ArcelorMittal investuje miliardy, na ostravském ovzduší to ale není znát

„Bezemisní průmysl dělat nelze, to by znamenalo zavřít,“ říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI šéf hutí pro životní prostředí Petr Baranek.

Jan Charvát 1.11.2013
„Spočítali jsme si dle emisních faktorů, že lokální topeniště na celém území Ostravy emitují tolik benzo(a)pyrenu jako 40 našich koksoven,“ tvrdí šéf hutní firmy pro životní prostředí Petr Baranek. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Spočítali jsme si dle emisních faktorů, že lokální topeniště na celém území Ostravy emitují tolik benzo(a)pyrenu jako 40 našich koksoven,“ tvrdí šéf hutní firmy pro životní prostředí Petr Baranek. | foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
„Spočítali jsme si dle emisních faktorů, že lokální topeniště na celém území Ostravy emitují tolik benzo(a)pyrenu jako 40 našich koksoven,“ tvrdí šéf hutní firmy pro životní prostředí Petr Baranek. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Letos je tomu deset let, co do ostravské Nové huti vstoupil zahraniční investor v podobě miliardáře Lakshmiho Mittala. Od té doby podnik, který dnes nese název ArcelorMittal Ostrava, vyrobil 25 milionů tun oceli. Přestože firma uvádí, že za dobu svého působení investovala do modernizace a ekologizace již sedm miliard korun, ovzduší v tamních čtvrtích Radvanice a Bartovice stále patří k nejhorším v Evropské unii.

Podle některých studií, například od Vysoké školy báňské (VŠB), má dominantní podíl na znečištěném ovzduší právě ocelárna. Firma je však jiného názoru – podle jejích údajů je to maximálně třetina, zbytek prý mají na svědomí lokální topeniště, doprava a spad škodlivin z Polska.

Podnik již odprášil značnou část výroby a do konce roku 2016 nainstaluje filtry i do dalších provozů v takzvané aglomeraci jih. „Prašnost se sníží o dalších zhruba 150 tun pevných částic ročně, to už ale budeme na hranici technických možností. Zcela bezemisní průmysl dělat nelze, to by znamenalo zavřít,“ říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI Petr Baranek, ředitel pro životní prostředí ArcelorMittalu Ostrava a zároveň šéf závodu ArcelorMittal Energy Ostrava.

ČESKÁ POZICE: Co jste za desetiletou dobu působení udělali pro životní prostředí v Ostravě a okolí?

BARANEK: Do modernizace a ekologizace našich zařízení jsme investovali sedm miliard korun. Přibližně čtyři miliardy mířily přímo do ekologizace. Emise prachu jsme například za tu dobu snížili o dvě třetiny a v roce 2012 jsme dosáhli historického minima, když jsme vypustili 584 tun prachu.

ČESKÁ POZICE: Jak si tedy vysvětlujete, že na ovzduší v přilehlých obytných městských částech Ostrava-Radvanice a Bartovice, kam vane většina větrů od vás z huti, se tyto ekologické investice příliš neprojevily?

„Emise prachu jsme snížili o dvě třetiny a v roce 2012 jsme dosáhli historického minima, když jsme vypustili 584 tun prachu“BARANEK: Vysvětluji si to tak, že za to pravděpodobně nemůžeme my, ale lokální topeniště. Demonstrovat to lze na roku 2009, kdy jsme výrazně snížili emise jak tuhých částic, tak benzo(a)pyrenu, protože jsme snížili výrobu, a na imisní situaci se to vůbec neprojevilo. Ani odstávka části koksovny neměla zásadní vliv na imisní situaci. Hlavní zdroj tedy bude zřejmě někde jinde. My jsme si spočítali dle emisních faktorů, že lokální topeniště na celém území Ostravy emitují tolik benzo(a)pyrenu jako 40 našich koksoven. Takže není divu, že se odstávka našich zařízení nijak významně neprojeví.

ČESKÁ POZICE: Jaký je podle vás podíl ArcelorMittalu Ostrava na znečištění ovzduší v Ostravě-Radvanicích a Bartovicích?

BARANEK: Podle rozptylových studií, které jsme si nechali zpracovat, se roční průměr našeho podílu pohybuje pro prachové částice někde okolo třetiny.

ČESKÁ POZICE: Podle řady vědeckých studií je to ale podstatně více. Například VŠB vypočetla, že podíl huti je dominantní, okolo 70 procent. Podle Státního zdravotního ústavu je v případě nevhodných povětrnostních podmínek váš podíl dokonce 90procentní.

BARANEK: To zkrátka není možné – a z jednoho důvodu. My jsme snížili naše emise za poslední roky o dvě třetiny. Kdyby byl náš podíl teoreticky 100 procent a nebyl by žádný jiný zdroj, pak bychom i celkové množství emisí snížili na třetinu. Kdyby byl náš podíl na imisích třeba 80 procent, jak tvrdí některé studie, my jsme snížili naše emise o dvě třetiny a v Radvanicích a Bartovicích se to prakticky vůbec neprojevilo, proto nemůžeme být dominantním zdrojem znečištění.

