Arafata zabilo polonium aneb Další díl travičského thrilleru

Pokud se experti zásadně nemýlí, nezbývá než pracovat s faktem, že v těle Jásira Arafata byla už za jeho života smrtelná dávka polonia 210.

K definitivnímu objasnění Arafatovy smrti bude nejspíš potřeba počkat na další informační úniky z Izraele a Palestiny. Případně pár desítek let na otevírání archivů. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy K definitivnímu objasnění Arafatovy smrti bude nejspíš potřeba počkat na další informační úniky z Izraele a Palestiny. Případně pár desítek let na otevírání archivů. | foto: © ReutersČeská pozice
K definitivnímu objasnění Arafatovy smrti bude nejspíš potřeba počkat na další informační úniky z Izraele a Palestiny. Případně pár desítek let na otevírání archivů.

Nejméně osmnáctkrát vyšší koncentrace polonia ve zbytcích kostí Jásira Arafata, než by měla být obvyklá úroveň, a i když už za devět let z těla dávno zmizely všechny měkké tkáně, výrazné radioaktivní stopy naopak vykazuje zemina v okolí kostí, do které se tělo rozložilo. Tak je možné stručně shrnout zprávu, která od středy visí na internetových stránkách televize al-Džazíra a o níž informují i jiná klíčová média po celém světě.

Nejnovější zprávy o nálezu radioaktivního polonia v tělesných ostatcích někdejšího palestinského vůdce na první pohled připomínají mediální bombu, která zaujala světovou veřejnost už loni v červenci. Al-Džazíra tehdy zveřejnila výsledky vyšetřování, které si sama zadala u renomované švýcarské laboratoře v Lausanne. Její analýzy prokázaly, že spodní prádlo, ale také třeba zubní kartáček, používané Arafatem krátce před jeho smrtí ve francouzské vojenské nemocnici v listopadu 2004 obsahovaly prudce jedovaté polonium 210.

„Dodatečná kontaminace Arafatova prádla možná je, pravděpodobné to ale není vůbec“Pro řadu palestinských činitelů to byl „důkaz“, že za záhadnou smrtí jejich vůdce stál Izrael, a tak není divu, že právě z Izraele přicházely nejčastěji výhrady, že pokud Švýcaři polonium ve věcech po Arafatovi našli, pak to vůbec neznamená, že látka byla i v jeho těle a že jeho spodní prádlo někdo nekontaminoval až dodatečně, po jeho smrti.

Šéfem investigativního týmu al-Džazíry je americký novinář Clayton Swisher, a ten mi loni v listopadu řekl: „Byl jsem to já, kdo Švýcarům předal vak s Arafatovými věcmi. Já přístup k poloniu nemám a silně pochybuji, že by ho měla vdova Suhá Arafatová, která ty věci schraňovala. Pokud by to tedy někdo dodatečně do jeho věcí narafičil, musela by to být nějaká velmi sofistikovaná tajná služba, která by přesně znala dávkování, aby to zmátlo lidi a aby zbytková úroveň polonia přesně odpovídala prodlevě mezi Arafatovou smrtí a letošním rokem,“ upozorňoval Swisher. „Takže dodatečná kontaminace Arafatova prádla možná je, pravděpodobné to ale není vůbec.“

Radioaktivní večeře?

S napětím se proto čekalo na analýzu ostatků samotného Arafatova těla. V listopadu 2012 mezinárodní expertní tým odebral několik vzorků kostí vyjmutých na několik desítek minut z hrobky v palestinském Ramalláhu. Od té doby se čekalo na výsledky zkoumání, které nezávisle na sobě prováděly hned tři týmy – kromě švýcarského na žádost Palestinců také ruský, a rovněž francouzský, protože Paříž loni v srpnu začala Arafatovu smrt už po prvotním odhalení al-Džazíry vyšetřovat jako možnou vraždu.

Švýcarské výsledky se tento týden dostaly na veřejnost jako první, a vyloučíme-li eventualitu, že se renomovaní experti zcela zásadně zmýlili a zesměšnili před celým světem, nezbývá než pracovat s jejich závěry jako s faktem: V těle Jásira Arafata byla už za jeho života smrtelná dávka polonia 210.

