Až nastane konec eurozóny...

Zdá se, že vrcholní představitelé Německa, Nizozemska a Lucemburska informačně připravují veřejnost na měnovou reformu – návrat k bývalým národním měnám.

Pavel Fabini 6.2.2016
Krize eurozóny | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Krize eurozóny | foto: Shutterstock
Krize eurozóny | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Eurozóna v dnešní podobě by mohla skončit návratem Německa k marce nebo vystoupením Řecka z Evropské měnové unie. Vzhledem k tomu, že Řekové z eurozóny vystoupit nechtějí, Německo zřejmě vytvoří se zeměmi Beneluxu – Nizozemskem, Belgií, Lucemburskem – a Rakouskem měnovou unii, takzvané severní euro, a uskuteční měnovou reformu.

Hlavním předpokladem úspěšné měnové reformy (výměny starých peněz za nové) je její absolutní utajení před odbornou i laickou veřejností, a to až do dne jejího vyhlášení. V roce 1953 se ji v tehdejším komunistickém Československu utajit nepodařilo.

Případ Československa

Informace o podmínkách devalvace a panika mezi obyvatelstvem se šířily jako požár, jejž den před měnovou reformou musel hasit v rozhlasovém projevu prezident Antonín Zápotocký. Ujistil veřejnost, že následující den měnová reforma nebude. Ale byla. Kdo měl den před ní naspořeno deset tisíc korun, následující den mu z nich zůstalo jen dvě stě.

Pokud by prezident Antonín Zápotocký v roce 1953 týden před měnovou reformu sdělil národu, že se budou vyměňovat staré peníze za nové v poměru 1 ku 50, propukl by chaos

Je-li v sázce ekonomická stabilita státu, politici musejí lhát. Pokud by prezident Zápotocký týden před měnovou reformu sdělil národu, že se budou vyměňovat staré peníze za nové v poměru 1 ku 50, propukl by chaos. Lidé by vzali banky útokem a poté i obchody, aby za budoucí bezcenné papírky nakoupili věci potřebné k přežití, jež se časem znehodnotí – například chléb, vejce či benzin –, i to, co zkáze nepodléhá a uchová si kupní sílu delší dobu, kupříkladu nemovitosti, zlato, stříbro či umělecké sbírky.

Obchodníci by okamžitě zvýšili ceny o stovky až tisíce procent. Pokud by zvýšení cen bylo úředně zakázáno, obchodníci by stáhli zboží z prodejních pultů. V obou případech by byly prázdné obchody a okamžitě by se zastavil ekonomický chod státu. V důsledku pouličních nepokojů by nebylo možné zajistit bezpečnost – nastalo by rabování a ničení majetku. Ústavní činitelé musejí myslet dopředu a zajistit, aby takové události nenastaly, třeba milosrdnou lží.

Měnová reforma v roce 1993 (oddělení české koruny od Československé) byla utajena mnohem lépe. Oficiální dokument o zahájení její přípravy, do kterého jsem nahlédl, byl datován rokem 1991. Ke spolupráci na měnové reformě jsem byl přizván přibližně pět měsíců před jejím provedením. Její vyhlášení 15. ledna 1993 k 1. únoru téhož roku veřejnost naprosto překvapilo.

Jen několik osobností

Případná měnová reforma by zůstala v eurozóně až do dne jejího vyhlášení utajená. Její ekonomické následky by totiž byly o několik řádů vyšší než měnové reformy na území České a Slovenské republiky. O takové reformě rozhoduje v zemi vždy několik vrcholných osobností kompetentních v měnových záležitostech – pět až sedm, přičemž mezi nimi nemusejí být všichni ústavní představitelé, například prezidenta či předsedy parlamentu.

O měnové reformě rozhoduje v zemi vždy několik vrcholných osobností kompetentních v měnových záležitostech – pět až sedm, přičemž mezi nimi nemusejí být všichni ústavní představitelé

Poté se v rámci přípravy na mimořádné situace vypracuje plán technického zabezpečení, například softwaru, vytištění nové měny, doplňkových legislativních a organizačních opatření, jako je uzavření hranic, vypnutí bankomatů a pozastavení elektronického platebního styku. Legislativní „pokrytí“ bývá předem obsaženo v zákonech o mimořádných situacích ve formě pravomocí pro dané osoby. Pak stačí jen „zmáčknout tlačítko“ – provést politické rozhodnutí a oznámit ho veřejnosti.

Organizačně lze hlavní část měnové reformy uskutečnit během několika dní, například o prodloužených víkendech – sobota, neděle, státní svátek. Pokud se týká zemí eurozóny, odehrává se příprava na národní úrovni samostatně. Politické rozhodnutí se uskuteční při osobním setkání představitelů států.

Návrat k marce

Německo se rozhodlo technicky připravit na vystoupení z eurozóny zřejmě již po pádu americké investiční banky Lehman Brothers na podzim 2008. A na jaře 2010 byla tato „technická“ příprava na měnovou reformu v plném proudu. Byly otevřeny dvě nové státní tiskárny cenin, kapacita pro tisk peněz se více než ztrojnásobila a také výroba papíru k tisku bankovek a kovových ochranných proužků na ně.

Více než polovina Němců požaduje návrat k ní a jejich počet roste. Od roku 2012 se čeká jen na záminku pro nepříjemné politické rozhodnutí.

Od roku 2010 se v Německu odehrává informační příprava veřejného mínění na měnovou reformu. Účtenky v německých obchodech a restauracích uváděly do konce roku 2009 pouze údaj v eurech, od února do dubna 2010 se však na nich začal objevovat i přepočet na marku. Více než polovina Němců požaduje návrat k ní a jejich počet roste.

