Bez posunutého prahu psychické odolnosti v podnikání neuspějete

Abyste jako podnikatel uspěl, musíte mít genetické předpoklady. K tomu ale musíte mít vizi, za kterou půjdete, říká v rozhovoru český podnikatel roku 2014 a ředitel holdingu Koh-i-noor Vlastislav Bříza, který se ani v 71 letech do důchodu nechystá.

Petr Kain 14.7.2018
Vlastislav Bříza. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vlastislav Bříza. | foto: Marek Podhora, MAFRA
Vlastislav Bříza.

Ještě to trochu bolí, ale v prosinci už chci lyžovat v Rakousku,“ říká majitel Koh-i-nooru Vlastislav Bříza a jednou z berlí ukazuje na svou zlomenou a snýtovanou nohu. Sice se u toho směje, ale je jasné, že to myslí vážně a je pro to ochoten leccos udělat. Na první pohled je vidět, že tenhle chlap je k sobě dost tvrdý a jen tak ho něco nerozhází. Navzdory tomu, že už mu táhne na dvaasedmdesátý rok, stále chodí každý den do práce a svůj podnik řídí pevnou rukou. A úspěšně, ne nadarmo byl ostatně v roce 2014 vyhlášen českým podnikatelem roku. Do minulosti se však Bříza příliš neohlíží, dívá se opačným směrem. Jak tvrdí, když nemáte vizi, kde bude vaše firma za pár let, děláte svou práci špatně.

LIDOVÉ NOVINY: Je vám 71 let, což je věk, v němž si naprostá většina lidí užívá důchodu. To pro vás ale rozhodně neplatí. Co vás pohání a motivuje? Je pro vás podnikání svým způsobem droga?

BŘÍZA: Já myslím, že ano. Určitě nepodnikám pro to, abych měl peníze. Podnikám kvůli tomu, aby šla firma dál, něčeho dosáhla. Abych realizoval své vize. Možná mi nebudete věřit, ale kdybych dnes neměl vizi, jak by měla firma vypadat a kam by měla směřovat, na nějakých patnáct až dvacet let dopředu, tak by to bylo velmi špatně.

LIDOVÉ NOVINY: To vás vážně neláká dát si nohy na stůl a užít si peníze, které jste za život vydělal? Vždyť jste relativně bohatý člověk, mohl byste si dělat, co chcete.

BŘÍZA: No tak ono je otázkou, co to vlastně znamená být bohatý člověk. Já bych si po pravdě přál být spíš bohatý duchem než penězi. Ale máte asi pravdu, že bych si teď mohl dovolit v podstatě všechno. Jenže když jste zvyklý celý život pracovat, tak s tím jen tak přestat nejde. Z takového vlaku je velmi těžké vystoupit.

LIDOVÉ NOVINY: Je nicméně jasné, že jednoho dne síly dojdou a budete muset firmu předat následovníkům. Jak těžký je to krok?

Určitě nepodnikám pro to, abych měl peníze. Podnikám kvůli tomu, aby šla firma dál, něčeho dosáhla. Abych realizoval své vize. Možná mi nebudete věřit, ale kdybych dnes neměl vizi, jak by měla firma vypadat a kam by měla směřovat, na nějakých patnáct až dvacet let dopředu, tak by to bylo velmi špatně.

BŘÍZA: Já mám poměrně velké štěstí, protože mí synové i synovec jsou vzdělaní, umějí jazyky, takže mají dobrý základ. Ve firmě spolupracujeme již nyní, byť je to samozřejmě složité jak pro ně, tak pro mě. Přece jen jsou to synové, takže si mi dovolí občas říct něco, co by si nikdo jiný nedovolil. Takže někdy skřípu zuby. Se synovcem je to jemnější, ten si přece jen tolik nedovolí. (směje se) Jenže na druhou stranu je to přece nádherná zpětná vazba. Každopádně ve firmě platí, že velet může jen jeden. Jakmile se tohle pravidlo poruší, tak je to špatně. Každý syn má jednu divizi, které se věnuje, je mnou kontrolovaný, takže to předávání je postupné. Ale přirozeně je mně jasné, že už by se chovali a řídili firmu poněkud jinak než já. Ten náš hlavní spor je, jak známo, ve vyplácení dividend. Zatímco oni by si je vyplatili, já to odmítám.

LIDOVÉ NOVINY: Vzpomenete si ještě na to, jak jste prvně do Koh-i-nooru přišel?

