mnoha Evropanům. Rezonují totiž s úzkostmi před světem a s lidskou touhou po jistotě.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Anders Behring Breivik, ČESKÁ POZICEČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Od použití označení manifest pro text Anderse Behringa Breivika Evropská deklarace nezávislosti odrazuje již jeho délka. Ve spisu o 1500 stranách se mísí rysy filozofického pojednání o současném stavu společnosti, učebnice islámu, apokalyptické literatury i sociologické analýzy. Jakkoli je text žánrově nevyhraněný, neozývá se v něm primárně nenávist vůči muslimům, ale vůči vlastní společnosti, která rezignovala na své evropské křesťanské hodnoty.

Průběžně sledujeme vývoj událostí po útocích v Norsku.

Otrava multikulturalismem a feminismem

V první části prokazuje Breivik značný přehled o filozofech 20. století, se kterými se nebojí vstoupit do dialogu. Právě s jejich díly je totiž třeba se dobře seznámit. Také proto, že za stav dnešní společnosti nesou hlavní díl odpovědnosti. Zároveň je třeba na jejich příkladu nastudovat postup pro šíření konzervativního nápravného programu.

Propagandě multikulturalismu, feminismu a relativismu totiž Breivik neupírá výjimečnou schopnost dostat se Evropanům „pod kůži“. A nazývá ji moderním opiem, které učinilo Evropu bezbrannou vůči vnějšímu nepříteli – muslimským imigrantům. Opět je však třeba připomenout, že primárním problémem nejsou muslimové ani přistěhovalci.

Evropanům je předkládáno, že jejich identita se zakládá na patriarchálních hodnotách, které za nic nestojí, protože vyústily v Hitlerovo řádění

První krok ke své záhubě vykonala evropská společnost tím, že se otrávila ideologií multikulturalismu a feminizací. Zárodky úpadku společnosti nachází Breivik u myslitelů Frankfurtské školy, jako byli filozofové Theodor Adorno, Herbert Marcuse, Max Horkheimer nebo Walter Benjamin. Právě jejich myšlení získalo po druhé světové válce ve zpopularizované podobě enormní vliv. Zatímco myšlenky Karla Marxe inspirovaly sovětskou totalitu, fyzické násilí a konfiskaci hmotného majetku, ideje Frankfurtské školy vyústily v podstatně sofistikovanější – řekněme duchovnější – totalitu.

Tito myslitelé převzali od Marxe ideál beztřídní společnosti. Tato beztřídnost již nespočívala v ekonomické „stejnosti“. Do popředí vystoupilo přesvědčení, že mezi lidmi odlišného pohlaví, rasy či náboženského vyznání nejsou žádné rozdíly. A pokud jsou, je třeba je likvidovat. Zatímco ekonomičtí marxisté na základě toho vyvlastňovali majetek, kulturní marxisté zase naši identitu. Jakým způsobem to činí?

Sebevražedná ideologie

Učí Evropany nenávidět vše, co je evropské. Hned první přikázání evropského multikulturalismu totiž zní: Budeš nenávidět vše, co je křesťanské nebo židovské, budeš nenávidět národní stát a jeho hodnoty. Evropanům je předkládáno, že jejich identita se zakládá na patriarchálních hodnotách, které za nic nestojí, protože vyústily v Hitlerovo řádění.

Hlavním podporovatelem a věrným šiřitelem této sebevražedné ideologie je žena. Feminismus je totiž vedle multikulturalismu a politické korektnosti klíčovou nemocí, která způsobila, že Evropa ulehla na smrtelnou postel. Díky feministkám, které vycítily v poválečné době příhodné klima pro šíření svých myšlenek, bylo všechno zlo evropské civilizace připsáno muži. A protože se tehdy na evropské civilizaci nejevilo vůbec nic dobrého, byl muž – a současně s ním jeho evropská civilizace – označen za stvoření, které má být překonané, aby na světě zavládl mír a harmonie.

Feministické myšlenky se dle Breivika natolik ujaly, že od padesátých let jsou vychovávané generace mužů, kterým je od mala vštěpováno, že za moc nestojí, protože stvořili západní civilizaci, jejímž vrcholem byl Hitler. Muži si proto museli zvyknout na soustavný výsměch a ponižování.

