Blízký východ: Zatím hra s neznámým koncem

Z vojensko-politického hlediska zůstane na Blízkém východě v syrské krizi i po sestřelení ruského bombardéru SU-24 hlavním spojencem USA Turecko. Bude se však i zlepšovat spolupráce Ruska a Íránu. Otevřená zůstává kurdská otázka.

Protiteroristické jednotky irácké armády, podporované ze vzduchu leteckými... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Protiteroristické jednotky irácké armády, podporované ze vzduchu leteckými... | foto: ČTK
Protiteroristické jednotky irácké armády, podporované ze vzduchu leteckými... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Sestřelení ruského bombardéru SU-24 Turky zatím vyústilo v rozsáhlé ekonomické sankce Kremlu vůči Turecku. Většina komentátorů se však shoduje, že rusko-turecké hospodářské vazby jsou natolik silné, že z dlouhodobého hlediska by sankce mohly výrazně postihnout nejen Turecko, ale i Rusko. Z toho vyplývá, že se budou pravděpodobně postupně zmírňovat, nebo obcházet.

Tyto ekonomické úvahy však zastiňují některé vojensko-politické a vojenské aspekty, které bezprostřední ovlivňují boje v Sýrii. Navíc lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, že některé z nich budou působit dlouhodobě, a proto mohou výrazně ovlivnit formování nové mapy Blízkého východu.

Putinovy „rozvázané ruce“

Z vývoje po sestřelení SU-24 je zřejmé, že Turci touto akcí ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi „rozvázali ruce“. Kreml byl totiž až do této události pod velkým tlakem USA a některých evropských zemí, aby své letecké údery vedl výlučně na Islámský stát (IS), a nikoli na jednotky spolupracující se západními spojenci.

Z vývoje po sestřelení SU-24 je zřejmé, že Turci touto akcí ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi „rozvázali ruce“

Jeden den po sestřelení letounu však dělostřelectvo Damašku a ruské letectvo osm hodin ostřelovaly oblasti, kde jsou jednotky Turkmenů, které rozstřílely ruského pilota na padáku. Ty sice mají blízko k Ankaře a v jejich řadách bojuje proti syrskému prezidentu Baššáru Asadovi i mnoho tureckých občanů – ultrapravicových nacionalistů z organizace Šedí vlci –, ale nikdo nic nenamítal, když si s nimi ruský prezident Vladimir Putin prostřednictvím armády Damašku a svého letectva vyřizoval účty.

Podobné ticho se rozhostilo, když ruské letectvo 25. listopadu zlikvidovalo turecký, údajně humanitární konvoj do oblasti obývané syrskými Turkmeny. Kolik prohlášení a odsuzujících komentářů by se ale objevilo, kdyby šlo buď o konvoj s potravinami, nebo této události nepředcházelo sestřelení ruského letounu a zmasakrování pilota.

Posílení ruských jednotek

Ani nedávná jednodenní návštěva francouzského prezidenta Françoise Hollanda v Kremlu nic nezměnila na úsilí Ruska zlikvidovat vojenské uskupení Turkmenů a jednotek většinou z ruského Kavkazu, které operují v severozápadní a severní části Sýrie u hranic s Tureckem. Putin sice svému francouzskému protějšku slíbil větší úsilí Kremlu v boji s Islámským státem, ale zároveň zdůraznil, že ruské bombardéry budou nadále útočit na všechny protivládní skupiny.

Bezprostředním důsledkem sestřelení SU-24 bylo výrazné posílení ruských jednotek v Sýrii, což vážně ohrožuje britské a americké letecké síly na Blízkém východě

Přitom protiasadovské jednotky u izraelských hranic jsou před ruskými bombami relativně v bezpečí, dokonce jsou uzavírána příměří mezi vládními jednotkami a některými protivládními skupinami včetně těch na předměstích Damašku a Homsu. Zda jde o strategii Kremlu vojensky oslabit opozici podporovanou spojenci, a tím ji donutit zasednout k jednacímu stolu, nebo pouze o dočasnou regionální dohodu, není zatím zřejmé.

