Armádu sužuje nedostatek vojáků

Počet osob ve věku 20 až 24 let, který je z hlediska náboru do ozbrojených sil nejzajímavější, neustále klesá a nadále bude klesat. Naše armáda v podstatě ztratila schopnost mobilizovat a vytvářet štáby a velitelské struktury, respektive obecně – zvýšit počty vojáků povoláním záložníků. A navíc začala stárnout.

Čeští vojáci se podle ministra obrany Martina Stropnického do cvičení Saber... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Čeští vojáci se podle ministra obrany Martina Stropnického do cvičení Saber... | foto:  Michal Šula, MAFRA
Čeští vojáci se podle ministra obrany Martina Stropnického do cvičení Saber...

Počet vojáků je brán za jeden z ukazatelů síly států. Byť může být v mnoha ohledech zavádějící, je oblíbený. Sám počet toho totiž příliš nevypoví o kvalitě ozbrojených sil, jež je v boji, jak ukazuje historie, klíčová. Stejně jako technika, infrastruktura či výcvik je i vojenský personál součástí celku, o němž se hovoří jako o schopnosti. A počty vojáků stejně jako techniky, tedy celková nákladovost, mají vycházet ze scénářů použití daných ozbrojených sil.

Pokud má stát zajištěné vztahy se sousedy, či je součástí širšího spojenectví, může si dovolit menší ozbrojené síly. A tento přístup, konkrétně zajištění obrany území NATO, formoval i české ozbrojené síly od druhé poloviny devadesátých let. Stejně jako modernizace i personální oblast zaostala za cíli i politickými sliby. Částečně z důvodů objektivních, jako jsou finanční škrty či demografie, ale i subjektivních – chybná rozhodnutí při výstavbě sil, například zastavení náboru, malá kontinuita či časté změny plánů.

Důsledky přechodu

Zajímavý je vývoj personálu v českých ozbrojených silách ve vztahu k rozpočtu na obranu. Zatímco ten klesal i rostl, počet vojáků se kontinuálně snižoval – v roce 1993 bylo dle plánu 38 tisíc profesionálních vojáků (ve skutečnosti o několik tisíc méně) a přes 68 500 vojáků základní služby, v roce 2000 necelých 24 tisíc vojáků z povolání a přes 31 100 vojáků základní služby a v roce 2005, kdy začala plně profesionální armáda, přes 22 tisíc vojáků.

Přechod na profesionální armádu znamenal i zásadní strukturální změnu sil. Postupně byl snížen důstojnický sbor a naopak zvýšen sbor praporčický, poddůstojnický a mužstva.

Přechod na profesionální armádu znamenal i zásadní strukturální změnu sil. Postupně byl snížen důstojnický sbor a naopak zvýšen sbor praporčický, poddůstojnický a mužstva. Jde o logický a správný proces, má však i zápory, které se projevily právě v České republice. Naše armáda totiž téměř ztratila schopnost mobilizovat a vytvářet štáby a velitelské struktury, respektive obecně – zvýšit počty vojáků povoláním záložníků. Jde o velký problém, neboť po vyčerpání profesionálních sil, bojových i podpory, přestává prakticky armáda existovat.

V listopadu 2003 vláda schválila Koncepci výstavby profesionální Armády ČR a mobilizaci ozbrojených sil ČR přepracovanou na změněný zdrojový rámec. Tento dokument předpokládal, že v roce 2008 bude mít ČR26 200 vojáků z povolání. Nikdy se toho nepodařilo dosáhnout. Navíc armáda začala nezdravě stárnout, což je z řady důvodů u mužstva a poddůstojníků problém. Zčásti se tento fakt dá přičíst neustálým změnám ve struktuře a systému kariér a pozastavenému náboru na téměř dva roky na konci prvního desetiletí 21. století.

Především specialisté

„Doplňování armády je jednou z našich hlavních priorit. Do roku 2025 chceme mít 27 tisíc profesionálních vojáků. Nábor se zatím daří velmi dobře. Musím zaklepat, že je mezi lidmi o službu v armádě slušný zájem,“ pochvaluje si ministr obrany Martin Stropnický. „Loni se počty vojáků zvedly o tisíc osob, letos bude přírůstek ještě o něco více. Naplněnost jednotek roste. Z kritických průměrných 60 procent při mém nástupu jsme se dostali na dnešních 80 procent, do konce roku bychom měli dosáhnout naplněnosti 85 procent.“

Nedostatek vhodných osob lze očekávat především u specialistů, jako jsou odborníci na informační technologie, lékaři či právníci. U nich mohou částečně vypomoci právě příslušníci zálohy.

