Autorské právo je politikům úplně ukradené

„Politici na neformálních schůzkách říkají, že do autorského práva si nedovolí ve prospěch autorů zasáhnout, neboť by je veřejnost sežrala zaživa. Je-li autorské právo tak nenáviděno, autoři nemají zastání a jejich práva jsou ohlodávána,“ konstatuje v rozhovoru Jiří Srstka, jenž vedl kolektiv první české učebnice autorského práva.

Kristián Léko 30.11.2017
Jiří Srstka, ředitel agentury Dilia. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jiří Srstka, ředitel agentury Dilia. | foto:  František Vlček, MAFRA
Jiří Srstka, ředitel agentury Dilia. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Ředitel divadelní, literární a audiovizuální agentury Dilia v rozhovoru mimo jiné říká: „Jednou z variant vývoje autorského práva jednoznačně je, že by se systém náhradních odměn měl rozšířit. Mohli by je platit třeba připojovatelé, provozovatelé internetu či uživatelé jako poplatek za připojení. Jsem v tomto punktu ale velký skeptik, bude totiž třeba domluvy na úrovni Evropské unie, doma si to sami nevyřešíme.“

LIDOVÉ NOVINY: V úvodu nové učebnice zmiňujete, že překotně se vyvíjející civilizace může práva duševního vlastnictví úplně smést ze stolu. Je to reálná obava?

SRSTKA: K těmto úvahám mě vede měnící se svět. Stejně jako dříve jej stále ovládají státy a velké ekonomické korporace, ale nově přibyla internetová síť, respektive sociální sítě jako třetí hybná síla. Podívejte se, jak internet změnil třeba distribuci hudby.

LIDOVÉ NOVINY: Je internet největší výzvou pro autorské právo i proto, že je díky němu jednodušší kopírovat a sdílet jakýkoli obsah?

Stejně jako dříve svět stále ovládají státy a velké ekonomické korporace, ale nově přibyla internetová síť, respektive sociální sítě jako třetí hybná síla. Podívejte se, jak internet změnil třeba distribuci hudby.

SRSTKA: To je pravda. Na internetu se nekrade jen hudba, ale všechny druhy autorských děl. Nic to nestojí, postih nehrozí, proto to všichni dělají a tváří se, že je všechno zadarmo a že je to tak v pořádku. Aby tomu legální distribuce mohly konkurovat, musely jít s cenou razantně dolů. Dříve stálo hudební cédéčko čtyři stovky a autoři z toho měli deset procent.

Účet na legálním streamovacím serveru stojí pár stovek za měsíc a je na vás, co budete poslouchat. Pro konzumenta skvělé, ale pro autory a kolektivní správce jde o smrtelnou ránu. Legální streamování je totiž děsivá administrativní zátěž. Část předplatného provozovatel poskytuje kolektivním správcům, kteří ho podle sekund rozdělí na konkrétní autory. Takže z toho třeba vyplyne, že z vašeho předplatného dostane Petr Janda korunu padesát, protože rádi posloucháte Olympic. Odměny tak kvůli internetu klesnou, respektive už klesly na zlomek odměn původních.

LIDOVÉ NOVINY: Mohly by být určitou cestou takzvané náhradní odměny, které se platí dnes za každou kopírku nebo prázdné cédéčko?

SRSTKA: Náhradní odměna je určité plnění, které je kompenzací autorům v případě výjimek stanovených autorským právem. Třeba u tiskáren a prázdných cédéček tuto odměnu platí každý, kdo si je kupuje, v tom to připomíná daň. Pro běžnou populaci je to ale nepochopitelné. Mluví se o nějakém výpalném, což je úplný nesmysl. Náhradní odměna není úlitba za to, že na cédéčko nahráváte nelegální materiál, ale kompenzace za to, že využíváte výjimku v autorském zákoně a pořizujete si kopie pro osobní potřebu.