Bezprostředním důsledkem sestřelení SU-24 bylo výrazné posílení ruských jednotek v Sýrii, což vážně ohrožuje britské a americké letecké síly na Blízkém východě. Ruské protiletadlové a protiraketové systémy S-400 na území Sýrie mají dolet 250 až 400 kilometrů, a proto mohou ohrozit letectvo USA na turecké letecké základně Incirlik vzdálené od místa bojů 250 kilometrů. Podobně vzdálené jsou i dvě britské základny na Kypru.

Reakce USA a Velké Británie

Pro USA je taková situace zejména dlouhodobě zcela nepřijatelná. Většině pozorovatelů totiž uniká, že na základně Incirlik jsou nejen vojenské letouny, ale i atomové bomby B61. V případě vyhrocení krize sice systémy S-400 nemohou přímo napadnout betonové kryty s jadernými bombami, ale mohou paralyzovat start amerických letounů s těmito zbraněmi.

Americká i britská vláda zvýšily počet svých letounů v oblasti Blízkého východu a instalovaly radioelektronická zařízení, která by měla v případě potřeby zahlušit ruské rakety

Americká i britská vláda již na situaci zareagovaly zvýšením počtu svých letounů v oblasti Blízkého východu a instalací radioelektronických zařízení, která by měla v případě potřeby zahlušit ruské rakety. Je paradoxní, že spojenci ve válce proti IS provádějí vojenská opatřením, která de facto nejsou zaměřena proti společnému nepříteli, ale proti nim samotným. Tím eskalují napětí a bude stačit ještě jedna „ jiskra“, jako bylo sestřelení SU-24, aby se situace vymkla kontrole.

Přitom narůstá počet signálů, že především Rusko bude pokračovat v rozšiřování vojenské přítomnosti v Sýrii, pravděpodobně včetně výstavby další vojenské letecké základny. Svědčí o tom i ruské dodávky moderních tanků T- 90 režimu prezidenta Asada, které byly začleněny do 4. divize pod velením jeho bratra. I když bude nějakou dobu trvat, než se tankisté přeškolí na novou techniku, která údajně může odolat i starším typům protitankových zbraní vyrobených v USA, je zřejmé, že tyto tanky zasáhnou do bojů a ovlivní je ve prospěch Damašku.

Nemožnost predikce vývoje

Pro Rusko je vedlejším efektem účasti v syrské válce možnost vyzkoušet nové zbraňové systémy v bojových podmínkách, zejména strategického letectva a strategických řízených střel s plochou dráhou letu z lodí v Kaspickém moři. Kremlu se navíc podařilo psychologicky zapůsobit jak na domácí, tak na zahraniční scéně.

Za turecko-ruské obchodní války a zostřujícího se vojenského napětí je sice jakákoli predikce dalšího vývoje v podstatě nemožná

Překvapivé odpálení raket s plochou dráhou letu z lodí 7. října, kdy slavil narozeniny prezident Putin, mělo pro mnoho Rusů symbolický význam a současně bylo varováním USA. Podobný demonstrativní účinek měl let strategického bombardéru TU-160 – odstartoval v Murmansku, obletěl Evropu okolo Velké Británie, přelétl Středozemní moře a vypustil svůj smrtonosný náklad nad Sýrií.

Za turecko-ruské obchodní války a zostřujícího se vojenského napětí je sice jakákoli predikce dalšího vývoje v podstatě nemožná, ale několik závěrů učinit lze. Bombardování pozic Islámského státu zatím příliš velké změny nepřineslo. Vojenská infrastruktura islamistů, například velitelská stanoviště, sklady či komunikační uzly, sice utrpěla nenahraditelné ztráty, ale úspěchy vládních vojsk i Kurdů jsou převážně místní. Není proto jisté, že se bombardování výrazně projeví v pozemních bojích.

