Až se na konci uhelného tunelu objeví světlo…

Podpora vlády a Parlamentu čistým domácím obnovitelným zdrojům rozhýbe využívání levnějších a udržitelných zdrojů energie a předá podstatnou část výroby elektrárenských firem obcím, malým podnikům, zemědělcům a občanům.

Těžba hnědého uhlí (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Těžba hnědého uhlí (ilustrační foto) | foto: Shutterstock
Těžba hnědého uhlí (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Švýcarský soud na konci prosince vynesl rozsudek, který přiblížil řešení jedné z největších loupeží polistopadové české historie. Švýcarský Nejvyšší soud odmítl odvolání obžalovaných bývalých manažerů Mostecké uhelné společnosti (MUS) a přiznal českému státu právo usilovat o náhradu škody, kterou mu způsobili odcizením lukrativní těžební firmy. Kauza MUS je však jen součástí propletence zákonných i nezákonných způsobů okrádání státu a lidí uhelným byznysem.

Pavel Tykač pokračuje tam, kde skončil ve Švýcarsku odsouzený Antonín Koláček. Koupil ukradenou MUS, vyhodil většinu horníků a díky směšně nízkým poplatkům z vytěženého hnědého uhlí, které je státním majetkem, vytahal z nástupnických společností MUS do mateřské firmy v kyperském daňovém ráji desítky miliard korun. Nehorázné oškubávání státu lze přirovnat k situaci, kdy si koupíte kradené policejní auto, se zapnutým houkačkami se projíždíte městem a policie vám ještě proplácí benzín.

Úhrada škod

Před dvěma lety tehdejší ministr financí Andrej Babiš navrhoval zvýšit poplatky uhlobaronům na desetinásobek. Zasáhl však ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) a výsledkem bylo jen kosmetické zvýšení o tři procenta tržní ceny uhlí. Poslanci pak navíc odhlasovali pětileté moratorium na další zvyšování poplatků. Tím však uhelné dojení státu a občanů nekončí.

Spalování uhlí, respektive unikající zplodiny, působí ekonomické škody vyšší nemocností, poškozováním vegetace, například stromů v lese či zemědělských plodin, budov či techniky. Tyto škody však neuhradí producenti ani spotřebitelé uhlí, ale stát, zemědělci, podnikatelé a my všichni.

Peníze unikají ve velkém i poté, co uhlí odjede dopravníkem z velkolomu. Spalování uhlí, respektive unikající zplodiny, působí ekonomické škody vyšší nemocností, poškozováním vegetace, například stromů v lese či zemědělských plodin, budov či techniky. Tyto škody však neuhradí producenti ani spotřebitelé uhlí, ale stát, zemědělci, podnikatelé a my všichni.

Například jen uhelná elektrárna ČEZ Počerady způsobuje svým znečištěním škody za tři miliardy ročně a státu odvede pouze 24 milionů. Náklady tedy z více než 99 procent dotují občané. Stát si jako většinový vlastník ČEZ přijde na daně a dividendu, ale i ty dohromady pokrývají škody jen z devíti procent.

Pan Novák s uhelným kotlem neplatí za škody vůbec nic, astma jeho sousedů není jeho starost. A až tříděné uhlí pro domácnosti (pro uhlobarony nedůležitá součást byznysu) nebude, vymrzlá chalupa bude problémem jen pana Nováka, který kvůli pokřivenému trhu neměl motivaci vymanit se včas ze závislosti na uhlí.

Žádné výjimky

Uhelný byznys požívá většinu nepřímých (zato tučných) dotací, které státy obratem vyrovnávají nižšími, a díky technologickému pokroku stále se snižujícími dotacemi na obnovitelné zdroje. Globální srovnání ukazuje, že průměrné náklady na výrobu elektřiny z uhlí se pohybují okolo 100 dolarů na megawatthodinu, zatímco větrná energetika dokáže totéž za 45 dolarů, nejlevněji ze všech zdrojů. U nás má (nepřímou) finanční podporu jen uhlí, a perspektivní odvětví čisté a mnohem levnější obnovitelné energie se nehýbe z místa.

Je třeba postupně zvyšovat daň z domácího topení fosilními palivy a výnosy použít na přechod k nefosilnímu vytápění. Vláda nesmí připustit výjimky z nových evropských limitů znečišťování ovzduší uhelnými elektrárnami, jež jsou méně přísné než v Číně.

Tento problém nevyřeší švýcarský soud, ale naši politici. ANO slíbilo ve svém volebním programu zvýšit poplatky z vytěženého uhlí. Mělo by tedy navrhnout novelu horního zákona, jež zruší moratorium na zvyšování poplatků, a nařízení vlády, jímž je zvýší. Pro se vyslovili Piráti. Lidovci a TOP 09 navrhovali zvýšit poplatky z vytěžených nerostů už dříve.

Zároveň je třeba postupně zvyšovat daň z domácího topení fosilními palivy a výnosy použít na přechod k nefosilnímu vytápění. Vláda nesmí připustit výjimky z nových evropských limitů znečišťování ovzduší uhelnými elektrárnami, jež jsou méně přísné než v Číně. Opravdové světlo na konci uhelného tunelu však uvidíme, až vláda a Parlament zavedou rozumnou podporu čistým, domácím obnovitelným zdrojům.

To přinese velký a mnohonásobný efekt – rozhýbe využívání levnějších a udržitelných zdrojů energie a předá podstatnou část výroby z velkých elektrárenských firem obcím, malým podnikům, zemědělcům a občanům. Touto cestou se vydávají nejen nejvyspělejší státy světa, ale i velké rozvíjející se ekonomiky.