Až saúdskoarabská ropná společnost Aramco vstoupí na burzu…

V roce 2018 měla státní ropná společnost Aramco, jež v době vzniku Saúdské Arábie tvořila jeden z pilířů nového státu, na burzu. Odprodej její části měl přinést zisk, ale především demonstrovat odhodlání korunního prince Muhammada bin Salmána zavést dynamičtější ekonomiku. Vstup Aramca na burzu se však posunul nejdříve na rok 2021.

Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a trh s ropou. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a trh s ropou. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a trh s ropou.

Na začátku ledna 2016 se tehdy ještě nástupce saúdského korunního prince Muhammad bin Salmán svěřil britskému týdeníku The Economist: „Osobně jsem z tohoto kroku nadšený. Jsem přesvědčený, že je to v zájmu saúdskoarabského trhu a Aramca.“ Řeč nebyla o ničem menším než o vstupu pravděpodobně nejdražší společnosti světa na burzu. Saúdská Arábie se v té době potýkala se škodami jejich ekonomice, jež napáchal propad cen ropy – cena za barel se pohybovala pod 35 dolary proti dnešním zhruba 60 (ještě v říjnu to bylo přes 80 dolarů za barel, nemluvě o téměř 150 v roce 2008).

V květnu 2016 vystoupil Muhammad bin Salmán, přezdívaný MbS, s ambiciózní Vizí 2030. Stále z postu ministra zahraničí a nástupce korunního prince hovořil o řadě líbivých sociálních reforem (ženy za volant, do práce i na fotbalové stadiony, všichni do kina a do restaurací hudba…) a spolu s nimi o nezbytnosti eliminace absolutní ekonomické závislosti Saúdské Arábie na ropném průmyslu.

A také o reformách, jež nebudou zdaleka tak populární – že je nutné postupně snížit státní dotace elektřiny, vody a bydlení, že bude spotřební zboží podléhat pětiprocentní DPH a zhruba 20 státních firem včetně národních aerolinek a telekomunikační společnosti projdou kompletní nebo alespoň částečnou privatizací. A že v roce 2018 vstoupí státní ropná společnost Aramco, jež v době vzniku Saúdské Arábie platila s wahhábovským islámem za pilíř nového státu, na burzu.

Nejspíš nejdražší podnik na světě

Odprodej části saúdskoarabského technokratického pokladu měl přinést finanční zisk, ale především jasně demonstrovat odhodlání MbS zavést v zemi dynamičtější ekonomiku, jež bude podstatně nezávislejší na byrokracii a dokáže lépe ustát kolísání cen ropy. Na otázku, zda v zemi proběhne „thatcherovská revoluce“, tehdy Muhammad bin Salmán odpověděl: „Beze všech pochybností.“

Saúdskoarabští představitelé rádi hovoří o obrovské hodnotě Aramca. Létají při tom cifry okolo dvou bilionů dolarů. To by ze společnosti činilo nejspíš nejdražší podnik na světě (Apple s Amazonem se pohybují kolem jednoho bilionu). Je ovšem třeba říct, že jde o společnost extrémně tajnůstkářskou, která nezveřejňuje žádné informace o svých výnosech a poskytuje jen velice omezené informace o zásobách ropy a zemního plynu, kterými disponuje.

Saúdskoarabští představitelé rádi hovoří o obrovské hodnotě Aramca. Létají při tom cifry okolo dvou bilionů dolarů. To by ze společnosti činilo nejspíš nejdražší podnik na světě (Apple s Amazonem se pohybují kolem jednoho bilionu). Je ovšem třeba říct, že jde o společnost extrémně tajnůstkářskou, která nezveřejňuje žádné informace o svých výnosech a poskytuje jen velice omezené informace o zásobách ropy a zemního plynu, kterými disponuje.

Podle toho, co víme, by mělo mít Aramco k dispozici desetkrát vyšší zásoby ropy a zemního plynu než největší soukromá ropná společnost světa ExxonMobil – 261 miliard barelů. To už je slušná zásoba a není divu, že se světové burzy po oznámení, že by zpočátku mělo být obchodovatelných pět procent akcií s tím, že později se jejich počet navýší, mohly strhat, aby to byly právě ony, které si saúdský královský rod pro svůj vstup na trh vybere.

Jako hlavní uchazeči se jevily burzy v New Yorku, Londýně a Hongkongu, přičemž MbS opakovaně vyjadřoval svou náklonnost právě newyorské burze. Saúdská Arábie údajně doufala, že by na primárním úpisu akcií vydělala alespoň sto miliard dolarů.

