Bezbřehý kapitalismus povede ke světové revoluci

Ohromné možnosti sebevzdělávání a osobního rozvoje jsou v kapitalismu vykoupeny čím dál více se prohlubující majetkovou nerovností.

Levice jako recept na nerovnost zpravidla hájí vyšší míru zdanění a následně vyšší vládní výdaje, pravicové strany se naopak snaží prosazovat politiku menších daní a menších vládních výdajů hlavně proto, aby udržely dynamiku ekonomického rozvoje. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Levice jako recept na nerovnost zpravidla hájí vyšší míru zdanění a následně vyšší vládní výdaje, pravicové strany se naopak snaží prosazovat politiku menších daní a menších vládních výdajů hlavně proto, aby udržely dynamiku ekonomického rozvoje. | foto: © ReutersČeská pozice
Levice jako recept na nerovnost zpravidla hájí vyšší míru zdanění a následně vyšší vládní výdaje, pravicové strany se naopak snaží prosazovat politiku menších daní a menších vládních výdajů hlavně proto, aby udržely dynamiku ekonomického rozvoje.

Kapitalistický systém se vyznačuje obrovskou dynamikou. Dokázal mobilizovat k všeobecnému prospěchu to nejlepší, co dřímá v každém jednotlivci. Díky kapitalismu si řada lidí splnila sen a našla plnohodnotné místo ve společnosti.

V současnosti žijeme díky moderním technologiím, vědě a řadě poznatků v takzvané „postindustriální společnosti“, kterou již v roce 1973 charakterizoval sociolog Daniel Bell. Kapitalismus je slovy Josepha Schumpetera spjatý se souslovím kreativní destrukce, která vyjadřuje skutečnost, že inovace přinášejí nejenom nové produkční statky, ale zároveň v důsledku inovací zanikají dosavadní produkční postupy a klesá poptávka po některých doposud vyráběných statcích.

Rovnost příležitostí – mýtus, nebo realita?

Významným rysem kapitalismu, který stojí za zmínku, je také jeho náboženská a etnická podmíněnost. Například Max Weber si všiml, že protestanti si ekonomicky vedou lépe než katolíci, to samé lze říci o kalvinistech ve srovnání s luterány. Tuto skutečnost zdůvodnil psychologickou podstatou rozdílného vyznání. Werner Sombart vysvětloval nerovnoměrnou ekonomickou výkonnost odlišným kulturním kontextem a etnickými charakteristikami různých národů.

K nastolení rovných příležitostí neexistuje žádná náhrada pro inteligentní rodiče či emocionálně a kulturně založenou rodinuOvšem podobně jako žádný jiný systém ani kapitalismus není samospasitelný a bez kazu. Slibuje rovnost příležitostí, avšak to zůstává jen zbožným přáním, na hony vzdáleným realitě. Navzdory hlásané a prosazované rovnosti příležitostí některé skupiny a jednotlivci vždy dokážou využít lépe rozvoj a pokrok, který kapitalismus přináší. Proč?

V dnešním globalizovaném světě hraje primární roli v určování životních rolí takzvaný lidský kapitál zahrnující znalosti, schopnosti, dovednosti získané člověkem prostřednictvím vzdělání, tréninků a podobně. Sociální kapitál pak charakterizuje schopnost tento lidský kapitál uplatnit v praxi.

Jak sociální, tak lidský kapitál se ale začíná budovat ve stabilním a láskyplném rodinném prostředí, které však paradoxně kapitalismus s neúprosnou logikou sobě vlastní rozbíjí a ničí, jak nás o tom přesvědčují empirická data z vyspělých zemí o vysoké míře rozvodovosti a velkém počtu matek samoživitelek. Začarovaný kruh, že? Ostatně už velký, liberálně smýšlející ekonom Friedrich Hayek před více než půl stoletím poznamenal, že k nastolení opravdu rovných příležitostí bohužel neexistuje žádná náhrada pro inteligentní rodiče či emocionálně a kulturně založenou rodinu.

Prohlubující se nerovnost

Za druhé je pak třeba uvést, že ohromné možnosti sebevzdělávání a osobního rozvoje jsou v kapitalismu vykoupeny čím dál více se prohlubující majetkovou nerovností a nejistotou životní existence. Celková krize společnosti, ekonomické problémy a hlavně nejistota jsou podle řady odborníků hlavním spouštěčem epidemie deprese, která v současnosti postihla ve velkém muže středního věku.

Levice zpravidla hájí vyšší míru zdanění a následně vyšší vládní výdaje s cílem zvrátit prohlubující stratifikaci společnostiJerry Z. Muller na stránkách posledního čísla Foreign Affairs hledá cestu ven z této pasti kapitalismu. Nejen u nás, ale i v jiných vyspělých kapitalistických demokraciích se v poslední době diskutuje o rozsahu vládních opatření namířených proti této narůstající ekonomické nerovnosti. Levice zpravidla hájí vyšší míru zdanění a následně vyšší vládní výdaje s cílem zvrátit prohlubující stratifikaci společnosti; pravicové strany se naopak snaží prosazovat politiku menších daní a menších vládních výdajů hlavně proto, aby udržely dynamiku ekonomického rozvoje.

