Bolšoj těatr – tak trochu zkažené Fabergého vejce

Dle znalců Velkého divadla útok na šéfa baletu Sergeje Filina otevřel Pandořinu skříňku s dlouho skrývanými skandály, píše Gábor Stier.

Gábor Stier 27.3.2013
Opěvovaný a na první pohled zářivý Bolšoj těatr... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Opěvovaný a na první pohled zářivý Bolšoj těatr... | foto: © ReutersČeská pozice
Opěvovaný a na první pohled zářivý Bolšoj těatr...

Uměleckému řediteli baletu Velkého divadla chrstl někdo do tváře kyselinu sírovou, soubor opouští řada tanečníků, kteří se obávají o svou bezpečnost nebo už mají prostě dost nesnesitelně napjaté atmosféry, vedení se třese před hněvem moci, které kvůli věčným skandálům už došla trpělivost, zatímco v zákulisí mafiáni kasírují obrovské částky díky kšeftování se vstupenkami na černém trhu. Tak momentálně vypadají všední dny v jednom ze svatostánků ruské kultury, moskevském Velkém divadle.

Ti, kdo znají život tohoto divadla zevnitř, se ovšem domnívají, že útok na Sergeje Filina byl pouhým začátkem, který otevřel Pandořinu skříňku, a nyní začínají pěkně jeden po druhém vyplouvat na povrch skandály, které zůstávaly veřejnosti dlouhá léta skryté za zdmi proslulého divadelního domu.

Láska, nenávist, nebo něco jiného?

Pavel Dmitričenko, 29letý sólista Velkého divadla, byl spolu se dvěma komplici zatčen 5. března pro podezření ze zosnování útoku na uměleckého šéfa baletu zmíněného divadla. Podle policie zaplatil jinak oslavovaný tanečník najatým útočníkům 50 tisíc rublů (zhruba 30 tisíc korun). Všichni tři podezřelí, Dmitričenko, pachatel Jurij Zaruckij a Andrej Lipatov, který Zaruckého na místo činu dopravil, se přiznali.

Dmitričenko nepopírá, že si útok, který se odehrál 17. ledna, objednal. Podle jeho tvrzení se však Filinovi neměl v úmyslu pomstít „do takové míry“ (Filin má především kyselinou poškozený zrak, podstoupil již několik operací očí a plastik obličeje, ale možná se zotaví natolik, aby se vrátil ke své práci), myslel si, že bude stačit, když ho jenom zbijí. Podle jeho advokáta Dmitričenko nevěděl o zločinecké minulosti pachatele kyselinového útoku a nemluvili spolu ani o tom, že by mu tanečník za napadení šéfa baletu zaplatil.

Podle dobře informovaných zdrojů se neobyčejně temperamentní Dmitričenko, známý například z titulní role baletu Ivan Hrozný nebo jako představitel zloducha z Labutího jezera, dostal do konfliktu s 42letým Filinem kvůli své partnerce, rovněž sólistce Velkého divadla Anželině Voroncovové. Bezprostředním důvodem útoku údajně bylo, že Filin Voroncovové odepřel hlavní part v Labutím jezeře.

Manželka Sergeje Filina pro deník Komsomolskaja pravda uvedla, že podle jejího muže je za atentátem více lidí, než kolik jich bylo vzato do vazby. Podezřelým hrozí až dvanáctiletý trest odnětí svobody. V polovině března pak přibližně 300 umělců vyjádřilo v dopise adresovaném prezidentovi Vladimiru Putinovi přesvědčení, že Dmitričenko se k zosnování útoku na Filina přiznal po nátlakem vyšetřovatelů, přičemž útok ve skutečnosti zorganizoval a řídil někdo jiný.

Neukočírovatelný Bolšoj balet

Tomu, že přinejmenším v baletním souboru Velkého divadla není všechno v pořádku, nasvědčovalo mnohé už dávno. Boj o křeslo uměleckého šéfa začal již v první polovině devadesátých let, ještě před odchodem Jurije Grigoroviče, který světově uznávaný balet vedl 30 let a vrtošivým hvězdám vládl tvrdou rukou. Atmosféra se ještě víc zhoršila v roce 2000, kdy byl do čela divadla jmenován ministerský pracovník Anatolij Iksanov, který baletu vůbec nerozumí a stará garda ho neuznává. Oblíben není ani u nových hvězd.

Napětí hromadící se za zdmi Velkého divadla se navenek poprvé projevilo v roce 2003, v souvislosti se skandálem okolo Anastasije Voločkovové. Ta totiž nebyla pouhou primabalerínou. O večírcích, romancích a výdajích za šaty této nejzářivější hvězdy Velkého divadla informovala média den co den a tanečnice, které sláva trochu stoupla do hlavy, už dokonce požadovala, aby bylo její jméno na programu zvýrazňováno.Napětí, které Filina obklopovalo, asi nebylo pro nikoho překvapením, ale útok připomínající mafiánské vyřizování účtů všechny šokoval

Ostatním členům souboru s těmito manýrami došla trpělivost, a proto se proti ní spikli. Obvinili ji, že má nadváhu, což znemožňuje zvedací figury. Uražená balerína sice vzápětí soubor opustila, ale ještě předtím se rozpovídala před novináři. Svěřila se jim například, že si sokyně a rivalové strkají do bot žiletky nebo přestřihávají tkanice, které drží kostým. Následně se o ní rozšířilo, že se nechává vydržovat oligarchy, načež Voločkovová přešla do protiútoku, když obvinila management, že mladé tanečnice nutí účastnit se večeří pořádaných bohatými byznysmeny – a poté i něčeho dalšího –, aby tím zvýšily jejich pompu.

