Bláhové snění (50.) O třech náboženstvích, jež si rozdělila Řím

Od Ježíšovy popravy po nastolení státního náboženství křesťanství se v Římské říši střetává a mísí obrovská škála idejí, nápadů a zjevení.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: Česká pozice, Richard Cortés, iPhone4Česká pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Tři století od Ježíšovy popravy po nastolení křesťanství jako státního náboženství Římské říše se našemu historickému povědomí vesměs jeví jako doba degenerace, dekadence a úpadku kultury a mravů. Je to však nepřesné. Vedle úpadku politických mravů a zvrhlostí císařského dvora se totiž odehrává čilé intelektuální, filozofické a náboženské vření, v němž se střetává a mísí obrovská škála idejí, nápadů a zjevení.

Z římských géniů odchází v roce 65 stoický filozofický, dramatický a moralistický mistr Seneca sebevraždou na příkaz císaře Nerona, vraha vlastní matky a manželky, údajného žháře města Říma. V době, kdy Seneca odchází ze světa se slovy „život je jako hra: nezáleží na délce, ale na skvělosti herectví“, Nero rozpoutává první sadistickou perzekuci křesťanů a v roce 67 ukřižováním vzhůru nohama popravuje apoštola Petra, v té době už biskupa římského. Rok na to páchá sebevraždu i Nero, následován čtyřmi vražednými císaříčky, kteří dohromady za neustálého občanského válčení vydrží rok.

Literáti, historici a filozofové

Poté císařství převezme tehdejší vrchní velitel římských vojsk Vespasianus. Ten na jedné straně rozmlátí Judeu a dobude Británii, na druhé uklidňuje Řím a vrací mu na deset let občanský mír včetně náboženské tolerance pro roztroušené Židy. Jednoho z poražených velitelů židovského povstání bere pod patronát a dělá z něho slovutného válečného historika jménem Flavius Josephus, téže klasy jako soudobí římští učenci vedle osobního přítele Plinia staršího.

Za Vespasianova sponzorství se rodí „stříbrný věk latinské literatury“ v nové škole rétorů, právníků a historiků, kterou zakládá Quintilianus

Za Vespasianova sponzorství se rodí „stříbrný věk latinské literatury“ („zlatým věkem“ byla doba Cicera, Ovidia, Horatia a Lukrécia) v nové škole rétorů, právníků a historiků, kterou zakládá Quintilianus a z níž vzejdou slavní historici Tacitus a Plinius mladší a satirický básník Juvenalis. Jejich dílo a vliv přesahují do 2. století, v němž vrcholí stoickou filozofií a nakonec císařstvím Marca Aurelia a téměř surrealistickou kouzelnickou prózou berberského romanopisce Apuleia.

Na řecky mluvící půdě římským historikům konkuruje Plútarchos biografiemi římských císařů. Geograf Pausaniás sestavuje první desetidílnou antologii řeckého umění a architektury. Astronom Ptolemaios tvoří geocentrickou soustavu planet a mapy 26 zemí. Lékař Galén komponuje repertoár rostlinných léčebných tinktur.

Ve 3. století Plótinos a Porfyrios křísí platónskou filozofii v její mystické odnoži (později zvané neoplatonismus) pochybující o realitě materiálního světa, který je jen chabým zobrazením vyšší inteligence a pravdivější a skutečnější Bytosti. Inspiruje k nejvyšším morálním a duchovním metám vizí tvůrčí energie rozdělené v trojici „Jedno, Duch a Intelekt“.

Mithraismus, judaismus a křesťanství

S legionáři z východu do říše přicházejí ideje zoroastriánského dualismu dobra a zla, které do stále se vyvíjející křesťanské teologie nasadí teorii Satana jako kosmické energie zla neustále usilující o korupci Boží tvorby a ovládnutí lidí. Zoroastriánský dualismus snoubený s křesťanským gnosticismem na řecké půdě vytváří manicheismus, jehož další odvar odnášejí legionáři do samotného Říma pod jménem mithraismus.

Mithraismus se stává třetím konkurenčním náboženstvím k etablovanému judaismu a mladistvému křesťanství

Ten se stává třetím konkurenčním náboženstvím k etablovanému judaismu a mladistvému křesťanství. Vytváří po celém impériu podzemní modlitebny, zavádí iniciační ceremoniály a spiklenecké kódy, jeho členy jsou téměř výlučně vojáci a stěžejním programem a morálním kodexem státotvornost a udržení říše. Jeho náboženským rituálem je obětování býka, které i po zániku mithraismu pod náporem křesťanství v 5. století přežije na Pyrenejském poloostrově v podobě býčích zápasů.

Judaismus, který měl potlačením všech židovských válek a rozprášením do všech koutů impéria zaděláno na zánik, zázračně nejen přežívá, ale na čas se i stává nejpočetnějším římským náboženstvím inspirujícím k tvořivému, praktickému a zákonů dbajícímu životu patricijské, vzdělanecké a podnikatelské vrstvy po celém impériu – nejvíc v severní Africe. Necelé století po masakrech milionu Židů v římské Palestině tvoří Židé – už ne všichni potomci Judejců, nýbrž včetně konvertitů – desetinu obyvatel impéria v počtu čtyř milionů.

Nemotorné vládnutí křesťanů

Vládnutí křesťanů bude občas natolik nemotorné, že se mnohým začne stýskat po padouchovi Římu

Jako by si tato tři nová náboženství chtěla rozdělit Řím přesně podle společenských vrstev. Mithraisté mají armádu, Židé střední třídu, křesťanství po Ježíšově vzoru hojí duše ublížených, ponížených, zbídačených a zotročených, ochotných za svou víru ve spásu světa podstoupit útrapy, týraní, mučení a potupnou smrt, aby si zasloužili Kristovu přízeň a spásu a alespoň v tom se mu přiblížili.

Těch bude nakonec v celém impériu tolik, že vyvřou na povrch a Řím zaplaví. Trochu je to samotné zaskočí, protože nebudou připraveni vládnout. Občas to bude natolik nemotorné, že se mnohým začne stýskat po padouchovi Římu.


Limmi Alish A umíme i počítat 10:50 19.2.2013
Limmi Alish Yés 10:37 19.2.2013
KARLTREU viz tradice psaná a ústní 23:12 8.2.2013

Počet příspěvků: 3, poslední 19.2.2013 10:50 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.