BŘÍZA: No jistěže! Žena měla stipendium v nemocnici v Českých Budějovicích, kam musela nastoupit, protože jsme neměli peníze na její vyplacení. Já sám jsem se na vysoké škole zabýval hlavně spalovacími motory, na takové místo mě ale v Budějovicích nevzali. Tak jsem zklamaně chodil po městě a hledal, kde že to žena vlastně bydlí, byl jsem tam tehdy poprvé v životě a samozřejmě jsem zabloudil. Najednou zvednu hlavu a vidím před sebou most a na něm napsáno Koh-i-noor. Tak jsem si řekl, že tam zkusím štěstí, a šel jsem se zeptat, zda by mě vzali jako konstruktéra. A oni mě opravdu vzali. Na to nikdy nezapomenu.

LIDOVÉ NOVINY: Co si myslíte, že vám nejvíce dopomohlo k úspěchu?

BŘÍZA: Mně strašně pomohl můj táta. Neustále jak mně, tak mojí sestře vykládal o tom, co bylo před rokem 1948. Jak byl jako montážní inženýr v Itálii a jak pak šéfoval firmě Wiesner. Tehdy jsme se tomu povídání se sestrou smáli, když pak ale přišla revoluce v roce 1989, tak jsem díky tátovi přesně věděl, co musím dělat. On to málokdo ví, ale já jsem s podnikáním začínal tak, že jsem v malé privatizaci vydražil půjčovnu loděk a pak také nějaké chaty na Lipně. Do toho bych bez tátovy průpravy šel jen stěží. No a k úspěchu samozřejmě potřebujete také určité znalosti, ty jsem ale díky škole měl také.

LIDOVÉ NOVINY: Myslíte si, že jste stejným člověkem, jako když jste před lety vstupoval do velkého byznysu?

Já jsem tehdy vcelku věděl, do čeho jdu. Musíte mít ale samozřejmě odvahu. Jak se však říká, odvaha přeje připraveným a já jsem asi připravený byl. Měl jsem svou vizi.

BŘÍZA: Byl bych naivní, kdybych si myslel, že jsem stejný. Každá práce, každé povolání vás určitým způsobem změní.

LIDOVÉ NOVINY: Když se vrátíme takřka dvě dekády zpět, když jste od Petra Kellnera kupoval Koh-i-noor, jak těžké to tehdy bylo rozhodování?

BŘÍZA: Podívejte, já jsem tehdy vcelku věděl, do čeho jdu. Musíte mít ale samozřejmě odvahu. Jak se však říká, odvaha přeje připraveným a já jsem asi připravený byl. Měl jsem svou vizi.

LIDOVÉ NOVINY: Přesto to byl tehdy dost velký risk, vždyť jste se, pokud vím, zavázal celým svým majetkem.

BŘÍZA: Pamatuji si jako dnes, jak moje žena přijela z ordinace celá v bílém a podepsala směnku, přičemž bylo jasné, že když to nevyjde, tak nám zbude leda tak snubní prstýnek. Dodnes se před svou ženou, která už bohužel není mezi námi, hluboce skláním. Byl to od ní husarský kousek.

LIDOVÉ NOVINY: Bylo složité ji k tomu podpisu přesvědčit?

BŘÍZA: Vy mně nebudete věřit. Všechno se dozvěděla až dva dny před podpisem. Víte, my jsme měli každý své pole působnosti. Já se jí nepletl do toho, co dělá se svými pacienty, ona se zase nepletla do mého byznysu. Ale vím, že poté, co tu směnku podepsala, tak se ptala právníka: Myslíte, že můžu tomu Vlastíkovi věřit? Právník odpověděl, že doufá, že ano.

LIDOVÉ NOVINY: Uvažoval jste někdy o tom, jak by vaše rodina vypadala, kdybyste Koh-i-noor nekoupil?

Rozšiřovat bychom to už nechtěli. Jako strojař vím, že tři body jsou staticky určité, takže jsme k tužkám nejprve přibrali zdravotnictví a před asi jedenácti lety i strojírenství, které teď už dělá jednu miliardu korun obratu.

BŘÍZA: Já to vím docela přesně. Starší syn by žil v Austrálii svobodným a volným životem. Byl by v tamní střední vrstvě a moc dobře by věděl, že se výš nedostane. Mladší Vlastík by byl určitě někde v diplomacii nebo hodně vysoko v nějaké zahraniční firmě.

LIDOVÉ NOVINY: Koh-i-noor – to už dávno nejsou jen tužky a pastelky. Celý holding se opírá i o nohu zdravotnickou a také strojírenskou. Rozvažujete, že byste se opřeli ještě o nějakou jinou?

