Bláhové snění (35.) O vzniku proroctví syna, který se stane Bohem

Mesiáš je jedním z nejchybněji chápaných pojmů naší kultury. Původně nemá nic společného se spásou ani s vykoupením.

Benjamin Kuras 17.10.2012
Alexander Andrejevič Ivanov: Zjevení Krista lidu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Alexander Andrejevič Ivanov: Zjevení Krista lidu. | foto: archivČeská pozice
Alexander Andrejevič Ivanov: Zjevení Krista lidu.

Mesianismus je bláhové snění, že nějaká výjimečná a padoušství prostá osobnost, pokud možno napojená na vyšší sféry kosmického vědomí, ještě lépe dokonce jimi na tuto planetu vyslaná, za nás vyřeší všechny osobní, společenské, politické a ekonomické problémy a nastolí mír a bratrství na celé Zemi.

Mesiášský komplex je víra, že takovou osobností jsme my, buď osobně nebo jako členové vyššími sférami, zákonem přírody nebo evolucí dějin pověřeného kolektivu. A to nám dává nejen právo, ale i povinnost měnit a řídit životy (případně smrti) druhých.

Od mesianismu k mesiášskému komplexu je často jen drobný krůček zvaný ješitnost. Jako obranu před ním rabíni Hilelovy školy doporučovali nosit v kapsách dva lístečky. V jedné kapse „jsem dítko Boží“, ve druhé „pocházím z prachu a do prachu se vrátím“.

Vykonání odplaty

Mesiáš je další z nejchybněji chápaných pojmů naší kultury, v níž nabyl významu spasitel nebo vykupitel. To jsou pozoruhodné pojmy, které nejsou úplnými synonymy a jejichž význam nám v moderní mluvě uniká. Spásu – latinsky salvatio – ještě jakžtakž dokážeme lingvisticky chápat jako záchranu či ozdravění. V hebrejštině zní „hošija“, jehož forma „hošija-na“ (zachraň nás) přešla do křesťanské liturgie jako „hosana“.

Vykupitel je ten, kdo platí výkupné nebo vykonává odplatu. Teologického významu nabývá až v Žalmech a v Izajášovi.

S vykoupením – latinsky redemptio – si však musíme dát trochu víc práce. Je to totiž finanční pojem běžný v bankovnictví a znamená splacení dluhu, vyplacení zástavního předmětu nebo zaplacení výkupného. Pochází z knihy Leviticus stanovující povinnost vykupovat (hebrejsky „gaal“) příbuzné z otroctví nebo zajetí a odplácet křivdy na nich spáchané. Znamená tedy nejen výkupné, ale i odplatu.

Vykupitel (hebrejsky „goel“) je ten, kdo platí výkupné nebo vykonává odplatu. Teologického významu nabývá až v Žalmech a v Izajášovi jako „goali“ (můj vykupitel) a „gaal jisrael“ (vykupitel Izraele, čili jeho osvoboditel z otroctví). Toužíme-li po nějakém vykupiteli, vyjadřujeme tím tedy bezděky dvojí: uznáváme, že žijeme v otroctví nebo zajetí a čekáme od někoho, že za naše vysvobození něco zaplatí.

Hebrejské jméno

Samotné slovo mesiáš (hebrejsky „mašiach“) nemá původně nic společného ani se spásou, ani s vykoupením. Znamená doslova „pomazaný“. S hlavou pomazanou olejem v rámci královského ceremoniálu, který provádí velekněz, čili obdoby dnešní korunovace. Budoucím pomazaným králem přinášejícím spásu a vykoupení se v Izajášovi (verš 16,5) stává „muž z rodu Davidova, který soudí, usiluje o spravedlnost a nastoluje ctnost“.

Budoucím pomazaným králem přinášejícím spásu a vykoupení se v Izajášovi stává „muž z rodu Davidova, který soudí, usiluje o spravedlnost a nastoluje ctnost“

Ten také (verš 9,6) „povládne nekonečně sílícím mírem na Davidově trůně a nad jeho královstvím, které nastolí a bude udržovat spravedlností a ctností od té chvíle navždy“. Jeho jméno bude, a zde nastupuje překladatelský malér verše 9,5, který v hebrejštině zní: „Pele-joez-el-gibor-abi-ad-sar-šalom.“ Jméno, pravda, zpropadeně dlouhé, podobné budoucím německým složeninám, jako je Hotentottenpotentatenbomeratentäter, znamenající bombového atentátníka tetičky hotentotského potentáta.

Ono hebrejské jméno (verš praví „jméno“ nikoli „jména“) znamená „skvěle radí Bůh Všemohoucí otec věčný vládce míru“. Jeho délka se některým budoucím vykladatelům bude zdát nepřirozená, a proto si je rozdělí na jmen několik: Skvělý Rádce, Bůh Všemohoucí, Otec Věčný, Vládce Míru. Přidají k tomu předchozí dvojverší „dítě se nám narodí, syn nám bude dán“ vykládané jako zrození onoho muže těchto slovutných jmen. A korunují to „panenským“ překladem (verš 7,14) slova „alma“ znamenajícího mladou ženu (panna je všude jinde v hebrejském originále „betula“).

Výchozí dramatická zápletka

Tím vykladatelům dodatečně vznikne dávné proroctví neposkvrněného početí syna z královského rodu Davidova, který se stane Bohem, spasitelem a vykupitelem strádajících a trápených a bude vládnout spravedlivě a ctnostně na věky věků. A nastaví nám tím výchozí dramatickou zápletku na jedno z nejnapínavějších dramat světové literatury.

V něm se střetnou, promíchají a porvou všechny tehdejší filozofické ideje, politické ambice a mocenské struktury mísící se ve spletitých hebrejsko-řecko-římských kulisách jeviště, jímž je Jeruzalém právě začínajícího nového tisíciletí. A žárem svého snění o spáse světa od padoušství nakonec zevnitř spálí mocnou gloriolu Říma. Z jeho trosek pak bude pracně budovat mohutnou civilizaci, jejíž tvořivost střídaná s ničivostí bude poháněná až téměř schizofrenním napětím mezi dědictvími řecké vědychtivosti, hebrejské bohabojnosti a římské mocibažnosti.

Počet příspěvků: 2, poslední 15.10.2012 10:13 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.