Americko-ruský poker o syrský plyn už má stovky mrtvých

Útok amerického letectva v Sýrii na začátku února na jednotku složenou i z ruských žoldáků nelze oddělit od hry o energetické suroviny. Rusko usiluje aspoň o částečný návrat investic do záchrany Asadova režimu. Proto se Kreml začal zajímat o syrskou ropu a plyn. Americko-ruská bitva o ně v Sýrii odstartovala.

Američtí vojáci pozorují tureckou hranici nedaleko města Manbidž. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Američtí vojáci pozorují tureckou hranici nedaleko města Manbidž. | foto: Reuters
Američtí vojáci pozorují tureckou hranici nedaleko města Manbidž.

Nepřehledná situace v Sýrii, kde dnes v podstatě bojuje každý s každým, se na začátku února po útoku amerického letectva na jednotku složenou údajně ze syrských provládních milicí a ruských žoldáků z takzvané Wagnerovy skupiny výrazně zhoršila. Ztráty na životech nebyly nejprve oficiálně oznámeny, týden po incidentu jich však mluvčí ruské vlády uvedla pět. Následně Kreml přiznal, že mrtvých a raněných bylo několik desítek, podle médií desítky až stovky.

Kreml se od incidentu distancuje, protože v oblasti Deir–ez–Zor nebyly žádné oficiální ruské jednotky. Američané tvrdí, že před leteckým úderem jim velení ruských sil sdělilo, že v této oblasti nemá žádné vojáky. Proč masakr ruských žoldáků výrazně zhoršil rusko-americké vztahy, když se Kreml tváří, jako by se jej netýkal, a Pentagon má „čisté“ svědomí, protože se Rusů zeptal, zda jsou v oblasti pravidelné ruské vojenské síly?

Z okolností okolo masakru vyplývá, že je nejen další součástí nebezpečného rusko-amerického střetu v Sýrii, v němž platí oko za oko, zub za zub, ale že má mnohem větší důsledky. Za prvé, v Sýrii odstartovala bitva o ropu a plyn. Za druhé, incident potvrzuje začátek střetu o budoucnost Sýrie jako státního útvaru, přestože její jednotu zatím žádný účastník konfliktu nezpochybňuje.

Putinův úder

Ruská střela s plochou dráhou letu odpálená z válečné lodi 20. září 2016 zničila velitelské stanoviště syrské opozice, kde údajně byla skupina asi 30 vojenských poradců, a to i amerických. Do současnosti se nezjistilo, zda Rusko o nich před útokem vědělo. Pentagon i jeho spojenci mlčeli, protože stanoviště bylo v oblasti ovládané jednou ze skupin, kterou všechny strany konfliktu považovaly za teroristickou. A přiznání ztráty životů by představovalo spolupráci s ní.

V Rusku zanedlouho budou prezidentské volby a prezident Vladimir Putin nechce, aby mu opozice, jakkoli slabá, připisovala desítky Rusů zabitých Američany bez tvrdé odpovědi. Putin je pragmatik, a proto na masakr nezareagoval přímou vojenskou akcí proti Američanům a Kurdům ve východní Sýrii, protože následky by byly obrovské. Navzdory tomu „udeřil“.

Podobná situace se odehrála i nedávno – dva ruské letouny Su-25, z nichž jeden byl sestřelen, napadly stanoviště opozice, přičemž údajně i na něm byli Američané. Média pak detailně popisovala akci amerického letectva v noci ze 7. na 8. února, v jejímž důsledku bylo mnoho mrtvých a raněných včetně ruských žoldáků.

Ruská média i veřejnost zprávy o mrtvých ruských občanech pobuřují a ptají se, jak Moskva zareaguje. Kreml stejně jako Američané ztráty ruských žoldáků zlehčuje, především tím, že nešlo o příslušníky ruských ozbrojených sil, ale jen o ozbrojence, kteří odešli do Sýrie na základě vlastního rozhodnutí, a proto se snaží se hlasy volající po odvetě tlumit.

V Rusku zanedlouho budou prezidentské volby a prezident Vladimir Putin nechce, aby mu opozice, jakkoli slabá, připisovala desítky Rusů zabitých Američany bez tvrdé odpovědi. Putin je pragmatik, a proto na masakr nezareagoval přímou vojenskou akcí proti Američanům a Kurdům ve východní Sýrii, protože následky by byly obrovské. Navzdory tomu „udeřil“.

Od 19. do 24. února navýšil ruské úderné síly v Sýrii o dvanáct letounů včetně čtyř stíhaček páté generace Su-57. Jde o reakci na sestřelení ruského letounu Su-25 a na incident v povodí řeky Eufrat 7. února. Doufejme, že se Rusko a USA budou snažit vyhnout přímému střetu, lze však očekávat intenzivnější „zástupné“ střety jejich spojenců.

Začátek příběhu

Útok amerického letectva 7. února nelze oddělit od úsilí hlavních protagonistů blízkovýchodní hry o energetické zdroje. Šlo pouze o jedno z mnoha krvavých dějství, ve kterém tentokrát zůstal Černý Petr Rusku. „Příběh“ začal před šesti lety, kdy se USA snažily zprostředkovat dohodu mezi Izraelem a Libanonem o využití nově objevených plynových polí ve východní části Středozemního moře. Jednalo se o návrhu, dle nějž 60 procent bude využívat Libanon a 40 procent Izrael.

