Baťovci měli tvrdý režim, ale ničeho nelitovali

Kniha Tomáš Baťa zblízka představuje soukromý život zakladatele slavné firmy. Její autor Pavel Hajný v rozhovoru mimo připomíná Baťovy výroky, které jsou stále aktuální.

Tomáš Baťa, jeho žena Marie a syn Tomík v roce 1928. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tomáš Baťa, jeho žena Marie a syn Tomík v roce 1928. | foto: Repro z knihy Marie Baťová
Tomáš Baťa, jeho žena Marie a syn Tomík v roce 1928. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Tomáš Baťa má mnohé co říci i dnešku. Pavel Hajný, kterému v nakladatelství Omega vyšla o tomto muži kniha, v rozhovoru například připomíná, že to byl s největší pravděpodobností právě Baťa, kdo jako první použil v souvislosti s bankami pojmu tunel. Mimochodem – psal se tehdy rok 1926.

ČESKÁ POZICE: Pro Tomáše Baťu je typická urputnost, právě díky ní zavedl nové pracovní postupy a vybudoval mezinárodní firmu. Proč myslíte, že se v početné rodině prosadil právě on?

HAJNÝ: Byl několikátou generací Baťů, která se věnovala ševcovině. Nešlo ale jen o samotné řemeslo, ale taky o tradici podnikání a tu v rodině drželi. Tomáš vynikal od malička samostatností, jen co se vyučil, požádal otce, aby mu vyplatil peníze z dědictví po matce. On to ale odmítl, a tak se Tomáš vypravil do Vídně. Brzy zjistil, že bez povolení tam obchodovat nesmí. Pro Tomáše to byla pořádná podnikatelská ťafka. Musel pro něj přijet otec, což bylo ponižující, ale zároveň si tím u něj konečně získal respekt.

ČESKÁ POZICE: V roce 1895 už Tomášova rodinná firma zaměstnávala padesát lidí, ale i tak se dostal mladý podnikatel do potíží. Proč?

Zakladatelé obuvnické firmy: Tomáš Baťa (uprostřed), jeho sestra Anna a bratr Antonín.

Zakladatelé obuvnické firmy: Tomáš Baťa (uprostřed), jeho sestra Anna a bratr Antonín.

HAJNÝ: Po dluzích, které nezpůsobil on, ale jeho bratr, nestíhal splácet půjčky a nutně potřeboval někoho, kdo by mu vedl účetnictví. Dostal doporučení na učitele Františka Štěpánka, který se stal nejen jeho zaměstnancem, ale také dobrým přítelem. Trávili spolu spoustu času, Štěpánek totiž chodil s Drahomírou Babičkovou a Tomáš s její sestrou Marií. Vše přirozeně spělo k tomu, že se oba páry brzy zasnoubí a vezmou, jenže v roce 1905 odjel Tomáš na svoji první cestu do Ameriky a bylo jasné, že veškerou energii vloží do budování firmy. Po návratu zjistil, že Marie onemocněla a nemůže mít děti, a tak se s ní rozešel... Vyvolalo to pořádný skandál, protože takovou ostudu si její rodina samozřejmě nenechala líbit. Tomáš Baťa jim musel vyplatit statisícové odškodnění, a navíc přišel o Štěpánka, který se logicky přiklonil na stranu Marie.

ČESKÁ POZICE: Zajímavá byla také epizoda s Tomášem G. Masarykem, kterého v roce 1907 Štěpánek pozval do Zlína. Co se tehdy stalo?

HAJNÝ: Masaryk se ve Zlíně zastavil v rámci volební kampaně do vídeňského parlamentu. Měl přednášku a jeden švec ho požádal, aby v parlamentu prosadil přísnější zdanění továrníků, kteří vlastní stroje. Masaryk mu řekl, že proti Baťovi a jeho strojům se mohou postavit zase jen stroji. Švec ho poslechl, spojil síly s ostatními obuvníky ve městě, založili družstvo a Baťa měl silného protivníka. Kromě problémů s konkurenty musel ale také řešit rozšíření své firmy, jenže neměl pozemky. Starostou Zlína byl tehdy zvolen Štěpánek a ten mu rozhodně nechtěl vyjít vstříc. Nakonec se Baťovi podařilo odkoupit většinu pozemků od místního barona Haupta. Mimo jiné i park se zámkem, který pak zpřístupnil lidem a věnoval městu.

ČESKÁ POZICE: Problémy naštěstí vyvážilo setkání s budoucí nevěstou, osmnáctiletou Marií Menčíkovou. Tentokrát už si dědice pojistil...

HAJNÝ: Jeho nastávající pocházela z rodiny vídeňských Čechů, její otec měl titul císařského rady. Marie byla absolventkou dívčí školy Vesna v Brně a možná ji čekalo, že se provdá za někoho z vídeňské šlechty. Pětatřicetiletý Baťa jí ale učaroval tím, jak si dokázal v životě poradit a jak směle šel za svými cíli. Chtěl hlavně vybudovat firmu, kterou jednou předá svým potomkům. V předmanželské smlouvě si proto vymínil, že Marie musí porodit dítě...

ČESKÁ POZICE: Novomanželka rychle zjistila, že život s Baťou nebude jednoduchý. Přísný režim panoval nejen doma, ale hlavně v jeho továrnách a ve školách. Jak vzpomínali pamětníci na tenhle dril?

Prezident Tomáš Gariggue Masaryk v roce 1928 navštívil Tomáše Baťu ve Zlíně.

Prezident Tomáš Gariggue Masaryk v roce 1928 navštívil Tomáše Baťu ve Zlíně.

