Antiglobalisté, zbystřete! Přichází vaše éra.

Globální systémy dosáhly vrcholu a cesta dál nevede, tvrdí profesor Milan Zelený. Na řadě je ideologický boj mezi malým a velkým státem.

Dobrá zpráva pro odpůrce globalizace přišla od profesora Fordhamovy Univerzity v New Yorku Milana Zeleného. Globální systémy se dle něho dostaly k absolutnímu vrcholu a cesta dál již nevede. Proto musí nastat návrat k lokálním podmínkám, tvrdí v rozhovoru pro dnešní Lidové noviny známý ekonom. Podle něho bude mít změna za následek uzavírání se USA do sebe a jejich posun k soběstačnosti. S tím bude mít různorodá Evropa problémy, homogennější Čína se se situací vyrovná lépe.

„Globální systémy dnes trpí tím, že jsou velmi nespolehlivé. Jakákoli přírodní, ekonomická nebo politická porucha je vyřadí z funkce. Celý automobilový průmysl Japonska se dá vyřadit ztrátou výrobce jedné součástky,“ uvádí Zelený slabiny globalizace. A dodává: „Bude stále víc docházet k relokalizaci… Lokální systémy mají výhodu, že jsou více propojeny s místní komunitou, zatímco globální systémy nejsou podpořeny žádnou komunitou.“

Ideologický boj

Profesor Zelený reagoval také na nynější spory o růst amerického zadlužení. Praxi neustálého navyšování dluhového stropu je dle něho třeba změnit. To však bude obtížné, neboť se USA nemohou spolehnout na růst ekonomiky, který by je z dluhů vyvedl. „Neprocházíme jen krizí, ale transformací celého systému. Jsme v podobné situaci, jakou dříve představoval přechod od agrárního systému k industriálnímu,“ naznačil Zelený.

Dlouhodobým východiskem z této situace je dle Zeleného volba mezi malým státem, který přesouvá odpovědnost na obyvatele a podniky, a naopak vlivným státem, jenž má silnou moc intervenovat do ekonomiky. „To představuje ideologický boj,“ tvrdí profesor. A domnívá se, že ke správné volbě je třeba porozumět transformačním trendům. Sám se kloní k názoru, že vývoj spěje spíš k variantě malého státu.

O konci globalizace, která zažívala světový boom zejména v osmdesátých letech a v první polovině devadesátých let 20. století, se intenzivněji začalo hovořit od finanční krize po pádu investiční banky Lehman Brothers na podzim 2008. K nejčastěji zmiňovaným důsledkům toho procesu patří návrat k vysokému stupni protekcionismu, přechod hroutících se podniků do státního vlastnictví a zavádění redistributivních politik zdůrazňujících sociální péči. Problém však je, že zadlužené západní státy již nemají na tato opatření peníze. Vývoj tedy zřejmě půjde poněkud jiným směrem, jakkoli se rozbujelé státní aparáty budou omezování svého vlivu bránit. Názory profesora Zeleného mohou být vodítkem.