V zásadě se ministrem zmiňované počty neliší od koncepce z roku 2003 a nebude snadné je naplnit. Demografie totiž není náboru příznivá. Neustále klesá a bude klesat počet osob ve věku 20 až 24 let, z hlediska náboru do armády nejzajímavější. V roce 2002 bylo v této skupině přes 770 tisíc osob obojího pohlaví, v roce 2020 to bude již necelých 462 tisíc a po pozvolném růstu okolo roku 2030 opět poklesne na téměř 417 tisíc v roce 2050 – přibližně 41 tisíc mužů v ročníku oproti přibližně 75 tisícům v roce 2002.

Nejde jen o doplňování profesionální armády, ale i o budování připravené aktivní zálohy, která by v případě krize rozšířila ozbrojené síly a jež se má v následujících letech rozšířit o několik tisíc vojáků. Nedostatek vhodných osob lze očekávat především u specialistů, jako jsou odborníci na informační technologie, lékaři či právníci. U nich mohou částečně vypomoci právě příslušníci zálohy.

Věkový profil armády ČR.

Záloha a robotizace

Jedním z opatření, jak zjednodušit nábor do aktivní zálohy, je projednávaná změna zdravotní vyhlášky, jež umožní nábor lidí se zhoršenou zdravotní klasifikací a zohlední věk, a tedy i „opotřebení“ žadatele.

Z personálního hlediska pouze připravená a dostatečně velká záloha spolu s robotizací zajistí Česku adekvátní ozbrojené síly

„Největší přínos vyhlášky nevidím ani tak pro profesionální síly jako pro zálohy. Na rozdíl od minulosti bude armáda moci snáze využít specialisty a další, které potřebuje a kteří dříve neprošli zdravotním sítem,“ říká iniciátorka změny vyhlášky poslankyně Jana Černochová.

Z personálního hlediska pouze připravená a dostatečně velká záloha totiž spolu s robotizací – kromě kreativního náboru a finančních i nefinančních pobídek zájemcům o službu vojáka – zajistí Česku adekvátní ozbrojené síly, a tedy i obranu.

Letos se nábor daří

Ani ekonomická situace nezmenšila zájem o vstup do armády, říká státní tajemník Ministerstva obrany ČR Petr Vančura. Do dalších let je však rizikem nepříznivý demografický vývoj.

ČESKÁ POZICE: Už téměř rok platí novela zákona o vojácích z povolání. Jaké jsou zkušenosti? Daří se zavádět kariérní systém?

VANČURA: Doposud nebyly identifikovány zásadní problémy související s novými instituty přijatými na podporu systému řízení kariér. Vše se dá ale zlepšovat, takže v současnosti připravujeme menší úpravy. Budou se týkat například započítávání služby nad její základní týdenní dobu do zákonem stanoveného ročního maxima či zvláštního rozvržení doby služby při plnění úkolů ozbrojených sil České republiky v nasazení.

ČESKÁ POZICE: Motivace pro vstup do armády či policie je v ČR často zaměstnanecká – celoživotní zaměstnání a výsluha. Chystáte nově nastavovat systém motivací pro zájemce?

VANČURA: Současný, byť mnohokrát novelizovaný zákon o vojácích z povolání byl mimo jiné přijat na základě politické vize o vybudování zcela profesionální armády a od počátku z logických důvodů předpokládá služební poměr na dobu určitou. To však neznamená, že nejlepší vojáci z povolání nebudou sloužit až do důchodu.

I vzhledem k rozpočtovým možnostem v tuto chvíli nepředpokládáme změnu systému motivací, už proto, že existuje kromě výsluhy i jednorázové odbytné. To náleží každému vojákovi z povolání již po dvou letech služby. Statistiky ukazují, že i při dosažení patnácti či šestnácti let služby, tedy těsně po vzniku nároku na výsluhový příspěvek, většina vojáků z povolání volí raději odbytné, které může dosáhnout až osmnáctinásobku hrubého služebního platu.

ČESKÁ POZICE: Armáda je doplňována, ale v minulosti se nikdy nepodařilo dosáhnout vytyčených počtů. Jak to vypadá nyní?

