Aféra VatiLeaks: Namířeno na papeže?

Není to poprvé ani naposledy, co se za hradbami Vatikánu odehrávají příběhy známé spíš ze světského prostředí. 

V nedávných dnech se kardinál Bertone (vlevo) často objevoval po boku Benedikta XVI. Patrně proto, aby signalizovali svou spřízněnost a vzájemnou loajalitu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy V nedávných dnech se kardinál Bertone (vlevo) často objevoval po boku Benedikta XVI. Patrně proto, aby signalizovali svou spřízněnost a vzájemnou loajalitu. | foto: © ReutersČeská pozice
V nedávných dnech se kardinál Bertone (vlevo) často objevoval po boku Benedikta XVI. Patrně proto, aby signalizovali svou spřízněnost a vzájemnou loajalitu.

Vše začalo letos v lednu. V investigativním pořadu televizní stanice La Sette (La 7) italský novinář Gianluigi Nuzzi zveřejnil soukromé dopisy dlouholetého vatikánského diplomata arcibiskupa Carla Marii Vigana státnímu sekretáři, kardinálu Tarcisiu Bertonemu, a papeži Benediktu XVI. Protestoval v nich proti svému přeložení z významného postu v Římě do USA a odvolával se na údajnou korupční a klientelistickou síť při Svatém stolci.

Další odcizené dopisy následně zveřejňovaly italské deníky a všechny pak vyšly na konci května knižně pod názvem Sua Santita – Le Carte Segrete di Benedetto XVI (Jeho Svatost. Tajné dokumenty Benedikta XVI.). Nuzzi, jenž je jejím autorem, nyní čelí z podnětu vatikánských úřadů hrozbě vyšetřování. Vyslýchaná je zatím pouze jediná osoba, bývalý papežův majordomus Paolo Gabriele. Ten je obviněn ze zcizení a kopírování zveřejněných dokumentů.

Zákulisní boj

Není to poprvé ani naposledy, co se za hradbami Vatikánu odehrávají příběhy známé spíš ze světského prostředí. Zákulisní boje o vliv na dění v kurii, bohužel i za použití prostředků, jejichž materie náleží do zpovědnice, provázejí katolickou církev po staletí. Nelze popřít, že to mezi věřícími i nevěřícími vyvolává oprávněné pohoršení, jakkoli jen člověk věci málo znalý by z toho usuzoval na nevěrohodnost této církve jako takové. Její představitelé stejně jako obyčejní laici nejsou bezhříšní. I oni podléhají slabostem vyplývajícím z porušené lidské přirozenosti.

Většina dokumentů se nějakým způsobem týká údajných či skutečných přešlapů a neúspěchů kardinála Bertoneho

„Svatý Pavel vyjmenovává tělesné skutky, což jsou hříchy sobectví a násilí, jako je zášť, nesvornost, žárlivost, stranictví – to jsou myšlenky a skutky, které neumožňují žít opravdu lidsky a křesťansky, v lásce,“ zaznělo od Benedikta XVI. při svatodušní homilii v bazilice sv. Petra.

Možná tato jeho slova mířila i na adresu těch, kdo v nedávných týdnech čeřili vodu v jindy zdánlivě klidných tůních vatikánských zahrad. O co v tomto příběhu nazvaném „VatiLeaks“ vlastně jde a jak mu máme rozumět?

Prelát jiného druhu

Podle všech indicií se zdá, že terčem tohoto cíleného útoku je hlava Státního sekretariátu alias ministerstva zahraničí státu Vatikán, kardinál Bertone, a jeho spolupracovníci. Proč?

V předchozích desetiletích byl tento nejmocnější kuriální úřad v rukou kariérních diplomatů, pro něž byly otázky víry a její integrity často spíš druhořadé. Proto se kolem Státního sekretariátu soustředila skupina kardinálů a jim blízkých kleriků, jež by se dala označit za liberálně-progresivní. Typickými představiteli této frakce byli kardinálové Sodano a Re. A byl to právě Sodano, jenž nelibě nesl svůj odchod z postu státního sekretáře po zvolení Benedikta XVI. papežem.

