...

Promiňte mi to silnější a lidové vyjádření, ale - jeden děkan za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet.Bývalý děkan se mnohdy svými zoufalými činy snaží řešit svou situaci. Je to jakési volání o pomoc, bohužel do toho zapojuje i studenty, v jejichž moci ale opravdu není ho zachránit (ti se mají věnovat hlavně svému studiu).  Současný děkan zase zřejmě neuzná jiný názor než svůj, a tak vyhazuje všechny své kritiky.Rektor mlčí. Nevím, jestli může nastalou situaci vyřešit Nečas, ale čas určitě.Situace mi není lhostejná, a proto všichni, co jsme (jsou) do tohohle zapojeni, zamysleme se nad tím, jestli jsme k tomuhle stavu nepřispěli (nikdy za nic nemůže jen jeden člověk, nic není černobílé a pravda bývá často prostší a jinde  stejně jako kořeny problémů, než se na první pohled jeví).  Snažte se, prosím, společně alespoň o nápravu, i když to zřejmě nepůjde hned. Ono opravdu není špatné táhnout za jeden provaz a ta škola za to přece stojí. Bylo by pěkné, kdyby se učitelé (kteří o to budou stát) mohli vrátit, ale nevím, jestli to není jen zbožné přání.Věřím, že je šance, že se na veterině, kromě lásky ke zvířatům, budou mít i lidé opět (trochu) rádi.Přeji škole a lidem v ní jen to dobré.