VANČURA: Pro období 2011 až 2015 byl stanoven cíl přijmout do služebního poměru 4466 osob, přijato jich bylo 4658. V roce 2015 činil reálný nárůst téměř 1000 vojáků, neboť odchod vojáků z povolání byl nejnižší za poslední roky, což mimo jiné svědčí o tom, že nový platový a kariérní systém je pro vojáky z povolání motivující.

Cíle náboru se daří naplňovat také letos. Stále však je nedostatek zájemců v kategoriích, jako jsou řidiči s řidičským oprávněním skupiny C, elektromechanici, technici letového provozu, strojníci, kuchaři, operátoři technických zařízení, ale i lékaři. Větší riziko pro nábor vyplývá z negativního demografického vývoje, který v blízké budoucnosti způsobí pokles počtu zájemců.

Stratégův koutek

V budoucnosti Evropy budou hrát roli i vztahy Německa a visegrádské čtyřky, dopad sankcí na Rusko a dohoda EU s Británií.

Střední Evropa a Německo

Politická spolupráce Německa a států visegrádské čtyřky neodpovídá jejich ekonomické provázanosti. Podle studie Konrada Popławského z polského Centra pro východní studia si Berlín plně neuvědomuje význam ekonomických vztahů s těmito zeměmi. To se však může změnit, zejména když bude Německo hledat spojence pro fiskální disciplínu, společný trh a měnu.

Měnová unie a její reforma mají totiž velký potenciál zkomplikovat ekonomické vztahy. Model takzvané vícerychlostní EU s určitým vyloučením V4 by pravděpodobně utlumil německou ekonomiku. Střední Evropa si proto bude moci chytrým vyjednáváním posílit pozici. Mezi její priority v ekonomické oblasti by měl například patřit přísun výzkumu a vývoje, aby nezůstala jen montovnou.

Konrad Popławski: The Role of Central Europe in the German Economy: The Political Consequences. OSW Report, Centre for Eastern Studies 2016. 60 stran.

Sankce a Rusko

Studie britského institutu Royal United Services Institute (RUSI) o dopadu sankcí na Rusko uvádí, že ty, jež se zaměřují na vojenské technologie a technologie dvojího užití, nemají stejný dopad na ruskou ekonomiku jako ostatní sankce. Jejich dopad se projevil především v taktické rovině – v pozdějším stadiu konfliktu omezily ruskou agresi na Ukrajině.

Zlomový byl druhý balíček sankcí v září 2014, přičemž roli pravděpodobně hrála hrozba třetím, ještě tvrdším balíčkem. Edward Hunter Christie, autor studie, kritizuje pomalou reakci Západu na ruskou invazi. Účinnosti sankcí by prospělo, kdyby byly zavedeny již po anexi Krymu. Je však třeba dodat, že dopad sankcí na ruskou ekonomiku byl posílen i propadem cen ropy.

Edward Hunter Christie: The Design and Impact of Western Economic Sanctions Against Russia. The RUSI Journal 2016. 14 stran.

Velká Británie a EU

Očistí-li se debata o brexitu od emocí, zůstane důležitá otázka podoby nových vztahů Velké Británie a EU. Nutná bude nová dohoda, která určí jejich rámec. Nejsilnější slovo při vyjednávání dohody bude mít za EU Německo, Francie, Itálie, Španělsko a Polsko. Podle studie Polského institutu mezinárodních věcí (PISM) k ní však tyto země nebudou přistupovat stejně.

Nejpravděpodobnější se zdá takzvaný norský model. Británie bude mít přístup na jednotný evropský trh, ale bude muset akceptovat všechny regulace, aniž by je mohla ovlivnit. Druhou možností, preferovanou Německem či Polskem, je postupná institucionalizace pozice Británie, aby mohla ovlivnit regulace. Podmínkou však je, že se podaří přesvědčit Francii a Itálii a Británie se zaváže plnit všechny povinnosti vyplývající ze společného trhu.

Karolina Borońska-Hryniewiecka a kol.: Probable EU-UK Relationship After Brexit: Perspectives of Germany, France, Italy, Spain and Poland. The Polish Institute of International Affairs 2016. 60 stran.

Matej Kandrík

Počet příspěvků: 3, poslední 17.8.2016 06:24 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.