Od roku 2012 se čeká jen na záminku pro nepříjemné politické rozhodnutí. Ekonomický efekt z eura a eurozóny byl totiž zatím pro Německo, Nizozemsko, Rakousko, Belgii a Lucembursko velmi výhodný. Situace finanční sféry eurozóny je však alarmující, například evropská legislativa umožňující konfiskaci vkladů v bankách platná od letošního 1. ledna.

Proto je třeba mít plán pro vznik alternativní měnové zóny, jež je od roku 2010 označována „severní euro(zóna)“. Již 3. května 2010 prohlásil tehdejší český prezident Václav Klaus pro týdeník Euro, že by souhlasil se vstupem Česka do optimální měnové zóny – Německo, Rakousko, Nizozemsko.

Přerozdělování migrantů

Již jsem uvedl, že podmínkou měnové reformy je uzavření hranic a dočasné přerušení elektronického platebního styku. Aby bylo uzavření hranic legální, musí být nejdříve připraven plán na uzavření hranic budoucí „severní euro(zóny)“, tedy „malého Schengenu“ – Německo, Nizozemsko, Rakousko, Belgii a Lucembursko.

Přijetí dalších členů do „severní euro(zóny)“ bude nově spojované se schválením mechanismu pro přerozdělování migrantů v rámci „malého Schengenu“

Mediálně jej politici těchto zemí zdůvodňují odporem států Visegrádské čtyřky – Česko, Maďarsko, Polsko, Slovensko – přijímat migranty. Proč je však z „malého Schengenu“ vyňata Francie, Itálie, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Finsko a Slovinsko, které odpor proti migrantům oficiálně neprojevují? Odpověď je jednoduchá: nejde o migranty, ale o měnovou zónu. A do ní státy jižní Evropy ekonomicky „nepasují“, navíc nejsou schopné zabránit přílivu migrantů.

Slovinsko sice postavilo plot, ale do eurozóny se dostalo díky zfalšovaným údajům. Ve Francii se zase schyluje k vítězství pravicových i levicových stran odmítajících současnou politiku Evropské komise v oblasti měnové, hospodářské, zahraničně-politické, kulturní i imigrační politiky.

Přijetí České republiky, Dánska a Finska do „malého Schengenu“ je „plánované“ až ve druhé fázi. Není třeba být jasnovidcem pro tvrzení, že přijetí dalších členů do „severní euro(zóny)“ bude nově spojované se schválením mechanismu pro přerozdělování migrantů v rámci „malého Schengenu“.

Výstup z eurozóny

Státy „malého Schengenu“ mají vysoký podíl zlata ve svých devizových rezervách – Německo 67,7, Nizozemsko 56,5, Rakousko 43,5, Belgie 33,9 a Lucembursko 10,5 procenta –, přičemž shodou okolností se právě ony v uplynulých letech rozhodly repatriovat zlato ze zahraničních do domácích depozitářů a jde o úspěšné, exportně orientované země. Z tohoto důvodu nemusí být jejich měna krytá zlatem.

Předseda eurozóny a nizozemský ministr financí Jeroen Dijsselbloem v rozhovoru pro německou televizi RTL v listopadu 2014 přiznal, že jeho vláda se připravuje na výstup z eurozóny

Devizové rezervy ve zlatě by měly sloužit jako pojistka pro případ náhlého kolapsu exportu. Pokud by například zkolaboval německý export do USA nebo Číny, tvrdě to zasáhne i český export do Německa. Z tohoto hlediska se jeví podíl zlata na devizových rezervách českého státu nízký. Podle nejnovějších údajů World Gold Council se Česká republika dělí o jedno z posledních míst na světě s Republikou Trinidad a Tobago.

Vrcholní představitelé Německa, Nizozemska a Lucemburska informačně připravují veřejnost na budoucí události, o nichž je zřejmě již rozhodnuto. Předseda eurozóny a nizozemský ministr financí Jeroen Dijsselbloem v rozhovoru pro německou televizi RTL v listopadu 2014 přiznal, že jeho vláda se připravuje na výstup z eurozóny: „Plán z léta 2012 obsahoval jako krajní možnost i návrat ke guldenu jako národní měně.“

A ocenil, že plán zůstal veřejnosti utajen, jinak by vznikla na finančních trzích panika. Pokud je to natolik tajné, proč to prozradil? Aby si veřejnost postupně zvykala, že zhroucení eurozóny není nemožné, a vláda i centrální banka se tím zabývají.

Uzavření hranic

Rok poté – 25. listopadu 2015 – lucemburský předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker přitvrdil: „Jednotná měna nedává smysl, pokud padne Schengen.“ A „schengenský systém je částečně v kómatu“. Připravuje nás tedy na to, že eurozóna skončí, protože zkolabuje Schengen. A ten zkolabuje, pokud budou Evropané chránit své hranice před migranty.

Německá kancléřka Angela Merkelová letos 11. ledna v Mohuči prohlásila, že uzavření hranic v rámci Schengenu znamená konec eura

Je zřejmé, že krach eura se rovná tomu, že státy budou chránit své hranice před migranty. Aspoň však budeme mít dost času se na rozpad eurozóny připravit. Nejdříve totiž musí právně skončit Schengen, tentýž den vznikne „malý Schengen“ a až poté zkrachuje eurozóna.

Kvůli správnému Junckerovu pochopení německá kancléřka Angela Merkelová letos 11. ledna v Mohuči prohlásila, že uzavření hranic v rámci Schengenu znamená konec eura. Vše pak dovršilněmecký ministr financí Wolfgang Schaube 15. ledna 2016: konec eurozóny může nastat během několika dnů.

Počet příspěvků: 14, poslední 10.2.2016 02:48 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.