BŘÍZA: Rozšiřovat bychom to už nechtěli. Jako strojař vím, že tři body jsou staticky určité, takže jsme k tužkám nejprve přibrali zdravotnictví a před asi jedenácti lety i strojírenství, které teď už dělá jednu miliardu korun obratu. Samozřejmě máme ještě realitní investice, jako je třeba budova Myšák Gallery v Praze. To ale neberu jako speciální opěrnou nohu, to jsme kupovali spíš proto, kdyby byla pravnoučata hloupá po pradědovi, tak aby se navzdory tomu měla dobře. (směje se) Zároveň nevylučuji, že bychom se něčeho v budoucnosti zbavili. Když přijde zajímavá nabídka, je možné, že bychom třeba uvažovali o prodeji Kralupolu.

LIDOVÉ NOVINY: Říkal jste, že vždy musíte mít vizi, jaká je tedy ta současná vize Koh-i-nooru na příštích patnáct či dvacet let?

BŘÍZA: Udržet současnou strukturu. Pokud jde o tužky, je více než jasné, že laciné tužky nemají šanci na přežití a my se musíme soustředit na drahý umělecký sortiment, který umíme. Musíme se soustředit na průmysl 4.0, tedy robotizaci a automatizaci práce. Ve zdravotnictví bych žádné zvláštní změny nedělal, je zapotřebí přirozeně sledovat světové trendy a přizpůsobit se jim. Pokud jde o strojírenství, tam říkám s vážnou tváří, že je třeba se připravit na krizi. Jestli přijde za tři roky, či pět let, nikdo neví, ale přijde.

LIDOVÉ NOVINY: Zmínil jste průmysl 4.0, jak se na automatizaci práce připravujete? Nahradí v budoucnosti roboti některé vaše zaměstnance?

Všichni chybujeme, to je přece lidské. Nesmíte udělat žádnou fatální chybu, tu jsem ale naštěstí nikdy neudělal. Zpětně se však vždy věci hodnotí jinak a lehčeji. Dnes třeba vím, že by bylo lepší továrnu v Číně koupit, nikoli si ji pronajmout.

BŘÍZA: To se už samozřejmě děje, máme jednu novou linku za asi třicet milionů korun, která na jedné směně nahradí sedm zaměstnanců. A jedeme na tři směny.

LIDOVÉ NOVINY: Když se podíváte na těch několik desítek let svého podnikatelského života, víte dnes, že byste něco udělal jinak?

BŘÍZA: Ale samozřejmě. Všichni chybujeme, to je přece lidské. Nesmíte udělat žádnou fatální chybu, tu jsem ale naštěstí nikdy neudělal. Zpětně se však vždy věci hodnotí jinak a lehčeji. Dnes třeba vím, že by bylo lepší továrnu v Číně koupit, nikoli si ji pronajmout. Vydělal bych na tom velké peníze. Ale je to vůbec chyba? S odstupem času se to člověku mluví…

LIDOVÉ NOVINY: Jste tvrdý na své podřízené?

BŘÍZA: Byl jsem hodně, ale čas otupí ten ostrý břit. Už to není tak hrozné, ale vyžaduji od nich hodně, bez toho to nejde.

LIDOVÉ NOVINY: Jak vlastně vypadá váš pracovní den?

BŘÍZA: Už jsem polevil. Do práce přijdu tak na půl devátou až devátou a odcházím okolo šesté. A každý den jdu na oběd do naší závodní kuchyně, mám oběd asi za třicet korun, či kolik stojí, a jsem spokojený.

LIDOVÉ NOVINY: Měl jste někdy v historii firmy strach, že to budete muset zabalit? Že už to dál nepůjde?

BŘÍZA: Strach jsem měl, když mě přepadli a mysleli si, že mám u sebe nějakou hotovost. Já měl přitom v sejfu asi 200 eur. Jinak jsem si strach nikdy nepřipouštěl. Kdybych si ho připouštěl, tak bych do toho nikdy nemohl jít. Neměl jsem strach, ani když jsem objížděl banky a žádal o půjčku na koupi Koh-i-nooru, protože jsem věděl, že i kdyby mi nepůjčily, uživím se dobře.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké je podle vás podnikatelské prostředí v Česku?

Když slyším některé podnikatele křičet, že máme vysoké daně, tak si říkám, jaký je to nesmysl. Korporátní daň ve výši devatenácti procent je nádherná. Na stranu druhou je tu velká byrokracie a nárůst počtu úředníků, to je zoufalství.

BŘÍZA: Pokud jde o daně, tak myslím velice příjemné. Když slyším některé podnikatele křičet, že máme vysoké daně, tak si říkám, jaký je to nesmysl. Korporátní daň ve výši devatenácti procent je nádherná. Na stranu druhou je tu velká byrokracie a nárůst počtu úředníků, to je zoufalství. To je moc špatně.