Náhradní odměna není úlitba za to, že na cédéčko nahráváte nelegální materiál, ale kompenzace za to, že využíváte výjimku v autorském zákoně a pořizujete si kopie pro osobní potřebu

Jednou z variant vývoje autorského práva jednoznačně je, že by se systém náhradních odměn měl rozšířit. Mohli by je platit třeba připojovatelé, provozovatelé internetu či uživatelé jako poplatek za připojení. Jsem v tomto punktu ale velký skeptik, bude totiž třeba domluvy na úrovni Evropské unie, doma si to sami nevyřešíme.

LIDOVÉ NOVINY: Nakolik vám komplikují život servery, které umožňují sdílení nelegálního obsahu?

SRSTKA: To je boj s větrnými mlýny. V Česku je to hlavně platforma Ulož.to, ale v zahraničí jsou desítky dalších serverů, které na sdílení nelegálního obsahu sprostě vydělávají. Dilia zastupuje asi 90 tisíc audiovizuálních děl, včetně oprávnění zasahovat proti nelegálnímu šíření.

Zažalovali jsme u civilního soudu Ulož.to a domáháme se pouze toho, aby nám byla poskytnuta možnost hromadného nahlížení do databáze a v případě detekování nelegálního díla by Ulož.to bylo povinno je nejen okamžitě vymazat, ale zajistit, aby bylo vymazáno v případě, že se na této platformě znovu objeví. Tento požadavek je plně v souladu s evropskou judikaturou, ale žaloba už tři roky leží u Městského soudu v Praze, aniž by bylo nařízeno byť jediné jednání!

LIDOVÉ NOVINY: Loni se i v parlamentu hodně řešila novela autorského zákona, která je účinná od letošního dubna. Kterou změnu považujete za nejdůležitější?

Díky všem změnám, které novela přinesla, se autorský zákon ještě více zkomplikoval a to tak, že v praxi přestává fungovat. K tomu přispívá i bobtnání zákonů.

SRSTKA: Její příprava ministerstvem kultury byla sice naprosto transparentní, ale k ničemu to nevedlo snad i z toho důvodu, že všichni se autorského zákona bojí jako čert kříže. Snad proto i jen trochu kontroverzní návrhy z novely vypadly a vedle nové úpravy kolektivní správy podle evropské směrnice toho zůstalo málo, možná 20 procent z toho, co bylo zamýšleno.

Nicméně díky všem změnám, které novela přinesla, se autorský zákon ještě více zkomplikoval a to tak, že v praxi přestává fungovat. K tomu přispívá i bobtnání zákonů. Autorský zákon z roku 1926 měl 70 paragrafů, z roku 1965 50 a dnešní má 160 paragrafů, a to se z něj ještě přesunula ustanovení o licencích do nového občanského zákoníku.

LIDOVÉ NOVINY: Při projednávání novely v parlamentu pozornost budily hlavně sazebníky kolektivních správců, kteří je loni skokově zvedli. Nebyli na vině i oni, že se z toho stalo politické téma?

SRSTKA: Ona to udělala OSA, tudíž pak musela zareagovat i Dilia, nemohli jsme poplatky režisérům nebo scenáristům nechat v původní výši… Motivace byla jednoduchá. Když se činitelé OSA podívali na návrh, jak složitě bude nově možné zvedat sazebníky odměn, odměny bleskurychle zvedli o 50 procent ještě podle staré úpravy.

Když se podíváte na ustanovení o tvorbě sazebníků, moudrý z toho nebudete, i kdybyste byl špičkový právník s IQ 270. A poslanec Gazdík se chtěl zalíbit veřejnosti a prosadil retroaktivní doložku.

Když se totiž podíváte na ustanovení o tvorbě sazebníků, moudrý z toho nebudete, i kdybyste byl špičkový právník s IQ 270. A poslanec Gazdík se chtěl zalíbit veřejnosti a prosadil retroaktivní doložku. To sice ústavní právo zakazuje, což ale poslance absolutně nezajímá. Citované ustanovení se ale vztahuje jen na poslední sazebník, takže OSA vydala ještě jeden sazebník podle staré úpravy. Víte, to je zákon akce a reakce. Nechci bránit OSA, ale jednání sněmovny jsem pociťoval jako facku autorům.