Filtry nanočástice nezachytí

ČESKÁ POZICE: Jakým způsobem jste dosáhli snížení emisí prachu?

BARANEK: Především jsme před dvěma lety instalovali tkaninové filtry na spékací pásy severní aglomerace, to znamená, že jsme za současné elektrostatické odlučovače instalovali další zařízení.

ČESKÁ POZICE: Tou samou technologií budete nyní odprašovat i jižní aglomeraci, na kterou jste získali dotaci?

BARANEK: Ano, půjde o podobnou technologii, zároveň jde o nejlepší dostupnou, což byl i jeden z požadavků pro získání podpory. Dotace činí 18 milionů eur (zhruba 460 milionů korun – pozn. red.) a je to 90 procent uznatelných nákladů. Projekt by měl být hotov do konce roku 2015. Efektem bude další snížení emisí zhruba o 100 tun za rok. Po realizaci všech šesti dotovaných opatření bychom se měli pohybovat na zhruba 350 tunách emisí tuhých částic ročně. Pro porovnání, v roce 2003 byly emise 1783 tun.

ČESKÁ POZICE: Jak velké částice jsou filtry schopné zachytit – pouze ty velké, o rozměrech 10 a více mikrometrů (PM10) nebo i menší?

BARANEK: Účinnost pro frakce PM10 a PM2,5 je podle měření ze severní aglomerace vyšší než 99 procent. Nechávali jsme si externí autorizovanou firmou měřit emise před filtrem a za filtrem a účinnost je skutečně 99 procent i pro částice PM2,5.

ČESKÁ POZICE: Ptám se proto, že dle aktuálně vydané zprávy Státního zdravotního ústavu se v ČR postupně snižuje množství větších prachových částic, ale poměrově přibývá těch menších, včetně nanočástic, které filtry většinou propustí. A právě na ně se nejvíce vážou například polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), jejichž množství je v ovzduší v Radvanicích a Bartovicích mnohonásobně překračováno.

BARANEK: Ano, naše filtry propustí nanočástice a je pravděpodobné, že se na jejich povrchu váže i benzo(a)pyren. Poměrově pak přibývá nanočástic v ovzduší, ale nikoliv benzo(a)pyrenu. Ten se váže i na větší částice, které v drtivé většině filtry odfiltrují, což dokazuje i to, že se neustále zvyšuje množství zachyceného benzo(a)pyrenu v odstraňovaném odpadu. Úměrně s tím ale zároveň neustále klesá jeho množství vypuštěné do ovzduší, což už ekologické organizace, které nás kritizují, často nedodávají.

ČESKÁ POZICE: Mně nesedí vaše vysvětlení, že za takové množství PAU a prachových částic mohou lokální topeniště. Tuhými palivy se topí na mnoha dalších místech v Česku a nevím, proč by jimi obyvatelé plynofikovaných Radvanic či Bartovic měli topit o tolik více.

BARANEK: Máte pravdu, že lokální topeniště jsou všude, ale v Moravskoslezském kraji jich je podle údajů ze sčítání lidu nejvíce na kilometr čtvereční. A jak jsem již řekl, emise všech lidí, kteří topí tuhými palivy, jsou jako 40 našich koksoven. Ale to je spíš otázka na nějaké vědce. My to sledujeme a víme, že čím více se zachytí prachu, tím více se zachytí i benzo(a)pyrenu. Imisní situace tomu ale skutečně neodpovídá.

Mimo komíny

ČESKÁ POZICE: Kromě emisí z komínů se za jeden z možných zdrojů problémů považují i takzvané fugitivní emise, tedy přímo z výroby, které ze závodu odcházejí okny, dveřmi či špatným utěsněním budov. Dle zprávy zástupkyně ombudsmana Jitky Seitlové, která před několika lety monitorovala znečištění ostravského ovzduší, je to především problém vaší koksovny. Započítáváte tyto emise do celkových čísel?

BARANEK: Fugitivní emise v koksovně se pravidelně měří, zachytávají se do vaku, a pak se v laboratoři dělá jejich analýza, ze které se zjistí, kolik je v nich PAU včetně benzo(a)pyrenu. V emisích, které vykazujeme, je to včetně fugitivních.

ČESKÁ POZICE: Používáte v případě koksovny také nejlepší dostupnou technologii? Dle zprávy zástupkyně ombudsmana mají koksárenské baterie malý obsah, a proto se musejí častěji otevírat, což způsobuje vypouštění velkého množství škodlivin do ovzduší.

BARANEK: Princip fungování koksárenské baterie je starý 100 let, to je pravda. Já jsem v Evropě ale neviděl žádnou koksovnu, která by byla například obestavena a uzavřena uvnitř budovy, aby emise neunikaly. Jde spíš o to, v jakém stavu je zdivo. My tu provádíme nepřetržitou údržbu, zavařujeme a opravujeme stěny, utěsňujeme dveře a odprašujeme tkaninovými filtry. Nemyslím si, že bychom měli zastaralou technologii. Samozřejmě, teoreticky by šlo vymyslet cokoliv, ale bylo by to ekonomicky neúnosné.