U nás však pravice daně nesnižuje; spíše naopak. Svou „pravicovou tvář“ si zachovává tím, že cestou zvyšování nepřímých daní (například DPH) „životně“ postihuje především sociálně slabší vrstvy obyvatelstva, zvyšuje ceny v obchodech, a tedy i inflaci, v důsledku čehož reálné mzdy klesají, byť nominální mzdy mírně rostou; je tak podlomena koupěschopnost obyvatelstva a potažmo také spotřební výdaje, které se velkou měrou podílejí na hrubém domácím produktu. Vládní strany tak nejen přispívají k recesi, ale také k prohlubování nerovnosti a sociálního neklidu, za což sklízejí ostrou kritiku od levicových politiků.

Pravice se snaží prosazovat politiku menších daní a vládních výdajů, aby udržely dynamiku ekonomického rozvojeNa jejich obranu je však nutné podotknout, že není v moci jakékoliv politiky odstranit tuto nerovnost, protože ta je nevyhnutelným důsledkem kapitalistické aktivity. Avšak „pravičáci“ by se touto pravdou neměli zaklínat a daný stav věcí přehlížet; tento problém se týká úplně každého, nejen těch, co se topí v chudobě, či těch, co jsou ideologicky svázáni s myšlenkami rovnostářství. Pokud totiž nerovnost poroste nadále, ekonomická nejistota může rozložit sociální řád a vyvolat lidovou revoluci proti kapitalistickému systému s nedozírnými následky.

Inflace demokracie

Nerovnost koroduje demokracii; v tomto ohledu je možné označit zvětšující se nerovnost za „inflaci“ demokracie. Je-li základní funkcí centrální banky péče o zdraví národní měny, pak by se analogicky vláda měla starat o to samé ve vztahu k demokracii. Co tedy dělat proti „zlu“ nerovnosti vnitřně zakódovanému v kapitalistickém ustrojení? Změnit systém? Čím ho ale nahradit?

Jeho alternativy se dříve „historicky znemožnily“, navíc se kapitalistický systém vyznačuje řadou předností, kterých není snadné se vzdát. Problém se nedá jednoduše vyřešit ani pouhým přerozdělením bohatství od vysokopříjmových skupin k těm s nízkými příjmy. Jeden z argumentů namířených proti tomuto opatření zní, že se tak podlamuje motivace především těch, kteří jsou hybateli ekonomického růstu.

Zdá se, že nejslibnějším lékem na rostoucí nerovnost je podpora technologických inovací, ze kterých bude těžit společnost jako celek. Ani to však není všelék.Ani druhý prostředek – pozitivní diskriminace neboli „umělé“ zvýhodnění méně výkonných lidí – není ideální. Jednak to vede k pocitu nespravedlivosti u těch „upozaděných“, navíc nezanedbatelné nejsou ani ekonomické důsledky tohoto opatření: na různé pozice se dostávají méně kvalifikovaní jednotlivci nikoliv na základě vlastních zásluh, ale díky „zásahu shora“; to se projeví ve snížené efektivnosti a produktivitě.

Zdá se, že nejslibnějším lékem na rostoucí nerovnost je podpora technologických inovací, ze kterých bude těžit společnost jako celek. Bohužel však ani toto opatření nedokáže plně vyhladit či snížit socioekonomickou nerovnost a nejistotu, protože různé kvality jednotlivců, rozdílné rodinné zázemí, jiné kulturní charakteristiky budou nadále ovlivňovat rozvoj lidského kapitálu a profesního úspěchu.

Podle Jerryho Mullera by účinnou obranou proti prohlubující se nerovnosti mohla být podpora různých sociálních programů a vytvoření „záchranného sociálního pásu“, což by pomáhalo snížit nejistotu, utlumit „bolestivé pády“ na trhu práce a udržet rovnováhu příležitostí. Ostatně podobnou cestou se již dříve vydali Bill Gates, Warren Buffett a jiní američtí miliardáři, kteří se zavázali vzdát se poloviny svého bohatství na charitativní účely. Možná tudy se mohl vydat i nový český prezident Miloš Zeman místo toho, aby poukazoval část prezidentského platu na hrazení českého státního dluhu.

Nezatracovat, ani nevynášet do nebes

Otázkou pro vládní politiku tedy zůstává, jak udržet míru ekonomické dynamiky, která bude přinášet rostoucí prospěch pro všechny, a současně bude možné takto získávat prostředky na různé sociální projekty, díky kterým se život řady lidí stane snesitelnější v prostředí rostoucí nerovnosti a nejistoty.

Měli bychom se snažit pochopit, co kapitalismus opravdu obnáší, přestat ho nejen zatracovat, ale i do nebes vynášet. Vytvoření moderního státu blahobytu umožnilo dovést demokracii a kapitalismus do vztahu relativně spokojeného soužití. Snažme se, aby tomu do budoucna nebylo jinak!

Josef Novak REVOLUCE REVOLUCE 8:50 17.3.2013

Počet příspěvků: 43, poslední 20.4.2013 04:59 Zobrazuji posledních 43 příspěvků.