LIDOVÉ NOVINY: Když se podíváte zpětně na vývoj po listopadu 1989, kde si myslíte, že jsme udělali největší chybu?

BŘÍZA: Pořád chceme všechno vytvářet sami. Kdybychom některé zákony prostě opsali od Rakušanů, kteří jsou nám mentálně nesmírně blízko, tak jsme dnes podstatně dál.

LIDOVÉ NOVINY: V poslední době se i na politické scéně objevují diskuse o tom, zda by Česku nebylo lépe mimo Evropskou unii. Co si o EU myslíte?

BŘÍZA: Bez Evropské unie být nemůžeme. Jestli si někdo myslí, že z ní můžeme vystoupit, tak je to úplný nesmysl. Samozřejmě byrokracie, která je v Česku velká, je v Evropské unii ještě větší.

LIDOVÉ NOVINY: Není paradoxní, že ačkoli si v posledních letech žijeme nejlépe v historii, stále na něco naříkáme a nadáváme?

BŘÍZA: Je. Víte, my máme ten problém, že se srovnáváme s Němci, kteří jsou v současnosti ve světě absolutní špičkou. Mysleli jsme si, že bude snadné dotáhnout se z padesátého místa na první, to ale nejde ani v maratonu. Mnozí lidé u nás také dělají tu základní chybu, že když se srovnávají se západním světem, sice si vynásobí kurzem eura tamní příjmy, ale jaksi si zapomenou vynásobit i tamní náklady. Kdyby tady chalupáři třeba zjistili, kolik by na Západě platili domovní daň, tak by si chalupu většina vůbec nemohla dovolit. Věřte mi, máme se tady dobře.

LIDOVÉ NOVINY: Kdybyste mohl na Češích změnit jednu věc, která by to byla?

BŘÍZA: Víte, to, že jsou Češi švejci, je někdy dobře. Někdy je to ale kontraproduktivní.

LIDOVÉ NOVINY: Co by měl mít podnikatel za vlastnosti a dovednosti, aby měl šanci na úspěch?

No, a ještě jedna důležitá věc platí: když nemáte posunutý práh psychické odolnosti, tak nemáte v podnikání šanci uspět. Podívejte se, já se nemůžu líbit všem dvěma a půl tisíce zaměstnancům, které mám v Česku. S tím se musím umět vyrovnat.

BŘÍZA: Dalo by se o tom mluvit hodiny, ale já jsem si odpověď na tuhle otázku už dávno shrnul do několika bodů. Zaprvé platí, že musíte mít genetické předpoklady. Z pokojového pinčla nikdy neuděláte vlčáka a naopak. K tomu ale musíte mít samozřejmě také vizi, za kterou půjdete. Musíte být schopný si při podnikání udělat syntézu a analýzu problémů a následně si také vyvodit nějaký závěr. Velmi podstatné je, abyste měl nějakou zpětnou vazbu. Někoho, kdo vás koriguje. No, a ještě jedna důležitá věc platí: když nemáte posunutý práh psychické odolnosti, tak nemáte v podnikání šanci uspět. Podívejte se, já se nemůžu líbit všem dvěma a půl tisíce zaměstnancům, které mám v Česku. S tím se musím umět vyrovnat.

LIDOVÉ NOVINY: Když jsme mluvili o té vizi, kterou musí každý podnikatel mít, jaká by měla být podle vás vize Česka? Co bychom měli dělat, aby se nám tu žilo lépe?

BŘÍZA: Zaprvé odstranit přebujelou byrokracii. Měli bychom si také říct, jak velkou část energie věnovat na rozvoj služeb, protože tady má naše země velký potenciál. A samozřejmě se věnovat školství, bez toho by to nešlo.

Vlastimil Bříza (71)

Po studiu inženýrství na Vysoké škole strojírenské nastoupil do závodu Koh-i-noor Hardtmuth, kde začal pracovat nejprve jako konstruktér, pak šéfkonstruktér, až se později dostal do vedení podniku nejdříve jako náměstek a od roku 1994 generální ředitel. V roce 2000 pak závod Koh-i-noor Hardtmuth od tehdejšího vlastníka Petra Kellnera odkoupil. Od té doby se mu podařilo vytvořit rozsáhlý holding, který se rozrostl i do oblasti strojírenství, zdravotnictví či energetiky. Společnost Koh-i-noor Vlastislava Břízy proslavily především její tužky a pastelky.

Počet příspěvků: 1, poslední 14.7.2018 10:33 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.