HAJNÝ: Absolventi baťovských škol mi říkali: Ano, byl to tvrdý režim, ale nelitujeme. Vyprávěli, že přišli do Zlína, když jim bylo patnáct šestnáct. Baťovská škola je naučila nejen práci, ale také spoření. Museli si odkládat peníze z výplaty, ale nesměli přispívat domů. To zní dnes trochu divně, ale oni tehdy u Bati brali často víc nežli jejich rodiče. A Baťa chtěl, aby se naučili hospodařit a dokázali se postarat sami o sebe.

ČESKÁ POZICE: Přísností byl Baťa známý a jistě se to netýkalo jen učňů.

HAJNÝ: I v továrnách se musela dodržovat přísná pravidla. Například když se do módy dostaly bílé plátěnky a s bílým plátnem byl problém: jakkoliv Tomáš Baťa prosazoval na pracovišti čistotu, kdejaké smítko prachu, natož stopa lepidla představovaly nepřekonatelnou překážku. Překonatelná u Baťů byla jako vždy takto: před dílnou se dělníci zuli a použili bělostné cvičky, na sebe pak bílou zástěru k použití jen na jeden den. A s první skvrnou si ji museli převléci i během směny. Na krku měl každý na šňůrce čistý rýžový kartáč na smetení každého smítka. Na hlavě samozřejmě bílou čepici.

ČESKÁ POZICE: V knize uvádíte řadu výroků Tomáše Bati, jejichž platnost jakoby přetrvávala až do dneška. Který byste považoval za nejsoučasnější?

HAJNÝ: Určitě ten o krizi způsobené mravní bídou politiků a podnikatelů. Však je dnes hodně rozšířen a lidé si jej posílají i po internetu. Uvedu ale jiný, taky z předválečné doby, který ale zní jako kdyby jej Tomáš pronesl dnes: „Vláda rozhodla o finanční sanaci řady bank. Mravní sanace se však scvrkla jen na to, že vedoucí lidé v nich musí vrátit tantiémy za poslední dva roky. Nic o tom, budou-li ponecháni na svých místech a budou-li postaveni před soud. Jednu a půl miliardy veřejných peněz tak rozděluje vláda v bankách mužům, z nichž velká většina neuměla sama hospodařit ani se svým jměním a prohospodařila víc, nežli kolik jím bylo svěřeno.“

Mimochodem – v souvislosti s bankami vyslovil Tomáš už roku 1926 pojem tunel a byl tak podle všeho prvním, kdo je takto použil. A my mu i po tolika letech tak dobře rozumíme...

ČESKÁ POZICE: Osudům baťovské dynastie se věnujete patnáct let. Co vás k jeho rodině přivedlo?

HAJNÝ: Doma jsme měli za minulého režimu dvě řady knih, vepředu ti Jiráskové a Třebízští, vzadu Beneš nebo Čapkovy hovory s TGM. Jednou jsem tam našel knihu Čechoslováci na březích Gangu, kterou napsal nějaký Jan Baroš. Moje maminka se jmenovala za svobodna Barošová, tak jsem se vyptával a zjistil, že hned dva moji strýcové, Jan a Josef, pracovali pro Baťu. Jan odletěl v roce 1934 do Batanagaru, kde vydával baťovské noviny, Josef zůstal v Československu a dělal pro Baťu tady. V Praze třeba dělal finančního ředitele baťovských ateliérů.

ČESKÁ POZICE: Kde jste vyhledával informace o Tomášově soukromí?

Portrét Tomáše Bati.

Portrét Tomáše Bati.

HAJNÝ: Procházel jsem dobový tisk, celá léta jsem nahrával vzpomínky pamětníků. Spoustu materiálů jsem našel díky Zdenku Pokludovi, který se Baťům věnuje ještě mnohem déle. Hodně mi pomohla Nadace Tomáše Bati, která má řadu dokumentů z rodinné sbírky. S pomocí Tomáše Bati jsem také navštívil někdejší baťovce v Kanadě, v Jižní Africe nebo v Brazílii.

ČESKÁ POZICE: Pokračujete v pátrání dál?

HAJNÝ: Před patnácti lety jsem založil a dodnes spravuji webový portál www.BataStory.net, vydal jsem knihu o Tomášově manželce Marii Baťové, první dámě Zlína. Ta už je rozebraná ale chystá se dotisk. Knih o baťovcích nebude nikdy dost, tím spíše, že ta zřejmě nejúplnější, kterou napsal Antonín Cekota, vydaná ještě u Škvoreckých, upadla skoro v zapomnění.

Tomáš Baťa - zakladatel firmy

Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně. V roce 1894 založil se sourozenci, Annou a Antonínem, obuvnickou firmu v rodném městě. V roce 1905 se Baťa vypravil na první cestu do Ameriky. Když mu bylo šestatřicet let oženil se s Marií Menčíkovou, v roce 1914 se jim narodil syn Tomáš. Od roku 1923 byl Baťa starostou Zlína. Ve své prosperující firmě založil zdravotní a sociální oddělení, rozvíjel železniční a leteckou dopravu. Od roku 1925 fungova Baťova škola práce pro mladé muže, později i mladé ženy. Baťa vybudoval pobočky své firmy u nás i v zahraničí, například v Německu, Polsku, Jugoslávii a Francii. 12. července 1932 Tomáš Baťa zemřel při letecké havárii v dnešních Otrokovicích.

O. Veverka Tomáš Baťa Pěkný rozhovor. Díky. 5:43 26.1.2016

Počet příspěvků: 1, poslední 26.1.2016 05:43 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.