Feminismus je vedle multikulturalismu a politické korektnosti klíčovou nemocí, která způsobila, že Evropa ulehla na smrtelnou postel

Západní kultura navíc převzala ženskou tendenci k sebepoškozování. Zatímco muž má dle Breivika spíš sklon vraždit, obrací žena svou nenávist proti sobě. Právě tak se chová poválečná Evropa. Je neschopná bránit sebe samu, a následkem toho se stává kořistí muslimských imigrantů. Feminizaci je však třeba hledat i za vznikem sociálního státu. Ženy se sice odmítají starat o vlastní rodiny a děti, ale usilují o zřizování státní péče o rodinu. Mužova práce je tím ještě víc znehodnocena. Žena si na sebe vydělá sama a pro rodinu sežene sociální dávky.

Brutální občanská válka

Muslimové tvoří až druhou fázi Breivikova popisu zániku západního světa. Přicházejí již do rozvrácených a znejistěných zemí, pro které je přijatelnější chránit cizí kulturní dědictví – a hlásat nesmysly o mírumilovnosti islámu – než vlastní patriarchální a křesťanské. Své kulturní teritorium dobrovolně uvolňují ve prospěch nového společenství Eurarabia.

Odpověď na tento krizový stav představuje panevropská konzervativní konsolidace ve jménu obrany evropského kulturního dědictví. „Resetování“ současných hodnot bude předcházet brutální občanská válka. Breivik přitom předem varuje, že kdo nemá chuť vraždit ženy, ať do války nechodí a zřídí si raději konzervativní blog. Ženy, které jsou hlavními mluvčími multikulturalismu i sociálního státu, musejí totiž umírat ve velkém. Následně budou muset být popraveni hlavní zastánci multikulturalismu. Válku završí deportace muslimského obyvatelstva z Evropy.

Toto řádění bude velmi bolestivé, což Breivik uznává, a vyústí v druhou evropskou renesanci. Evropské státy v čele s konzervativními vůdci budou ctít křesťanský původ tím, že povedou členy společnosti k následování křesťanských hodnot v každodenních životech. Společnost bude vzdělávána v rodinné problematice, děti budou již od útlého věku vedené k přesvědčení, že romantická láska neexistuje.

Problém spočívá v Breivikově skálopevném přesvědčení, že významy by byly neomylně patrné, kdyby společnost svou zločinnou pozicí nezacláněla

Člověk je na světě, aby naplnil povinnost v rámci rodiny, nikoli proto, aby hledal individuální štěstí. Zároveň se bude aktivně vystupovat proti rozvodům. Vysoká rozvodovost je totiž symptomem společnosti, jejíž členové propadli nekřesťanskému přesvědčení, že svět je tady kvůli tomu, aby si v něm plnili své sny. Výsledkem rodičovského tažení za štěstím a láskou jsou nešťastné a zbídačené děti.

Projev touhy po činu

Z textu je na první pohled patrné, že Breivik má svou pozici velmi dobře promyšlenou. Především jeho první část představuje relativně zevrubné zamyšlení nad současnou filozofií, která ve své zpopularizované podobě měla evropskou civilizaci dovést na samý okraj záhuby. Značnou nenávist přitom Breivik pociťuje k francouzskému filozofu Jacquesi Derridovi.

Ten se měl svou společensky nezodpovědnou filozofií zasloužit o rozšíření zhoubné myšlenky, že člověku neustále mizí význam a smysl, a obsah slov, které užíváme, se samovolně mění. Neštěstí, že význam není k slovu pevně přikován, využili lidé ve vlastní  prospěch a podle toho si zařídili morálku. Své činy a slova neberou vážně ani oni sami a předpokládají, že je neberou vážně ani druzí – vždyť jejich významy se neustále mění.

Breivikův děs z vlastního výkladu Derridy jej motivuje k hledání návratu do světa, ve kterém by významy i společenské role byly pevně dané a vědomí povinnosti nahradilo nejasné a nestálé city. Jeho touha není nikterak nepochopitelná. Rezonuje totiž s úzkostmi člověka před nezbadatelným světem a s jeho touhou po jistotě.

Problém spočívá v Breivikově skálopevném přesvědčení, že významy by byly neomylně patrné, kdyby společnost svou zločinnou pozicí nezacláněla. Střílení do vlastní nenáviděné společnosti, která jemu i jeho blízkým zavrženíhodně zaclání, lze označit za nejbolestnější projev touhy po činu, jenž by křehkou nejednoznačností lidského počínání netrpěl.

Průběžně sledujeme vývoj událostí po útocích v Norsku.

Samboush Jo Alespoň plodím něco :-). 22:54 25.7.2011

Počet příspěvků: 47, poslední 11.9.2011 10:31 Zobrazuji posledních 47 příspěvků.