Kardinál Bertone je prelátem jiného druhu. Diplomacii se nikdy příliš nevěnoval. Jako salesián měl vždy blíž k pastoraci a zajímal se spíš o témata věroučná než o politické otázky. Většina dokumentů a depeší se nějakým způsobem týká údajných či skutečných přešlapů a neúspěchů kardinála Bertoneho, a proto lze usoudit, že za nimi stojí bývalí zaměstnanci Státního sekretariátu či dokonce samotný kardinál Sodano, jak o tom spekulují italská média.

Účelový útok

V nedávných dnech se kardinál Bertone často objevoval po boku Benedikta XVI. Patrně proto, aby signalizovali svou spřízněnost a vzájemnou loajalitu. K celé aféře se kardinál Bertone poprvé vyjádřil až 4. června, kdy pro první kanál italské televize prohlásil: „K poznání pravdy nestačí přečíst si pár dokumentů a publikovat jejich útržky. Často je tomu tak, že vysvětlování je výsledkem určitého dialogu, osobních setkání nebo také obrácení srdce. To všechno jsou věci, které nelze jednoduše vyčíst z papíru nebo z kancelářské produkce. Dokumenty jsou důležité, ale mezilidské vztahy jsou mnohem důležitější.“

Účelové útoky proti katolické církvi nejsou ničím novým, tentokrát se však zdá, že jsou urputnější, širší a organizovanéA dodal: „Nejsmutnější na všech těchto věcech a událostech je narušení soukromí Svatého otce a jeho nejbližších spolupracovníků. Chtěl bych však upřesnit, že tyto poslední dny nebyly dny roztržek, nýbrž jednoty, ba především dny, v nichž se osvědčuje síla víry, dny poklidné pevnosti – rovněž v rozhodování. Jsou to chvíle soudržnosti všech těch, kdo chtějí vskutku sloužit církvi.“ Zároveň prohlásil, že účelové útoky proti katolické církvi nejsou ničím novým, tentokrát se však zdá, že jsou urputnější, širší a organizované.

Nelze ani vyloučit, že lidé, kteří tajné dokumenty Svatého stolce učinili veřejnými, tím chtěli poškodit i samotného papeže. Zejména proto, že Bertoneho v čele natolik významného úřadu trpí a blahosklonně přehlíží jeho údajně chybná rozhodnutí. A aby toho nebylo málo, z úřadu prezidenta se pod tlakem médií a vlivných církevních představitelů poroučel šéf Institutu pro náboženská díla (vatikánská banka) Gotti Tedeschi. Zdrcující kritika, kterou na jeho adresu zveřejnil sbor poradců banky, je na poměry utvářenými proslulou romanitas (hrdost na úspěchy a tradice Říma, jež svádí k tomu, že kritiku do vlastních řad podávají místní spíše mezi řádky; tento obyčej má i svou církevní variantu) poměrně neobvyklá.

Progresivní síly versus tradicionalisté

Aféru VatiLeaks je třeba číst i optikou očekávaných změn na vedoucích postech dalších významných kuriálních úřadů, obzvlášť Kongregace pro nauku víry. Papež, jehož teologická orientace je obecně považovaná za konzervativnější než Jana Pavla II. či Pavla VI., má mezi progresivními silami, které po Druhém vatikánském koncilu v letech 1962 až 1965 získaly v katolické církvi navrch, nemálo nepřátel.

Oslabení papeže by jim hrálo do not také proto, že se obávají případného smíření Svatého stolce s Kněžským bratrstvem sv. Pia X. (FSSPX), jehož zakladatel arcibiskup Marcel Lefebvre odmítl uznat některé reformy, jež uvedl v život zmíněný koncil a které církve ovlivňují, přestože nejsou odvozené z katolické tradice.

Jedno je jisté, v Římě bude letos horko i mimo hlavní turistickou sezónuNavzdory původnímu očekávání progresivních sil však význam i počet stoupenců katolické tradice nepřestává růst, a proto papeži nezbylo než začít řešit jejich nevyjasněné kanonické postavení. Ti, kdo se obávají, že by papež mohl v součinnosti s FSSPX otočit kormidlo církve jiným směrem, budou využívat všech příležitostí, aby této dohodě zabránili.

Otázkou je, zda je jejich obava oprávněná, neboť také zaznívají odůvodněné hlasy, že papež případnou dohodou s FSSPX nesleduje posílení „tradicionalistů“ v církvi, ale jejich neutralizaci v duchu syntézy tradice s modernismem, již upřednostňuje. Jedno je však jisté, v Římě bude letos horko i mimo hlavní turistickou sezónu.