LIDOVÉ NOVINY: Čím to je, že se pozornost veřejnosti i politiků zaměřuje především na kolektivní správce, jejich sazebníky a takzvané náhradní odměny?

SRSTKA: Mě stále znovu fascinuje, že se klade rovnítko mezi autorské právo a neoblíbené kolektivní správce. To je blbost. Licencování probíhá v rámci kolektivní správy jen u hudby a mluveného slova, všude jinde licencují autoři přímo, když tak prostřednictvím agentury. Kolektivní správa je jen maličkým výsekem celého oboru.

LIDOVÉ NOVINY: Třeba Pirátská strana na boji proti kolektivním správcům vznikla.

Licencování probíhá v rámci kolektivní správy jen u hudby a mluveného slova, všude jinde licencují autoři přímo, když tak prostřednictvím agentury. Kolektivní správa je jen maličkým výsekem celého oboru.

SRSTKA: S Ivanem Bartošem se trochu znám, vždy se na nějakém veřejném fóru pohádáme a pak pokračujeme v hospodě u piva a cigarety. Jsem poslední, kdo by Piráty obhajoval, ale není pravda, že by chtěli autorské právo zničit. Brojí proti kolektivní správě, náhradním odměnám a délce doby ochrany u některých děl.

LIDOVÉ NOVINY: Máte pocit, že politická diskuse u autorského práva je odborně mimo?

SRSTKA: Autorské právo je politikům úplně ukradené a jejich diskuse na toto téma jsou často zkreslené nebo zcela mimo. Třeba když se mluvilo o takzvané svobodě panoramatu, stále se argumentovalo tím, že někdo řekl, že by tato výjimka neměla platit pro osoby, které autorská díla na veřejných prostranstvích komerčně využívají včetně halasu, že by se měl změnit český autorský zákon. Tam ovšem nic takového není.

A jako příklad se navíc uváděl prodej fotografií Eiffelovy věže. To je přitom úplná pitomost, protože Gustave Eiffel zemřel v roce 1923 a jeho díla už dávno chráněna nejsou. Ještě extrémnějším případem byla smlouva ACTA. Málokdo si na to vzpomene, ale tehdy se státy domluvily na určitých standardech vymáhání autorského práva zejména na internetu. Jakmile s tím vyšli na veřejnost, vyvolalo to obrovskou bouři, že smlouva ACTA znamená konec internetu a konec svobody.

Jsem poslední, kdo by Piráty obhajoval, ale není pravda, že by chtěli autorské právo zničit. Brojí proti kolektivní správě, náhradním odměnám a délce doby ochrany u některých děl.

Marně všichni experti volali, že v českém právu všechna ustanovení této smlouvy už dávno promítnuta máme a že se přistoupením k ACTA nezmění vůbec nic. Politici na neformálních schůzkách sami tiše říkají, že do autorského práva si nedovolí ve prospěch autorů zasáhnout, neboť by je veřejnost sežrala zaživa. Jenže když je autorské právo včetně kolektivních správců tak nenáviděno, autoři nemají nikde zastání a jejich práva jsou ohlodávána.

Jiří Srstka (58)

  • V roce 1982 absolvoval pražskou právnickou fakultu, poté pracoval jako podnikový právník. Mezi lety 1994 a 2002 působil jako ředitel Národního divadla. Od roku 2002 je ředitelem divadelní, literární a audiovizuální agentury Dilia.
  • Od začátku devadesátých let vyučuje na Divadelní fakultě pražské AMU, je profesorem na katedře produkce. Učí autorské právo a organizaci vícesouborových divadel.



Počet příspěvků: 2, poslední 1.12.2017 04:28 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.