Od vědeckého přístupu k demagogii

Je mi líto, ale tento text pana Kurase je demagogie. I když asi upřímná.   Článek kritizuje reflexi toho, že někdo měl v životě více smůly a jiný více štěstí.  A v tomto smyslu kritizuje péči o chudé a postižené. A komentuje to slovy: "Ideologie dnešní Evropy dává neúspěšným jedincům a národům právo vzít si cokoli, co úspěšní vytvořili."   Rád bych panu Kurasovi připomněl, že "úspěšní" jsou v "našem světě" lidé s "náturou loupeživých rytířů". A ti nic užitečného nevytvořili. Jenom obelhávají, vydírají a podvádějí (dříve také loupili a vraždili).   Ti, kdo skutečně tvoří, v našem světě až tak moc úspěšní nejsou. Občas, vyjímečně, ano, ale podle měřítek tohoto světa je jejich úspěch směšný. Kolik miliard dolarů dostal za své objevy pan Holý, pan Wichterle a další? A myslíte si, že to dělali hlavně kvůli tomu, aby se loupeživí rytíři měli ještě lépe? Nebo spíš kvůli těm miliardám neúspěšných lidí, kteří žijí ze dne na den, jsou špatně živení, špatně oblečení a se špatnou péčí o zdraví?(Nepovažuji za podstatné, jestli panu Wichterlemu sebrali peníze komunisti nebo "asociace na ochranu autorských práv".)   Souhlasím s názorem, že je nutné podporovat tvořivé a pracovité lidi. Jen byh připojil slova "a poctivé". Ale v jejich případě to není skvělost ale jejich vnitřní potřeba, jejíž naplnění bychom jim měli "vrchovatě dopřát" a "štědře odměnit".Ale pěstování skvělosti je ve své podstatě protimluv (absence obyčejné pokory) a zavání mi fašismem.Když už bychom se měli o něco pokusit, pak o to, abychom tuto úžasnou příležitost, kterou nám bůh, nebesa, či matka příroda dali, zbytečně moc neprosírali a neškodili příliš jiným, což je zatím naším běžným a vytrvalým zvykem.Nestojím o pěstování skvělosti ale o respektování docela obyčejného (ale vyjímečného) lidství.