Tím však vyvstávají otázky, jak se tam dostala. Polonium vůbec není běžně dostupná látka, nedá se získat v běžné laboratoři, natož kdesi v dílně palestinských teroristů na západním břehu Jordánu. Experti se shodují, že Arafat musel polonium dostat do zažívacího traktu, podobně jako přeběhlý ruský špion Alexandr Litviněnko, jenž na otravu touto látkou zemřel v listopadu 2006 po požití otráveného čaje v Londýně.

Arafatovi ho tehdy musel nejen někdo přidat do jídla, ale vysoce radioaktivní látku také musel dostat do Ramalláhu – doprostřed Izraelem okupovaných území, přes kontroly izraelské armády a tajných služeb.

Život mezi pytli s pískem

Arafatovi musel polonium nejen někdo přidat do jídla, ale vysoce radioaktivní látku také musel dostat do RámalláhuJásir Arafat byl totiž v té době už déle než dva roky v přísném obležení izraelských jednotek ve svém zpola rozbořeném sídle Mukata. Když se například v květnu 2002 chystal Arafata navštívit tehdejší ministr zahraničí Jan Kavan (návštěvu mu však na poslední chvíli zatrhl tehdejší premiér Miloš Zeman), česká delegace si mohla v itineráři u Mukatě přečíst: „Pozor, úzký vchod, úzké schodiště do prvního patra, znečištěné pytle s pískem podél stěn, množství ozbrojenců atd.“

Sedmdesátník Arafat přežíval nejen v takovýchto fyzických poměrech, ale i v podmínkách blokády politické. Tehdejší izraelský premiér Ariel Šaron jej označoval za překážku na cestě k míru, strůjce probíhajícího palestinského povstání, intifády, a postupně k tomuto názoru přiváděl i řadu politiků ve světě. Právě do této doby zapadají Zemanovy výroky přirovnávající Arafata k Adolfu Hitlerovi a označující palestinského vůdce za teroristu.

„Zeman řekl, že Arafat neměl hrát roli v blízkovýchodním mírovém procesu, protože není součástí řešení, ale součástí problému,“ pochvaloval si s odstupem let prominentního českého stoupence Izraele velvyslanec židovského státu v Praze Artur Avnon. „Při vší úctě k americkému prezidentu Georgi Bushovi to Zeman zmínil dříve než on.“

Izraelská vláda také dávala více či méně otevřeně najevo, že Arafata z Ramalláhu do zahraničí klidně pustí – ovšem bez záruky, že mu umožní návrat. Takové garance musel Šaron chtě nechtě dát až v říjnu 2004, kdy se Arafatovi krátce po jedné říjnové večeři udělalo velmi špatně, několik dní chřadl na lůžku, a nakonec západní diplomaté vyjednali, že mohl odletět do francouzské vojenské nemocnice Percy na předměstí Paříže, kde 11. listopadu 2004 zemřel.

Podivné výroky izraelských politiků...

Znamená ale tohle všechno, že Izrael mohl mít prsty v poloniovém atentátu? Například americký židovský publicista a kritik Izraele Richard Silverstein na svém webu Tikun Olam tvrdí, že kromě Spojených států a Ruska umí s poloniem pracovat už jenom Izrael, který s radioaktivními látkami experimentuje od padesátých let.

V izraelském vedení byli před deseti lety politici, kteří vraždu Arafata – diplomaticky řečeno – nevylučovali. „Jeho zabití je jednou z možností,“ prohlásil na podzim 2003 tehdejší vicepremiér Ehud Olmert. „Snažíme se odstranit všechny teroristické vůdce a Arafat je jedním z nich.“ O smrtícím útoku na Arafata mluvil tehdejší ministr obrany Šaul Mofaz a šéf izraelské tajné služby Šin Bet Avi Dichter argumentoval, že zatímco zavraždění Arafata by vedlo pouze k několikatýdenním nepokojům, jeho alternativní deportace do zahraničí by z něj naopak na dlouho udělala mezinárodní celebritu.