ČESKÁ POZICE: Pokud jde o fugitivní emise, zástupkyně ombudsmana se na základě zvýšených emisí během noci a na základě rozhovorů se zaměstnanci ocelárny domnívá, že právě v noci nekontrolovaně unikají znečišťující látky. Navzdory zákazu otvírání světlíků se údajně větrá i v průběhu nočních hodin. Je to pravda?

„Z původních 2500 hodin je nyní střecha otevřená jen asi 50 hodin, a to v době, kdy se provádí údržba“BARANEK: Není to pravda. Už jsem to říkal i paní Seitlové.

ČESKÁ POZICE: Byl byste ochotný instalovat kameru, která by on-line sledovala, zda je střecha uzavřená a neunikají žádné emise?

BARANEK: Bez problémů. My používáme technologii takzvaného sekundárního odprášení, kdy odprašujeme i halu, takže už otvírat střechy nepotřebujeme. Ještě v roce 2008 jsme takto výkonnou technologii neměli a museli jsme občas střechu otevřít a vyvětrat, proto si možná někteří myslí, že emise z budovy stále unikají tímto způsobem. Ale není to pravda. Z původních 2500 hodin je nyní střecha otevřená jen asi 50 hodin, a to v době, kdy se provádí údržba.

Standardní komunikace

ČESKÁ POZICE: Přesto podle zdravotní studie, kterou prováděl doktor Radim Šrám z Akademie věd, je v Radvanicích mnohem více případů astmatu a zánětů horních cest dýchacích u dětí do pěti let než jinde v ČR. Tvrdíte, že vám situace občanů bydlících za plotem vaší huti není lhostejná. Co ještě uděláte proto, aby se těmto lidem žilo lépe?

BARANEK: Poté, co uskutečníme šest plánovaných projektů na snížení emisí, si nemyslím, že existuje něco, co by ještě nějakým výrazným způsobem snížilo emise našeho podniku. Budeme na technickém maximu.

ČESKÁ POZICE: Vy osobně tu žijete celý život a dýcháte uvedené látky. Projevilo se to za ta léta nějak na vašem zdravotním stavu, nebo máte vypěstovanou určitou odolnost – to, čemu se tady někdy říká ostragen?

BARANEK: Kromě vysokého krevního tlaku nemám žádné zdravotní potíže a nejsem si jistý, jestli vysoký krevní tlak souvisí se zdejším ovzduším nebo jsou příčiny jinde.

ČESKÁ POZICE: Jak často komunikujete s klíčovými hráči ve snaze o zlepšení životního prostředí v Ostravě, tedy především s Moravskoslezským krajem a občanskými sdruženími?

BARANEK: Pokud jde o kraj, je komunikace na denním pořádku, komunikujeme i s různými komisemi pro životní prostředí a podobně. Pokud jde o nevládní organizace, pak například pan Burda (největší kritik ArcelorMittalu – pozn. red.) ze sdružení Vzduch je členem komise pro životní prostředí Radvanic a Bartovic, takže má šanci se zúčastnit dvakrát ročně exkurzí k nám do podniku, kde jim jsme ochotní ukázat nové technologie. Takže komunikace je standardní. Není to tak, že bychom si padali kolem ramen, ale ani se neuzavíráme.

ČESKÁ POZICE: Právě Vladimír Burda často říká, že jste s modernizací a ekologizací měli přijít mnohem dříve, jenže jste místo toho odváděli miliardy ze zisku do mateřských organizací.

BARANEK: Nevím o tom, že by peníze z huti byly odvedeny formou dividend. Do ekologie jsme investovali dost, jak jsem již uvedl. Plníme všechny limity dané krajem. Již nyní naše huť splňuje požadavky, které máme plnit dle legislativy až v roce 2016. Vše ostatní děláme navíc. Nejsem si jistý, jestli tohle pan Burda ví, na 99 procent ne.

ČESKÁ POZICE: V Itálii již roky běží soud proti rodině Rivových, majitelům ocelárny ILVA. Jedním z důvodů je, že ocelárna dle obžaloby podpořené epidemiologickými studiemi způsobila smrt několika set místních obyvatel, kteří byli mnoho let vystaveni působení benzo(a)pyrenu a dalším látkám. Přitom hodnoty benzo(a)pyrenu například v Radvanicích jsou několikanásobně vyšší než v okolí ocelárny ILVA. Neobáváte se, že i u nás se jednoho dne spustí vlna žalob proti velkým znečišťovatelům, kteří lidem poškodili zdraví?

BARANEK: Doufám, že žádná vlna nepříjde. Dvě žaloby tu ale na nás už podány byly. Jedna byla čistě kvůli ovzduší, druhá na kombinaci ovzduší a hluk. Výsledek je, že první žaloba byla stažena zcela, zřejmě jako neoprávněná, a druhá byla v části ovzduší stažena také. Je těžké srovnávat ocelárnu u moře a ocelárnu ve vnitrozemí. ILVA je na okraji moře a tam vanou větry úplně jinak. Zkrátka průmysl nejde provozovat zcela bez emisí, to by znamenalo zavřít. My se je alespoň snažíme co nejvíce snížit.