Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Diskuze

Bláhové snění (46.) Proč Ježíš po vzkříšení nepokračoval ve své práci

Víra je mrtvá, nepramení-li z ní činy, víra bez činů je neplodná, činy se vykazuje. Jako je mrtvé tělo bez duše, taková je i víra bez činů.

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Martin.S

28. 12. 2012 13:34
Pravdou, je že někteří
Pravdou, je že někteří odsouzenci mohli být na kříži i po několik dní, ovšem v tichosti zde byl zamlčen fakt, co předcházelo ukřižování a dále rozebráno probodnutí boku tak, jak se událo. Především zde nebylo vůbec vzato v úvahu tělesně zcela vyčerpávající bičování, které právě oslabilo Ježíše natolik, že umírá na kříži záhy, za pouhé tři hodiny. O římském bičování je známo, že bylo nemilosrdné a brutální. Sestávalo zpravidla z 39 ran (často však více, podle povahy vojáka, který ho prováděl). Vojáci používali biče z kožených řemínků, ve kterých byly vpleteny kovové kuličky. Když se bič zařízl do těla, kuličky vytvořily hluboké modřiny a zhmožděniny, které se při dalších úderech roztrhly. Dále byly na biči ostré kousky kostí, které v mase způsobovaly tržné rány. Pro představu: Eusebius popisuje takovéto bičování jako násilí, při kterém byly nemilosrdně obnaženy žíly, holé svaly, šlachy a vnitřnosti oběti. Mnozí lidé zemřeli po takovém bičování ještě dřív, než mohli být ukřižováni. Na kříži, chtěl-li člověk vydechnout, musel se vzepřít na nohou, aby na okamžik uvolnil napětí svalů. Přitom hřeb protrhl kůži na nohou a nakonec se zablokoval o zanártní kosti. Když se ukřižovanému podařilo vydechnout, mohl se na okamžik uvolnit a znovu se nadechnout. Pro další výdech se opět musel vysunout nahoru, čímž si záda rozedíral o dřevo kříže. To pokračovalo tak dlouho, dokud oběť nezeslábla vyčerpáním natolik, že se již nedokázala vzepřít a znovu vydechnout. V důsledku zpomaleného dýchání, ke kterému docházelo na kříži, se oběť dostala do respirační acidózy. Znamená to, že oxid uhličitý v krvi se rozpouští jako kyselina uhličitá a zvyšuje kyselost krve, což postupně vede k nepravidelnosti srdečního tepu a srdeční zástavě, která byla příčinou smrti. Hypovolemický šok způsobený ztrátou krve v důsledku brutálního bičování způsobil trvalé zrychlení srdečního tepu, které urychlilo selhání srdce, a projevilo se shromážděním perikardiální tekutiny v membráně kolem srdce a pleurální tekutiny kolem plic. Když římský voják přišel ke kříži, přesvědčil se zabodnutím kopí do boku. Kopí probodlo plíci a srdce, takže po vytažení kopí vytekla perikardiální a pleurální tekutina. Ta vypadá jako průzračná kapalina podobná vodě, a za ní následovalo velké množství krve, jak píše evangelista Jan 19,34: "Jeden z vojáků mu probodl bok kopím a hned vyšla krev a voda." V tento okamžik byl tedy Ježíš zcela prokazatelně mrtev.
0 0
možnosti