Kromě USA a Ruska umí s poloniem pracovat už jenom Izrael, který s radioaktivními látkami experimentuje od padesátých letPremiér Šaron však podle mnoha dobových výroků (nelze samozřejmě vyloučit, že šlo o cílené, řízené informační „úniky“) byl proti usmrcení palestinského vůdce. A když se tento týden znovu objevila informace o otravě poloniem, tehdejší Šaronův mluvčí a osobní přítel Ra‘anan Gisin ve čtvrtek zopakoval: „Šaron trval na tom, že se musí zajistit, aby naši vojáci Arafata v Ramalláhu nezabili. Zdůrazňoval, že nesmí dojít k tomu, aby byl Izrael z Arafatovy smrti obviňován.“ (Samotný Šaron leží po mrtvici už skoro osm let v hlubokém bezvědomí.)

Mluvčí izraelské diplomacie Jigal Palmor ve čtvrtek označil zprávu o otravě poloniem za báchorku. Poukázal zároveň na řadu nesrovnalostí a chybějících informací na palestinské straně. Chybí totiž už jedna ze stěžejních věcí – pitva. Suhá Arafatová sice s odstupem osmi let předala al-Džazíře tašku s věcmi, jež zůstaly po jejím zesnulém muži v pařížské nemocnici, když ale palestinský lídr zemřel, byla to právě jeho žena, která provedení pitvy odmítla...

Chování Palestinců je podivné celkově, a vyvolává řadu podezření, stejně jako je tomu při analýze počínání Izraelců. Richard Silverstein například argumentuje, že pokud by Izrael dal v zájmu odvrácení podezření k dispozici vzorky svého polonia, porovnáním s látkou z Arafatova těla by se jednoznačně dalo zjistit, jestli pochází ze stejného zdroje.

... a také chování Palestinců

Někteří proizraelští autoři například léta šířili informaci, že Arafat měl v krvi HIV a že zemřel na AIDS; doprovázeli to nařčením, že byl homosexuál. Palestinci tuto nelichotivou charakteristiku své národní ikony pobouřeně popírali a podle dostupných informací AIDS vyloučily i francouzské lékařské zprávy.

Podle dostupných informací AIDS jako příčinu Arafatovy smrti vyloučily i francouzské lékařské zprávyJenže mezitím přímo z palestinského tábora zaznělo něco jiného. Dnes už zesnulý Ašraf Kurdí pracoval jako Arafatův lékař a v létě 2007 opakovaně prohlásil, že vůdce v krvi HIV měl – ovšem s tím, že virus byl Arafatovi vpraven do žil až v době, kdy už umíral z jiných příčin. Kromě pravdivosti není jasná ani motivace těchto slov – Kurdí byl Arafatovým osobním lékařem skoro dvacet let, avšak když prezident umíral, jeho žena a politický aparát doktora od jeho pacienta zcela odstřihli. „Volali mě k němu vždy okamžitě, i když šlo třeba o obyčejné nachlazení. Když se ale jeho stav tak dramaticky zhoršil, vůbec se na mě neobraceli,“ stěžoval si Kurdí zpětně.

S nemocí AIDS Arafata spojoval i jiný palestinský politik – jeho letitý rival, dnes už vysloužilý terorista Ahmad Džibríl, který z Damašku a Bejrútu vede radikální exilovou frakci Lidová fronta pro osvobození Palestiny – Všeobecné velení (PFLP-GC). „Když přijel Abú Mázin (Arafatův nástupce Mahmúd Abbás) se svými lidmi do Damašku, ptal jsem se jich, jak to vypadá s vyšetřováním Abú Ammárovy (Arafatovy) smrti,“ řekl Džibríl v červenci 2007 libanonské televizi al-Manár. Abbásova delegace prý namísto odpovědi chvíli mlčela. „Pak se jeden z nich na mě obrátil a řekl: ,Upřímně řečeno, z lékařské zprávy, kterou nám dali Francouzi, vyplývá, že příčinou úmrtí bylo AIDS,‘“ tvrdil tři roky po Arafatově smrti Džibríl.

