Až 80 procent českých látek končí v západní Evropě

Oděvní průmysl by zachránilo, kdyby spotřebitelé přestali preferovat ceny a byli ochotni zaplatit za kvalitu.

Oděvní firma Kama. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Oděvní firma Kama. | foto:  Michal Šula, MAFRA
Oděvní firma Kama. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

České firmy oblékají spotřebitele v západní Evropě, skříň českého zákazníka je ale zaplněna dovozem z Číny. Přestože jsou tuzemští producenti oděvních látek světovou špičkou, až 80 procent českých látek končí v zahraničí. Příkladem je brněnská továrna Nová Mosilana. Hlavním odběratelem jejích vlněných látek jsou především italské oděvní domy Versace, Armani, ale i německá značka Hugo Boss.

Návrhářka Klára Nademlýnská sice odebírá látky pro svůj ateliér ze dvou českých textilek, lněné materiály však nakupuje ve Velké Británii. „Je velká škoda, že spousta textilek u nás skončila,“ říká a naráží tak na fakt, že české oděvní firmy podlehly nepřekonatelné cenové konkurenci čínských výrobců a nadnárodních módních řetězců. Tržby českých výrobců srazila čínská konkurence až o třetinu.

Tržby a průměrná hrubá mzda

Textilní průmysl byl jedním z prvních odvětví, která se dokázala vymanit z krize. Nebylo to však zadarmo. „Celé odvětví prošlo velkou vnitřní proměnou. Část výrobců se přeorientovala na technické textilie, kde je velmi silná poptávka a především široké možnosti inovací,“ upozorňuje Jiří Česal z Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu (ATOK) na silné české lídry věnující se výrobě textilií určených pro stavebnictví, umělých trávníků, umělých chlopní pro zdravotnictví nebo textilií určených pro výrobu dámských hygienických potřeb nebo dětských plenek.

Tržby v oděvním odvětví loni dosáhly 7,3 miliardy korun. V porovnání s předchozím rokem jde o nárůst o 6,3 procenta. Průměrná hrubá mzda v českém textilním průmyslu činila v loňském roce 22 195 korun, v oděvním 16 116 korun.

Návrhářka Klára Nademlýnská tvoří dámské kolekce dvakrát do roka. Pro svůj ateliér odebírá látky ze dvou českých textilek – Milety a Velvety, které každoročně vystavují na mezinárodním veletrhu látek v Paříži. „Výrobci nemohli ani uvěřit, že já jako česká návrhářka musím pro len k nim, když Česko bylo kdysi lnářskou velmocí,“ kroutí hlavou Nademlýnská.

Jako příklad českých oděvních značek, které šikovně uchopily obchodní strategii, udává ATOK výrobce pánských formálních oděvů firmu Blažek a značku klobouků Tonak, které patří mezi největší oděvní podniky v Česku. Tržby v oděvním odvětví loni dosáhly 7,3 miliardy korun. V porovnání s předchozím rokem jde o nárůst o 6,3 procenta. Průměrná hrubá mzda v českém textilním průmyslu činila v loňském roce 22 195 korun, v oděvním 16 116 korun.

Nedostatek zaměstnanců

Největší slabinou je podle Česala nedostatek zájemců o obor z řad mladých lidí. Vyhlášené oděvní školy připraví žáky spíše na další studium. „Oděvní průmysl procházel zeštíhlením, a tak dostal nálepku oboru, který nemá budoucnost,“ uvedl pro LN Česal. V roce 2016 textilní a oděvní firmy nabraly meziročně asi tisíc zaměstnanců.

V roce 2016 textilní a oděvní firmy nabraly meziročně asi tisíc zaměstnanců. Poptávka výrobců je poměrně vysoká, pracovní trh je však s ohledem na čtyřprocentní nezaměstnanost prázdný. Pro uspokojení trhu by firmy potřebovaly další dva tisíce zaměstnanců.

Poptávka výrobců je poměrně vysoká, pracovní trh je však s ohledem na čtyřprocentní nezaměstnanost prázdný. Pro uspokojení trhu by firmy potřebovaly další dva tisíce zaměstnanců. „Pracovní síla stárne a dřív nebo později bude muset dojít k razantnější generační obměně. Ze škol téměř nikdo nevychází, proto se budou muset výrobci obrátit do zahraničí,“ doplnil Česal a jako nejžádanější uvedl pracovní sílu z Ukrajiny.

Asijská konkurence láme tuzemským značkám vaz. Index spotřebitelských cen se v roce 2000 u oděvů a obuvi nacházel na 120,8. V roce 2015 byl již na hodnotě 87,6. Oděvní zboží se tak prodává o třetinu levněji než před 15 lety. Bohatě však rostou indexy spotřebitelských cen potravin, alkoholu, tabáku nebo dopravy. Ovšem aktuálně začíná ztrácet na důležitosti i Čína. Cena práce tam roste a zvyšuje se jí konkurence v Bangladéši, Thajsku a Indii.

Velký otazník

V porovnání s tamními výrobci je český oděvní průmysl pouhým drobkem. Zatímco tuzemské firmy zaměstnávají 40 tisíc lidí, indický oděvní průmysl živí až 80 milionů zaměstnanců. Oděvní průmysl by zachránilo, kdyby spotřebitelé přestali preferovat ceny a byli ochotni zaplatit za kvalitu. Aby se tak mohlo stát, budou muset tuzemské firmy zapracovat především na designu a marketingu.

Jak se bude vyvíjet textilní a oděvní průmysl v budoucnu, nad tím visí velký otazník

„Na trhu máme firmy, které dokážou vyrobit kvalitní materiál, ale nedokážou ho pořádně nadesignovat,“ říká Česal a jako příklad uvádí českou firmu Jitex z Písku, která je výrobcem pletenin, triček, roláků či spodního prádla. Jak se bude vyvíjet textilní a oděvní průmysl v budoucnu, nad tím visí velký otazník.

„Velmi dobrou zkušenost mám s italskými výrobci, kteří moc dobře vědí, že si musí mladou generaci návrhářů hýčkat a držet si tak kontakty i do budoucna,“ dává příklad mladá návrhářka Petra Ptáčková, jejíž modely nacházejí velkou oblibu zejména na asijském trhu. Českým firmám tak nepostačí investovat do technologií, jež by nahradily pracovní sílu, je třeba zlepšit i přístup k zákazníkům.