K čemu

tyhle pomatené kváky vedou?Žádný Bůh není, to za prvé.Za druhé: Náboženství je útěkem slabých od každodenní tvrdé reality, se kterou si nevědí rady. Tím se ovšem ne zcela dobrovolně (tíží je totiž strach z trestu za jejich "hříchy"), nicméně plně, vydávají do rukou kněží - obchodníků s životem věčným - tito fiškusové si vymysleli Boha a stvoření světa a posmrtný život, k němuž jen oni dovedou zprostředkovat cestu za podmínky, že je budou napravení "hříšníci" dobře živit. Nikdo nechce ze světa navždycky zmizet, a jen silní s touto jedinou možnou realitou Vesmíru dovedou vyrovnat...Za třetí: Když se kněží cítí ohroženi, posílají své zotročené “hříšníky” na sebevražednou misi proti této hrozbě - Antikristovi a spol. - s příslibem okamžitého odchodu do Ráje. (mnozí jim to žerou, bohužel)Za čtvrté: Není to všechno tak trochu nechutné?Víra, že život pokračuje i po tělesné smrti zajisté mnoha lidem pomáhá přežít jejich tělesný život. Ale to je vše. Pak už nic není.Všem věřícím doporučuji při návštěvě Tesca podívat se na ten dlouhatánský pult s chlazenými kuřaty - nic jiného po své fyzické smrti nebudeme ani my...

Fundamentalismus

Dobrý den,máte jistě pravdu, že fundamentalismus existuje ve všech abrahamovských náboženstvích (na badatele Kepela autor hojně odkazuje). Roy se pokouší ukázat, že určité fundamentalistické rysy lze v současnosti pozorovat i v rámci náboženských tradic, které nejsou běžně spojovány s fundamentalismem. Sleduje tak určitý fundamentalistický rys i  v rámci buddhismu, a to v buddhistickém hnutí Sokka Gakkai, respektive v jeho internacionálním odnoží, které je aktivní ve Spojených státech. Domnívá se, že tato tendence k fundamentalismu napříč náboženskými tradicemi je právě určitým plodem sekularismu i sekularizace.K té boží prostotě: autor se zaměřuje skutečně pouze na Vámi zmíněný masově šířený "zpaskřivený" typ prostoty. S pozdravem, Tereza Matějčková

Fundamentalismus je ve všech abrahamovských náboženstvích

tedy v judaismu, křesťanství i islámu (tedy přinejmenším v nich všech, ostatní náboženství ponechme stranou tohoto diskursu). Gilles Kepel toto téma zpracoval pod názvem "Boží pomsta. Křesťané, židé a muslimové znovu dobývají svět" (Atlantis, Brno 1996; orig. vyšel v témže nakladatelství jako recenzovaná kniha /Seuil, Paris, 1991/). Kepel abstrahoval fundamentalistické jevy od materie (kultury, sociálního kontextu) a doložil, že tentýž jev se vyskytuje v judaismu, katolictví, islámu a v protestantismu.Na druhou stranu - ani fundamentalismus není černobílý. Významná postava Muslimského bratrstva Sayyid Qutb měl z poválečné libertinistické Ameriky podobný pocit jako guru neoconů Leo Strauss. Reagovali podobně, odlišnosti jsou dané kulturním kontextem.A ještě k té "boží prostotě" - rychlá asociace: "František, prosťáček boží". Samozřejmě, František z Assisi. A velká úcta, nejen k němu, ale opět - ke všem podobným jevům ve všech náboženstvích (paralelu můžeme vidět u chasidů, například). A ještě douška - samozřejmě, že se hnutí, navazující na tyto "prosťáčky boží", se pěkně zpaskřivila a udělala z toho byznys.A pak zase sekularizace, a reakce na něj (fundamentalismus), a další kolečko prosťáčků božích a upřímné lidové religiozity a zas a dokola a ještě jednou dokolečka a hopla hop, a dokola, jak zpívá Vladimír Vysockij, ale to už bylo těch asociací příliš.