Bratrovražedná válka Arabů?

O další dva roky později – v roce 2009 – explodovala přímo uprostřed Palestinců jiná informační bomba. Farúk Kaddúmí, jeden z veteránů, kteří spolu s Arafatem zakládali hnutí Fatah, prohlásil, že za vraždou vůdce stál nový palestinský prezident Abbás, který tím prý pomáhal Izraeli.

„Nikoho neobviňuji, jen předkládám dokumenty, ze kterých něco vyplývá. A kdo se jimi cítí dotčen, může je vyvrátit,“ vzkázal Kaddúmí ze svého exilového sídla v Tunisu. „Osobně ale věřím, že jsou ty materiály pravdivě, protože chování některých členů palestinského vedení tomu od roku 2004 nasvědčuje.“

Kaddúmí byl dlouhá léta dvojkou ve Fatahu, hned po Arafatovi. Po podpisu palestinsko-izraelské mírové smlouvy v září 1993 ji ostře kritizoval a dostal se mimo hlavní palestinský proud. Když Arafat zemřel, Abbásův tábor Kaddúmího vytlačil úplně – což mohl být důvod Kaddúmího ostrého výpadu proti Arafatovu nástupci.

Byl za důmyslným atentátem na Arafata prominentní Palestinec Muhammad Dahlan – další vysoký představitel Fatahu?Pikantní je, že samotný Abbás, kterého Izrael a také Západ označovali v posledních měsících Arafatova života za přijatelnější alternativu, také ukazoval prstem na Palestince.

Dnes palestinské vedení volá po mezinárodním vyšetření Arafatovy smrti, právě s ohledem na odhalení poloniové stopy. Už v srpnu 2011 však v arabských médiích kolovaly údajné úniky z interního vyšetřování, které vedli samotní Palestinci. A na co měli přijít? Že za důmyslným atentátem na Arafata byl Muhammad Dahlan – další vysoký představitel Fatahu, který v devadesátých letech vedl bezpečnostní složky v Gaze a mimo jiné tam pomáhal Arafatovi, ale i Izraeli v brutálním potírání islamistů z Hamásu. Podle interní zprávy prý například Dahlan nařídil spálení lahviček, ze kterých se Arafatovi podávaly léky.

V posledních letech Dahlan upadl v nemilost a dostal se do konfliktu i s prezidentem Abbásem. Palestinské vedení proto přešlo do protiútoku, v červnu 2011 vyloučilo Dahlana z vedení Fatahu a následně vypracovalo zprávu o všech jeho údajných zločinech.

Klíčové nejasnosti zůstávají

Analytik al-Džazíry, který celé vyšetřování spustil, striktně odmítá spekulovat, kdo mohl předpokládanou vraždu objednat. I on přitom vidí velké selhání ve způsobu, kterým Palestinci k případu od počátku přistupovali.

„Když se ohlédneme zpátky do roku 2004, tehdy byl prostě silný zájem na rychlém předání moci v Palestině, aby vše proběhlo hladce,“ uvedl Swisher. „Je pravda, že o pitvu tehdy neměla zájem vdova Suhá Arafatová, ale také na politické scéně nechtěli riskovat jakékoli průtahy, riziko pouličních nepokojů a podobně. Prostě to tehdy všichni chtěli rychle celé uzavřít.“

Nedá se samozřejmě vyloučit, že i u Palestinců mohly být důvody ke spěchu úplně jiné. Nejspíš je potřeba počkat na další informační úniky z Izraele a Palestiny. Případně pár desítek let na otevírání archivů.

Meisner to nebylo plutonium ale plutolonium  8:17 14.11.2013
ctenarCP Operace Boží hněv ... 10:45 10.11.2013
jks podezřelou je paní Arafatová. 8:27 10.11.2013

Počet příspěvků: 20, poslední 19.11.2013 02:21 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.