Agrofert naráží na hranice tuzemských možností

Andrej Babiš kupuje v Německu pekárny Lieken. Při tuzemském pojetí monopolů mu nic jiného než expanze za hranice nezbývá, píše Petr Havel.

Petr Havel 2.3.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTKČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

KOMENTÁŘ Petra Havla / Koupí-li Babišův Agrofert skutečně německý řetězec pekáren Lieken AG, bude to v mnohém směru zajímavý, a spíše pozitivní signál. Už jenom skutečnost, že někdo z České republiky, a ještě z oblasti potravinářství, které bylo a dosud je na Západě přece jen stále bráno jako méně vyspělé, expanduje tímto směrem, je dobrá právě pro image tuzemského potravinářského průmyslu.

To, že jsme s vyspělými státy EU v současné době technologicky i manažersky na srovnatelné, a někdy i vyšší úrovni, lze dokázat kromě exportu našich produktů na tamní trhy právě také investicemi. Sám Andrej Babiš přitom nejlépe ví, jak těžko se na západoevropské trhy, jako pozůstatek studené války z druhé poloviny minulého století, proniká.

Přínosné pro Babiše. A co spotřebitel?

Investice může být pro Agrofert přínosná, a to jak strategicky, tak ekonomicky. Jednak lze přímo uvnitř jednoho nadnárodního podniku porovnat, jak je to skutečně s cenami, kvalitou či náklady na výrobu potravin v ČR a Německu. Jestli je přitom u našich sousedů ze základních potravin skutečně něco systémově dražší, pak je to právě pekařina. To mimochodem může přinést Agrofertu i nějaký ten zisk, protože pekárenství, v němž je na tuzemském trhu z potravinářských oborů Agrofert nejvlivnější, je shodou okolností ze všech potravinářských oborů také nejméně ziskové. V Německu to může být trochu jinak.

Pekárenství, v němž je v Česku potravinářské branži Agrofert nejvlivnější, je ze všech potravinářských oborů nejméně ziskové

Babiš má navíc možnost použít často levnější suroviny pro výrobu pečiva a chleba z ČR, čímž zlepší svou konkurenční pozici na německém trhu, a ještě odčerpá část z každoročního přebytku obilovin, který se u nás urodí. Další alternativou je, že bude na německý trh dodávat část pekárenské produkce vyrobené v tuzemsku, což dnes není logisticky ani časově žádný problém. Dopad Babišovy akvizice v Německu na český trh lze podle všeho očekávat právě v těchto přeshraničních obchodních aspektech.

Spotřebitele nicméně obvykle nejvíce zajímá dopad transakce do cen výrobků, které v Česku běžně kupuje. Tady podle všeho k žádné převratné události nedojde. Například představa, že by se k nám přenesly německé (vyšší) ceny, je naivní – spotřebitelé by začali kupovat jiné levnější pekárenské výrobky od jiných výrobců. V ČR je prostě nižší koupěschopná poptávka, a z toho důvodu je tak u nás, ač někdo tvrdí opak, většina potravinářského zboží oproti Německu levnější. A pekárenských produktů, které navíc slouží maloobchodu jako vějička na nalákání spotřebitele k nákupům jiných, třeba už dražších výrobků, se to týká zejména.

Skutečně dobrý chleba? To asi ne.

Jiná věc je vztah Agrofertu k maloobchodním sítím. Posílení nadnárodního charakteru Agrofertu je totiž samozřejmě posílením vyjednávací pozice z hlediska cen. Nicméně v různých zemích v různých úrovních, je třeba dodat. Nemusí jít ale nutně jen o ceny. Bude-li totiž k tomu ze strany Agrofertu vůle a ze strany zákazníků spotřebitelská poptávka, lze s maloobchodem jednat mimo jiné také o nepřekročitelné kvalitě do maloobchodu dodávaných výrobků.

Bobtnání Agrofertu má ještě jeden rozměr: Možnost stále širšího rámce úvěrů, a naopak minimalizace rizik, že by mu začala dělat nějaká banka potíže

Pokud by se taková taktika doprovodila i sofistikovaným marketingem, mohli bychom se časem dočkat v míře vyšší než dosud skutečného dobrého chleba zadělávaného živým žitným kváskem… ale to je možná naivní očekávání zase ode mne. Nicméně, přes takto budovaná nadnárodní výrobní uskupení může i k tomu vést cesta. Maloobchod totiž pak nebude mít jinou možnost, než si ten správný chleba u neopominutelného výrobce objednat.

Rostoucí neopomenutelnost Agrofertu má kromě toho ještě jeden rozměr: Možnost stále širšího rámce úvěrů, a naopak minimalizace rizik, že by Agrofertu začala dělat nějaká banka potíže. Pokud je totiž nějaký podnik tak velký jako Agrofert, je v zájmu bankovního trhu pomáhat mu v případě, že by se vyskytly nějaké problémy, téměř za každou cenu – jinak by se v problémech vykoupal i bankovní trh sám…

Tak či tak je zřejmé, že nejen v pekařině, ale postupně i v dalších oblastech naráží Agrofert na tuzemském trhu na hranici možností, kdy se ještě může pohybovat v mezích zákona na  ochranu hospodářské soutěže. Na druhou stranu, v Evropě, neřku-li ve světě, je nepřeberné množství nadnárodních gigantů, jejichž existence by při tuzemském pojetí monopolů vůbec neprošla. I proto Agrofertu zbývá, zejména v pekařině, spíše expanze za hranice – a že je to právě Německo, je docela prestižní. Otázka je, kde jsou hranice expanze Agrofertu obecně. A zejména pak limity, v nichž je podnik tohoto typu ještě efektivně řiditelný.

Hana Demeterová Vážený pane Havle, dovolte 22:41 12.3.2013
Harmacek Milan Považuji pana Babiše za nového Baťu 8:36 28.2.2013
Jiffy Doporučuji tohle říct v 5:41 25.4.2013

Počet příspěvků: 3, poslední 25.4.2013 05:41 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.