„Příběh“ začal před šesti lety, kdy se USA snažily zprostředkovat dohodu mezi Izraelem a Libanonem o využití nově objevených plynových polí ve východní části Středozemního moře

Bejrút americký návrh odmítl zejména kvůli vyhrožování hnutí Hizballáh, že v případě uzavření dohody bude plynovody ničit. Za této situace vstoupili do hry Rusové s vlastní nabídkou. Kreml slíbil vybudovat plynovod do Evropy, a především zajistit bezpečnost těžby plynu a jeho transferu, protože jeho vztahy s Hizballáhem umožňují dohodu. Izrael však nabídku Kremlu odmítl, čímž se Rusové se ocitli mimo hru.

Válka v Sýrii znovu zamíchala kartami v plynovém pokeru. Rusko usilovně hledá cestu, jak by se mu aspoň částečně mohly vrátit obrovské investice do záchrany Asadova režimu. Výstavba námořní a letecké základny v Sýrii je pro ruské generály zajímavá, ale neřeší ekonomické ztráty Ruska. Proto se Kreml v prvé řadě začal zajímat o syrské energetické zdroje.

Rozpad země

Podle Rádia Svoboda slíbil syrský prezident Bašár Asad firmám Rosněfť a Gazprom za ruskou pomoc výhodné smlouvy na těžbu ropy a zemního plynu v Sýrii. Problémem je, že naleziště na východním břehu řeky Eufrat v současnosti kontrolují USA, konkrétně jednotky Kurdů a americká energetická společnost Conaco. Čas však tentokrát nebyl na straně Ruska.

Vojenské posilování Ruska, vytyčení červených linií USA na řece Eufrat a jejich snaha vytvořit ve východní Sýrii arabsko-kurdskou jednotku s 30 tisíci příslušníky, turecká okupace severozápadní části Sýrii a bombardování Ghúty syrskou vládou však spíše naznačují rozpad země. Světlým bodem v temné syrské budoucnosti by se mohla stát nedávno schválená rezoluce OSN o příměří.

Čím déle by se totiž Kurdové a firma Coneco „zabydlovali“ na ložiscích zemního plynu a nafty, tím hůře by se Kreml dostával ke svému podílu na syrském plynovém koláči. Bylo tedy v zájmu Ruska a syrské vlády, aby situaci odblokovaly. Nejlepším řešení se zřejmě zdálo získat energetické zdroje silou. Výsledkem jsou desítky mrtvých a zraněných příslušníků Asadových sil včetně ruských občanů.

Rusko a jeho spojenci však mají eso v rukávu – zmíněná plynová pole na středomořské hranici mezi Libanonem a Izraelem. Pokud totiž tyto země budou chtít zahájit těžbu, budou muset zapojit Kreml, případně i vládu prezidenta Asada, protože jsou schopné ovlivnit Hizballáh. Řešení této situace značně závisí na ukončení bojů a především na kompromisní rusko-americké dohodě, která bude brát v úvahu i zájmy ostatních účastníků války.

Vojenské posilování Ruska, vytyčení červených linií USA na řece Eufrat a jejich snaha vytvořit ve východní Sýrii arabsko-kurdskou jednotku s 30 tisíci příslušníky, turecká okupace severozápadní části Sýrii a bombardování Ghúty syrskou vládou však spíše naznačují rozpad země. Světlým bodem v temné syrské budoucnosti by se mohla stát nedávno schválená rezoluce OSN o příměří.

Skupina Wagner

Terčem amerických letounů se stal kromě několika neidentifikovaných skupin především oddíl lovců teroristů. Jejich počet není známý, ale jde údajně o syrské občany, Čečence, Afghánce a etnické Rusy napojené na ruské jednotky v Sýrii. Podíleli se na úspěšných akcích ruského letectva, když pro ně zjišťovaly polohu pozemních cílů, zúčastnili se boje o strategicky významné město Palmýra a pokusili se vyměnit dva zajaté ruské žoldáky za 250 zajatých členů Islámského státu. Ruští žoldáci však byli popraveni, a poté i příslušníci IS.

Skupina Wagner složená převážně z etnických Rusů, bývalých příslušníků výsadkového vojska a speciálních jednotek, se poprvé objevila na Blízkém východě těsně předtím, než na podzim 2015 Rusko začalo oficiálně rozšiřovat své základny v Sýrii. V roce 2016 se bojů na straně Asadových sil zúčastnilo téměř 1600 příslušníků této skupiny.

Americké letectvo zasáhlo i žoldáckou skupinu Wagner složenou převážně z etnických Rusů, bývalých příslušníků výsadkového vojska a speciálních jednotek. Skupina se poprvé objevila na Blízkém východě těsně předtím, než na podzim 2015 Rusko začalo oficiálně rozšiřovat své základny v Sýrii. V roce 2016 se bojů na straně Asadových sil zúčastnilo téměř 1600 příslušníků této skupiny.

Až do noci 7. února se počet jejích padlých odhadoval na sto. Podle francouzského časopisu DSI měla skupina Wagner vedle ruského letectva rozhodující podíl na válečných úspěších syrského prezidenta Asada, protože byla hlavní údernou silou v pozemních operacích, zejména v bojích o města.



Počet příspěvků: 3, poslední 11.3.2018 08:43 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.