Tři možnosti Islámského státu

Vládní syrské a irácké jednotky jsou značně vyčerpané a některé z nich i demoralizované. Velkou část sil Damašku také váže boj s umírněnou opozicí, oproti tomu jednotky Islámského státu doplňují velmi motivovaní islamisté z celého světa. Po zkušenostech z války v Afghánistánu je zatím málo pravděpodobné, že by Rusko nebo USA hodlaly v tomto stadiu použít tradiční tankové a pěší jednotky.

Za situace, kdy většina pozemních pozic Islámského státu je zničená, budou islamisté muset vyřešit, jak čelit vojenskému tlaku spojenců

Kurdové, významná síla v boji s Islámským státem, se většinou omezují na osvobození svých území obsazených IS. Velkým otazníkem zůstává Írán, který má silnou armádu a společně s Ruskem podporuje jak Irák, tak Sýrii, kde má malý vojenský kontingent. Íránské ozbrojené síly ale mají v důsledku sankcí značně zastaralou výzbroj, což omezuje jejich vliv v pozemních bojích. Větší použití pozemních sil je tedy v nejbližší budoucnosti málo pravděpodobné.

Za situace, kdy většina pozemních pozic Islámského státu je zničená, budou islamisté muset vyřešit, jak čelit vojenskému tlaku spojenců. V zásadě mají tři možnosti, případně jejich kombinaci:

  • opevnit se ve městech;
  • přejít k „partyzánským akcím“ malých jednotek;
  • částečně se rozptýlit mezi obyvatelstvo a dílem se stáhnout za hranice Sýrie.

Třetí možnost by byla pro spojence nejhorší, protože by islamistům umožnila se vzpamatovat z vojenských porážek, pružně reagovat na aktuální situaci a kdykoli destabilizovat snahy příští vlády o rekonstrukci země.

Pro spojence proto bude důležité rozpoznat včas záměry islamistů, zabránit jejich doplňování ze zahraničí a materiálnímu zásobování a následně jim uzavřít ústupové cesty do zahraničí. Tyto úkoly nelze splnit bez zpravodajské činnosti včetně vyslání většího počtu průzkumných jednotek do Sýrie. USA již takový krok oznámily.

Rusko-íránská spolupráce

Z vojensko-politického hlediska zůstane na Blízkém východě v řešení syrské krize hlavním spojencem USA Turecko, i kdyby se potvrdilo podezření, že hraje dvojí hru. Bude se však i zlepšovat diplomatická a vojenská spolupráce Ruska a Íránu, příkladem jsou nejen dodávky ruských protiletadlových raket S-300, ale i to, že íránské stíhačky poskytly ruským strategickým bombardérům ochranu při bombardování Sýrie.

Příkladem rusko-íránské spolupráce jsou nejen dodávky ruských protiletadlových raket S-300, ale i to, že íránské stíhačky poskytly ruským strategickým bombardérům ochranu při bombardování Sýrie

Otevřené zůstává i řešení kurdského problému. Kurdové nejsou jednotní v mnoha otázkách, včetně poválečného uspořádání oblasti. Všechny kurdské frakce se však obávají vzniku 50kilometrové bezpečnostní zóny na hranicích mezi Tureckem a Sýrií, již údajně navrhují USA a Turecko a která by se podle nich mohla v budoucnu proměnit v území, jež bude okupovat Turecko s negativním dopadem na Kurdy, jak je vidět v Turecku.

To je také jeden z hlavních motivů části kurdských jednotek k zahájení bojů s podporou ruského letectva proti ostatním protiasadovským silám. Zdá se, že karty na Blízkém východě jsou pro tuto chvíli rozdány, kdo má v ruce ty nejlepší, se však stále neví.

Počet příspěvků: 1, poslední 13.12.2015 12:28 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.