Nákup podílu v Sabicu

Za bezmála tři roky od prvního oznámení tohoto záměru se ale mnohé změnilo. Z nástupce korunního prince se k překvapení valné většiny veřejnosti stal v červnu 2017 nový korunní princ, který neváhal podniknout dost razantní čistky v řadách vlastní, notně rozvětvené a značně movité rodiny. Následně přitáhl MbS pozornost veřejnosti reformami, jež na první pohled vypadají nesmírně progresivně a na druhý ryze pragmaticky a v podstatě nevyhnutelně. Mladý princ začal být veleben jako ten, kdo do zkostnatělého království přinese svěží vítr.

Ještě zkraje roku 2018 tvrdil výkonný ředitel Aramca Amín Hasan an-Násir americké CNBC, že společnost je připravena ve druhé polovině roku vstoupit na burzu a čeká se jen na rozhodnutí vlády, na kterou to bude. Termín IPO se ale pořád odkládal, až se nakonec v červenci objevily první zprávy, že Aramco místo vstupu na burzu koupí podíl v Sabicu (Saudi Basic Industries).

Jenže MbS není kouzelný princ na bílém koni a po vraždě novináře Chášukdžího ztuhl úsměv na rtech nejednomu fanouškovi. Saúdské Arábii se ve spolupráci s kolegy z OPEC a Ruskem podařilo od ledna 2016, kdy padla první zmínka o vstupu Aramca na burzu, dostat cenu ropy do přijatelnějších výšin. Zároveň však boom americké břidlicové ropy odhalil chronické slabiny OPEC a ukázalo se, jak úmorný úkol je pro Saúdskou Arábii neustále korigovat ropný trh. Ten je dnes mnohem soutěživější a tradiční těžařské země si začínají intenzivně uvědomovat, že jednou ropa dojde.

To byl koneckonců také hlavní důvod, proč začali Saúdové uvažovat o prodeji alespoň části Aramca. Ještě zkraje roku 2018 tvrdil výkonný ředitel Aramca Amín Hasan an-Násir americké CNBC, že společnost je připravena ve druhé polovině roku vstoupit na burzu a čeká se jen na rozhodnutí vlády, na kterou to bude. Termín IPO se ale pořád odkládal, až se nakonec v červenci objevily první zprávy, že Aramco místo vstupu na burzu koupí podíl v Sabicu (Saudi Basic Industries). Vstup Aramca na burzu, jenž měl být ústředním symbolem nového směřování země, se tak posunul nejdříve na rok 2021.

Postoj monarchie

Z pohledu bankéřů by byl takový obchod dokonalou záležitostí. Nebyly by žádné potíže s logistikou, protože obě společnosti fungují na stejném místě a z velké části se překrývají i špičky v jejich vedení. Sabic sice na rozdíl od Aramca nevlastní stát, nicméně 70 procent společnosti patří Saúdskoarabskému veřejnému investičnímu fondu (PIF), což je ovšem, stručně řečeno, stát – a právě do něj měla putovat finanční injekce z původně avizovaného primárního úpisu akcií Aramca.

Zbývajících 30 procent Sabicu je obchodovatelných a tržní hodnota 104 miliardy dolarů z něj činí největší saúdskoarabskou akciovou společnost. Jakýkoliv nákup by se ale týkal pouze té části Sabicu, kterou vlastní PIF, nikoli té, jež je obchodovatelná na Tadawulu, saúdskoarabské burze. Takový obchod by Rijádu umožnil velice efektivně převádět finance z jedné kapsy do druhé. Tolik k odvážným krokům, které MbS v saúdskoarabské ekonomice ve Vizi 2030 proklamoval.

Postoj ropné monarchie shrnul už její zakladatel, král Abdalazíz, když prohlásil: „Co je dobré pro Aramco, je dobré i pro Saúdskou Arábii, a co je dobré pro Saúdskou Arábii, je dobré i pro Aramco.“ A slibem, jak známo, nezarmoutíš, obzvlášť, je-li návnada šťavnatější než největší technologičtí giganti současnosti.

Z pohledu Aramca je mnohem lákavější dostat pod kontrolu petrochemické operace Sabicu s jejich výnosy než podstupovat martyrium privatizace. Pokud by navíc Aramco nakonec Sabic skutečně vlastnilo, mohlo by potenciálně prodávat podíly v podstatně větším a hodnotnějším zpracovatelském průmyslu. V současnosti by tento obchod nicméně znamenal především ještě hlubší zakotvení Aramca ve struktuře státu, tedy přesný opak záměrů, jež v posledních letech tamější vláda navenek prezentovala.

Tím se nijak nevylučuje, že v budoucnu Aramco na burzu přece jen vstoupí. „Vláda nadále počítá se vstupem Aramca na burzu, ale až uzná podmínky za nejvhodnější,“ komentoval v létě pro agenturu Reuters rozhodnutí o pozdržení IPO saúdskoarabský ministr energetiky Chálid al-Falíh. A tím se vracíme na začátek.