Zhoršování atmosféry bylo znát i z toho, že divadlo opouštělo čím dál více jeho členů. V roce 2008 po konfliktu s generálním ředitelem podal výpověď umělecký šéf baletního souboru čítajícího 220 členů Alexej Ratmanskij, o rok později z divadla odešel šéfdirigent Alexander Vedernikov, do Kanady se nedávno vydala primabalerína Světlana Lunkinová, soubor opustil i taneční pár Natalija Osipovová a Ivan Vasiljev.

S managementem si to rozházel i přední sólista Nikolaj Ciskaridze (jehož jméno se rovněž objevilo mezi podezřelými z útoku na Filina), který proto už nějakou dobu nedostává role. Ciskaridze byl ostatně dlouho právě Filinovým rivalem. Je příznačné, že oba tanečníci sdíleli sice několik let jednu šatnu, ale nemluvili spolu. Ve víru skandálů musel post uměleckého šéfa opustit i Filinův předchůdce Gennadij Janin – poté, co se na internetu objevila fotografie, která ho zachycovala v nezaměnitelné intimní poloze s mužem.

Po Janinovi se v roce 2011 na baletní Olymp dostal právě Sergej Filin, kterému bylo po jeho jmenování rovněž několikrát vyhrožováno, a u svého vozu opakovaně zjistil propíchnuté pneumatiky. Napětí, které baletního mistra obklopovalo, asi nebylo pro nikoho překvapením, ale útok připomínající mafiánské vyřizování účtů všechny šokoval.

S ohledem na zmíněné skandály se zdá trefné přirovnání známého ruského skladatele a muzikologa Vladimira Martynova, podle něhož je Bolšoj těatr jako zkažené Fabergého vejce. Je drahé a zvenku se třpytí zlatem, uvnitř je však prolezlé nenávistí a skandály. (Mimochodem právě v těchto dnech pronikl na veřejnost další skandál z Velkého divadlo: sólista operního souboru Sergej Gajdej byl již v lednu zatčen pro podezření z podvodů a hrozí mu až šest let vězení.)

Víc než divadlo

Bolšoj těatr byl vždy víc než divadlem. Zpočátku symbolizoval carské bohatství a lesk, který chtěli bolševici po roce 1917 nejprve vyhodit do povětří, později ovšem od svého záměru upustili a přetvořili jej v symbol sovětské moci. Rovněž Vladimir Putin v něm spatřoval jednu z výloh Ruska a symbol, který posiluje jeho image, a proto ho nechal za zhruba miliardu dolarů zrekonstruovat.

Historie světoznámého hudebního divadla sahá do roku 1776, kdy získal kníže Peter Urussov od carevny Kateřiny II. právo pořádat v Moskvě divadelní představení. Samostatná budova Velkého divadla zvaného často pouze Bolšoj byla vybudovaná až o čtyři roky později díky spojení knížete Urussova s anglickým podnikatelem Michaelem Maddoxem. Soubor se musel několikrát stěhovat a nová pětipodlažní budova otevřela své brány v roce 1825. I ta ovšem vyhořela a svou dnešní, pozdně klasicistní podobu získala díky rekonstrukci v roce 1856.

V té době byly na repertoáru divadla především zahraniční hry. Změna nastala v sedmdesátých letech 19. století, kdy se začala objevovat dnes již klasická díla ruských autorů. Počátkem 20. století si Bolšoj získal světový věhlas. Tehdy v něm účinkoval slavný basista Fjodor Šaljapin a do stejné doby rovněž spadá užší spolupráce divadla s hudebním skladatelem Sergejem Rachmaninovem.

Rovněž Vladimir Putin ve Velkém divadle  spatřoval jednu z výloh Ruska a symbol, který posiluje jeho image, a proto ho nechal zrekonstruovat

Následovala léta krize po bolševickém převratu, neboť nová moc zpočátku zpochybňovala dokonce samotné právo na existenci operního žánru. Nakonec ho sice bolševici vzali na milost, režim se ovšem souborem pyšnil, a současně ho držel pod přísnou kontrolou. Jak ve svých pamětech uvádí primabalerína Maja Plisecká, která ve Velkém divadle působila bezmála půl století, její život kromě neutuchajících vnitřních bojů také ztrpčovalo, že byla pronásledována kvůli svému židovskému původu a neustále musela vysvětlovat, proč nechodí na stranické schůze. Kromě Plisecké zvyšovali slávu divadla i tanečnice jako Olga Lepešinská nebo Galina Uljanovová nebo pěvkyně jako Galina Višněvská, Irina Archipovová či Sergej Lemešev a Jevgenij Něstěrenko.

Po rozpadu Sovětského svazu si i Bolšoj prožil léta chaosu a nedostatku finančních prostředků, což se změnilo s nástupem Vladimira Putina, kdy si divadlo považované za jednu z vizitek Ruska vysloužilo opět více pozornosti i rekonstrukci budovy nacházející se v samém centru Moskvy. Zůstaly takřka pouze zdi a šest let trvající rekonstrukce zahájená v roce 2005 strávila postupně téměř miliardu dolarů. Dnes je Bolšoj těatr skutečnou turistickou atrakcí a získat do něj vstupenku, zejména na balet, se navzdory astronomickým cenám rovná takřka zázraku.