Postoj ropné monarchie shrnul už její zakladatel, král Abdalazíz, když prohlásil: „Co je dobré pro Aramco, je dobré i pro Saúdskou Arábii, a co je dobré pro Saúdskou Arábii, je dobré i pro Aramco.“ A slibem, jak známo, nezarmoutíš, obzvlášť, je-li návnada šťavnatější než největší technologičtí giganti současnosti.

Ropná symbióza

  • Aramco neboli Arab-American Company vzniklo v roce 1933, tehdy ještě pod názvem California-Arabian Standard Oil Company (CASOC). Zakladatel Saúdské Arábie, král Abdalazíz, tehdy ve snaze sanovat válkou vypleněnou státní pokladnu podepsal smlouvu s americkou společností Standard Oil of California (SOCAL), jíž za 50 tisíc liber a roční poplatek v hodnotě pět tisíc liber udělil koncesi na těžbu ropy na území o rozloze přes 900 tisíc kilometrů čtverečných. Každá vytěžená tuna ropy vyšla tehdy SOCAL na čtyři šilinky.
  • Právě tato smlouva otevřela dveře pro pronikání amerického kapitálu do Saúdské Arábie a stojí u zrodu těsného vztahu mezi oběma zeměmi, jenž trvá dodnes. Ropné odvětví bylo tehdy jen formální součástí národního hospodářství a ve skutečnosti se vyvíjelo samostatně a v izolaci od zbytku země. Těžba ropy se opírala o dovezené technologie a zahraniční odborníky a orientovala se na export.
  • V roce 1944 si společnost změnila jméno na Aramco. Do konce padesátých let ropný průmysl rostl a příjmy z něj se mohutně násobily – v roce 1945 bylo vytěženo 2,8 milionu tun ropy, v roce 1958 už to bylo téměř 50 milionů tun, tedy 17krát více. Byla objevena řada nových ložisek a rafinerie v přístavu Rás Tannúra se stala jednou z největších na světě. Sociálně ekonomické a politické struktury se v zemi ale nezměnily v podstatě vůbec. Místní pracovali za směšné platy a těžební náklady byly v porovnání s těmi v USA podstatně nižší.
  • Vytěžit tunu ropy v tehdejší Saúdské Arábii stálo zhruba 1,7 dolaru, zatímco v USA 18 dolarů. V roce 1950 byla královskými dekrety zavedena daň z příjmů na zisky zahraničních společností. Aramco protestovalo, a nakonec přistoupilo na dělení zisku 50 na 50. Se souhlasem USA převedlo fiskální sídlo do Rijádu a daně, které teď platilo v Saúdské Arábii, přestalo platit v USA. Saúdské vládě tak v tomtéž roce vyskočily příjmy ze 40 na 112 milionů dolarů.
  • V padesátých letech se začínaly ozývat hlasy, jež požadovaly postupné eliminování jednostranné závislosti na USA posílením saúdské účasti na řízení společnosti. Saúdové chtěli víc domácích zaměstnanců ve vedoucích postech a transformaci ve společnost, jež by nesloužila výhradně zájmům Američanů. V roce 1960 se stala Saúdská Arábie jednou ze zakládajících zemí organizace OPEC a po jednání v březnu v roce 1963 přiměla tamní vláda Aramco vzdát se původní koncese na většinu území, kde ropu netěžilo, a souhlasit s vyšším zdaněním zisku.
  • Ropná krize v sedmdesátých letech umožnila rozsáhlé přesuny v rozdělování světového bohatství ve prospěch některých producentských zemí. Saúdská Arábie zbohatla. Příjmy z ropy vzrostly z necelých tří miliard dolarů v roce 1972 na 113 miliard v roce 1981 a Saúdská Arábie se začala aktivně zapojovat do mezinárodní politiky. Cíle ropné politiky měly jen málo společného s hospodářskými zájmy země. Odrážely především ambice saúdské režimu, jenž toužil po mocenském postavení nejen na arabské, ale na mezinárodní scéně vůbec.
  • V roce 1973 byl oznámen záměr postupně převzít majetek společnosti Aramco státem. V tomto roce vlastnila Saúdská Arábie 25 procent, o rok později 60 procent a za dva roky přešla společnost kompletně do saúdských rukou. V roce 2005 vyhlásily Financial Times Aramco největší světovou společností a její tržní kapitalizace byla odhadnuta na 781 miliard dolarů. Dnes se odhady hodnoty Aramca pohybují mezi jedním a dvěma biliony dolarů.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.

Autor

Jitka Jeníková

Další autorovy články